scylla 0.8.0 → 0.8.29

data/source_texts/czech.txt

@@ -0,0 +1,237 @@
+
+
+
+
+'''Československo''' byl stát ve střední , který existoval (s krátkou přestávkou během ) od   do  . Československo  po  jako jeden z nástupnických států rozpadlého . Zahrnoval území , ,  (jihovýchodní část ),  a  („“). Československo  rozdělením na  a .
+
+== Název ==
+
+Oficiální název státu procházel vývojem tak jak se měnilo jeho politické zřízení. Oficiálním název v letech 1918 až 1920 byl ''Republika Československá'' nebo ''Česko-Slovenský stát''. V letech 1920 až 1938 se používal název ''''. Za  (1938-1939) byl používán název ''Česko-Slovenská republika''. 
+Po válce bylo opět užíváno názvu ''Československá republika'' až do roku 1960. 
+
+V roce 1960 byl v souladu s ideologii vládnoucí  název státu změněn na ''''. V preambuli  se nový název zdůvodňoval vítězstvím  v zemi po němž měl následovat přechod ke konečnému stádiu dějin - . Spolu s názvem byl změněn také . 
+
+Po  v roce 1989 bylo název státu změněn na . Po  byl nakonec schválen název '''', který se používal až do zániku státu v roce 1993. Podle pravidel současného slovenského pravopisu z roku  je krátký název ''Česko-Slovensko''. a  na Elektronickém lexikonu slovenského jazyka
+
+== Historie ==
+
+=== První republika 1918–1938 ===
+
+
+]]
+Původní koncepci nově vzniklého Československa nastínil na  , který předložil státníkům celou řadu memorand. Jedním z takto předložených dokumentů byla , v níž Beneš přislíbil, že nově vzniklá Československá republika ''„zamýšlí vybudovat organizaci státu na přijetí národních práv a zásad uplatňovaných v ústavě Švýcarské republiky“'' PhDr. Milan Sládek, Němci v Čechách, Pragma 2002, ISBN 80-7205-901-7, str. 37. Dále bylo v nótě uvedeno např. to, že oficiálním jazykem v Československu bude čeština a rovnoprávným jazykem s češtinou bude němčina PhDr. Milan Sládek, Němci v Čechách, Pragma 2002, ISBN 80-7205-901-7, str. 38 a že veřejné úřady budou otevřeny všem národnostem obývajícím území republiky. Po  však převážila myšlenka vytvořit jednotný, demokratický,  „“ založený na ideji , příkladem a garantem se stala .
+]]
+Na jeho území se hovořilo více než půl tuctem jazyků - , , , , ,  a dalšími nářečími . Mezi další jazyky patřily , ,  a jejich nářečí (zejména v příhraničí s Rumunskem).
+]]
+Sudetskými Němci již od  požadované vytvoření oddělených jazykových území s vlastní oddělenou správou bylo zakladateli Československa v reakci na secesi německojazyčných území a německé odmítnutí spolupráce při tvorbě nového státu odmítnuto.HOUŽVIČKA, Václav: Návraty sudetské otázky. Nakladatelství Karolinum, Praha 2005, ISBN 80-246-1007-8, str. 123. Státotvorným národem byl prohlášen národ  a státním jazykem se stal jazyk československý (v podobě  a ). Češi a Slováci byli vnímáni jako dvě větve jednoho politického národa, který populačně dominoval meziválečnému Československu. Slováci jako samostatný národ by byli v tehdejším Československu až třetí nejpočetnější národností, po Češích a Němcích.
+
+Ústava byla dopracována ve 2 hod. 30 min. a  a schválena 2. března 1920, jako první ústavní listina nových evropských států.
+
+Prvním  se stal 14.11.1918    , kterého po jeho abdikaci 14.12. v roce  vystřídal .
+
+Do československých poměrů státu s vysokou životní úrovní, projevující se také výstavbou vilových čtvrtí většiny měst, vážně zasáhla  první poloviny třicátých let, v roce  tak bylo v Československu téměř 1 000 000 . Dalším vážným zásahem do vývoje situace v ČSR byl nástup  k moci v sousedním , který se stal podnětem pro vznik , která vyvolávala v českém pohraničí protičeské nálady a kladla československým oficiálním orgánům požadavky dle zadání A. Hitlera. Československu se začalo přezdívat „ostrov demokracie ve střední Evropě“. Od roku  (po skonu T.G. Masaryka  1937) se situace začala dramaticky radikalizovat, což vyvrcholilo protičeským em v září . Zcela v souladu s rostoucími vlivy  hnutí a tendencí v té době také Slováci začali usilovat o svoji národní identitu (viz ).
+
+-]]
+
+ podle sčítání lidu v roce ]]
+
+
+
+=== Mnichovská dohoda a druhá světová válka, 1938–1945 ===
+
+Když byla československá politická reprezentace přinucena přijmout  podepsanou  , byl to konec předválečné RČS, tzv. . Němci osídlené  byly o den později,  , postoupeny  a východní část československého  (kde se 35 % obyvatel hlásilo k  a 56 % obyvatel k  národnosti)Stanisław Zahradnik ve Sborníku referátů z mezinárodní vědecké konference konané 4. října 2001 v Českém Těšíně: Mniejszości narodowe na Śląsku Cieszyńskim dawniej i dziś (2001), str. 44. . Následně byla po   odstoupena národnostně smíšené území na jihu  a .
+
+Jako náhradu za ztráty, které Československo utrpělo vlivem uzavření Mnichovské dohody a k překonání hospodářských těžkostí spojených s odstoupením  nacistickému Německu, poskytla  Československu tzv.  Stanislav Motl, Kam zmizel zlatý poklad republiky, Rybka Publisher, 2003, ISBN 80-86182-69-X, str. 40. Okleštěné  však existovalo jen krátce, neboť   pod tlakem Hitlera Slovensko vyhlásilo samostatnost a jako  se stalo satelitem . Zbylé území  bylo   obsazeno  vojsky. O den později byl vyhlášen .
+
+Ještě před tím odešla z Československa první vlna , během které odcházeli jednak lidé politicky angažovaní, ale zejména , kterým  otevřeně vyhrožoval likvidací. Mnozí tzv: „rasově nečistí“, kteří zůstali, zejména Židé, , tělesně nebo mentálně hendikepovaní, jakož i političtí oponenti režimu, zahynuli v  nebo byli popraveni.
+
+V roce  bylo v ě  ustanoveno . Centrum komunistického zahraničního odboje sídlilo v . V jeho čele stáli  a .
+
+Do odboje proti nacistické okupaci na domácí půdě se zapojili jak demokratické strany tak . Jejich společným cílem bylo obnovení Československa v předválečných hranicích a vyrovnání se se  a . Významnými organizacemi domácího odboje byli  a . Obrana národa byla prakticky rozbita říšským protektorem . 
+
+Reinhard Heydrich byl   zabit skupinou v Anglii vycvičených československých výsadkářů ( a ), vyslaných na území protektorátu v rámci  (jedná se o nejvýše postaveného nacistického politika úmyslně zabitého během války). V reakci na tento čin rozpoutali  vlnu represí, které stáli život mnoha obyvatel Protektorátu. V důsledku nepotvrzených udání byly srovnány se zemí vesnice  a  a jejich obyvatelé odvezeni do .
+
+V důsledku rychlého postupu sovětských vojsk se   představitelé u rozhodli obsadit území . Tento krok vyvolal na středním Slovensku , které mělo za cíl zamezit obsazení slovenského území a pomoci tak postupu  . V důsledku zdržení sovětské ofenzivy bylo povstání tvrdě potlačeno a celé slovenské území bylo obsazeno německou armádou. Povstalci se tak museli uchýlit k metodám . 
+
+  propuklo v  , které se rozšířilo na většinu území Protektorátu (). Cílem bylo co nejrychlejší osvobození českého území z německé nadvlády a minimalizace dalších válečných škod, zejména v oblasti průmyslu. Praze pomohla tzv. ROA generála a, když Americká armáda přítomná od 6. května 1945 v Plzni musela zastavit po překročení tzv. demarkační čáry v Rokycanech. Do Prahy v tyto dny dorazil pouze americký průzkumný oddíl, který musel vzít několik oddílů německých okupantů do zajetí a vrátit se s nimi zpět do Plzně. Po krutých bojích v  a na Pankráci byl v Praze 8. května již v podstatě klid. Následující den   byla Praha osvobozena  vojsky (tehdy ), čímž de facto skončila  v Evropě.
+
+=== Třetí republika 1945–1948 ===
+
+Po skončení války v květnu  bylo Československo obnoveno, ale bez území , které bylo připojeno k sovětské  v rámci expanze  na západ.
+
+Na základě dohod z  bylo k u   2 232 544 obyvatel německé národnosti (v roce  došlo k odsunu dalších 80 000 českých Němců). pozn: počty Němců odsunutých během tzv. divokého odsunu během r. 1945 nejsou přesně známy  Protože Postupimská konference zároveň odmítla schválit podobný odsun i pro občany maďarské národnosti, uzavřela československá vláda s vládou maďarskou dohodu o tzv. ''výměně obyvatelstva'', při které se jakýkoliv příslušník slovenské menšiny v  mohl přestěhovat do ČSR a za něj byl vystěhován do Maďarska jeden příslušník maďarské menšiny na Slovensku. Na základě této dohody bylo odsunuto do Maďarska 90 000 slovenských Maďarů.
+
+Samostatnost poválečné ČSR byla oslabena. Již tehdy se v československé politice začala prosazovat závislost na , připravovaná  (KSČ) za války v . Už v roce 1945 došlo ke  většiny československého průmyslu.
+
+V květnu  se konaly , které vyhrála v českých zemích se ziskem 40 % hlasů . Vytěžila nejen maximum z poválečného růstu popularity levice a  jako vítěze nad , ale díky slibům další pozemkové reformy získala většinu hlasů venkovského obyvatelstva. Zato na  jasně zvítězila  s 62 % hlasů a komunisté jen 30 %, ale i přes tento neúspěch získali komunisté společně 38 % hlasů a stali se nejsilnější stranou v zemi. Výsledek voleb se odrazil ve složení vlády. Komunisté si podrželi nejen vlivná místa na ministerstvech vnitra, informací a zemědělství, ale získali i křeslo , do něhož usedl předseda  . Ministrem obrany se stal tajný člen KSČ generál , který navenek vystupoval jako nestraník.
+
+V  vrcholí vládní krize v Hradeckém programu . Program požaduje další  a rozparcelování statků nad 50 ha. Komunisté také dále pronikají na významná místa v silových složkách (8 členů vedení  bylo nahrazeno komunisty). Na protest proti tomu podává většina nekomunistických ministrů a demisi. Například  a  zůstávají ve vládě. Odstoupivší předpokládali, že prezident Beneš demisi nepřijme, nebo jmenuje novou . To se ale nestalo a prezident a demisi přijal. V těchto pěti dnech komunisté vyvíjeli na prezidenta silný nátlak organizováním ,  a vyzbrojováním . Byla sestavena nová vláda Národní fronty v čele s . Jediný skutečně nekomunistický ministr v této vládě  zemřel za nevyjasněných okolností.
+
+=== Komunistický režim 1948–1989 ===
+
+
+ , dovršený a , vedl k převzetí veškeré moci KSČ a k jednomu z   bývalé  . Tento den byl jako „“ následně jako významný den režimem oslavován až do roku . Už v březnu  komunisté znárodnili podniky nad 50 zaměstnanců, čímž znárodnili 95 % průmyslu. Také rozdělili statky nad 50 ha. Vydali zákon o  a provedli reformu .  Všem sociálním demokratům poslali bez jejich vědomí poštou komunistické legitimace a sociální demokracii tak zlikvidovali. Ti, kdož odmítli, byli doživotně perzekuováni včetně rodinných příslušníků (zabránění ve studiu, nepřijetí nebo ztráta zaměstnání).
+
+
+ 1948 bylo Československo prohlášeno , na což již nemocný a psychicky deptaný prezident  reagoval svou abdikací, když předtím odmítl podepsat takzvanou "Ústavu devátého května" . Prezidentem se tak stal . Edvard Beneš skonal v Sezimově Ústí 3. září 1948.
+ 
+V září  byl schválen Zákon o táborech nucené práce, načež byly zřízeny  při uranových dolech (, Rovnost, Svornost,  u a).  byl vyhlášen . Byly též zřízeny armádní  pro politicky nespolehlivé jedince jako y, , západní letce atd., kteří nesměli sloužit se zbraní. Odhaduje se, že jimi prošlo asi 22 tisíc lidí. Režim plánovitě likvidoval své politické odpůrce,  představitele a nekomunistickou inteligenci, snažil se omezit vyšší vzdělání na politicky spolehlivé jedince.
+
+K velkým změnám došlo také v , které bylo budováno centrálně podle sovětského vzoru. Důraz byl kladen na  a to hlavně zbrojní. Začala industrializace . V roce  byla vyhlášena 1. pětiletka, která znamenala rozvoj těžkého průmyslu na úkor spotřebního, byl také vydán zákon o  a začala násilná . 
+
+Po roce 1948 odešla druhá vlna . Režim konsolidoval svou moc vykonstruovanými procesy, mi, m a vládou strachu. Druhá vlna  a kolektivizace převedla další majetky do rukou vznikající „“.
+
+Prakticky všechny odbojové skupiny, kromě , byly i v náznaku likvidovány. Dne 5. listopadu 1949 byly vykonány rovněž tresty smrti nad představiteli skupin nestraníků Vratislavem Polesným, Vratislavem Jandou, Josefem Charvátem, Emanuelem Čančíkem, Květoslavem Prokešem a Jaroslavem Borkovcem (bratr prvního vyšetřovatele kauzy Jana Masaryka JUDr. Zdeňka Borkovce, jemuž byl případ odejmut a předán StB) odsouzenými v souvislosti s přípravou údajného květnového protikomunistického povstání 1949.
+
+Počátkem března  zemřel sovětský vůdce Josef Vissarionovič  a nové vedení v  v čele s Nikitou Sergejevičem em zanedlouho odsoudilo . Ve stejném roce zemřel (bezprostředně po návratu ze Stalinova pohřbu) i  a novým prezidentem byl zvolen . Uvedl se neblahou měnovou reformou s následnými krvavě potlačovanými nepokoji a protesty, zejména v , kde byla jako odveta za tyto protesty odstraněna i socha T. G. Masaryka. Antonín Zápotocký zemřel v roce 1957, místo něj nastoupil tehdejší první tajemník strany Antonín Novotný. Za něho pokračovaly, ale pomalu již ustávaly popravy z politických důvodů. Posledním takto popraveným byl Vladivoj Tomek dne 17. listopadu . Krátce předtím byl formálně dovršen socialismus a změněn název republiky na ČSSR.
+
+Hospodářská krize systému se projevila nutností zrušit 3. pětiletku v roce .
+
+Krátké období tání v Sovětském svazu v polovině šedesátých let vedlo i k uvolnění v tehdejší  a k  v roce , kdy se Antonín Novotný vzdává prezidentské i stranické funkce . Prezidentem se stal po krátké době Ludvík Svoboda. Naděje na „“ byly na rozkaz Moskvy rázně ukončeny  států , oficiálně nazvanou „bratrská internacionální pomoc“, ve středu 21. srpna 1968. Přes spontánní odpor obyvatelstva zejména k sovětským okupantům tehdejší českoslovenští politici ( a většina dalších), po odvlečení do , ustoupili nátlaku a okupaci schválili. 
+
+K   bylo Československo přeměněno na  dvou formálně suverénních národních států,  a .
+
+V době po roce 1968 odešla třetí vlna . Na  proti okupaci obětovali svůj život 16. ledna 1969  a 25. února 1969 . S nástupem  do čela , který na pokyn z Moskvy vystřídal Alexandra Dubčeka, nastalo definitivně období . Následující dvě desetiletí jsou označována za vládu „šedé zóny“, vládu  a "reálný socialismus" (lidově tzv. "socialismus s husí kůží"). Ideologicky nepohodlní lidé byli v té době opět odstraňováni z významných míst a stát dál ztrácel schopné lidi. Petiční akce  poukazovala na porušování lidských práv v ČSSR a vyvolala hysterickou reakci režimu. První obětí režimního potlačování této (plně v mezích tehdejších zákonů vedené) akce se stal již v březnu 1977 český filozof , poslední v roce 1988 , který 26. dubna za nejasných okolností zemřel ve .
+
+Policejní represe zahrnující nevybíravé metody získávání spolupracovníků tajné Státní bezpečnosti, teroristické akce a zřejmě i policejní vraždy inscenované jako sebevraždy (např. Přemysl Coufal, Pavel Švanda) nebo nehody (Luboš Holeček, spolužák Jana Palacha) byly mírnější a méně časté než v padesátých letech (byly spíš dobře utajeny než dávány na odiv jako výstraha v letech padesátých). 
+
+V sedmdesátých letech rostl  tempem o 6-11 % každý rok a republika zažila ekonomický boom: levné suroviny ze SSSR a vývoz do zemí  ale pouze prodloužily trvání neefektivního průmyslu. Technické zaostávání většiny podniků se spíše prohlubovalo, což se plně projevilo po roce 1989. Ovšem probíhala  , dál byl budován převážně , dálniční síť,  a  sídliště. Rozvoj skončil na začátku 80. let, kdy ČSSR se zpožděním dohonil tzv.  - ČSSR totiž platila za dodávky ropy pětileté průměrné tržní světové ceny. Krize hospodářství se naplno projevila v 80. letech, kdy mnohým podnikům chyběly peníze prakticky na všechno, zejména však na stavební a strojní investice. Průmysl byl neefektivní a zejména těžký průmysl výrazně poškozoval  v  a na . Relativní životní úroveň obyvatelstva se ve srovnání se  dále výrazně snižovala.
+       
+Po uvolnění poměrů uvnitř  a prosazení  v druhé polovině osmdesátých let se v  i socialistické Československo otevřelo okolnímu světu a vydalo se na cestu k  a .  odstoupil a prezidentem republiky byl 29. prosince 1989 zvolen jednomyslně .
+
+=== Československo (1990–1992) ===
+  došlo k přejmenování Slovenské socialistické republiky na  (SR),  1990 pak došlo i k přejmenování České socialistické republiky na  (ČR).  1990 následovalo přejmenování Československé socialistické republiky na ,  1990 však došlo k definitivnímu přejmenování na . Jako důsledek vleklých národnostních sporů Československo zaniklo k  , kdy se  a  zcela osamostatnily jako dva samostatné a na sobě zcela nezávislé y.
+
+== Obyvatelstvo ==
+
+Populace Československa za dobu jeho existence vzrostla na z 14 milionů v roce 1924 na 15,6 milionů v roce 1991. S etnického hlediska tvořili populaci z 62,8% Češi následovaní Slováky se 31% dále Maďary 3,8% Rómy 0,7%, Slezany 0,3%,  Rusíny, Ukrajinci, Němci, Poláky and Židy. 
+
+ dosahoval v roce 1985 2,7% a 1,7% v roce 1990, postupně tedy klesal. 
+
+===Náboženství===
+
+
+
+
+== Výhrady ke koncepci Československa ==
+ 
+
+Území, jež bylo v roce  spojeno do nového státního útvaru, netvořilo nikdy předtím společný stát, navíc jím byla značně neorganicky propojena do jednoho celku historicky i kulturně velice odlišná etnika –  a  s německým osídlením se staly součástí téhož  jako dnes ukrajinský  a . Dalším problémem byl politický koncept , který ovšem opomíjel zásadní rozdíly mezi historií, kulturou a politickými ambicemi  a  a usiloval o to, aby v novém státě mohla být třímilionová německá komunita prohlášena za regulérní národnostní menšinu, spojil Čechy a Slováky do jediného umělého etnika (tzv. československého národa), jemuž připsal užívání fiktivního „československého“ jazyka.
+
+Tvářnost 1. československé republiky poznamenaly značnou měrou politické koncepce z doby , zejména teze, že dějinným posláním Čechů je být hrází Slovanů proti německému živlu, a odpor ke , jež byla Čechy vnímána jako opora bývalé . Po vzniku republiky byla proto také založena .
+
+Je proto logické, že ani , ani , ale ani  se s takto pojatou státní ideou nikdy neidentifikovali a hledali pro své národní aspirace jiný rámec než společný stát s Čechy. V případě neslovanských obyvatel Československa k tomu přistoupil  č. 122/1920 Sb. a první reforma veřejné správy v letech –, při níž byli československou státní správu nuceni opustit kariérní němečtí a maďarští úředníci.
+
+Značná nerovnost mezi národnostními skupinami československých obyvatel se nejvíc projevila v době , kdy – Němců zbavený –  upřednostňoval české obyvatelstvo před německým, přestože důsledky krize postihly více sudetské okresy, jejichž  byl orientován na výrobu zbytného spotřebního zboží (oděvy, bižuterii, sklo…).
+
+Na druhé straně měli  stejně jako každý občan RČS  přístupu k veřejným ům, službám a hodnostem, k výkonu jakékoliv i a , právo zakládat školy s národním vyučovací jazykem, právo náboženské. , kteří žili v oblastech s převahou německé národnosti, mohli komunikovat na úřadech svým , což se týkalo asi 90% německé populace v RČS. Německá menšina měla zastoupení ve , měla svůj svébytný a úplný školský systém završený německými vysokými školami. Vytvářela si svobodně svoji vlastní kulturu, společenský a spolkový život. 
+
+Napětí mezi Čechy a Němci eskalovalo přijetím zákona o obraně státu (č. 136/1936 Sb.), podle něhož mohla  – bez odůvodnění a s velmi omezenou možností soudního přezkumu – označit kteroukoli osobu za státně nespolehlivou. Státně nespolehlivé osoby pak nesměly pracovat v podnicích, které dostávaly zakázky související s obranou země, a pokud v nich již pracovaly, zaměstnavatel byl povinen je propustit (§ 21 odst. 4 zákona o obraně státu dokonce stanovil, že ''„pravoplatné rozhodnutí, jímž byl zaměstnanec označen za osobu státně nespolehlivou, je dostatečným důvodem k rozvázání pracovního poměru s okamžitou účinností, bez zřetele na jiná ustanovení zákonná nebo smluvní“''). 
+
+Idea Československa tedy představovala dokonalé a konečné naplnění národnostních a politických ambicí pro Čechy, kteří se s novým státem plně ztotožnili (viz např. novinářská a publicistická díla ), pro ostatní národy byla však druhořadým, dočasným řešením, z něhož se usilovaly vymanit. Na obranu Československa je však třeba říci, že ve srovnání s ostatními evropskými státy té doby (Polsko, Německo) byl český nacionalismus dosti umírněný (viz osud  a velké části české inteligence v období ). Prioritní byla ideje demokracie a humanity.
+
+== Reference ==
+
+
+== Externí odkazy ==
+
+* , Library of Congress, Country Studies
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+