@museumwnf/explore-data 1.0.1

package/translations/items.cs.json

@@ -0,0 +1 @@
+{"03f0276d-ea71-550e-87b2-3e9d039d58d4":{"name":"Amor a Psýché – zahrada","description":"Již během výstavby první etapy zámku vznikal pod vedením nizozemských odborníků před západním křídlem park komponovaný ve stylu francouzských barokních zahrad. Do dnešní doby se z něj nedochovalo zahradní kasino s Lanzaniho výzdobou, ani kašna od Petera Wiliameho. Zůstal pouze romantický čínský pavilon z 80. let 18. století. V polovině 19. století byla zahrada o 15 ha zjednodušena v anglickém stylu. Rekonstrukce v 70. letech 20. století vrátila zámeckému parteru zčásti jeho někdejší barokní podobu s bazény a fontánami a znovuumístěnými kamennými plastikami mytologických a alegorických postav.","dates":"kolem 1700"},"040b2846-3c5d-576f-85cf-a8f925d606cd":{"name":"Panna Marie s dítětem předává v přítomnosti sv. Augustina řádové roucho sv. Norbertovi","description":"Obraz bočního oltáře je typickým dílem Maulbertschova přítele a častého spolupracovníka. Esovitá kompozice se v rozvrhu, barevnosti i pohybech figur odvolává na Maulbertschův expresivní styl, převádí jej však do jemnější, lyričštější podoby. Přítomnost sv. Norberta, zakladatele řádu premonstrátů, odkazuje k domovskému klášteru ve Znojmě-Louce. Námětem obrazu je vidění, které měl Norbert v Prémontré. V něm se mu zjevila P. Marie, schválila jeho úmysl založit tam klášter a předala mu bílé řeholní roucho.","dates":"1778"},"0952e239-ee28-5d99-b908-2b46023f7747":{"name":"Hlavní oltář","description":"Sochařsky ztvárněný, výrazně vertikální oltář v symbolickém tvaru jazyka je umístěn do vysoké arkády sahající až ke galerii druhého patra. Narozdíl od jiných staveb interiéru nedominuje, ale pouze jej symbolicky dotváří. Chybí také jakákoliv ornamentální výzdoba a malba. Hlavním nositelem významu je stavba sama, vytvářená jednak hmotou, jednak působením světla v prostoru. I to je zde symbolicky rozděleno. Ve spodní části osvětlují prostor svíčky, tedy oheň, světlo pozemské, zatímco v prvním patře je do prostoru přijímáno pomocí zrcadel světlo Božské. Provázanost a kmitání světelných paprsků symbolického významu vyjadřuje žebrování stěn prvního patra. Druhé patro a vrchol klenby, kde namísto běžného symbolu Ducha svatého je symbol světce – jež je současně znamením Božího zázraku – je osvětleno čistým světlem, procházejícím okny. Je zřejmé, že i toto horizontální, trojčlenné řešení má svůj symbolický význam (aluze na Nejsv. Trojici).","dates":"1720–1722"},"09607dac-467d-58f2-9e30-bfb495cee9b1":{"name":"Hudební kruchta","description":"Figurální výzdobu dvoumanuálových varhan s 24 rejstříky tvoří 41 soch, představujících nebeský orchestr s dobovými nástroji.","dates":"1728–1730"},"09e3df49-2f6c-5b50-818a-0273e7daf965":{"name":"Komínové systémy","description":"Barokní komínové systémy představují zcela unikátní řešení vedení průduchů a jejich vyústění do 5 komínů a zároveň umělecké dílo, které snese srovnání  \ns moderními uměleckými artefakty.","dates":"kolem 1726"},"0ae494ef-cd06-5be1-a894-e8f72b874300":{"name":"Sloup Nejsv. Trojice","description":"Na šestiboké stupňovité základně je osazen trojboký, konkávně projmutý podstavec. Sloupoví nese sousoší Boha Otce a Krista na nebesích a trojboký jehlan završený symbolem Ducha sv. na paprskovité svatozáři. Sochy Immaculaty a světců vytvořil dvorní sochař I. Lengelacher  podle návrhu dvorního malíře Prennera. Ve spodní části jsou alegorie Lásky, Víry, Naděje a erby stavebníků.","dates":"1724"},"0b61adbd-97ba-5469-bef9-1a7e071d3e4d":{"name":"Zázračné rozmnožení chlebů a Nasycení zástupů","description":"Ústřední reprezentační prostor opatství na půdoryse obdélníka má dva krby, nad nimiž jsou reliéfní obrazy vztahující se jednak k přírodnímu živlu – ohni, jednak k biblické historii (Přistání sv. Pavla na Maltě, Trojí zapření sv. Petra). Dominantu sochařské výzdoby tvoří starozákonní scény Setkání Samuela se Saulem a Setkání Davida s Achímelekem. Busty nad vchody představují roční období, reliéfy v okenních špaletách alegorie ctností a neřestí. Na skutečnou architekturu navazuje iluzivní malba s medailony na téma Krista u společného stolu a vrcholící ve figuře Božské Prozřetelnosti s rohem hojnosti. Ikonografie sálu, sloužícího k přijímání významných hostů, mezi než patřil i císařský pár, je symbolem pohostinnosti a současně střídmosti. Stolování bylo hlavním prvkem dvorského ceremoniálu.","dates":"1731"},"0e176e66-89ab-5988-b754-f76492d554b6":{"name":"Rondel","description":"Koncept zahrady ležící mimo městské hradby vypracoval pravděpodobně již F. Luchese. Realizaci vedl G. P. Tencalla, koncepčně se podílel také M. A. Lublinský. Původní stav zahrad je zachycen v albu J. v. Nypoort. Půdorys Libosadu byl protkán složitým vodovodním systémem, který napájel rybníčky, kašny, jezírko u voliéry, vodotrysky a soubor “vodních žertů“, které biskup poznal v Salzburku. Osa Libosadu prochází od hlavního vchodu ke kuželně a ústí ve dva tzv. Jahodové kopečky. Jejich počátky známe již ze starověkých zahrad, kde byly uměle navršeny (Chorsabád) a na vrcholu měly altány, jako tomu bylo původně i zde. Po stranách osy byly labyrinty a pravoúhlé rybníčky. Rondel tvoří průsečík cest geometricky členěné zahrady. Centrální prostor prolomený do čtyř grott a čtyř salonků, původně s fontánami, pokrývá vysoce plastický štuk vymezující pole malby. V sochách a malbách jsou zobrazeni satyři, alegorie čtyř ročních dob a příběhy z Ovidiových Metamorfóz. Čelo zahrady uzavírá arkádová galerie se sochami podle vzoru Villy Pamphilli v Římě. Střídající se mužské a ženské figury v nikách představují antické bohy, múzy a historické osobnosti Říma.  V bočních zdech byly grotty s vodními kaskádami. Návštěvník byl zván latinským nápisem nad hlavním vchodem, aby přistoupil k prohlídce kdysi mokrých a neobdělávaných míst, která byla namáhavou prací proměněna mnohaletým úsilím a značnými náklady v zahradu, jež má být užívána k potěšení současníků i budoucích pokolení.","dates":"1674"},"0f34fb84-1a32-5e05-bab6-63b99f2384be":{"name":"Sněmovní sál, Alegorie dobré vlády","description":"Nad trůnem hejtmana apelovala na jeho rozhodnutí Alegorie dobré vlády-Spravedlnosti. Původní pas klenby zde dostal symbolickou funkci “triumfálního oblouku”. Granova výzdoba dvorské knihovny ve Vídni vedla M. O. Kounice k volbě tohoto akademicky školeného umělce na úkor brněnských malířů Etgense a Ecksteina. Soutěže se zúčastnil také B. Altomonte. Gran spolu s kvadraturistou G. Fantim vytvořil malbu, kterou se stal jedním z nejvyhledávanějších malířů-freskařů první poloviny 18. století. Několik skic vypovídá o pečlivé přípravě malíře na tuto zakázku i její následnou popularitu.","dates":"1734"},"0fd664bd-308d-59ad-9fe4-85f50b032730":{"name":"Starozákonní scény – Předobrazy P. Marie (Král Šalamoun s matkou, Korunovace Ester)","description":"Vedle nástropní malby vytvořil místní malíř i oltářní obrazy. Tyto malby, nedotknuté expresivním stylem vídeňské akademie, navazují spíše na českou malířskou školu. Supper je hlavním představitelem lokálního uměleckého centra. Mariánský cyklus v lodi dokončil jeho syn.","dates":"1767–1768"},"10b5dd9e-da66-5673-82d3-b89488fdaeda":{"name":"Křížový vrch","description":"Při cestě ke kulisovitě pojednané Kalvárii jsou zachovány čtyři kapličky křížové cesty vedoucí od farního kostela. Dramatický výjev Ukřižování uvádí smuteční andělé. Střední, konkávně akcentovanou, část tvoří Nejsv. Trojice s Bohem Otcem ve vrcholu. Působivost scény spočívá v samotném umístění skupiny, kontrastu použitých materiálů, dynamických pózách i dekorativních prvcích, jako jsou “kameny” dole a obláčky nahoře, nebo vysunutí figur P. Marie a sv. Jana pod křížem na konzolách.","dates":"1730"},"1174b2ab-da5e-56fc-b6bc-cc3311897b6b":{"name":"Olivetská hora","description":"Za hlavní oltářem je grotta, zv. \"Zahrada Getsemanská\" s reliéfním sousoším Krista a apoštolů na hoře Olivetské, předznamenávající Kristovo umučení. Na jeho roli spasitele poukazuje skupina hříšníků trpících v očistci (předpeklí), zobrazená na tumbě.","dates":"1713"},"11ba5be2-9ef2-554a-855f-c08f25e2d190":{"name":"Brána","description":"Triumfální oblouk s trojúhelníkovým štítem odděluje zámek od města. Původní propojení triumfální cesty bylo rozrušeno, důraz je kladen na průhledy. Emblematické devízy „Na laskavost se nezapomíná“ a „(Ale) jas víry přetrvá i skálu“ obklopují rodový štít.","dates":"1724, upraveno v 19. století."},"11cedc74-b01f-5257-950e-dec5d9f42b78":{"name":"Barokní most","alternate_name":"“malý moravský Karlův most”","description":"Kamenný most o délce 74,8 m, šířce 8 m a výšce 6,2 m spojuje zámek a podzámčí s poddanským městem. Účel, pro který byly sochy z vápence na most osazeny, vyjádřili stavebníci takto: „aby od procházejících cizinců Bůh i ve svých svatých na potupu kacířů veřejně ctěn byl.“ Most stál na důležité cestě z Brna do Třebíče, Telče a Jindřichova Hradce. Výběr světců zohledňuje osobní zobožnost stavebníků a jejich rodu.","short_description":"Kamenný most spojuje zámek a podzámčí s poddanským městem. Je osazen sochami světců, „aby od procházejících cizinců Bůh i ve svých svatých na potupu kacířů veřejně ctěn byl.“ Most stál na důležité cestě  \nz Brna do Třebíče, Telče a Jindřichova Hradce. K některým sochám se dochovaly přípravné kresby. Výběr světců zohledňuje osobní zbožnost stavebníků a jejich rodu.","type":"Verejná stavba","dates":"1737–1744","location":"Náměšť nad Oslavou, Morava","method_for_datation":"Na mostě jsou umístěny pamětní desky, výdaje za stavbu mostu jsou zaznamenány v účtech panství.","bibliography":"Jaroslav Petrů, *Náměšť nad Oslavouu*, Brno 1968.  \nIvo Krsek –­­ Zdeněk Kudělka –­­ Miloš Stehlík –­­ Josef Válka, *Umění baroka na Moravě a ve Slezsku,* ed. Zdeněk Kudělka, Praha 1996, s. 87, 94, 102.  \nBohumil Samek, *Umělecké památky Moravy a Slezska II*, *J–N,* Praha 1999,  \ns. 630–631.  \nMartin Pavlíček, *Josef Winterhalder st. (1702**–1796*), Brno 2005, s. 85–96.  \nMiloš Stehlík, *Barok v soše*, Brno 2006, s. 151–155.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","history":"Most dal postavit majitel panství na místě původního mostu přes řeku Oslavu, strženého povodní. Další majitelé jej nechali osadit souborem 20 soch. Autorem návrhů a 8 soch je J. Winterhalder st., zbývající zhotovil A. Jelínek. Winterhalder vytvořil pro panství přes 30 soch a další dekorace. R. 1752 koupili panství Haugwitzové, kteří je vlastnili až do r. 1945. Podobné mosty se nachází zejména v Čechách, kde byly stavěny po vzoru Karlova mostu v Praze, osazeného sochami kolem r. 1720. Jejich prototypem je Ponte d´Angeli v Římě.","patrons":"Václav Adrian z Eckenwirtu, Jan Leopold z Kuefsteinu (1676–1745), Marie Františka z Kufsteinu, roz. Kollonitsch (+1746)","architects":"Josef Winterhalder st. (1702 Vöhrenbach – 1796 Vídeň), Alexander Jelínek (Kosmonosy – Velké Meziříčí)","monument_contact":{"fax":"+420 568 338","email":"mks-namest@iol.cz","phone":"+420 568 493","address":"Náměšť nad Oslavou, 40 km západně od Brna","institution":"Město Náměšť nad Oslavou"}},"130a251d-cd8c-55de-81ca-2e58a7733c0b":{"name":"Sv. Řehoř","description":"Podstatnou složkou výmalby kostela je iluzivní architektura a dekorace, která tvoří také pozadí jednoho z církevních otců ve cviklech klenby. V postavě svého jmenovce spatřujeme portrét donátora kostela, uměnímilovného opata louckého kláštera Řehoře Lambecka. Na malbách církevních otců, proroků a evangelistů se podílel Maulbertschův žák a nejbližší spolupracovník J. Winterhalder ml.","dates":"1773–1778"},"131a9aab-cb29-5c8a-b6c9-6c0c8354e020":{"name":"Sv. Kateřina Alexandrijská","description":"Socha světice, patronky moudrosti z oltáře sv. Rodiny rámuje plátno M. Unterbergera. W. Träger, jenž provedl sochařské vybavení všech oltářů, je doposud málo známým žákem O. Zahnera, s nímž spolupracoval od 40. let. Prováděl také po mistrově smrti dokončovací práce na Sloupu Nejsv. Trojice v Olomouci. Jeho práce v piaristickém kostele v Mikulově dotvářejí interiér známý dnes především freskou F. A. Maulbertsche. Působil zejména v Olomouci, kde převzal dílnu po J. A. Richterovi.","dates":"1755–1759"},"1344acc5-88e3-5794-b1bd-e1f3c804fd21":{"name":"Hlavní oltář","description":"Obraz Nalezení kříže je jedním z posledních děl vytvořených pro Moravu předním malířem 18. století v habsburské monarchii. Jeho plátna zde často rámuje oltářní architektura a sochy O. Schweigla, jenž je ve svém pojednání o umění na Moravě také jedním z prvních, kdo o díle tohoto malíře zpravuje. Schweiglovy “dějiny umění” byly doporučovány jako učebnice na vyšších školách. Zde obraz obklopují sochy sv. Petra se sv. Maří Magdalenou a sv. Pavla a sv. Veroniky. Zhotovil také postranní oltáře sv. Barbory a sv. Josefa, které doplňují obrazy Ferdinanda Lichta (1800), brněnského malíře, tvořícího v pozdně barokním stylu ještě počátkem 19. století. Téma Nalezení kříže, jež Maulbertsch expresivně ztvárnil na Hradišti u Znojma, je zde podáno věcným způsobem. Působivost zázračné scény je vyjádřena světelnými hodnotami, umocněnými sochařskou výzdobou. Temnosvitný obraz s rétorickými gesty uvádí bělostné figury světců  \nv uměřených pózách a klasicistně utvářenou splývavou draperií. Ve výrazech tváří se však zračí silné citové pohnutí. Členění i barevné pojednání oltářního retabula imitující mramor z místního zdroje, použitý na stavbu chrámu, zapojuje pozdně barokní oltář do gotické architektury a přes nesourodost stylu vytváří jednotný ušlechtilý interiér.","dates":"1781–1786"},"15a73218-0f5d-52fe-b27b-fbfe3d13b25e":{"name":"Zámek Kunín","alternate_name":"Kunvald, tzv. “malý moravský Mirabell”","description":"Jednoduchá podélná stavba vyniká především členěním fasády a dekorativními prvky. Jednotný koncept architekta realizovala řada umělců a řemeslníků. R. 1733 byl v zámecké kapli instalován dnes nezvěstný oltář, který byl vytvořen opět podle Hildebrandtova návrhu malířem Johannem Georgem Schmidtem a sochařem Tobiasem Krackerem.","short_description":"Stavba zámku byla inspirována architekturou, kterou přední rakouský architekt Hildebrandt vytvořil pro knížete-arcibiskupa Franze Antona Harracha a jeho letní palác Mirabell v Salcburku. Reprezentativní průčelí zámku zde však nemělo demonstrovat sílu a bohatství hraběcí rodiny, jako spíše navodit atmosféru klidného, příležitostného venkovského sídla členky rodu, jehož příslušníci byli svými úřady spojeni s největšími metropolemi tehdejší Evropy. Pozoruhodností zámku jsou Hildebrandtovo hlavní schodiště a zcela unikátní barokní komínové systémy.","type":"světská stavba – venkovské sídlo, zámek","dates":"1726–1734","location":"Kunín, Morava","method_for_datation":"S pracemi na zámku bylo započato v srpnu r. 1726 a hrubá stavba byla dokončena již na podzim tohoto roku. Hlavní schodiště bylo dokončeno r. 1730, práce na vnitřním vybavování a v zámecké zahradě se protáhly ale až do  \nr. 1734. K těmto pracím se dochovala řada dokumentů v archivu rodiny Harrachů ve Vídni.","bibliography":"Bruno Grimschitz, *Johann Lucas von Hildebrandt*, Wien 1832, s. 95–96.  \nJaroslav Zezulčík, *Zámek Kunín.* *Perla moravské barokní architektury*, Nový Jičín, 1993.  \nIvo Krsek –­­ Zdeněk Kudělka –­­ Miloš Stehlík –­­ Josef Válka, *Umění baroka na Moravě a ve Slezsku*, ed. Zdeněk Kudělka, Praha 1996, s. 206–207.  \nBohumil Samek, *Umělecké památky Moravy a Slezska II*, *J–N,* Praha 1999,  \ns. 716–717.  \nJiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Moravě v době baroka. 1670*–­­*1790,* Paris –­­ Rennes –­­ Brno 2003, s. 59.","author":"Jaroslav Zezulčík","copy_editor":"Jiří Kroupa","history":"Zámek vznikl radikální přestavbou jednopatrové patrně renesanční tvrze pro manželku předního císařského diplomata a státníka Friedricha Augusta hraběte Harracha. Největšího rozkvětu se dočkal na přelomu 18. a 19. století za osvícené majitelky Marie Walburgy, která zde ve styku s brněnskými zednáři a ilumináty vybudovala filantropium – jeden z nejmodernějších vzdělávacích ústavů tehdejší střední Evropy. Jeho nejznámějším žákem byl pozdější “Otec národa”, historik František Palacký. Mimo jiné podnikla hraběnka na svém panství první očkování dětí na Moravě. Posledním majitelem byl dr. Viktor Bauer z Brna. Pro něj měl vytvořit novou instalaci zámku Adolf Loos. Zámek byl zcela zdevastován sovětskou armádou r. 1945. Později sloužil jako sklad a ubytovna. Po rozsáhlé rekonstrukci se do něj díky ochotě předchozích majitelů vracejí původní zámecké sbírky.","patrons":"Hraběnka Marie Eleonora z Harrachu, rozená princezna z Liechtenštejna (1702–1757), Marie Walburga z Truchsess-Waldburg-Zeilu, rozená z Harrach-Hohenemsu (1762–1828), Friedrich Emil Schindler (1828–1870), landkrabě Ernst Egon z Fürstenberka (1816–1889), Josef Friedrich z Fürstenberka (do 1895),  \nDr. Viktor rytíř Bauer (1876–1939)","architects":"Johann Lucas von Hildebrandt (1668 Janov – 1745 Vídeň), Johan Georg Schmidt,  \nzv. Wiener-Schmidt (1685 Čechy – 1765 Vídeň), Tobias Kracker (1658 Vídeň – 1736 Vídeň)","monument_contact":{"fax":"+420 556 705 393","email":"ic@kunin.cz","phone":"+420 556 749 420","address":"Kunín, u Nového Jičína, 40 km jihovýchodně od Ostravy, 65 km východně od Olomouce","institution":"Muzeum Novojičínska, Nový Jičín – Správa zámku Kunín"}},"15b71ad7-6574-565c-994a-f9ac18678642":{"name":"Kartuziánský klášter a kostel Nejsvětější Trojice, Brno-Královo Pole","alternate_name":"Königsfeld","description":"Motty koncepce kláštera byly askeze a kontemplace. Fasádu jednolodní stavby se sochami sv. Jana Křtitele, patrona kartuziánů, a sv. Bruna, zakladatele řádu, sousoším Nejsvětější Trojice se štítem CT (Cella Trinitatis), znakem kartouzy, vytvořil O. Schweigl. Chrámová loď a dvě boční kaple si zachovaly původní gotické rysy. Chórové lavice z počátku 17. století patří mezi nejvzácnější na Moravě. Sochařská výzdoba oltářů pochází od O. Schweigla (1763), na hl. oltáři jde o sv. Jana Křtitele a sv. Bruna. Obraz je novodobou kopií skicy J. Sterna. Tzv. Švédská kaple na severní straně s freskou Oslava Nejsv. Trojice je uzavřena, jakož i vchodové dveře do chrámu, bohatě zdobenou rokokovou mříží. Protože u kartuziánů byla chrámová hudba vyloučena a charakteristickým prvkem obřadu byl gregoriánský zpěv, byla kruchta vestavěna až dodatečně (1903). Uprostřed velkého ambitu se nachází refektář se štukovou výzdobou (G. A. Corbellini), v patře byla knihovna.","short_description":"Jediný dochovaný kartuziánský komplex na Moravě byl založen moravským markrabětem. Motty řádu byly askeze a kontemplace. Na barokní přestavbě kláštera se podíleli přední umělci z okruhu vídeňské akademie. Prior A. Gottfried patřil mezi významné sběratele a představitele osvícenské společnosti v Brně. Interiér dotvářejí fresky zobrazují zjevení – anděly jako Boží posly vystupující ve scénách ze Starého a Nového zákona jako sny, zjevení a zvěstování, oslavu církve a řádu ve smyslu historie, exempla a vize. R. 1782 byl klášter v rámci josefínských reforem zrušen.","type":"Klášter","dates":"1375, 1760–1777","location":"Brno, Morava","method_for_datation":"Obraz Kremser-Schmidta je signovaný a datovaný. Vybavení kostela je vymezeno působením opata A. Gottfrieda.","bibliography":"Bohumil Samek, *Umělecké památky Moravy a Slezska I, A-J*, Praha 1994, s. 230–233.  \nIvo Krsek –­­ Zdeněk Kudělka –­­ Miloš Stehlík –­­ Josef Válka, *Umění baroka na Moravě a ve Slezsku,* ed. Zdeněk Kudělka, Praha 1996.  \nThomas DaCosta Kaufmann, *Painterly Enlightenment. The Art of Franz Anton Maulbertsch, 1724–1796*. Chapel Hill, N.C. 2005,  \ns.  \nLubomír Slavíček, Sibi arti amicics, Poznámky a materiálie k dějinám sběratelství v Brně 1780–1840, *Opuscula Historiae Artium* F 42, 1998, s. 73–88.  \nJiří Kroupa, Franz Anton Maulbertsch: Aufklärung, Auftraggeber und Mentalitäten in Mähren, in: Eduard Hindelang – Lubomír Slavíček, *Franz Anton Maulbertsch und Mitteleuropa. Beiträge zum 30-jährigen Bestehen des Museums Langenargen,* Langenargen – Brno 2007, s. 23–44.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","history":"Zakladatelem kláštera byl moravský markrabě Jan Jindřich, bratr českého krále a císaře Karla IV. Klášter mimo městské hradby býval často poškozen válečnými událostmi. Po řadě oprav získal svou dnešní podobu barokní přestavbou celého areálu, na níž se podíleli zejména umělci z okruhu vídeňské akademie. Prior A. Gottfried patřil mezí významné sběratele a představitele osvícenské společnosti v Brně. R. 1782 byl klášter, jako mnoho dalších, „jež žádných škol neb nemocnic nevydržují, nebo jejichž členové nezastávají úřad kazatelský a kněžský, anebo nevynikají studiemi“ zrušen Josefem II. , určen pro využití vojskem a upraven zejména v letech 1871–1877. Vojáci objekty obývali do konce roku 1963, kdy klášter převzalo Vysoké učení technické v Brně.","patrons":"Jan Jindřich Lucemburský (+ 1375), Prokop Lucemburský (+ 1405) Jošt Lucemburský (+ 1411); Řád kartuziánů, Athanasius Gottfried (1738 Polná – 1814 Brno)","architects":"Ondřej Schweigl (1735 Brno – 1812 Brno), Franz Anton Maulbertsch (1724 Langenargen am Bodensee – 1796 Vídeň), Felix Ivo Leicher (1727 Bílovec – 1812 Vídeň), Josef Stern (1716 Štýrský Hradec – 1775 Brno), Martin Johann Schmidt (Kremser-Schmidt) (1718 Grafenwörth – 1801 Stein an der Donau), Bartolomeus Zindtner, Mořic Grimm (1669 Achdorf – 1757 Brno), Giacomo Antonio Corbellini","monument_contact":{"email":"kartouza@volny.cz","phone":"+42 0 549 211 263","address":"Brno-Královo Pole, Metodějova 2","institution":"Římskokatolická farnost u kostela Nejsvětější Trojice, Brno-Královo Pole"}},"15bbc895-ece1-5072-8a0d-58528b3db808":{"name":"Oltář sv. Kříže","description":"Štuková výzdoba oltářů a kazatelny je dílem předního brněnského sochaře, činného dříve v Olomouci. Zachycení duševního hnutí postav, nedramatická gesta, měkce plastický tvar a prostorová koncepce sousoší zvyšují účinek epicky podané scény. Dílo sochaře, jenž vytvořil řadu oltářů v Brně i okolí, se vyznačuje reprezentativní formou, vycházející z italského (Bernini) a vídeňského sochařství (Donner). Ve štuku byl ovlivněn zejména B. Fontanou.","dates":"kolem 1730"},"169326c2-920f-568e-865b-5feb37a401c0":{"name":"Hraběcí kabinet","description":"Na tzv. Čínský salonek navazovala knihovna. Podlahu vykládanou různými druhy dřeva vytvoři dvorní stolař. Většinu svého uměleckého podnikání konzultoval hrabě se svým vídeňským poradcem Conradem Adolphem von Albrecht, činným také pro Sinzendorfy v Židlochovicích.","dates":"1729–1737"},"16b7443b-221e-5c2f-b518-f5af41d929f0":{"name":"Velká jídelna (Sněmovní sál)","description":"Vzhledem k úmrtí biskupa Egkha nedošlo k obnově Velké jídelny, projektované přes dvě patra již v 17. století. Dochovaly se však některé Maulbertschovy přípravné skicy s výjevy z Ovidiových Metamorfóz a alegoriemi denních dob. V duchu rokokového klasicismu byl sál vybaven až za biskupa Hamiltona, a to nikoliv nástěnnou malbou, ale zlacenými štuky s alegoriemi věd a umění a obrazy na plátně Paridův soud a Svatba Pélea a Thetidy, vyjadřující pomíjivost a  marnivost a Pallas Athéna unáší eféba od bohyně lásky Afrodíty, symbolizující moudrost a stálost. Od doby konání Říšského sněmu (1848) je sál nazýván Sněmovním.","dates":"1772"},"1991c012-f312-5724-ad34-6745f6148321":{"name":"Andělé","description":"Původně tvořila sochařskou výzdobu kaple jen tato skupina andělů nesoucích kouli (nebeskou klenbu) ozdobenou pěti hvězdami. Na ní stojí sv. Jana Nepomucký. Plastiky jsou dílem místních umělců.","dates":"1722"},"1b3c9fc4-faee-59ed-b3c7-369b7488c0f3":{"name":"Knihovna","description":"Nad sakristií a kaplí sv. Anny se nachází jedna z mála dochovaných klášterních knihoven. Na klenbě jsou výjevy ze života sv. Norberta spojené s oslavou eucharistie. Autorem koncepce maleb, jež se vymykají běžné ikonografii, byl patrně opat kláštera. Plastické dekorace knihovních skříní tvoří symboly věd a umění. Množství knih pochází ze zrušených klášterů v okolí a zejména z Louky u Znojma, část knihovního fondu tvoří sbírka opata kláštera cisterciáků  \nv porýnském Düsselthalu, kterou klášter odkoupil r. 1802.","dates":"1770–1774"},"1d7a5af5-3037-5bd4-8ab2-a42543f3c28c":{"name":"Vidění sv. Josefa Kalasánského","description":"Obraz bočního oltáře představuje zakladatele piaristického řádu uctívajícího se svými žáky P. Marii. Téma zobrazovalo jedno z hlavních poslání řádu – pedagogické působení. Obraz doplňuje Alegorie vzdělání W. Trägera.","dates":"1755–1759"},"1ecaa6cc-9678-575c-974d-6bc822ccfe3c":{"name":"Salla Terrena","description":"Sál u průjezdu do zahrady je zaklenut neckovou klenbou s výsečemi. Její plochu zdobí podobně jako v patrech zámku štuková výzdoba se zrcadly vyplněnými malovanými výjevy z Ovidiových Proměn, postavami bohyň a Múz s kryptoportréty stavebníků. Konaly se zde hudební produkce, které se staly i vzorem pro zřízení slavného divadla v Jaroměřicích.","dates":"před 1700"},"1ed39711-b2cf-5d1f-b9ad-2e38cdf83f46":{"name":"Morový sloup","description":"Sloup s Pannou Marií – přemožitelkou zla ve vrcholu – byl postaven jako dík, že ve městě skončila morová epidemie. Patří mezi první, později rozšířené sloupy na Moravě.","dates":"1680"},"205ab685-f8e2-5231-8359-9f897f061f3f":{"name":"Sněmovní sál, Sláva Moravy","description":"Na obelisku, symbolu věčnosti je zobrazen erb země Moravské. Vrchol hlavní části nástropní malby představuje zvěrokruh, znamení stále se opakujícího se času. Personifikace slunce a měsíce po stranách mají poukazovat na stálé působení ústředního argumentu, jenž hlásá Fama (Sláva).","dates":"1734"},"20d226c3-47f8-5bd5-ab51-56f759018dff":{"name":"Zelená Hora – kostel sv. Jana Nepomuckého","description":"Konstrukce kostela kombinuje dva hlavní symboly: jazyk a pěticípou hvězdu. Vzniká tak unikátní, krystalická stavba. Expanzivně prolínající se tvary a pohyb světla jí dodávají výraznou dynamiku. V. Vejmluva zde vybudoval jakési „duchovní mauzoleum“ světce, jenž byl kanonizován až r. 1729 a jehož kult se stal jedním z nejrozšířenějších ve střední Evropě.","short_description":"Poutní kostel je svou symbolikou a osobitým výtvarným ztvárněním jednou z nejpozoruhodnějších staveb. Konstrukce kostela kombinuje dva hlavní motivy: jazyk a pěticípou hvězdu. Prolínající se tvary a pohyb světla dodávají krystalické centrální stavbě výraznou dynamiku. Spojujíce přítomnost s minulostí stavba mytologizuje vizuální formou dosud bezvýznamné místo a prezentuje jeho vznik jako Boží zázrak. Vzdělaný opat cisterciáckého kláštera zde vybudoval jakési „duchovní mauzoleum“ světce, jenž byl kanonizován až r. 1729 a jehož kult se stal jedním z nejrozšířenějších ve střední Evropě.","type":"Poutní kostel","dates":"1719–1722","location":"Zelená Hora, Morava","bibliography":"Zdeněk Kudělka, in: Ivo Krsek –­­ Zdeněk Kudělka –­­ Miloš Stehlík –­­ Josef Válka, *Umění baroka na Moravě a ve Slezsku*, ed. Zdeněk Kudělka, Praha 1996, s. 274–281.  \nDirk De Meyer, Johann Santini Aichl, *Architectuur et ambiguiteit* I-II, Eindhoven 1997.  \nMojmír Horyna, *Jan Blažej Santini-Aichl*, Praha 1998, s. 338–339.  \nJiří Kroupa, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka. 1670*–­­*1790,* Paris –­­ Rennes –­­ Brno 2003, s. 133–134, č. kat. 26.  \nJiří Kroupa, Světlo jako architektonický element v tvorbě Jana Santiniho, in: *Morava v době baroka*, Brno 2004, s. 78–83.  \nJiří Kroupa, „Heiligkeit und Herrlichkeit in dem Heiligthum“ aneb Oslava svatořečení Jana Nepomuckého ve Žďáru, in: Lubomír Konečný – Jiří Kroupa – Michaela Šeferisová-Loudová, *Orbis Atrium. K jubileu Lubomíra Slavíčka*, Brno 2009, s. 579–590.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","history":"Založení kostela souviselo s připravovaným blahořečením a svatořečením Jana Nepomuckého, poté, co byl v jeho hrobě v pražské katedrále sv. Víta nalezen jeho domnělý zázračně neporušený jazyk. Stavbu inicioval opat blízkého cisterciáckého kláštera V. Vejmluva, který návrší nad klášterem nazval podle Zelené Hory u Nepomuku, mučedníkova rodiště a místa, odkud přišli první cisterciáci do Žďáru. R. 1722 byl kostel slavnostně vysvěcen a pokračovala výstavba ambitů s pěti kaplemi a branami. Po smrti projektanta dokončil ambity F. B. Klíčník, který zde byl jako Santini členem Bratrstva kajícníků, založeného r. 1722.","patrons":"Cisterciácký klášter ve Žďáře nad Sázavou – opat Václav Vejmluva (1670 Brno – 1738 Žďár nad Sázavou)","copyright":"Copyright images \"Národní památkový ústav v Brně\": Národní památkový ústav – územní odborné pracoviště v Brně.  \nCopyright images \"Národní památkový ústav v Telči\": Národní památkový ústav – územní odborné pracoviště v Telči.","architects":"Jan Blažej Santini-Aichl (1677 Praha – 1723 Praha), František Benedikt Klíčník (1677 Ivanovice na Hané – 1755 Brno), Jan Pavel Čechpauer – Řehoř Thény (1695 Burgeis – 1759 Jaroměř)","monument_contact":{"email":"zel.hora@brno.npu.cz","phone":"+420 566 622 855","address":"Zelená Hora u Žďáru nad Sázavou, 75 km severozápadně od Brna","institution":"Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště Telč"}},"224f5f0e-a3d6-5685-8342-9a71082c79cc":{"name":"Půdorys","description":"Základem je kompozice pěticípé hvězdy (pěticípý půdorys, pět vchodů, pět oltářních výklenků, dvakrát pět kaplí kolem centrálního prostoru, pět hvězd a pět andělů na hlavním oltáři), symbol nejen pěti ran Kristových, ale také pěti písmen v latinské slově „tacui“ (mlčel jsem) a především pěti hvězd ve svatozáři mučedníka sv. Jana Nepomuckého, které se podle legendy objevily ve Vltavě po jeho utonutí.","dates":"1719"},"2382fcce-cee1-5bd1-804e-fa17b3a3d4a6":{"name":"Madona starobrněnská","description":"Obraz Panny Marie s dítětem je zasazen do štukového rámce neseného anděly a obklopen figurami sv. Michaela a sv. Šebestiána. Tyto oltáře byly zhotovovány v řadě kostelů a kaplí po korunovaci zázračného obrazu ochranitelky země v Brně r. 1736.","dates":"1740–1750"},"24ec6e48-1e49-57da-8b31-cb3cc3c40a0c":{"name":"Sněmovní sál, Múza","description":"Do kvadratury jsou zasazeny postavy múz, bez jejichž působení nelze dojít ke slávě a prosperitě. V detailu je dobře patrná rytá podkresba.","dates":"1734–1745"},"25b397ce-e589-53c6-b2f5-884c9b6d6745":{"name":"Kaple sv. Pavlíny","description":"Zde stála do r. 1677 původní Andrýskova kaple, zbořená při stavbě nového chrámu. Fresky připomínají počátky poutního místa. Oltářní plátno představuje patronku města Olomouce, jejíž ostatky věnoval r. 1623 olomouckým jezuitům papež Řehoř XV. Procesí uspořádané při převozu relikvií údajně odvrátilo mor.","dates":"1736"},"25ede1f2-8f70-5252-9d21-3b21a63183bf":{"name":"Apoštol Petr","description":"Reliéfní poprsí apoštola uvádí vstup do kaple s šesti původně zlacenými reliéfy starozákonních scén s motivy obětí a díkuvzdání od téhož sochaře.  \nS V. Renderem spolupracoval např. i na olomouckých kašnách.","dates":"před 1733"},"261d6cf2-f4d5-5ea8-a4c4-7c1fe310d8d9":{"name":"Knihovna","description":"Vybavení knihovny umožnil velkorysý dar barona Trencka, pohřbeného v kryptě kláštera. Nástropní malba představuje scénu Jan Bonaventura ukazuje Tomáši Akvinskému krucifix jako odpověď na původ pramenu jeho spisu. Pozoruhodná je vitrína s lidskou kostrou uprostřed knihovních skříní. Ta nesloužila jen ke studiu anatomie. V kontextu ikonografie knihovny symbolizovala memento mori.","dates":"1763"},"2a461ed8-a056-5b1f-93df-891058b990b5":{"name":"Cesarova kašna","description":"Soubor kašen a sloupů, znamení znovuzrození města, poukazuje na jeho významné místo v minulosti a jeho příslušnost ke katolictví. Vyvrcholením této koncepce je Sloup Nejsv. Trojice. Koncept mytologizace historie je příznačný nejen pro sebeprezentaci šlechty, ale i měst v době obnovy země, zpuštošené Třicetiletou válkou a rozvrácené náboženskými konflikty přelomu 16. a 17. století.","short_description":"Soubor kašen a sloupů, znamení znovuzrození města, poukazuje na jeho významné místo v minulosti a jeho příslušnost ke katolictví. Ústředním motivem kašny je postava G. J. Ceasera považovaného od 15. století za zakladatele města. Koncept mytologizace historie je příznačný pro dobu obnovy země, zpuštošené Třicetiletou válkou a rozvrácené náboženskými konflikty přelomu 16. a 17. století. Později přední, zejména v Olomouci a v Brně činný sochař J. J. Schauberger, vytvořil jezdeckou sochu jako svůj mistrovský kus, inspirovaný Berniniho Konstantinem Velikým ve Vatikáně.","type":"Veřejná stavba","dates":"1724","location":"Olomouc, Morava","method_for_datation":"Stavby kašen jsou dokumentovány ve smlouvách, účtech a zápisech městské rady. Např. J. J. Schauberger obdržel za Ceasarovu sochu 1 200 zlatých.","bibliography":"Pavel Zatloukal (ed.), *Horní náměstí v Olomouci*, Olomouc, 1995.  \nIvo Krsek –­­­­ Miloš Stehlík –­­ Josef Válka –­­ Zdeněk Kudělka , *Umění baroka na Moravě a ve Slezsku*, ed. Zdeněk Kudělka, Praha, 1996, s. 365–369, kat. č. 120.  \nMiroslav Pojsl (ed.), Dvanáct století architektury, Olomouc 1998.  \nJiří Kroupa, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Moravě v době baroka 1670*–­­*1790,* Paris–­­Rennes–­­Brno 2003, s. 51.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","history":"Olomouc byla do poloviny 17. století hlavním městem Moravy, sídlem biskupů a později arcibiskupů. R. 1642 byla dobyta švédským vojskem a 8 let okupována. Tím ztratila svou pozici hlavního města. Ve zpustošeném městě zůstalo ze 30.000 obyvatel pouze 1765. Za tohoto stavu se vyskytly úvahy o přeměně města na vesnici, ale r. 1655 bylo město prohlášeno za jedno ze čtyř moravských pevnostních měst a začala jeho obnova. Prvními stavebníky byly církevní instituce, později se do výstavby zapojuje i město. I když v Olomouci bylo dostatek studní, důležitým zdrojem vody zde byly kašny, které město zásobovaly vodou až do konce 19. století. Původní počet 7 kašen byl naplněn stavbou na Hlavním náměstí r. 2001 a nahradil kašnu dítěte s delfínem, která kdysi stávala před městskou branou.","patrons":"Město Olomouc","architects":"Jan Jiří Schauberger (?, před 1725 Vídeň, činný v Olomouci – 1744 Brno)","monument_contact":{"address":"Olomouc, Horní náměstí","institution":"Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště Olomouc"}},"2e551a44-ed15-554e-b118-1f8beb1b9f7d":{"name":"Panna Marie Starobrněnská","description":"Obraz P. Marie je dnes nazýván podle místa svého druhotného umístění. Jde o brněnské palladium – zázračný obraz Madony s dítětem, darovaný dle tradice brněnskému klášteru augustiniánů císařem Karlem IV. Před Thaumaturgou byli tradičně oddávání představitelé významných aristokratických rodů na Moravě. Relikviář, zasazený původně v srdci dítěte, tvoří sponu šatu. Reliéfní písmena, zlacené korunky s drahokamy a řetěz pocházejí z doby korunovace obrazu a jeho zasazení do nového oltáře. Obrazu se připisovala záchrana Brna za švédského obléhání na konci třicetileté války i uzdravení soukromých osob a další zázraky.","dates":"druhá polovina 13. století?"},"2e812fa6-2d65-5e3f-9d13-bcf1bf2111af":{"name":"Selský statek","description":"Malebné zvlněné tvary volutových štítů a říms se uplatnily i mimo hlavní náměstí na hospodářských staveních.","dates":"před 1750"},"31e3813f-0fcd-5e04-9091-f647c9b7e674":{"name":"Poutní kostel Povýšení sv. Kříže, Jaroměřice u Jevíčka","alternate_name":"Kalvárie","description":"Křížová cesta s obelisky s reliéfy Utrpení Krista začíná v Jaroměřicích u kostela Všech Svatých. Do poutního areálu obehnaného vysokou zdí s půlválci bašt (kaplí) se vchází dvojvěžovou branou se skupinou Ecce Homo, tzv. Pilátovým domem. V lichých arkádách ambitu jsou zbytky fresek s výjevy Kristova mučení. V těsné blízkosti ohrazeného poutního areálu stojí stavba na půdorysu ondřejského kříže: dvě ramena (k Jaroměřicím) tvoří farní budovu, ve třetím křídle je Loretánská kaple s hrobkou augustiniánů, kteří zde vedli duchovní správu. Vybavení interiérů tvoří dobová, částečně pololidová tvorba.","short_description":"Neobvyklý poutní soubor měl autenticky zpřítomnit Kristovo utrpení a smrt. Poloha místa navozuje Golgotu, kostel je metaforickou reprodukcí jeruzalémského chrámu. Architektura je příkladem toho, že intelektuálně náročné projekty J. J. Santiniho-Aichla nebyly ve své době izolovány a jeho koncepce nalezly odezvu i mimo hlavní umělecká centra. Pololidové, působivé vybavení interiérů dokresluje mystický charakter komplexu. Poutní tradice je silná – lze doložit až 140 míst, odkud skupiny poutníků přicházely „nalézt hlubiny všech ctností“.","type":"Poutní komplex","dates":"1712–1714, 1735","location":"Jaroměřice u Jevíčka, Morava","method_for_datation":"Kostel byl vysvěcen 14. září 1713.","bibliography":"Emanule Poche (ed.), *Umělecké památky Čech 1, A-J*, Praha 1978, s. 573–575.  \nGalmiche 1989, s. 85  \nIvo Krsek –­­ Zdeněk Kudělka –­­ Miloš Stehlík –­­ Josef Válka, *Umění baroka na Moravě a ve Slezsku*, ed. Zdeněk Kudělka, Praha 1996, s. 62–63, 87, 254–255.  \nDirk De Meyer, Johann Santini Aichl, *Architectuur et ambiguiteit* I-II, Eindhoven 1997, s. 547.  \nMojmír Horyna, *Jan Blažej Santini-Aichl*, Praha 1998, s. 413–415, c. 31, 32.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","history":"Jižně od Jaroměřic se vypíná strmý kopec opředený lidovou pověstí o zlém duchu Kudrmanovi. R. 1664 zde byl postaven kříž, u kterého se konaly pobožnosti a kolem r. 1680 jako poděkování za odvrácení morové nákazy kaple zasvěcená ochráncům proti moru: sv. Fabiánu, sv. Šebestiánu, sv. Rochu a sv. Rozálii. Zakladatelem dnešní Kalvárie byl F. M. Šubíř, který jako poděkování za záchranu života při porodu své ženy chtěl rozšířit stávající kapli. Na doporučení františkánského poutníka ze Svaté země, který na jaroměřickém kopci shledával určitou podobu s jerusalémskou Golgotou, byl vybudován kostel Povýšení  \nSv. Kříže. Postupně byly stavěny další objekty s biblickými upomínkami na Kristovu mučednickou smrt. R. 1735 zde bylo založeno Arcibratrstvo Nejsv. Vykupitele. Obdobný spolek (kromě Říma) byl ještě v Krakově. Poutní tradice je silná – lze doložit až 140 míst, odkud skupiny poutníků přicházely „nalézt hlubiny všech ctností“.","patrons":"František Julius Šubíř, rytíř z Chobyně, František Michal Šubíř (1680–1738), pán na Jaroměřicích a nejvyšší zemský sudí, klášter augustiniánů v Brně","architects":"František Benedikt Klíčník? (1677 Ivanovice na Hané – 1755 Brno)","monument_contact":{"email":"pasioniste.kalvarie@seznam.cz","phone":"+420 461 326 445","address":"60 km severně od Brna, 45 km západně od Olomouce","institution":"Klášter passionistů"}},"3636a025-d6fb-5112-aadf-5dc2f03d7988":{"name":"Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie","description":"F. A. Rottal získal do svých služeb přední umělce. Hlavní oltář nenese obraz, ale plastické Nanebevzetí P. Marie J. J. Schaubergera. Hodnotnou sochařskou výzdobu dotváří Zahnerova křtitelnice se sousoším Kristova křtu na zeměkouli, boční oltáře a sochy na průčelí. Oba sochaři spolupracovali i na jiných zakázkách.","dates":"kolem 1650, 1735, kolem 1740"},"38ad57d4-b61f-536a-8b64-9601d38d1e4e":{"name":"Nádvoří","description":"Čestný dvůr uzavírají nízké hospodářské budovy, spojené vstupní branou. V průčelí u vchodu do zámku jsou umístěny alegorické ženské figury se znaky Sinzendorfů a Valdštejnů. Arcivévoda Friedrich Habsburský dal zbořit dosavadní hradby, zasypat příkopy a budovu zámku přestavěl empírově. Část bočních křídel čestného dvora byla snížena, fasády sjednoceny. Sochy sv. Anny, sv. Jáchyma, Panny Marie a sv. Josefa stály původně před vchodem do kaple.","dates":"1749"},"38f8230e-0728-5617-bd21-ae2887da3089":{"name":"Sv. Jan Nepomucký","description":"Populární světec je častým ochráncem cest a zejména mostů, které jsou připomínkou jeho mučednické smrti, svržením z Karlova mostu do Vltavy r. 1393. Rozdíl s Winterhalderovými sochami je patrný zejména v pojednání draperie, která je reliéfně členěna. Vytváří tak určitý pohyb a neklid za účelem vzbuzení citového pohnutí.","dates":"před 1744"},"39832be8-c5b7-5cfe-931f-9f739df8c80b":{"name":"varhany","description":"Tvarovanou varhanní skříň zdobí prořezávané závěsy a andělé a putti hrající na hudební nástroje. Brněnský mistr je jedním z nejznámějších varhanářů na Moravě.","dates":"1760"},"3b78fd39-550c-5644-9e94-61b43dc61c5f":{"name":"Zámek Vranov nad Dyjí","alternate_name":"Frain an der Thaya","description":"Zámek se tyčí na skalnatém ostrohu nad řekou Dyjí v Národním parku Podyjí. Z původního hradu si podržel dvě hranolové věže, část hradeb a budovy tzv. předhradí. Promyšlený fortifikační systém se stal součástí konceptu přestavby, oslavující starobylost rodu formou “via triumphalis”, jehož dominantu tvoří na ostrožnu vysunutý Sál předků","short_description":"Zámek patří k nejpozoruhodnějším stavbám středoevropského baroka. Vznikl přestavbou starého románsko-gotického hradu nad meandrem řeky Dyje, poprvé připomínaného jako zeměpanská pohraniční pevnost r. 1100. Promyšlený fortifikační systém se stal součástí konceptu přestavby, oslavující starobylost rodu formou “via triumphalis”, jehož dominantu tvoří unikátní, na ostrožnu vysunutý Sál předků. Koncept sídla je typickým příkladem říšského stylu habsburského imperialismu. Výzdoba je dílem předních italsky orientovaných vídeňských umělců.","type":"Šlechtické sídlo – zámek","dates":"1687, 1723, 1787","location":"Vranov nad Dyjí, Morava","method_for_datation":"Freska Sálu předků je signována a datována, další vyplývá z korespondence a archivních dokumentů.","bibliography":"Ivo Krsek –­­ Zdeněk Kudělka (ed) –­­ Miloš Stehlík –­­ Josef Válka, *Umění baroka na Moravě a ve Slezsku*, Praha 1996, s. 242, 243, 247, 357, 360, 457.  \nFriedrich Polleroß, Virtutum exercitia sunt gradus ad gloriam. Zum “concetto” des Ahnensaales in Frain an der Thaya, *Wiener Jahrbuch für Kunstgeschichte* LI, 1998, s. 105–114.  \nMiroslav Plaček, *Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku*, Praha 1999, s. 369–371.  \nBohumil Samek, *Sál předků na zámku ve Vranově nad Dyjí*, Brno 2003.  \nJiří Kroupa, Palazzo in villa, memoria a bellaria. Poznámky k sémantice architektonické úlohy v baroku, in Jiří Kroupa (ed), *Ars naturam adiuvans. Sborník k poctě prof. PhDr. Miloše Stehlíka*, Brno 2003, s. 127–132.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","history":"Zámek vznikl přestavbou románsko-gotického hradu nad meandrem řeky Dyje. Po požáru r. 1665 nechal Michael Jan II. z Althannu podle projektu císařského architekta Fischera z Erlachu postavit impozantní Sál předků a kapli. Za hraběnky Marie Felicitas a Michaela Josefa byly interiéry zámku upraveny v klasicistním stylu. Zemský advokát J. Hilgartner z Lilienbornu, který panství získal  \nv konkursním řízení, navazuje na původní koncept a věnuje se dotvoření krajinářského parku, který nese znaky preromantického, rouseauovského vztahu k přírodě. V 19. století, kdy panství patřilo polské aristokratické rodině Mniszků, se neuskutečnily zásadní stavební změny. R. 1938 se Vranov stává součástí Hitlerovy Říše, velkostatek je zkonfiskován a prodán baronovi Gebhardu von der Wense-Mörse. Od r. 1945 je ve státním majetku.","patrons":"Ester z Dietrichsteina, Volf Detrich z Althannu (správce panství 1614–1619), Jan Arnošt ze Scherfenberka (od 1629), Stahrenberkové (od 1655), Michael Jan II.  \nz Althannu (1680–1702), Michael Herman z Althannu, Marie Anna Althann-Pignatelli (od 1722), Marie Felicita Althann-Nimpsch a Michael Josef z Althannu (od 1774), Josef Hilgartner z Lilienbornu (od 1793), Mniszkové a Stadničtí","architects":"Johann Bernhard Fischer von Erlach (1656 Graz – 1723 Vídeň), Tobias Kracker (1658 Vídeň – 1736 Vídeň), Johann Michael Rottmayer (1654 Laufen – 1730 Vídeň), Ignác Heinitz z Heinzenthalu (1657 Vídeň – 1742 Vídeň), Anton Erhard Martinelli (1684 Vídeň – 1747 Vídeň), Lorenzo Mattielli (1687 Vicenza – 1748 Dráždany)","monument_contact":{"fax":"+420 515 282 080","email":"vranov@brno.npu.cz","phone":"+420 515 296 215","address":"Vranov nad Dyjí, poblíž rakouské hranice, 20 km západně od Znojma","institution":"Správa státního zámku Vranov nad Dyjí, Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně"}},"3f371b7c-e6f8-56ea-ad51-4698c54c3ba9":{"name":"Sv. Barbora","description":"V 60. letech byly oltáře doplněny o predelové obrazy J. Jablonského, usedlého  \nv Brně. V závěru své tvorby, reflektující díla malířů z okruhu vídeňské akademie, spolupracoval s J. Sternem.","dates":"kolem 1766"},"3f7f1a1e-4c4f-5c0d-bf56-e994790e9bdf":{"name":"Klášter benediktinů Rajhrad","alternate_name":"Raigern","description":"Konventní chrám byl obklopen čtyřmi kvadraturami. Před západním průčelím je prelatura, na jihu konvent a na protilehlé straně dva hospodářské dvory. Do kostelní novostavby byly začleněny rozestavěné západní věže z konce 17. století. Stavba se potýkala se statickými problémy bažinatého terénu. Santiniho projekt realizovali brněnský stavitel F. B. Klíčník. Ve výklencích stojí sochy sv. Vojtěcha a sv. poustevníka Vintíře. Štít mezi věžemi je ozdoben mozaikovým obrazem Neposkvrněného početí P. Marie (1895). Chrám trojdílného půdorysu  \ns centralizujícím oktogenem má délku 79,5 m. Zmnožené triumfální oblouky umocňují hloubku podélného prostoru, dodávají mu rytmus a monumentalitu. Santiniho projekt kladl důraz na optické působení a počítal s malířskou složkou. Fresky J. J. Etgense (1726–1729) představují oslavení benediktinského řádu a jeho rozšíření v Evropě, Asii a Africe. Fresky nad kůrem znázorňují oslavu Boží zpěvným a hudebním uměním.  \nK presbytáři chrámu přiléhá nad sakristií oratoř s oltářem sv. Benedikta. Byla vyzdobeny obrazy malíře J. Zeleného, rajhradského rodáka a prvního učitele Alfonse Muchy.","short_description":"Klášter patří mezi nejstarší na Moravě a je zde jediným zástupcem řádu benediktinů. Měl velký význam pro rozvoj místní vzdělanosti a hospodářství. Santiniho projekt kladl důraz na optické působení, počítal s malířskou složkou. Fresky J. J. Etgense představují oslavení benediktinského řádu a jeho rozšíření v Evropě, Asii a Africe. Klášter je známý take svou obrazárnou. Sídlí zde Památník písemnictví na Moravě.","type":"Klášter","dates":"1691, 1721–1739, 1763–1770, 1840.","location":"Rajhrad u Brna, Morava","method_for_datation":"Ke stavbě kláštera se dochoval bohatý pramenný materiál (korespondence, plány), zprávy podává i klášterní kronika. Původní stav komplexu je zachycen také na několika rytinách.","bibliography":"Ivo Krsek – Zdeněk Kudělka – Miloš Stehlík – Josef Válka, Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, ed. Zdeněk Kudělka, Praha 1996, s. 65, 281–282, 286, 477.  \nMojmír Horyna, Raigern (Rajhrad) – Propstei mit der Kirche St. Peter und Paul, in: *Tausend Jahre Benediktiner Kloster in Břevnov*, Praha 1993, kat. č. VI/19,  \ns. 125–128 (VI/3), s. 130–134.  \nJiří Kratochvil – Hana Sedalová (ed.), *Rajhrad. 950 let od příchodu benediktinů na Moravu. 50 let od nástupu ničivého komunismu*, Brno 1998.  \nJiří Kroupa, Rajhradský chrám v proboštské korespondenci 18. století, *Sborník prací filozofické fakulty* *Masarykovy Univerzity* F 50, 2006, s. 43–80.  \nHerbert Karner, „Faciamus hic tria tabernacula“ – Architektur und Deckenmalerei in der Klosterkirche in Rajhrad / Raigern, in: Martin Mádl – Michaela Šeferisová Loudová – Zora Wörgötter (eds.), *Baroque ceiling painting in Central Europe/ Barocke Deckenmalaerei in Mitteleuropa*, Praha 2007, s. 163–181.  \nTomáš Valeš, in: Lubomír Slavíček (ed), *Josef Winterhalder d. J. (1743 Vöhrenbach – 1807 Znojmo), Maulbertschs bester Schüler*, Langenargen–Brno, 2009.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","history":"Klášter patří mezi nejstarší na Moravě a je zde jediným zástupcem řádu benediktinů. Vznikl kolem r. 1025 jako odnož kláštera v Praze-Břevnově na místě staršího osídlení. Až do 17. století si uchoval v podstatě románskou podobu (návrh přestavby A. Erna, 1670). R. 1721 byla v souvislosti se snahami o povýšení na opatství  zahájena přestavba, velká část původních staveb byla zbourána. K dokončení všech prací došlo až kolem r. 1840. Od r. 1540 zasedali rajhradští probošti v zemském sněmu. Klášter měl velký význam pro rozvoj vzdělanosti a hospodářství. Založil zde tradici vinohradnictví i pivovarnictví, zasloužil se o budování nemocnic, chudobinců, sirotčinců, od r. 1623 zde fungovala věhlasná škola. Klášter je známý rozsáhlou obrazárnou. Díla získal také ze zrušených klášterů i zámeckých sbírek. Proslulý je tzv. Rajhradský oltář (kolem 1420).","patrons":"Řád benediktinů","copyright":"Copyright images \"UDU Czech Academy of the Sciences\": Institute of History of Arts of the Czech Academy of the Sciences.","architects":"Jan Blažej Santini-Aichl (1677 Praha – 1723 Praha), František Benedikt Klíčník (1677 Ivančice – 1755 Brno), Christian Alexander Oedtl (1654 Paznaun – 1731 Vídeň), Jan Jiří Etgens (1691 Brno – 1757 Brno), Ignác Lengelacher (1698 Unter Paissenberg – 1780 Baden), Ondřej Schweigl (1735 Brno – 1812 Brno), Josef Winterhalder ml. (1743 Vöhrenbach – 1807 Znojmo)","monument_contact":{"email":"benediktini@volny.cz","phone":"+420 547 230 027","address":"Rajhrad, 14 km jižně od Brna","institution":"Opatství benediktinů – Muzeum Brněnska, Památník národního písemnictví"}},"414c7c6c-2207-59d9-bb8a-cc731e96b803":{"name":"Vstupní průčelí","description":"Výstavba koleje byla zahájena kolem r. 1593 a pokračovala po celé 17. století. Věž kostela zůstala delší dobu nedostavena a tak již při vstupu do kostela jsme seznámeni jeho s dvěma hlavními stavebními fázemi a proměnou slohu  \nv rozponu zhruba 150 let.","dates":"1598–1602, 1732–1733"},"41e9c7e4-cfb4-54eb-8001-37ef0aec887d":{"name":"Zjevení: Josua a anděl","description":"Levá boční kaple bývala sakristií kartuziánských kněží. Oltářní obraz adorovaný zlacenými anděly O. Schweigla představuje Archanděla Michaela (M. J. Schmidt). Mramorová deska v podlaze kryje hrobku moravského markraběte Prokopa Lucemburského. Interiér dotvářejí fresky zobrazují zjevení – anděly jako Boží posly vystupující ve scénách ze Starého a Nového zákona jako sny, zjevení a zvěstování.","dates":"1769, 1772"},"439142cf-eadb-561b-b568-5ee2993b4f57":{"name":"Alegorie Naděje","description":"Schodiště je významnou ceremoniální složkou rezidencí. V církevních kruzích je přirovnáváno k cestě do nebe, jednotlivé stupně s pokáním. V nikách předsálí jsou umístěny štukované pískovcové sochy v životní velikosti – alegorie ctností. Nad nimi jsou medailony s výjevy ze života sv. Norberta a světcových předchůdců, mezi než patřili dle ideálního rodopisu i zakladatelé kláštera Hradisko. Celek vytváří tedy jakousi galerii předků v zrcadle ctností a slávy, vrcholící apoteózou zakladatele řádu sv. Norberta na klenbě. V alegorii Naděje, obrácené k příchozím do chodby, je připomenuta síla a moc Kristovy oběti a víra v jeho vzkříšení.","dates":"1731"},"44cfc923-4530-5e47-9070-2ca89dd2d65e":{"name":"Proměnění Páně na hoře Tábor","description":"Presbytář kostela byl přestavěn po zemětřesení r. 1763 a opatřen novou freskou. Její autor zaujal na Moravě ve druhé polovině 18. století dřívější pozici J. J. Etgense, s pokračujícím stoletím však plnil zakázky spíše dekorativní povahy.","dates":"1776"},"46629869-175a-5ce1-8e92-45a1b32d5f70":{"name":"Sál předků","description":"V táflování, jež je kopií sálu říšské kanceláře ve Vídni, jsou zasazeny rodové portréty od předních vídeňských portrétistů. Patřil mezi ně i Jan Kupecký. Na klenbě je vyobrazena Oslava Jaroměřic, rámovaná iluzivní architekturou.","dates":"1728"},"468acf50-7258-56d8-a713-cf291d79a2d6":{"name":"Poutní kostel Bičovaného Spasitele, Dyje","alternate_name":"Kostel sv. Jana Nepomuckého, Dyje (Milfroň, Mühlfraun)","description":"Strohá jednolodní stavba, jež je typickým příkladem podunajské inženýrské architektury 2. poloviny 18. století, kontrastuje s pestrou, mysticky laděnou a ikonograficky komplikovanou výmalbou, k níž se dochoval tištěný program (výklad), sestavený pravděpodobně samotným malířem. Jednotlivá pole představují výjevy Ecce Homo, Klanění pastýřů, Alegorie Spásy a Alegorie Církve.","short_description":"Poutní kostel byl součástí široké rezidenční sítě významného premonstrátského kláštera ve Znojmě-Louce. Po zrušení kláštera postupně upadal a po vysídlení německého obyvatelstva r. 1945 a následně uzavření česko-rakouských hranic pozbyl tento kostel  \nv pohraniční oblasti na významu. Teprve od r. 2004 pokračuje restaurování kostela, obnovené v rámci mezinárodního projektu Culture2000. Malby s náročným ikonografickým programem jsou dílem  \nF. A. Maulbertsche a jeho nejbližších spolupracovníků.","type":"Poutní kostel","dates":"1769–1778","location":"Dyje, Morava","method_for_datation":"Chronogram konsekračního nápisu opata Lambecka nad vstupní klenbou uvádí letopočet 1744. Zápis z vizitace uvádí vysvěcení chrámu dne 6. 9. 1778. Postup prací je zachycen např. v korespondenci opata premonstrátského kláštera  \nv Louce s biskupem v Győru, kde Maulbertsch v tu dobu také pracoval.","bibliography":"Zora Wörgötter – Jiří Kroupa (eds.), *Kostel Bičovaného Spasitele v Dyji,* Brno 2005.  \nThomas DaCosta Kaufmann, *Painterly Enlightenment. The Art of Franz Anton Maulbertsch, 1724–1796*. Chapel Hill, N.C. 2005, s.   \nFranz Martin Haberditzl, *Franz Anton Maulbertsch 1724–1796*, ed. Gerbert Frodl – Michael Krapf, Wien 2006, s. 280–288.  \nJiří Kroupa, in: Eduard Hindelang – Lubomír Slavíček, *Franz Anton Maulbertsch und Mitteleuropa. Beiträge zum 30-jährigen Bestehen des Museums Langenargen,* Langenargen – Brno 2007, s. 35–38.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","history":"Poutní kostel byl postaven po zboření původně středověkého kostela sv. Vavřince v obci, patřící ke klášteru premonstrátů ve Znojmě-Louce, který zde měl špitál. Jeden z nejstarších a nejbohatších klášterů vytvořil na jižní Moravě ojedinělý soubor rezidencí a poutních míst, pokrývajících hlavní svátky církevného roku. Po zrušení kláštera Josefem II. (1784) kostel postupně upadal. V napoleonských válkách byl vypleněn a sloužil k ustájení koní. Drobné opravy nemohly vyřešit zhoršující se statické problémy stavby. Po vysídlení německého obyvatelstva po druhé světové válce a následně uzavření česko-rakouských hranic pozbyl tento kostel v pohraniční oblasti na významu. Teprve od r. 2004 pokračuje restaurování maleb, obnovené v rámci mezinárodního projektu Culture2000.","patrons":"Klášter premonstrátů Znojmo-Louka","copyright":"Copyright images \"UDU Czech Academy of the Sciences\": Institute of History of Arts of the Czech Academy of the Sciences.","architects":"Franz Kerndl , Franz Anton Maulbertsch (1724 Langenargen am Bodensee – 1796 Vídeň), Josef Winterhalder ml. (1743 Vöhrenbach – 1807 Znojmo), Felix Ivo Leicher (1727 Bílovec – 1812 Vídeň)","monument_contact":{"phone":"+00 42 0 604 712 015","address":"Dyje, 6 km východně od Znojma u řeky Dyje (Thaya)","institution":"Římskokatolická farnost Dyje – farní úřad Tasovice"}},"46bb4fb6-c314-5cbe-a7dc-30c998b1dfb1":{"name":"Zahradní průčelí","description":"S přestavbou zámku byla projektována i zahrada. Francouzský architekt Carbonier zde působil v letech 1714–15. Zámecké průčelí se do zahrady otevíralo terasou s trojramenným schodištěm a sochami, které dekorovaly i zahradu. Dnes jsou umístěny do nik stereotomní fasády s lineární ostrou profilací prvků. Osový parter byl lemován dvojitými alejemi, kolem zámku byl vodní příkop. Zahrada s oranžerií byla považována za jednu z nejkrásnějších v zemi, místní zahradník Hatzl byl povolán na dvůr Marie Terezie jako správce zahrad Schönbrunnu. R. 1784 zde startoval první balón na Moravě.","dates":"1725"},"47be1ddd-0ecd-5944-937b-603bf7067790":{"name":"Panna Marie jako královna nebes","description":"V letech 1736–1745 byl interiér kostela nově vybaven. Plochy všech kleneb pokrývá malba. V kněžišti Korunování P. Marie (královna andělů), v lodích Oslavy Krista, Ducha sv., P. Marie ad. Autor maleb byl kolem r. 1720 v Mnichově žákem předního jihoněmeckého freskaře C. D. Assama. Prostřednictvím Řádu německých rytířů přišel do Slezska a odtud na Moravu, r. 1743 se stal dvorním malířem hraběte Filipa Ludvíka ze Sinzendorfu.","dates":"1744"},"47e8c461-ce20-5bec-a573-acc2559b5674":{"name":"Dominikánský kostel sv. Michala, Brno","description":"Douvěžové pručelí členěné pilastry a lizénami završuje trojúhelný štít s patronem kostela ve vrcholu. Sochy A. Rigy byly do nik prolamujících jinak plochou fasádu osazeny až r. 1728. Ke kostelu, na nějž navazují budovy kláštera, byla přistavěna kaple Božího hrobu v gotických formách (1701). Jednolodní sálový prostor s bočními kaplemi zaplňují dva bloky bohatě řezaných lavic zdobených akantovými rozvilinami.","short_description":"Kostel byl sněmovním chrámem moravských stavů, zasedajících v přilehlém klášteře. Z důvodu urbanistického začlenění novostavby na Rybném trhu byla obrácena orientace kostela, do nějž se nyní vstupuje od východu. Statické problémy si již po dokončení stavby zasazené do svahu vyžádaly úpravy jejichž součástí bylo i vytvoření terasy, osazené sochami. Na vybavení oltářů kostela se podíleli přední brněnští umělci. Pozoruhodná je sochařsky ztvárněná kazatelna s padlými anděly. K některým částem výzdoby se dochovaly přípravné skicy.","type":"Církevní – kostel","dates":"1658–1679, 1728, 1745, 1760","location":"Brno, Morava","method_for_datation":"Achivně je doloženo položení základního kamene kostela i vysvěcení stavby. Datace děl jednotlivých umělců lze odvodit z jejich životopisu a chronologie jejich tvorby.","bibliography":"Bohumil Samek, *Umělecké památky Moravy a Slezska I, A-J*, Praha 1994, s. 169–175.  \nIvo Krsek –­­ Zdeněk Kudělka –­­ Miloš Stehlík –­­ Josef Válka, *Umění baroka na Moravě a ve Slezsku,* ed. Zdeněk Kudělka, Praha 1996, s. 93, 209, 380.  \nAnna Jávor, *Johann Lucas Kracker*. *Ein Maler des Spätbarock in Mitteleuropa*, Budapest 2005, s. 45–47, 49, 241, c. kat. 20.  \nMartin Pavlíček, *Josef Winterhalder st. (1702–1796*), Brno 2005, s. 73–84.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","history":"Kostel byl sněmovním chrámem moravských stavů, zasedajících v přilehlém klášteře. Z odkazu zemského sudího Lva z Kounic, jenž zde založil hrobku Kouniců, byl původně středověký kostel zcela přestavěn. Urbanistické začlenění novostavby si vyžádalo obrácení orientace kostela, do nějž se nyní vstupuje od východu. Statické problémy si již po dokončení stavby J. K. Ernou vyžádaly úpravy. Staré pohledy na náměstí, kde se nacházel také markraběcí dům a mincovna, představují monumentální působení chrámu v tehdejší zástavbě.","patrons":"Lev z Kounic, Řád dominikánů","architects":"Jan Křtitel Erna (1625? Brno – 1698 Brno), Domenico Martinelli (1650 Lucca – 1718 Lucca), Anton Riga (kolem 1660 Královec – 1728 Brno), Josef Winterhalder st. (1702 Vöhrenbach – 1769 Vídeň), Damascenus Schwarz, Dominik Kirchner, Johann Franz Greipel (1720–1798), Josef Tadeáš Rotter (1701 Opava – 1763 Brno), Johann Lukas Kracker (1717 Vídeň – 1779 Eger), Josef Stern (1716 Štýrský Hradec – 1775 Brno), František Vavřinec Korompay (1723 Rohatec u Strážnice – 1779 Brno), Josef Winterhalder ml. (1743 Vöhrenbach – 1807 Znojmo), Karl Aigen, Jan Adam Nesmann (1710 Mohuč – 1773 Brno), Ondřej Schweigl (1735 Brno – 1812 Brno), Ondřej Zahner (1709 Ettershausen – 1752 Olomouc)","monument_contact":{"phone":"+42 0 542 212 511","address":"Brno, Dominikánské náměstí","institution":"Římskokatolická duchovní správa u sv. Michala, Brno"}},"4a86805e-fc5e-504d-b674-03aad5e2ce87":{"name":"Zámek Slavkov u Brna","alternate_name":"Austerlitz","description":"Trojkřídlý patrový zámek tvoří dominantu města. Kaple sv. Kříže, procházející oběma nadzemními patry, byla dokončena jako poslední část zámku r. 1769 (malby J. Pichler, monumentální sochy andělů F. X. Messerschmidt, 1774).  Říšský kancléř V. A. Kounic-Rietberg je pohřben v rodové hrobce na hřbitově.","short_description":"Slavkov patří mezi nejstarší dochovaná panská sídla na Moravě. Podnět k velkolepé přestavbě renesančního sídla Kouniců dal říšský vicekancléř D. O. z Kounic, který pověřil nejprve bavorského architekta Zucccaliho a poté D. Martinelliho. Návrh přestavby zahrnoval vedle zámku i úpravu větší části města s novým farním kostelem. Tento projekt byl realizován v uměřenější podobě a upraven ve francouzském stylu. Vybavení zámku je dílem vídeňských umelců italského původu. Po bitvě u Slavkova zde bylo podepsáno příměří mezi Rakouskem a Francií.","type":"Šlechtické sídlo – knížecí rezidence","dates":"1690–1705, 1731","location":"Slavkov, Morava","method_for_datation":"Návrhy přestavby se dochovaly v Lucce a v Miláně, na základě archivních dokumentů (zejména korespondence) lze určit jednotlivé fáze stavby.","bibliography":"Miloš Stehlík, *Slavkov u Brna*, Brno 1965.  \nJiří Kroupa, *Václav Antonín kníže Kounic-Rietberg a jeho doba/Wenzel Anton Fürst Kaunitz-Rietberg und seine Zeit*, Brno–Slavkov 1994.  \nJiří Kroupa, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka. 1670*–­­*1790,* Paris –­­ Rennes –­­ Brno 2003, s. 136–137, č. kat. 28.  \nAleš Filip, V zámku a podzámčí. Barokní urbanismus na Moravě, in: Tomáš Knoz (ed.), *Morava v době baroka*, Brno 2004, s. 61–64.  \nLuigi A. Ronzoni, *Giovanni Giuliani*, Johann Kräftner (ed)., München 2005, I, s. 27–37.  \nRadka Miltová, Bůh Harpokratés, alegorie mlčenlivosti a Slavkov u Brna, in: Lubomír Konečný – Jiří Kroupa – Michaela Šeferisová-Loudová, *Orbis Artium. K jubileu Lubomíra Slavíčka*, Brno 2009, s. 287–298.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","history":"Slavkov je poprvé zmiňován r. 1237, kdy zde stála komenda řádu německých rytířů. Části obytné budovy a kruhové schodišťové věže jsou zachovány pod severním traktem barokního zámku a pod částí zámeckého nádvoří. Koncem 16. století byl na starších základech vybudován renesanční zámek čtyřkřídlého půdorysu s arkádami a mohutnou hranolovou věží. Fragmenty základového zdiva jsou v části suterénu severního a západního křídla zámku. Barokní přestavba se uskutečnila v několika etapách, které určovala společenská postavení stavebníků.","patrons":"Oldřich z Kounic (1566), Dominik Ondřej Kounic (1654–1705), Maxmilián Ondřej Kounic (1679–1746), Václav Antonín Kounic-Rietberg (1711–1794)","copyright":"Copyright image \"Národní památkový ústav v Brně\": Národní památkový ústav – územní odborné pracoviště v Brně\".","architects":"Enrico Zuccali (1642 Roveredo – 1724 Mnichov) Domenico Martinelli (1650 Lucca – 1719 Lucca), Ignazio Valmaggini, Václav Petruzzi (1700 Uherský Brod – 1752 Slavkov), Andrea Lanzani (1645 Milano – 1712 Vídeň), Santino Bussi (1664 Bissone – 1736 Vídeň), Giovanni Giuliani (1663 Benátky – 1744 Heiligenkreuz), Ignaz Lengelacher (1698 Unter Paissenberg – 1780 Baden), Josef Pichler, Franz Xaver Messerschmidt (1736 Wiesensteig – 1783 Bratislava), Jan Blommendael (1650 Haag – 1707? Amsterdam)","monument_contact":{"fax":"+420 544 221 685","email":"info@zamek-slavkov.cz","phone":"+420 544 221 204","address":"Slavkov, 20 km východně od Brna","institution":"Historické muzeum ve Slavkově u Brna"}},"4ad97887-f621-598c-8c7f-52693a816738":{"name":"Sv. Felix z Cantalice","description":"Vstup do kostela ve svažitém terénu byl upraven terasou se sochami řádových světců. Sochař vyučený v Porýní pracoval v brněnské dílně J. J. Schaubergera. Jeho kompaktně pojednané figury se vyznačují expresivním výrazem tváře.","dates":"1765"},"4e2c1b12-21c6-58e5-bf20-cdc0eb585033":{"name":"Sv. Jan a Pavel","description":"Obraz bočního oltáře tvoří v podstatě náhrobní monument předposledního opata premonstrátského kláštera a pravděpodobného autora komplikované ikonografie nástropních maleb, jeho hrobka leží před oltářem. Obraz římských mučedníků, ochránců proti nevlídnosti počasí, je zasazen do oltáře O. Schweigla. Funkci světců jako ochránců země lze chápat i symbolicky: dekret z r. 1772 podstatně omezil konání poutí a císařský patent z r. 1783 je znemožnil vůbec.  \nObraz v nástavci představuje opatova oblíbeného světce, sv. Gilberta.","dates":"kolem 1777"},"4e8a7718-f219-5f1d-baf0-f5d5f51bee94":{"name":"Morový sloup","description":"Epidemie moru postihla město již r. 1681. Sloup byl vybudován z odkazu měšťanky Z. Hodové z r. 1700 naproti jejímu domu. K jeho vytvoření byl povolán sochař z Brtnice, za vlády rodu Collaltů slavného centra uměleckého podnikání. Oblačný sloup obklopený volutovými podstavci se sochami světců vrcholí postavou P. Marie-Immaculaty. V soklu jsou grotty se sv. Rozálií a M. Magdalenou. Odkaz měšťanky inspiroval i další obyvatele k podobným počinům. Z jejich donací vznikla řada soch zdobících město i kaple P. Marie (1719).","dates":"1718"},"4fe53e71-5945-5d6a-9e28-e7a34d244285":{"name":"Zednářský pokoj","description":"Vybavení zámku bylo dokončeno až počátkem 19. století v duchu pozdního osvícenství, tzv. spirituální alchymie. Mniszkové dokončují empírovou přístavbu průčelí koníren a provádí drobné neogotické a romantické úpravy fasád.  \nV lesoparku se budují kapličky, kříže, obelisky, rodinné památníky. R. 1816 kupuje Stanislav Mniszek proslulou továrnu na výrobu kameniny.","dates":"po 1800"},"505c37b6-7bee-5937-b910-98b2c8b15fe5":{"name":"Zámek Židlochovice","alternate_name":"Seelowitz","description":"K hlavní budově dvoupatrového dvoukřídlého zámku se připojují přízemní trakty, vytvářející směrem k městu čestný dvůr. Levý z nich prodloužen o bývalou jízdárnu a správní budovu, nachází se zde také kaple, která měla být otevřena i veřejnosti. Průčelí jsou členěna mělkými rizality s kuželkovou balustrádou a tympanonem a dekorována květinovými festony. Vstupní hala s reprezentativním schodištěm, jakož i interiéry jsou řešeny v pozdně klasicistním a neobarokním stylu. Doplňují je lovecké trofeje a galerie s díly holandských malířů. S historickými bažantnicemi a oborami pro vysokou zvěř vytváří zámek ojedinělý lovecký komplex, představující místní mysliveckou tradici.","short_description":"Zámek stavěný na místě staršího sídla dvorským kancléřem, který se několikrát účastnil mírových jednání s francouzským králem a byl generálním superintendantem vídeňské umělecké akademie, je příkladem reflexe nového, klasizujícího vkusu. Patří mezi první příklady francouzského zámeckého půdorysu s čestným dvorem ve tvaru „U“. Jde o typ. tzv. korespondenční architektury – stavbu projektoval podle zaslaného plánu pařížského královského dvorního architekta místní stavební mistr. Zahrada byla považována za jednu z nejkrásnějších v zemi. R. 1784 zde startoval první balón na Moravě.","type":"Šlechtické sídlo – venkovský vrchnostenský zámek","dates":"1570, po 1648, 1722–1728, 1743–1746, 1844–1845","location":"Židlochovice, Morava","method_for_datation":"Časové určení sochařských prací udává smlouva, datované plány jsou uloženy  \nv Bibliothéque Nationale v Paříži a v Moravské galerii v Brně. V Moravském zemském archivu se dochovala korespondence mezi hrabětem Sinzendorfem a provádějícím mistrem Kaltnerem, jakož i inventáře, účty, plány zahrady a technických zařízení.","bibliography":"Václav Richter, Neznámý plán židlochovického zámku, *Umění* 4, 1956, s. 171–173.  \nIvo Krsek –­­ Zdenek Kudělka –­­ Miloš Stehlík –­­ Josef Válka, *Umění baroka na Moravě a ve Slezsku*, ed. Zdeněk Kudělka, Praha 1996, s. 60, 305, 308.  \nMiroslav Plaček, *Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku*, Praha 1999, s. 381–383.  \nBožena Pacáková-Hoštálková –­­ Jaroslav Petrů –­­ Dušan Riedl –­­ Antonín Marián Svoboda, *Zahrady a parky v Čechách na Moravě a ve Slezsku*, Praha 1999,  \ns. 435–436.  \nJiří Kroupa, Ludwig Sebastian Kaltner a Morava, in: Jiří Kroupa – Tomáš Jeřábek a kol., *Brněnské paláce*. *Stavby duchovní a světské aristokracie v raném novověku*, Brno 2005, s. 131–133.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","history":"Původní vodní tvrz na jantarové stezce, spojující Středomoří s baltským pobřežím, doložená v 1. polovině 14. století, byla přestavěna Bedřichem ze Žerotína na renesanční zámek. Za Třicetileté války poničená stavba byla obnovena dostavbou jihozápadního křídla pány z Valdštejna. Následující majitel, hrabě Sinzendorf, byl nejvyšším dvorským kancléřem. Několikrát se účastnil mírových jednání s francouzským králem, stal se generálním superintendantem vídeňské umělecké akademie. Pracoval pro něj také Pieter van Roy. Z finančních důvodů byl zámek prodán r. 1743 Dietrichštejnům, kteří panství drželi do r. 1819, kdy je koupil vévoda sasko-těšínský Albrecht, zeť Marie Terezie.","patrons":"Bedřich ze Žerotína, Filip Ludvík Sinzendorf (1671–1742), Karel Maxmilián z Dietrichštejna (1748–1784), Albrecht, vévoda sasko-těšínský, Arcivévoda Fridrich (zámek vlastnil v letech 1895–1918)","architects":"Robert de Cotte (1656 Paris – 1735 Paris), Ernst August Charbonnier (1677–1747 Hannover?), Ludwig Sebastian Kaltner, František Antonín Grimm (1712 Brno – 1784 Brno), Bartoloměj Zintner (1717–1773), Johann Stern, Joachim Günter, Wenzel Frieb","monument_contact":{"fax":"+420 547231016","email":"lz4@lesycr.cz","phone":"+420 547425240","address":"Židlochovice, 20 km jižně od Brna","institution":"Lesy České republiky, s. p. – lesní závod Židlochovice"}},"5306c69e-1796-5ac2-951a-f0b0a93b2822":{"name":"Zjevení P. Marie Sněžné","description":"Obraz hlavního oltáře byl dodán vídeňským malířem. Náročná kompozice do oválu zobrazuje legendu o zjevení P. Marie papeži. Ukázala mu místo pokryté sněhem, kde jí měl nechat postavit chrám.","dates":"1721"},"53a5bd73-a238-53c4-81c9-59518376497e":{"name":"Korunovační monstrance","description":"Paprsková monstrance je zdobena vinnými listy s hrozny, eucharistickým symbolem Kristovy krve. Pod schránkou je reliéf madony s dítětem, ve vrcholu pod baldachýnem Bůh a holubice Ducha sv. Kartuše na bohatě tepaném podstavci obsahjí malby na emailu – Starobrněnskou madonu a polopostavy řádových svatých.","dates":"1735"},"542f882d-f0f2-5fe9-acfb-9ba0da1c097f":{"name":"Schodiště","description":"Kamenné samonosné schodiště zdobí skulptury andílků držících jednotlivé složky rodového znaku a prezentujících alegorie smyslů. Kartuše ve výplni parapetu obsahují výjevy z Vergiliovy Aeneidy. Monumentální schodišťovou halu uzavírá freska s výjevem Představení trojského koně Odysseem. Vstupní prostor prezentuje rod jako ochránce křesťanství a podporovatele umění.","dates":"1724–1725, 1742"},"563c5781-e08e-5f36-b59b-bbc28044b3ab":{"name":"Pohled na Brno a premonstrátský klášter v Zábrdovicích","description":"V ochozech je zavěšeno mnoho votivních obrazů, přinesených poutníky. Monumentální plátno zobrazuje brněnskou kotlinu s klášterem v Zábrdovicích, správcem poutního místa. Kanonie obraz darovala jako poděkování za ochranu při obležení Brna prusko-saskými vojsky r. 1742.","dates":"1744"},"571b4393-48a0-5d36-b275-9a37e8ea9df6":{"name":"Korunovační paramenta","description":"Nezbytnými rekvizitami korunovační ceremonie byly textilie. Pro klášter pracovali často vídeňští vyšívači. Ve srovnání s jinýmy dochovanými paramenty působí textilie poměrně chudě. Nejvýpravnější část souboru tvořil oltář s obrazem, doprovodné prvky mu byly podřízeny i v množství zdobnosti.","dates":"1732–1735"},"57cf8dd5-c17f-5e85-80c2-85499fee2ae0":{"name":"Kostel Povýšení kříže, Doubravník","description":"Trojlodní sálový kostel je o pěti párech sloupů, přecházejících bez hlavic plynule v klenební žebra. Postraní lodi jsou vzklenuty krížově, hlavní loď má klenbu síťovou. Na mramorových krakorcích a sloupech jsou erby pánů z Pernštejna a spřízněných rodů. Ve zdech kněžiště a v dlažbě jsou zazděny šlechtické náhrobníky. Hrobka pánů z Pernštejna je pod presbytářem. Dnes je však prázdná, neboť ji r. 1645 vyloupili Švédové obléhající hrad Pernštejn a cínové a stříbrné rakve odvezli do Švédska jako válečnou kořist.","short_description":"Obraz hlavního oltáře pohřebního kostela dvou významných moravských rodů je jedním z posledních děl vytvořených pro Moravu F. A. Maulbertschem, předním malířem 18. století v habsburské monarchii. Působivost zázračné scény je vyjádřena světelnými hodnotami, umocněnými sochařskou výzdobou. Temnosvitný obraz s rétorickými gesty uvádí bělostné figury světců v uměřených pózách a klasicistně utvářenou splývavou draperií. Členění i barevné pojednání oltářního retabula zapojuje pozdně barokní oltář do gotické architektury a přes nesourodost stylu vytváří jednotný ušlechtilý interiér.","type":"Farní kostel s rodovou hrobkou","dates":"1535–1537, 1679, 1786","location":"Doubravník, Morava","method_for_datation":"Oltář datuje pamětní nápis, obraz J. K. Spiesse je signován a datován.","bibliography":"Bohumil Samek, *Umělecké památky Moravy a Slezska I, A-J*, Praha 1994,  \ns. 407–411.  \nJiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů.* *Morava v době baroka. 1670*–­­*1790*, Paris –­­  Rennes –­­ Brno 2003, s. 74, 76, 77, 218, 326.  \nJiří Sehnal, *Barokní varhanářství na Moravě*, Brno, 2003.  \nJiří Kroupa, Franz Anton Maulbertsch: Aufklärung, Auftraggeber und Mentalitäten in Mähren, in: Eduard Hindelang – Lubomír Slavíček, *Franz Anton Maulbertsch und Mitteleuropa. Beiträge zum 30-jährigen Bestehen des Museums Langenargen,* Langenargen – Brno 2007, s. 23–44.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","history":"Kostel kláštera, vzniklého při kolonizaci pralesa před rokem 1220 a zdevastovaného Tatary a husity, byl přeměněn na pohřební kostel jednoho  \nz nejvýznamnějších rodů, pánu z Pernštejna. Novogotická hrobka Mitrovských  \nz Nemyšle patří jednomu z předních rodů 2. poloviny 18. století, stoupenců osvícenství a zakladatelů Zemského muzea v Brně.","patrons":"Vratislav a Vojtěch z Pernštejna, Jan Nepomuk Mittrovský (1757–1799)","architects":"Johann Baptist Spiess (?Scherzingen – 1688 Brno), Jan Jiří Schauberger (?, před 1725 Vídeň, činný v Olomouci – 1744 Brno), Ondřej Schweigl (1735 Brno – 1812 Brno), Franz Anton Maulbertsch (1724 Langenargen am Bodensee – 1796 Vídeň), Jan Výmola (1722 Ptení – 1805 Brno)","monument_contact":{"fax":"+420 566566384","email":"obec.doubravnik@iol.cz","phone":"+420 566 566 297","address":"Doubravník, 35 km severozápadně od Brna, směr Tišnov – Hradec Králové","institution":"Římskokatolická farnost Doubravník – farní úřad Nedvědice"}},"58796dab-18c0-5c82-8173-c5e543e4c87a":{"name":"Oslava Panny Marie","description":"Monumentální freska je dílem žáka P. Trogera a G. R. Donnera, pozdějšího rektora vídeňské akademie. Centrální výjev zasazený do iluzivního architektonického rámce doplňují alegorie Ctností v pendentivech. Ve spodní části jsou zobrazeny erby donátorů, andělé sypou z rohu hojnosti poutní devocionálie. Sambach vytvořil také obrazy bočních oltářů. Soubor rozměrných maleb tvoří vrchol jeho díla.","dates":"1752–1754"},"5a414632-5957-5804-9e90-cd85d42a99f3":{"name":"Hlavní oltář kostela sv. Anny","description":"F. A. z Rottalu byl významný stavebník. Na svém panství nechal stavět a upravovat kostely (Hostýn), v Holešově založil klášter trinitářů a upravil kostel sv. Anny. Malby J. F. Pilze jsou hlavním dílem jinak málo známého malíře.","dates":"1748–1757"},"5b66ccc1-4f4e-5e59-afac-9cb5613ba254":{"name":"Schodiště","description":"Italští umělci patřili k družině D. Martinelliho podílející se na stavbě liechtenštejnského paláce ve Vídni. Štukatér Bussi spolupracoval také s Fischerem von Erlach a J. L. Hildebrandtem.","dates":"1705"},"5bc76a0c-5131-5c24-99d0-666fd90caf59":{"name":"Alegorie Spásy","description":"Střední pole klenby centralizuje prostorově i významově podélnou stavbu kostela. Adam a Eva, první lidé, tu připomínají břímě dědičného hříchu a smrtelnosti. Archanděl Gabriel věnčený květinovými girlandami zvěstuje Boží poselství o Spáse lidstva – narození Krista a jeho oběť, symbolizovanou křížem a znaky Kristova mučení. Nejvyší tajemství Boží, kdy slovo se stalo tělem, uzavírá archanděl Michael, vážící duše při posledním soudu. Příchod Spasitele předpověděli proroci zobrazení ve cviklech klenby: Mojžíš, Abraham, Noe a Enoch.","dates":"1773–1778"},"5c1e94cf-ce7a-5555-9256-3d473268fb97":{"name":"Portál","description":"R. 1904 byl při brněnské asanaci (modernizaci města) komplex koleje zbořen. Zachovala se pouze fotografická dokumentace a portál z tzv. kardinálského dvora, instalovaný dnes vedle presbytáře kostela. Socha archanděla Michaela na římse přidržuje kartuše se znakem kardinála Františka z Dietrichštejna. Po stranách jsou sochy světců, zakladatele řádu Ignáce z Loyoly a Františka Xaverského. Druhotně umístěný nápis připomíná sídlo akademie r. 1778.","dates":"1687–1690"},"5d2048c3-7fc9-5226-968c-556eab5c57e0":{"name":"Archanděl Gabriel","description":"Figurou anděla Zvěstování končí soubor soch lemující cestu z Telče ke špitální kapli na Staré Město, kterou vymaloval J. L. Daisinger, bývalý pomocník P. Trogera. K. Ober pracoval v Jaroměřicích nad Rokytnou, v Telči vytvořil také sochařskou výzdobu průčelí dvou domů na náměstí.","dates":"kolem 1740"},"5d883aff-c791-5728-975f-c3f848744787":{"name":"Horní synagoga","description":"Část podzámčí byla od 15. století kulturním a duchovním centrem moravských Židů. Stávala zde talmundská škola, 12 synagog a modliteben. Ve 2. polovině 16. století zde působil legendární rabbi Löw, údajný tvůrce pražského Golema. Po požáru byly domy i synagoga obnovovány dvorními zednickými mistry. Synagoga je jediným dochovaným příkladem templu tzv. polského typu v českých zemích. Vyznačuje se čtveřicí kupolí, nesenou čtyřmi sloupy stojícími uprostřed síně. Židovský hřbitov patří k největším a nejstarším v České republice.","dates":"1719–1723, 1819, 1840, 1892, 1977–1990"},"5e5ff728-46b9-5dbd-a88e-16ce672bc4f4":{"name":"Kaple sv. Kříže","description":"V dostavbě zámku pokračoval a obdélnou kapli v jižním křídle dokončil dvorní architekt, školený ve Vídni a v Římě. Plastickou výzdobu s Kladením Krista do hrobu na hlavním oltáři, Madonou Starobrněnskou a Smrtí sv. Františka na bočních oltářích vytvořil dvorní sochař Johann Stern, bratr malíře Josefa. Portál kaple podle Grimmova návrhu zhotovil brněnský kameník Joachim Günther.","dates":"1746"},"60118261-bf39-5b51-becf-89deec2d3d9c":{"name":"Nalezení Kříže","description":"Protireformačnímu působení řádu odpovídá i rozměrný obraz hlavního oltáře. Znázorňuje klíčovou epizodu legendy o nalezení Kříže, na němž byl Kristus ukřižován. Císařovna Helena, matka Konstantina Velikého, je přítomna zkoušce jeho pravosti. Ta byla právě prokázána: dotykem břevna došlo k oživení mladíka a uzdravení smrtelně nemocné ženy. Za císařovnou stojí biskup Makarios. Světelná režie obrazu podtrhuje zázrak zmrtvýchvstání, rétorická gesta a malířské podání bohatě diferencovaných povrchů vytvářejí spolu s jasnou, monumentálně koncipovanou kompoziční strukturou působivý obraz. Plátno, označované za první barokní obraz na Moravě, vzniklo v téže době jako Ukřižování, které Sandrart namaloval pro vídeňský dóm sv. Štěpána. Objednavatelem obrazu byl údajně kníže Václav Eusebius z Lobkowitz, jeden z nejmocnějších mužů na císařském dvoře ve Vídni.","dates":"1653"},"657852c2-bd00-5b36-b75b-d1d951c0aba5":{"name":"Stříbrný oltář a korunovační souprava","alternate_name":"Moravské palladium, Thaumaturga, Madona Starobrněnská, Gemma Moraviae","description":"Oltář je vytvořen z měděného plechu, pokrytého plátkovým stříbrem a částečně zlaceného. Některé části jsou lité. V kartuších pod obrazem a na šesti tepaných svícnech jsou na emailu malovány znaky a inicilály opata O. Zirkla.","short_description":"Korunovace zázračného obrazu P. Marie v Brně byla jednou z největších církevních slavností na českém území. K této příležitosti objednali augustiniáni pro obraz darovaný dle tradice císařem Karlem IV. retabulum a liturgickou soupravu v proslulé augsburské zlatnické dílně. Obrazu se připisovala záchrana Brna za švédského obléhání na konci Třicetileté války i uzdravení soukromých osob a další zázraky. Před Thaumaturgou byli tradičně oddávání představitelé významných aristokratických rodů na Moravě.","type":"Církevní objekt","dates":"1735–1736","location":"Brno-Staré Brno, Morava","method_for_datation":"Podle smlouvy ze 4. 10. 1734 měla být práce na oltáři dokončena 1. 9. 1735. Oltář i souprava jsou značeny puncy. Původní stav oltáře je zachycen na několika grafických listech a popisech zachycujících slavnost korunovace.","bibliography":"Bohumil Samek, *Klášter augustiniánů v Brně*, Brno 1993, s. 30–31.  \nBohumil Samek, *Umělecké památky Moravy a Slezska I, A-J*, Praha 1994,  \ns. 188–191.  \nIvo Krsek –­­ Zdeněk Kudělka –­­ Miloš Stehlík –­­ Josef Válka, *Umění baroka na Moravě a ve Slezsku,* ed. Zdeněk Kudělka, Praha 1996, s. 600.  \nZdeněk Kazlepka, Johann Georg Herkommer a “stríbrný” oltár u brnenských augustiniánu, *Sborník prací filozofické fakulty brnenské univerzity* F 37–­­39, 1993–­­1995, s. 171–­­188.  \nJana Oppeltová, Slavnosti a efemérní architektura, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Moravě v době baroka. 1670*–­­*1790,* Paris –­­ Rennes –­­ Brno 2003, s. 145–159.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","history":"Korunovace zázračného obrazu P. Marie v Brně byla jednou z největších církevních slavností na českém území. K této příležitosti objednali augustiniáni pro obraz Madony retabulum v proslulé augsburské zlatnické dílně. Architekturu oltáře navrhl Ch. F. Rudolph a realizoval jej zřejmě jeho příbuzný J. G. Herkommer. Modely andělů vytvořil ale pravděpodobně brněnský sochař Schauberger. Oltář, převezený z Augsburgu po Dunaji, byl instalován v nově zbudované mariánské kapli kostela sv. Tomáše, vyzdobené malbou J. J. Etgense. R. 1776 byl při čištění oltář doplněn o zdobné prvky brněnským stříbrníkem Richterem. R. 1783 byl přenesen při přesunu konventu do zrušeného kláštera cisterciaček na Starém Brně, kde dnes tvoří součást hlavního oltáře kostela nanebevzetí P. Marie.","patrons":"Klášter augustiniánů–poustevníků, převor Ondřej Zirckl (1722–1736)","copyright":"Copyright images \"Národní památkový ústav v Brně\": Národní památkový ústav – územní odborné pracoviště v Brně.","architects":"Johann Georg Herkommer (1680/90 Augsburg – 1754 Augsburg), Christian Friedrich Rudoplh, Jan Jiří Schauberger (?, před 1725 Vídeň, činný v Olomouci – 1744 Brno),  František Richter","monument_contact":{"fax":"+420 543 424 033","email":"info@opatbrno.cz","phone":"+420 543 424 010","address":"Brno, Mendlovo nám. 1","institution":"Opatství Staré Brno Řádu sv. Augustina"}},"65803034-8993-5d4f-bda7-d5181acd7eec":{"name":"Zahradní průčelí","description":"Jedenáctiosé zahradní průčelí zámku bylo inspirováno zahradním průčelím, které Hildebrandt vytvořil pro knížete-arcibiskupa Franze Antona Harracha a jeho letní palác Mirabell v Salcburku. V dekoraci fasády je patrné střídmé stupňování ke střední ose s portálem a trojúhelníkově završeným oknem středního patra, vrcholící atikou pro Hildebrandta typického zvlněného tvaru. Reprezentativní část síla je zdůrazněna rytmem vysokých pilastrů a balustrádou se sochařskou výzdobou.","dates":"1726–1728"},"65b630ff-6806-578e-b37c-687287b4028b":{"name":"Atika","description":"Šest dekorativních soch pro atiku zahradního průčelí zámku bylo dodáno dle návrhu architekta  r. 1729 neznámým olomouckým sochařem.","dates":"1729"},"667bd081-852f-55d6-9cc7-bc832e3888f1":{"name":"Kristus padá pod křížem","description":"Havelkův malířský styl výrazové i tvarové nadsázky vycházel z tvorby F. A. Maulbertsche, zprostředkované snad J. Winterhalderem ml., případně J. W. Berglem. V dramatickém cyklu Křížové cesty jej plně rozvinul. Ve stejné době zde pracoval na výmalbě rezidence starohraběte Salma i F. A. Sebastini, údajný Maulbertschův spolupracovník.","dates":"kolem 1766"},"66ea2dd0-d784-5ad7-9a5c-6e2e3a0ecab2":{"name":"Piaristický kostel sv. Jana Křtitele, Kroměříž","alternate_name":"Kremsier","description":"Centrální stavba na oválném půdoryse s dvěma dvojicemi kaplí, kněžištěm a sakristii v jedné linii, navazuje na seminář a soubor kanovnických domů. Mírně předsazený střed, akcentován atikou se sousoším Křest Krista s anděly O. Zahnera, přechází do jemně prohnutých zdí věží. Diecézní architekt, pracující také pro Amanda Petřvaldského z Petřvaldu a zřejmě i hraběte Rottala, zde použil koncepci vídeňského kostela salesiánek Domenica d´Allia. Maltézské kříže ve vrcholech věží upomínají na předchůdce kostela.","short_description":"Řád piaristů, jehož smyslem je pastorace a misijní činnost, hrál významnou úlohu v rekatolizaci a ve vzniku školství na Moravě. Do Kroměříže byl řád uveden biskupem Karlem z Lichtenštejna-Castelcorna k bývalému špitálu sv. Jana r. 1687. Monumentální freska je posledním dílem předního moravského malíře J. J. Etgense. Obraz hlavního oltáře, dodaný profesorem vídeňské akademie M. Unterbergerem, byl ve své době považován za nejlepší na Moravě.","type":"Kostel","dates":"1737–1768","location":"Kroměříž, Morava","method_for_datation":"Je zaznamenáno položení základního kamene – 9. září 1737 i vysvěcení kostela 15. srpna 1768. Skica k obrazu hlavního oltáře byla schválena v listopadu r. 1754 a dílo dodáno v červenci r. 1755.","bibliography":"Bohumil Samek, *Umělecké památky Moravy a Slezska I, A-J*, Praha 1994, s. 246–250.  \nJohann Kronbichler, *Michael Angelo Unterberger 1695*–*1758*, Salzburg 1995.  \nIvo Krsek –­­ Zdeněk Kudělka –­­ Miloš Stehlík –­­ Josef Válka, *Umění baroka na Moravě a ve Slezsku,* ed. Zdeněk Kudělka, Praha 1996, s. 308–309.  \nMiloš Stehlík, *Barok v soše*, Brno 2006, s. 136–­­138.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","history":"Řád piaristů, jehož smyslem je pastorace a misijní činnost, hrál významnou úlohu v rekatolizaci a při vzniku školství na Moravě. Významným absolventem těchto elitních škol byl i zakladatel českého dějepisectví G. Dobner (1719–1790). Do Kroměříže byl rád uveden biskupem Karlem z Lichtenštejna-Castelcorna k bývalému špitálu sv. Jana r. 1687. Kostel byl zbudován na místě pozdně románské svatyně.","patrons":"Řád piaristů","architects":"Ignác Josef Cyrani z Bolleshausu, Jan Jiří Etgens (1691 Brno – 1757 Brno), Josef Stern (1716 Štýrský Hradec – 1775 Brno), Felix Ivo Leicher (1727 Bílovec – 1812 Vídeň), Michelangelo Unterberger (1695 Cavalese – 1758 Vídeň), Wolfgang Träger (1714 Plzeň – 1763 Olomouc), Jan Scharter, Michael Scharter, Pavel Ramelli","external_sources":"Virtuální prohlídka: [http://www.virtualtravel.cz/kromeriz/kostel-sv-jana-krtitele.html](http://www.virtualtravel.cz/kromeriz/kostel-sv-jana-krtitele.html)","monument_contact":{"fax":"+420 573 338 952","email":"sv.moric@krm.cz","phone":"+420 573 338 952","address":"Kroměříž, Masarykovo nám.","institution":"Římskokatolická farnost svatého Mořice v Kroměříži"}},"66f63eaa-f1a5-5dad-8430-57fbeee250e2":{"name":"Knihovna","description":"Z původních interiérů kláštera se dochovalo jen vybavení knihovny, vymalované J. T. Rotterem. Regály zhotovené laickým bratrem přenesli mniši do svého nového působiště na Staré Brno. Rohové výklenky vyplňují alegorie světadílů od příslušníka sochařské rodiny činné v Trnavě na Slovensku a v Budapešti. Jeho sochy nalezneme zejména na Znojemsku. Některé folianty vznikaly přímo  \nv klášteře. Dnes 27000 svazků čítající fond byl z největších v Brně. Studoval zde i člen řádu J. G. Mendl, zakladatel genetiky.","dates":"1745–1749"},"691f4869-9119-56f3-80c5-8cdfac543dce":{"name":"Rezidence Liechtenštejnů, Valtice","alternate_name":"Feldsberg","description":"Původní sídlo – středověký hrad – bylo začleněno v 17. století do stavby nového paláce a plnilo memoriální funkci – prezentovalo starobylost rodu. V „srdci“ rezidence, studiolu, místnosti pro přemítání s exemply a vzory jednání, byla uchovávána vévodská koruna s diamantem, aluzí na jméno rodu – světelný kámen. Zbořením této části kolem r. 1744 a přestavbou A. E. Martinelliho byla ukončena stavba zámku.","short_description":"Zámek, hlavní sídlo nejmocnějšího rodu na Moravě, je s rozsáhlým parkem s řadou romantických staveb z první poloviny 19. století památkou UNESCO. Knížecí rezidence byla centrem světské kultury i hospodářské správy rozsáhlého panství. Prostřednictvím italských umělců zde byl poprvé ve střední Evropě představen římský raný barok. V dalších fázích tu pracovali vídeňští mistři. Koncepce rezidence je typem “triumfální cesty”. Zámek, kostel a město s klášterním špitálem tvoří jeden celek, představující historii, slávu a moc rodu.","type":"Knížecí rezidence","dates":"1612–1643, 1685–1689, 1713–1720, 1724–1729, 1745","location":"Valtice, Morava","method_for_datation":"Ke stavbě rezidence se dochovaly záznamy v účetních knihách i smlouvy na jednotlivé práce. Na jejich základě lze s pomocí starých vyobrazení zámku alespoň částečně rekonstruovat jeho původní stav. V Moravské galerii v Brně jsou uloženy Beduzziho architektonické kresby.","bibliography":"Hellmut Lorenz, Nicht Brachtigeres kan gemacher werden als die vornehmen Gebeude. Bemerkungen zur Bautätigkeit der Fürsten von Liechtenstein in der Barockzeit, in: E. Oberhammer (ed.), *Der ganzen Welt ein Lob und Spiegel,* Wien 1990, s. 138–154.  \nEmil Kordiovský (ed.), *Město Valtice*, Valtice 2001.  \nJiří Kroupa, Palazzo in villa, memoria a bellaria. Poznámky k sémantice architektonické úlohy v baroku, in: Jiří Kroupa (ed.), *Ars naturam adiuvans. Sborník k poctě prof. PhDr. Miloše Stehlíka*, Brno 2003, s. 117–132.  \nJiří Kroupa*, Umělci, objednavatelé a styl. Studie z dějin umění*, Brno 2006, s. 77–136.  \nLuigi A. Ronzoni, *Giovanni Giuliani*, Johann Kräftner (ed)., München 2005, I, s. 105–108.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","history":"Valtice náleží k nejstaršímu osídlení země. Hrad z r. 1193 patřil biskupovi Pasovskému. R. 1395 statek získali Liechtenštejnové. Karel z Liechtenštejna konvertoval před Bílou horou ke katolictví, stal se správcem Českého království a zajistil významné pozice i svým potomkům. Majetek rodu se rovnal majetku církve a tvořil 20% zemské berně. Počátkem 18. století připojili k moravským statkům panství Schellenberg a Vaduz, od r. 1945 sídlo rodu, jehož kontinuita sahá až do 12. století. Rezidenční síť, rozkládající se na Moravě, v Rakousku a Liechtenštejnsku zahrnovala různé typy a funkce staveb, demonstrující postavení rodu. Město patří mezi centra vinařské kultury na Moravě, Křížový sklep (1640) je jedním největších v českých zemích.","patrons":"Knížecí rod Liechtenštejnů: Karel (1569–1627), Maxmilián (1578–1643), Karel Eusebius (1611–1684), Johann Adam (1662–1712), Anton Florian (1656–1721), Josef Johann Adam (1690–1732)","copyright":"Copyright images \"Státní zámek Valtice Nár. pam. ústav Brno\": Státní zámek Valtice Národní památkový ústav – územní odborné pracoviště v Brně.","architects":"Giovanni Maria Filippi (po 1560 – kolem 1630), Giovanni Battista Carlone I. (před 1590–1645), Giovanni Giacomo Tencalla (kolem 1600– kolem 1650), Giovanni Tencalla, Baldassare Fontana (1661 Chiasso – 1733 Chiasso), Ondřej Erna, Jan Křtitel Erna (1625? Brno – 1698 Brno), Domenico Egidio Rossi, Frans de Neve (1606 Antverpy – kolem 1690 Salcburk?), Giovanni Battista Ghidoni (? Cremona – po 1650 Vídeň?), Piettro da Cremona, Domenico Martinelli (1650 Lucca – 1718 Lucca), Pietro Giulietti, Anton Josef Ospel (1677–1756), Franz Biener (1682–1742), Antonio Maria Nicolao Beduzzi (1675 Bologna – 1735 Vídeň), Anton Erhard Martinelli (1684 ? – 1747 Vídeň), Giovanni Giuliani (1633 Benátky – 1744 Heiligenkreuz), Ignác Lengelacher (1698 Unter Paissenberg – 1780 Baden)","monument_contact":{"fax":"+420 519 352 680","email":"valtice@brno.npu.cz","phone":"+420 519 352 423","address":"Valtice u hranice s Rakouskem, 13 km jihovýchodně od Mikulova, 10 km západně od Břeclavi","institution":"Správa státního zámku Valtice – Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně"}},"69cdf891-6e4a-541f-80fe-030af8f5ae79":{"name":"Sv. Vincenc Ferrerský","description":"Součástí zpevňovacích prací bylo i vytvoření terasy, osazené sochami světců J. Winterhaldera st. a O. Zahnera. J. A. Nessmann přišel do Brna z Mohuče a pracoval zprvu v dílně J. J. Schaubergera. Jeho sochy ve dřevě a kameni se vyznačují jemnou modelací a uzavřenými obrysy figur, jenž nepostrádají naléhavý výraz. V terase byly kupecké krámy.","dates":"1737"},"6b1e3b8c-0d8c-5527-b9d3-642e4b7b458f":{"name":"Betlémská kaple","description":"Po Hrobní kapli P. Marie následuje dvoupatrová stavba, stavěná volně podle Kristova hrobu v Jeruzalémě. V přízemí jsou mramorové reliéfy Narození Krista, Klanění králů a Útěk do Egypta. V patře pak kaple s mrtvým Kristem a Maří Magdalenou.","dates":"1712–1714"},"6b3fb735-8b90-551a-a89a-34d891bd5f48":{"name":"Poutní kostel Jména Panny Marie, Křtiny","alternate_name":"Perla Moravy, První Ave, Kiritein","description":"Bělostnou fasádu působivě zasazenou do prostředí zdobí sochy I. Lengelachera, osazené na  průčelí r. 1740. Magické působení místa vytváří unikátní architektonická koncepce. Santini znal kabalistickou symboliku čísel, která byla rozvíjena i významnými katolickými učenci. Její principy uplatňoval ve svých neobvyklých kompozicích. Osnova půdorysu tvoří kružnicové schema a opsané a vepsané pentagony, symbolizující mariánskou hvězdu, ale také pět ran Kristových, pravost oběti a spásu. Částečné prolnutí středního a bočních prostorů je proměnou křížového schematu v monumentální čtyřkonchovou centrálu.","short_description":"Podle tradice zde v údolí pohany křtili sv. Cyril a Metoděj. Význam poutního místa vzrostl zejména během Třicetileté války, kdy se stalo cílem dvou velkých děkovných poutí k P. Marii – ochranitelce země. Magické působení místa vytváří unikátní architektonická koncepce. Santini znal kabalistickou symboliku čísel, která byla rozvíjena i významnými katolickými učenci. Její principy uplatňoval ve svých neobvyklých kompozicích. Půdorys symbolizuje mariánskou hvězdu, ale také pět ran Kristových, pravost oběti a spásu. Nástropní malba je metaforickou oslavou P. Marie jako ztělesnění Božské Moudrosti.","type":"Poutní kostel a rezidence","dates":"1660–1661, 1712–1718, 1728, 1738–1750, 1771","location":"Křtiny, Morava","method_for_datation":"Bohužel zrušením zábrdovického kláštera zanikly písemné i plánové dokumenty, dochovaly se ale anály z let 1650–1710. Jednotlivé projekční fáze jsou známy  \nz grafických vyobrazení. Zprávy o poutích jsou uloženy v křtinském farním archivu, koncem 17. století vzniklo několik poutních knih.","bibliography":"Mojmír Horyna – Jan Royt – Vladimír Hyhlík, *Křtiny.* *Poutní kostel Jména Panny Marie*, Velehrad 1994.  \nBohumil Samek, *Umělecké památky Moravy a Slezska I, A-J*, Praha 1994,  \ns. 269–275.  \nMojmír Horyna, *Jan Blažej Santini-Aichl*, Praha 1998, s. 331–337.  \nJiří Kroupa, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Moravě v době baroka. 1670*–­­*1790,* Paris –­­ Rennes –­­ Brno 2003, s. 90–92, č. kat. 5.  \nJiří Kroupa*, Umělci, objednavatelé a styl.* *Studie z dějin umění*, Brno 2006,  \ns. 137–195.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","history":"Podle tradice zde v údolí pohany křtili sv. Cyril a Metoděj. Proto i starobylý název: Vallis baptismi – údolí křtu – Křtiny. Legenda o vzniku jednoho  \nz nejstarších poutních míst říká, že r. 1210 se zjevila P. Maria Křtinská v blízké Bukovince na rozkvetlém kaštanu. První písemnou zprávou je papežská listina  \nz r. 1237. Uctívaná socha P. Marie však pochází až z první poloviny 14. století a byla snad darem Jindřicha z Lipé. Význam poutního místa vzrostl zejména během Třicetileté války, kdy se stalo cílem dvou velkých děkovných poutí k P. Marii – ochranitelce země. Základní kámen ke stavbě soudobého kostela byl položen  \nr. 1728. Po zrušení řádu (1784) byla nedostavěná rezidence přeměněna ve vrchnostenské sídlo, které se po r. 1948 stalo státním majetkem. Tradice poutí však zůstala zachována a tyto patří k nejnavštěvovanějším na Moravě.","patrons":"Řád premonstrátů, klášter v Brně-Zábrdovicích","architects":"František Benedikt Klíčník (1677 Ivanovice na Hané – 1755 Brno), Jan Blažej Santini Aichl (1677 Praha – 1723 Praha), František Josef Ritz, Jan Jiří Etgens (1691 Brno – 1757 Brno), Josef Stern (1716 Štýrský Hradec – 1775 Brno), Ignác Lengelacher (1698 Unter Paissenberg – 1780 Baden), Anton Schweigl (1700 Gaiming in Tirol – 1761 Brno), Ondřej Schweigl (1735 Brno –1812 Brno) Josef Winterhalder ml. (1743 Vöhrenbach – 1807 Znojmo), Ignác Raab (1711 Nechanice u Hradce Králové – 1787 Velehrad), Josef Tadeáš Rotter (1701 Opava – 1763 Brno)","monument_contact":{"email":"tomas.prnka@katolik.cz","phone":"+00 42 0 516 439 189","address":"Křtiny, 20 km severovýchodně od Brna","institution":"Římskokatolický farní úřad Křtiny"}},"6be16235-7200-5556-9bd2-0e18c38a6fca":{"name":"Sv. Norbert","description":"Obraz bočního oltáře je zasvěcen zakladateli řádu premonstrátů. Je zasazen do iluzivně malovaného oltáře se “sochami” světců. Výjev vrcholící v hostii – symbolu Těla Páně, uvádí v protisvětle postavená figura anděla. Světlo tak vychází zevnitř obrazu a divák, očarován optickým klamem oltářní rachitektury je vtažen do zobrazeného děje, tedy nebeské sféry s uctívaným světcem.","dates":"1766"},"6c85a65f-6ff4-5d91-8ae5-f984c4d54097":{"name":"Kaple sv. Josefa","description":"Oltářní obraz představuje sv. Josefa, pěstouna Páně. Malíř původně švábského školení se po cestě do Itálie usadil ve Vídni a obrazy dodával i do kostelů na Moravě. Svatostánek a relikviáře byly dříve součástí hlavního oltáře. Skleněná skříň (1750) obsahuje voskovou figurínu s ostatky sv. Liberáta, darované papežem Benediktem XIV.","dates":"1681"},"6d626c54-3bed-51af-abd9-dd1ddb58f977":{"name":"Alegorie Naděje","description":"Dynamicky pojednaná, dle farní kroniky “figura provedená v čistě barokním stylu” tvoří protějšek Alegorie Víry bočního oltáře sv. Kříže. Každá část plastiky je s výraznou nadsázkou uvedena do pohybu. Členění draperie sice respektuje esovitý tvar figury, mnohem více je však spolu s výrazem tváře prostředkem k vyjádření extatického duchovního prožitku. Plastiky navazují na expresivní styl M. B. Brauna, pod jehož vedením Pacák pracoval.","dates":"1738"},"6ecdbd5d-f71a-5358-b6f8-723236965edc":{"name":"Zemský dům","alternate_name":"Nová radnice","description":"Zemský sněm zasedal v refektáři kláštera. Ze starší výzdoby se zachoval jen záznam výmalby J. Spillenbergera, plátno M. A. Lublinského a 35 erbů pánů dohlížejících v 80. letech 16. století na stavbu sněmovní síně. R. 1733 ji přestavěl M. Grimm. Téma výzdoby sálu, jehož obsahem je devíza ”Občanská ctnost činí šťastnou zemi moravskou”  určil zemský hejtman M. O. Kounic. Jde o jeho osobní politický program: uznání možnosti vlády v ženské linii a garance ctností a bohatství Moravy za předpokladu příslušnosti k podunajskému soustátí. Původní architektura určila rozdělení nástropní malby na dvě pole. Hlavní část tvoří Alegorie ctností a bohatství Moravy. Na stěnách jsou iluzivně malované sochy císařů, v medailonech pak mytický zakladatel moravské říše Marobud a Anna Jagellonská, dědička moravského markrabství.","short_description":"Moravský zemský sněm zasedal v dominikánském klášteře v Brně. Reforma organizace státní správy se stala popudem k jeho přestavbě. Téma výzdoby sněmovního sálu, jehož obsahem je devíza ”Občanská ctnost činí šťastnou zemi moravskou” určil zemský hejtman M. O. Kounic. Jde o jeho osobní politický program: uznání možnosti vlády v ženské linii a garance ctností a bohatství Moravy za předpokladu příslušnosti k podunajskému soustátí. D. Gran zde vytvořil malbu, kterou se stal jedním z nejvyhledávanějších malířů-freskařů první poloviny 18. století.","type":"Světská správní budova","dates":"1659–1672, 1717–1745, 1766–1777","location":"Brno, Morava","method_for_datation":"Stavba nese datum 1692, malba F. Ř. I. Ecksteina je signována a datována.  \nK jednotlivým podnikům se dochovaly účty a korespondence.","bibliography":"Jaroslav Dřímal, *Zemský dům v Brně*, Brno 1947.  \nBohumil Samek, *Umělecké památky Moravy a Slezska I, A-J*, Praha 1994, s. 136–138.  \nJiří Kroupa, *Umělci, objednavatelé a styl. Studie z dějin umění*, Brno 2006, s. 197–217.  \nJohann Kronbichler, *Grandezza. Der Barockmaler Daniel Gran*, 2007, s. 48–49.  \nTomáš Valeš, in: Lubomír Slavíček (ed.), *Josef Winterhalder d. J. (1743 Vöhrenbach – 1807 Znojmo), Maulbertschs bester Schüler*, Langenargen–Brno, 2009.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","history":"Komplex budov Nové radnice vznikal od počátku 13. do konce 18. století. Od  \nr. 1297 sloužila část dominikánského kláštera k zasedání zemského soudu a sněmu. R. 1783 byl úřad přestěhován do augustiniánského kláštera a prostory zrušeného dominikánského řádu sloužily vojenským účelům. Po rekonstrukci  \nv letech 1934–1935 se staly sídlem městské správy. Do nádvoří jsou zasazeny renesanční a barokní portály domů, zbořených při asanaci Brna koncem 19. století.","patrons":"Zemský sněm – moravští hejtmani Zachariáš z Hradce, Friedrich ze Žerotína, Gabriel Serényi, František Liebštejnský z Kolowrat, Maxmilián Oldřich Kounic (1679–1746)","architects":"Pavel Weinberger, Mořic Grimm (1669 Achdorf – 1757 Brno), František Řehoř Ignác Eckstein (1689? Židovice u Žatce – 1741 Lvov), Daniel Gran (1694 Vídeň – 1757 St. Pölten), Gaetano Fanti (1687 Bologna – 1759 Vídeň), Josef Winterhalder ml. (1743 Vöhrenbach – 1807 Znojmo)","monument_contact":{"fax":"+ 420 542 210 758","email":"info@ticbrno.cz","phone":"+ 420 542 210 762","address":"Brno-střed, Dominikánské náměstí 1","institution":"Magistrát města Brna"}},"71df805f-1b7b-5911-adcc-427480fc234a":{"name":"Pohled na klášter","description":"Obraz představuje klášter s kostelem na předměstí Brna a náves s kostelíkem sv. Víta, obnovené po švédském vyplenění. Ke kostelu přiléhají cely, z nichž každou obýval vždy jeden otec. U cely byla zahrádka vymezená zdí na výšku dvou podlaží, která znemožňovala komunikaci sousedů (součást askeze) a zaručovala naprosté soukromí. V cele byla místnost na spaní, na studium, modlitbu a dílna. Cely byly spojeny křížovou chodbou uzavírající klauzurní dvůr.","dates":"kolem 1670"},"720a6202-279b-5f2f-a279-276e169fe85c":{"name":"Zázrak Panny Marie Sněžné","description":"Zasvěcení kostela se váže k příběhu ze života zakladatele řádu: Sv. Ignác  \nz Loyoly sloužil svou první mši v římském kostele P. Marie Sněžné (Sta Maria Maggiore). Scéna ilustuje legendu o zažehnání morové epidemie v Římě r. 590: papež Řehoř Veliký vede procesí k bazilice a s prosbou o pomoc se obrací  \nk zázračnému obrazu Madony. Při vyzdvižení obrazu se nad Andělským hradem objevil anděl, zasunul meč do pochvy a morová rána ustoupila.  \nV presbytáři navazuje výjev Apoteóza P. Marie, královny nebes. Plastickou dekoraci vytvořil podle malířových pokynů italský, v Olomouci usedlý štukatér  \nA. Ricca. Oltářní obrazy zasílal Harringer později z Vídně.","dates":"1717"},"7212b05e-72ab-5a3f-96b6-a69fb2c79452":{"name":"Nástropní malba","description":"Klenbu jednolodní stavby otevírá do nebeské sféry monumentální freska s výjevy ze života sv. Janů. Iluzivní architektura plynule přechází ve skutečné pilastry a štukovou výzdobu. Hlavní pole představuje Narození sv. Jana Křtitele, klenbu presbytáře odděleného pasem ve funkci triumfálního oblouku znamení na nebi podle Zjevení sv. Jana.","dates":"1733"},"724ecf67-8522-5e73-9afd-9978350e2c01":{"name":"Sál předků","description":"Kancléř Václav Antonín dokončil úpravu bývalé jídelny s nástropní malbou Bohu na Olympu na tzv. Sál předků, kde umístil portréty svých rodičů, prarodičů a své manželky v nadživotní velikosti. Sál je propojen s oválným tzv. Historickým sálem s iluzivně malovanou architekturou, v němž bylo po bitvě u Slavkova podepsáno příměří mezi Rakouskem a Francií. Lanzani, žák C. Marraty, pracoval pro Habsburky a vídeňskou šlechtu.","dates":"1705"},"72ba5e39-e72c-5bad-9793-0ee02e82a133":{"name":"Jezuitský kostel Nanebevzetí Panny Marie, Brno","description":"Trojlodní stavba je jednou z prvních barokních staveb na Moravě (1602). Monumentální oltář (1734–1737) má nad stříbrným tabernáklem kopii obrazu Madony z nejstarší mariánské svatyně, kostela Sta Maria Maggiore v Římě. Oltářní plátna i nástropní malby jsou dílem F. A. Schefflera, plastiky J. J. Schaubergera. Pozoruhodné jsou chórové lavice (1602–1605) a bočnice lavic  \nv lodi (60. léta 17. století). Figurálně zdobené varhany na kruchtě nesené anděly jsou dílem A. Rigy (1728). Klenbu sakristie zdobí rokokový štukový dekor  \ns girlandami a hlavičkami andílků.","short_description":"Kolej založena r. 1578 je druhou nejstarší na Moravě. Výstavba komplexu se děla za velké podpory hlavního představitele rekatolizace Moravy, kardinála a knížete Františka z Dietrichštejna a jeho bratra, zemského podkomořího Zikmunda. Oba jsou pohřbeni před hlavním oltářem kostela. Kolej zanikla zrušením řádu r. 1773. Z původních objektů se zachoval jen portál koleje a kostel. Monumentální oltář nese kopii obrazu Madony z nejstarší mariánské svatyně, kostela Sta Maria Maggiore v Římě. Autor oltářích pláten a nástropních maleb byl žákem předního jihoněmeckého freskaře C. D. Assama.","type":"Církevní – kostel","dates":"1598–1602, 1732–1733, 1736–1745","location":"Brno, Morava","method_for_datation":"Stavbu chrámu zmiňuje ve svém testamentu Pietro Gabri. Obrazy B. di Anny jsou značeny, taktéž nástropní malba, datována r. 1744. Dochovaly se i některé smlouvy, např. s J. K. Pröbstlem nebo smlouva na dodání kamene. Dění  \nv jezuitském klášteře je zaznamenáno také ve spisech městské rady, zvláště  \nv době náboženských konfliktů kolem r. 1600.","bibliography":"Eugen Dostál, *Umělecké památky Brna*, Praha 1928, s. 92–100.  \nBohumil Samek, *Umělecké pam**átky Moravy a Slezska I, A-J*, Praha 1994,  \ns. 199–204.  \nJosef Koláček, *200 let jezuitů v Brně*, Velehrad 2002.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","history":"Kolej založena r. 1578 na místě středověkého ženského kláštera je šestou nejstarší v českých zemích a druhou na Moravě. Výstavba komplexu se děla za velké podpory hlavního představitele rekatolizace Moravy, kardinála a knížete Františka z Dietrichštejna a jeho bratra, zemského podkomořího Zikmunda. Oba jsou pohřbeni před hlavním oltářem kostela. Kolej zanikla zrušením řádu r. 1773. V budovách sídlila nejprve akademie, poté objekt sloužil jako kasárna. Byl značně poškozen za bombardování r. 1944 a kromě kostela následně zbořen.","patrons":"Kardinál a kníže František z Dietrichštejna, zemský podkomoří Zikmund  \nz Dietrichštejna, Řád jezuitů","architects":"Jan Křtitel Erna (1625? Brno – 1698 Brno); Mořic Grimm (1669 Achdorf – 1757 Brno); Jan Kašpar Pröbstl (? – 1729 Brno); Jan van der Furth; Baldissere di Anna (1560 Benátky – po 1639 Benátky); Felix Anton Scheffler (1701 Mainburg – 1760 Praha); Jan Jiří Schauberger (?, před 1725 Vídeň, činný v Olomouci – 1744 Brno); Ignác Raab (1711 Nechanice – 1787 Velehrad); Jan Adam Nesmann (1710 Mohuč – 1773 Brno); Ondřej Schweigl (1735 Brno – 1812 Brno); Anton Riga (cca 1660 Kaliningrad – 1728 Brno)","monument_contact":{"fax":"+42 0 542 216 696","email":"brno@jesuit.cz","phone":"+42 0 542 216 695","address":"Brno-střed, Jezuitská 1","institution":"Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova-rezidence Brno"}},"74d429db-0e98-5a57-908f-8cf2399a89f7":{"name":"Loreta – Náchodská kaple (kostel sv. Anny)","description":"Při klášteře kapucínů nechal kardinál vystavět r. 1622 poutní kapli – Svatou chýši věrnou kopii italského Loreta, jednu z prvních v českých zemích. Symbolizovala přenesení části “svaté země” na rekatolizovanou Moravu. R. 1636 byl přistavěn kostel sv. Anny se sochou Černé madony, vítězky nad učením heretiků. Komplex byl bohatě zdoben sochami a štuky. Vyjma kněžiště a kaple Jiřího z Náchoda byl celý areál zničen požárem.","dates":"1636–1654"},"75199fa6-69bb-5d9b-b18f-1369a12f7cc8":{"name":"Nejsvětější Trojice","description":"Vrcholové sousoší Krista-Vykupitele a Boha otce jako vládce světa uvádí Archanděl Michael, symbol věčného boje s herezí. Pozadí Ducha sv. v podobě holubice tvoří sluncová svatozář, jejíž jas zvyšovaly paprsky vycházejícího slunce. O zlacení měděných soch se ucházeli i augsburští mistři.","dates":"1753"},"759ac58d-d5a3-5acd-ba7a-9d489af7bf33":{"name":"Klenba","description":"Symbol sv. Jana Nepomuckého ve vrcholu klenby je ústředním motivem interiéru. Objevuje se i ve tvaru lomených oken. Jejich zakomponování u lucernových kaplí nad vstupními vestibuly připomíná meč zasazený v pochvě. Toto přirovnání se objevuje v legendě světce: neprozradil zpovědní tajemství a jazyk měl jako meč v pochvě.","dates":"1720–1722"},"76936470-37f5-5740-97e3-6a78439dffef":{"name":"Korunovační opatská berla","description":"Spirálovou část berly pokrývají aplikované aplikované akantové listy a pestrobarevná broušená skla. Uprostřed je ve svatozáři obraz Starobrněnské madony, převedený do plastické podoby – lité sošky.","dates":"1735"},"798b4fa0-3381-5e10-8b2c-ebe673128ec2":{"name":"Merkurova kašna","description":"Římský bůh obchodu žehná prosperitě města na křížení dvou ulic. Je vyobrazen se třemi základními znaky, symbolizující jeho poslání: Na hlavě má petasus (klobouk jako ochranu proti dešti), ve zdvižené pravé ruce drží caduceus (berlu  \ns dvojicí spletených hadů, znak posla), na nohou má talaria (okřídlené opánky umožňující mu rychlé překonávání vzdáleností). Merkur je vlastně řecký Hermés, průvodce duší zemřelých. Proto jsou na této kašně take tři chrliče vody ve tvaru hadovitých delfínů, kteří symbolizují tři řeky v podsvětí – Léthe, Styx a Acherón.","dates":"1727–1730"},"7a265b3f-2b51-5ca3-916a-6ac872b18851":{"name":"Sv. Barbora","description":"Boční oltáře sv. Barbory a sv. Tekly, sv. Apolonie a sv. Kateřiny tvoří malby Maulbertschova spolupracovníka F. I.  Leichera a sochy světic O. Schweigla.","dates":"1766–1769"},"7bb2bdb2-91ed-584a-9b73-434103abc508":{"name":"Salla Terrena","description":"Z interiérů 17. století se po požárech dochoval pouze sál otevřený do zahrady, doplněný dvěma grottami po stranách. Štuky rámují alegorické obrazy země a nebe, čtyř ročních období a živlů, symbolizované mytologickými postavami. Koncepci výzdoby vytvořil biskupův umělecký poradce, kanovník a malíř M. A. Lublinský.","dates":"1690–1693"},"7c25f7e8-78b1-5829-95c7-616fc23652e8":{"name":"Kaple Zvěstování","description":"Malby v původně kapitulní síni se dochovaly jen torzálně. Témata se vztahují k životu řádu (alegorie Církve, Mlčenlivosti, sv. Bruno, sv. Jeroným), ke klášteru a českým dějinám (zakladatel kláštera markrabě Jan Jindřich, sv. Jan Nepomucký a královna Žofie, sv. Václav) ve smyslu historie, exempla a vize.","dates":"1766–1769"},"8070db7b-4bbf-58ff-8f55-6d5199922b61":{"name":"Znaková kartuš majitelů zámku","description":"Stavebníky zámku byli hraběnka Marie Eleonora z Harrachu, dcera knížete Antonia Floriana z Liechtenštejna a její manžel Friedrich August Harrach. Panství zakoupili r. 1723. Jejich erby jsou umístěny na zahradním průčelí zámku. Nákres znakové kartuše, kterou provedl zatím neznámý olomoucký sochař, dodal Hildebrandt r. 1728. Rodina Harrachů náležela spolu s princem Evženem Savojským a hrabaty Schönborny mezi jeho největší podporovatele a zákazníky. Pro rodinu Harrachů pracoval nepřetržitě 30 let, podílel se mimo jiné na přestavbě zámku v Bruck an der Leitha,  výstavbě zahradního paláce ve Vídni, úpravách majorátního paláce na Freyungu nebo arcibiskupské rezidence v Salcburku. Zámek v Kuníně náleží mezi nemnoho Hildebrandtových staveb v českých zemích.","dates":"1728"},"80a1b956-25ac-5fbb-95b6-df261b896bca":{"name":"Kostel Jména Panny Marie s rezidencí premonstrátského řádu","description":"Novodobý model ukazuje ideální podobu kostela a rezidence, která zůstala nedokončena. Santini však původně nenavrhoval věž v průčelí a kostel měl mít zřetelnější symbolickou podobu mariánské hvězdy, jak je tomu v jeho dalších projektech. Komplex vznikl výstavbou nového kostela a jeho spojením s kaplí  \nsv. Anny, protější kaple měla být zasvěcena sv. Josefu.","dates":"1977"},"81361e9e-cd2c-5f12-afd9-bc76a3a86457":{"name":"Zvěstování P. Marii","description":"Ve vpadlých výplních zdí bočních lodí je soubor osmi obrazů se scénami ze života P. Marie. Objednal je pro vznikající jezuitský kostel Maxmilián z Dietrichštejna. Mariánská kongregace při kostele, jež měla jasný rekatolizační program, byla původně určena pro italské řemeslníky a kupce. Domácí, povětšině řemeslná malířská produkce nemohla splnit ambice donátorů a nové funkce zakázek. Tuto mezeru tak zaplnili italští kameníci a sochaři, přicházející na Moravu již od 16. století a umělci vlámského původu, jejichž P. P. Rubensem ovlivněný styl naplňoval požadavek rekatolizační naléhavosti. Monumentální Madona v kapli  \nP. Marie pochází od vlámského, v Brně činného sochaře Jana van der Furth (1670).","dates":"1615"},"815db729-d580-57a0-9c76-b73d4d91d52c":{"name":"Rezidence Rottalů, Holešov","alternate_name":"Holleschau","description":"Čtyřkřídlá uzavřená dispozice zámku na půdorysu obdélníka s osmibokými nárožními věžemi a arkádovým nádvořím, obehnaném vodním příkopem, navazuje na manýristické italské vzory. Členění fasády průběžnými lizénovými rámy, rytmizace se zdůrazněním střední části a kolosálními pilastry na nádvoří ohlašuje pronikání barokního tvarosloví. Hlavní sál přesahuje dvě patra a je vyzdoben mohutnými postavami polofigur atlantů.","short_description":"Rozsahem a slohovou čistotou dochovaných konstrukcí, dispozice i výzdoby interiéru patří zámek mezi nejvýznamnější raně barokní stavby v českých zemích. Projekt italského architekta Luchese, který přišel na Moravu z Polska, je jedním z prvních dokladů užití principu tvorby francouzských zahrad na Moravě. Rezidence se zámkem, kostelem s rodovou hrobkou a podzámčím byla proslulá hudebními a divadelními představeními. Vybavení kostelů na panství patří mezi nejcennější doklady umění doby barokní na Moravě.","type":"Šlechtická rezidence","dates":"1655–1658, 1745–1762, 1797","location":"Holešov, Morava","method_for_datation":"Autorské určení a datování se odvolává na stylovou analýzu a historické události, vlastních pramenů se dochovalo velmi málo. Oltáře tzv. Černé kaple jsou datovány pamětním nápisem.","bibliography":"Bohumil Samek, *Umělecké památky Moravy a Slezska I, A-J*, Praha 1994, s. 500–510.  \nIvo Krsek –­­ Zdeněk Kudělka –­­ Miloš Stehlík –­­ Josef Válka, *Umění baroka na Moravě a ve Slezsku*, ed. Zdeněk Kudělka, Praha 1996, s. 49, 102, 190, 194.  \nPavel Preiss, *František Karel Palko. Život a dílo malíře sklonku středoevropského baroka a jeho bratra Františka Antonína Palka,* Praha 1999, s. 250–253.  \nJiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka. 1670*–­­*1790*, Paris –­­ Rennes –­­ Brno 2003, s. 43–44, 59, 65, 316.  \nMiloš Stehlík, *Barok v soše*, Brno 2006, s. 104–110.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","history":"Do r. 1574 vznikl dvoupatrový zámek, který respektoval půdorys pozdně gotické tvrze. R. 1643 byl vypleněn Švédy. R. 1650 panství koupil hrabě Jan z Rottalu a zahájil přestavbu v reprezentační sídlo, které bylo dostavěno za Františka Antonína Rotalla. Interiéry byl dokončeny na přelomu 18. a 19. století, ve 2. polovině 19. století pak byl upraven vstup.","patrons":"Václav Eusebius z Lobkovic, vévoda zaháňský (do 1650), Jan z Rottalu (+1694), Jan Kryštof z Rottalu (1674–1699), Jan Zikmund z Rottalu (1699–1717), František Antonín z Rottalu (1717–1762), Barbora Erdödy, Bruntálský z Vrbna, Rudolf Kristian hrabě z Vrbna – Kounic-Riettbergu, Questenberka a Bruntálu.","architects":"Filiberto Luchese (1606 Melide – 1666 Vídeň), Giovanni Pietro Tencalla (1629 Bissone? – 1702 Vídeň?), Badassare Fontana? (1661 Chiasso – 1733 Chiasso), H. Cavalli, Gottfried Fritsch (1706 Slezsko – 1750 Tovačov), Jan Jiří Schauberger (?, před 1725 Vídeň, činný v Olomouci – 1744 Brno), Ondřej Zahner (1709 Ettershausen – 1752 Olomouc), František Antonín Palko (1717 Vratislav – 1767 Vídeň), František Josef Pilz (1711 Retz – 1797 Horní Bečva)","monument_contact":{"fax":"+42 0 573 301 419","email":"kromeriz@kromeriz.npu.cz","phone":"+42 0 573 301 411","address":"Holešov poblíž Kroměříže, 42 km jihovýchodně od Olomouce, 80 km východně od Brna","institution":"Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Kroměříži"}},"83b6729d-7c75-5598-b935-15ef40ebd71d":{"name":"Starověký vládce","description":"Impozantní vstup do zámku vytváří sochařská výzdoba. Most otevírají sfingy, parapetní zídku zdobí dekorativní vázy s putti. Po stranách vstupní brány jsou personifikace síly a moci, vyjádřené mytologickou figurou Herkula a postavou vládce s aliančním znakem stavebníků. Pilíře brány nesou okřídlené oře a koncept vrcholí v zpřítomnění antických božstev na atice: Héry, Dia, Pallas Athény a Apollóna, symbolů dobré vlády, moudrosti a umění (J. Ch. Pröbstl).","dates":"1725, 1742"},"83c8fa85-4413-5d4d-90af-066b8e8a993e":{"name":"Stigmatizace sv. Františka","description":"Malíř oltářních, závěsných obrazů, fresek a dekorativních nástěnných maleb byl významným představitelem brněnského cechu malířů. Jeho dílo je známé až od 40. let 18. století, kdy byl pověřován zakázkami augustiniánů a premonstrátů na Hradisku u Olomouce (fresky, nedochováno). Obraz bočního oltáře je jeho pozdním dílem, kdy se přiklání k uzavřenému tvaru a jednoduššímu koloritu.","dates":"kolem 1760"},"846382be-ca5f-5bdc-b8e9-6f11b341886e":{"name":"Jezuitský a univerzitní kostel Panny Marie Sněžné, Olomouc","alternate_name":"Olmütz","description":"Jak stavba tak vnitřní výzdoba monumentálního sálového chrámu s rozměry 53,5 x 12,5 x 24,5 m je z největší části dílem domácích umělců. V základě vychází  \nz tradičního typu jezuitského kostela Il Gesú v Římě. V kapli sv. Ignáce je osazen náhrobek biskupa Viléma Prusinovského (+1572), na jehož pozvání jezuité přišli r. 1566 do Olomouce. Koncepce chrámu navazuje na neprovedný projekt G. P. Tencally, na němž se také překvapivě objevuje motiv zvlněné fasády. Ohlasy této architektury nalezneme na řadě církevních staveb na Moravě i ve Slezsku.","short_description":"Kostel vznikl jako součást výstavby univerzity, nejstarší jezuitské koleje na Moravě. Jak stavba, tak vnitřní výzdoba monumentálního sálového chrámu, je z největší části dílem místních umělců. Tordované sloupy  \nv průčelí evokují chrám Šalamounův, jehož zničení znamenalo ztrátu duchovního centra. Znovuvybudování chrámu bude znamením příchodu Spasitele, jehož symboly IHS nese kartuš na portále. Zasvěcení kostela se váže k příběhu ze života zakladatele řádu: Sv. Ignác z Loyoly sloužil svou první mši v římském kostele P. Marie Sněžné (Sta Maria Maggiore).","type":"Kostel a univerzita","dates":"1712–1719","location":"Olomouc, Morava","method_for_datation":"O průběhu stavby, připravované od r. 1672, jsme informováni v Diářích rektorů olomoucké koleje. V Moravském zemském archivu je uložen neprovedený projekt G. P. Tencally (kolem 1710?). Obraz hlavního oltáře je signovaný a datovaný, dochovala se také smlouva s malířem Harringerem nebo sochařem Thomasbergerem.","bibliography":"Ivo Krsek –­­ Zdeněk Kudělka –­­ Miloš Stehlík –­­ Josef Válka, *Umění baroka na Moravě a ve Slezsku,* ed. Zdenek Kudelka, Praha 1996, s. 51, 68, 206, 207, 267, 269, 360.  \nMichal Altrichter – Milan Togner – Vladimír Hyhlík, *Olomouc. Univerzitní kostel Panny Marie Sněžné*, Velehrad 2000.  \nMartin Pavlíček, Šalamounův chrám v české barokní architektuře, in: *Historická Olomouc XIII. Konec švédské okupace a poválečná obnova ve 2. polovině 17. století*, Olomouc 2002, s. 253–272.  \nMartin Pavlíček, “A tak postavil ty sloupy v sínici chrámové”. Nerealizovaný projekt sloupu jezuitských světců před kostelem Panny Marie Sněžné v Olomouci, *Studia Moravica. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis Facultas Philosophica – Moravica* 2/2004, s. 265–272.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","history":"Kostel vznikl na místě minoritského kláštera jako součást komplexu jezuitské koleje, nejstarší na Moravě. Původní kostel byl zničen švédským vojskem a  \nz důvodu nedostačující kapacity nebyl obnoven. Nový chrám byl stavěn podle plánů a dřevěného modelu M. Kleina pod vedením olomouckého L. Glöckela. Při návštěvě kardinála Aldobrandini – pozdějšího papeže Klementa VIII. či císařů pojal kolem 2 500 osob. R. 1778 po zrušení řádu přechází komplex do vlastnictví vojenské posádky a sloužil i jako skladiště. Dnes zde opět sídlí r. 1576 založená univerzita, v 18. století proslulá grafickými tezemi, rytými v domácích i augsburských dílnách.","patrons":"Řád jezuitů","architects":"Giovanni Pietro Tencalla (1629 Bissone?– 1702 Vídeň?), Michael Josef Klein z Nisy (kolem 1660–1725), Lukas Glöckel (kolem 1670–1716), David III. Zürn (1665–1724), Karel Josef Harringer (1687 Vídeň – 1734 Olomouc), Jan Kryštof Handke (1694 Janovice u Rýmařova – 1774 Olomouc), Johann Georg Schmidt zv. Wiener-Schmidt (1685 Čechy – 1765 Vídeň), Josef František Wickart (1691 Vídeň – 1729 Brno), Augustin Jan Thomasberger (1676 Malá Morávka – 1734 Olomouc), Jan Sturmer (1675? Královec – 1729 Olomouc), Johann Gottfried Halbich z Králík, Anton Ricci.","monument_contact":{"fax":"+42 0 585 228 991","email":"altr@cmtfnw.upol.cz","phone":"+42 0 585 234 370","address":"Olomouc, Denisova","institution":"Římskokatolická akademická farnost Olomouc"}},"84897501-b74e-51a6-8afc-b37c98e434cb":{"name":"Nárys průčelí","description":"Stavbu podle Santiniho projektu realizovali místní zedničtí mistři.  \nKresba ukazuje, že bylo vypuštěno dvojramenné schodiště v průčelí, vedoucí na galerii proti hlavnímu oltáři. Základní rozvrh a objem stavby tak byly geometrizovány do podoby dokonalé centrály stojící na vrcholu kopce mezi nebem a zemí.","dates":"1719"},"85ccf86f-1deb-5026-b557-514be192d4e5":{"name":"Sv. Jan Nepomucký uctívá Pannu Marii","description":"Na vybavení oltářů se podíleli přední brněnští umělci. Vedle J. V. Korompaye, J. T. Rottera, I. Raaba, O. Schweigla i J. Stern. Diagonální kompozice je příznačná pro obrazy adorace římského malířství 17. století (P. Cortona, G. B. Gaulli). Skica k obrazu bočního oltáře se dochovala v Moravské galerii v Brně.","dates":"kolem 1760"},"85d4ddf7-7782-5fd0-9f12-244d2aa92c0b":{"name":"Jezuitská kolej a kostel Jména Ježíš","description":"Stavba koleje a následně chrámu je příkladem pobělohorského protireformačního úsilí a aktivního působení jezuitů. Kolej v Jindřichově Hradci využila svého vlivu na majitelku panství a po odkoupení několika domů zde vytvořila nové sídlo řádu. Dosavadní rytmus úzkých průčelí měšťanských domů tak na západní straně náměstí přerušila monumentální dvoupatrová stavba s kostelem zcela nového slohu, který ovlivnil i další stavby v Telči. Na vybavení chrámu se podíleli jak domácí, tak zahraniční umělci (V. Kovanda, F. J. Hamb, K. Škréta, J. J. Heinsch, D. Gran, I. Raab).","dates":"1651–1654, 1662–1667, 1747"},"86945764-6ee6-5a39-8aa8-6d6d98fb73a2":{"name":"Kostel Nanebevzetí Panny Marie","description":"Italští architekti a štukatéři přišli na Moravu z polských královských služeb. Ve Valticích vytvořili první stavby ve stylu římského raného baroka. Původní kupole na tamburu, jenž byla první ve střední Evropě, byla krátce po dokončení stavby ze statických důvodů stržena. Nově se objevují sochy světců na průčelí kostela, plastické ztvárnění interiéru nabývá na významu. Vnitřní výzdobě dominuje těžká štuková výzdoba. Na zařízení kostela se podíleli Ital G. da Cremona, Vlám F. de Neve, později I. Lengelacher a další.","dates":"1631–1671"},"873474e2-e2a6-57ee-9fc2-5d408be01607":{"name":"Anděl","description":"Monumentální sochy andělů na obvodové římse nesou symboly P. Marie, k nimž je přirovnávána v Písni písní.","dates":"1745"},"87a1dd6a-9de9-541b-8e2c-4db747def725":{"name":"Kostel Nanebevzetí Panny Marie a Kalvárie, Moravská Třebová","alternate_name":"Mährisch-Trübau","description":"Konkávně členěná fasáda s výraznými volutovými konzolami uvádí jednolodní prostor s bočními kaplemi malým náměstím uzavřeného kostela.","short_description":"Stavba a zařízení kostela s křížovou cestou a Kalvárií představuje tvorbu v jednom z vedlejších kulturních center na Moravě. Stylem vybavení, mezi než patří pozoruhodné expresivní řezby, se orientuje spíše na české prostředí. Projekt novostavby vytvořil vídeňský divadelní inženýr A. Beduzzi.","type":"Církevní stavba","dates":"po 1726, 1730–1738, 1767–1768","location":"Moravská Třebová, Morava","method_for_datation":"Freska kostela je signována a datována. K sochařským pracím se dochovaly záznamy ve farní kronice. Skica k obrazu Oslava sv. Aloise se nachází ve sbírce Moravské galerie v Brně.","bibliography":"Emanule Poche (ed.), *Umělecké památky Čech, 2, K-O*, Praha 1978.  \nHelmuth Lorenz, *Domenico Martinelli und die österreichische Barockarchitektur*, Wien 1991, s. 280.  \nVlasta Kratinová, *Baroko,* Brno 1992, č. 47, 48.  \nIvo Krsek –­­ Zdeněk Kudělka –­­ Miloš Stehlík –­­ Josef Válka, *Umění baroka na Moravě a ve Slezsku,* ed. Zdeněk Kudělka, Praha 1996, s. 107, 145, 238, 397, 435–436.  \nMiloš Stehlík, *Barok v soše*, Brno 2006, s. 71–79.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","history":"Počátky města spadají do poloviny 13. století. Za vlády pánů z Boskovic a ze Žerotína (1486–1622) bylo město centrem humanistické vzdělanosti a dostalo přízvisko Moravské Athény. Gotický kostel vyhořel r. 1726. Projekt novostavby vytvořil vídeňský divadelní inženýr A. Beduzzi. Kostel je vybaven pozoruhodnými expresivními řezbami J. Pacáka.","patrons":"Josef Jan Adam z Liechtenštejna","architects":"Antonio Maria Nicolao Beduzzi (1675 Bologna – 1735 Vídeň), Josef Tadeáš Supper (1712 Mohelnice – 1772 Moravská Třebová), Jiří František Pacák (kolem 1670 Starý Rokytník u Trutnova – 1756 Litomyšl), Josef Ignác Sadler (1725 Olomouc – 1767 Olomouc), Jan Kammereit (1715? – 1769 Olomouc)","monument_contact":{"email":"trebova.ofm@centrum.cz","phone":"+42 0 461 316 659","address":"Moravská Třebová, Kostelní nám. 24/3, 55 km severozápadně od Olomouce, směr Svitavy","institution":"Řeholní dům menších bratří františkánů"}},"8abd269a-1a28-5ed5-b924-14d950ea3615":{"name":"Nalezení Kříže","description":"Autor původního obrazu hlavního oltáře přišel na Moravu přes Vídeň. Působil ve službách olomouckého biskupa jako kopista, spolupracoval na výzdobě Zemských desek. Usadil se v Brně, kde pracoval pro augustiniány a vytvořil rozměrnou vedutu města (1675). Srovnání se současným oltářním obrazem ukazuje proměnu slohu během jednoho století.","dates":"1679"},"8b8d95b0-01c3-5050-9691-e08552b65528":{"name":"Bičovaný Kristus","description":"Zázračná soška byla jedním z mnichů louckého kláštera přinesena z bavorského kláštera Steingaden. Jde o kopii uctívané sochy v tamní Wieskirche. Nejprve byla umístěna na boční oltář starého kostela sv. Vavřince. Pro velkou úctu, spočívající především v uzdravování nemocných, bylo přikročeno k novostavbě kostela a soška byla umístěna hlavní oltář. Novému zasvěcení Bičovaného Krista byla podřízena celková výzdoba kostela.","dates":"před 1751"},"8b96a363-f446-5109-9d02-c46824b4fd8c":{"name":"Vstupní portál","description":"K obnově zámku došlo za K. Lichtensteina-Castelkorna, nejprve podle plánů F. Luchese, po jeho smrti G. P. Tencally. Dnešní stav fasád, respektující z velké části Tencallovo řešení, je výsledkem obnovy zámku po požáru r. 1752 Cyranim z Bolleshausu a po něm F. A. Krzoupalem. Obdobně jako vnější fasády je řešeno také nádvoří. Arkáda v přízemí je ale dnes zazděná. Plochy fasád jsou rytmizovány vysokými pilastry, které se střídají se souvislými okenními osami.","dates":"1698"},"8c5e9db1-f7d8-5032-8c56-6187b6c635db":{"name":"Neptunova kašna","description":"Nejstarší ze souboru olomouckých kašen je zasvěcena pánu vodstva, který má chránit Olomouc před vodními živly. Její významový doplněk a protiklad tvoří Jupiterova kašna (1707), obracející se k bohu ovládajícímu nebeské živly.","dates":"1683"},"8c6e7a5a-f8b4-50cb-b4d1-b5bba30ca387":{"name":"Dominik Ondřej Kounic s řádem Zlatého rouna","description":"Podnět k velkolepé přestavbě renesančního sídla Kouniců dal říšský vicekancléř Dominik Ondřej z Kounic, který pověřil nejprve bavorského architekta Zuccaliho a poté D. Martinelliho, činného pro Kounice i na jiných místech panství (Uh. Brod). Dokončeno bylo jen západní křídlo. Busta pochází od portrétisty Viléma III. Oranje-Nassau (Mauritshuis). V Haagu Kounic pobýval při mírových jednáních v letech 1695–1697. Portrétoval jej také Hyacinth Rigaud.","dates":"1698"},"8d3b4ed2-289b-509f-9057-e51b50094952":{"name":"Oslava Panny Marie","description":"Nástropní malba navazuje plynule na architekturu. Ilustruje apokryfy z biblické knihy Sirachovy. Jde o metaforické oslavy P. Marie jako ztělesnění Božské Moudrosti. Andělé pomocí zrcadel jí osvětlují příchozí.","dates":"1745"},"8eb3dd19-e7f3-5304-999c-aa03dcd16789":{"name":"Zámek Milotice","alternate_name":"Milotitz","description":"Čtyřkřídlý dvoupatrový jednotraktový zámek s nárožními věžicemi. Z renesanční stavby se dochovaly vodní příkop, zeď s bastiony, arkády a klenby přízemí. Nad zahradním parketem vystupuje terasa s dvoukřídlým schodištěm a vstupem do tzv. letní jídelny, osvětlené velkými okny rizalitu. Pod schodištěm se nachází salla terrena. Na zámku se dochovala část původní obrazové sbírky, zejména s díly komorního malíře J. F. Adolfa, různorodý nábytek a porcelán z 18. a 19. století. Kabinet hraběnky s původními plátěnými tapetami patří mezi jen několik málo dochovaných. K zámku přiléhá “francouzská barokní zahrada” s centrálním pavilonem (1766), na niž navazuje anglický park, dvě oranžerie s expozicí barokního sochařství na Moravě a rozlehlá bažantnice.","short_description":"Dispozici čtyřkřídlého zámku s nárožními věžemi určuje předchozí renesanční stavba. Autorem přestavby v “podunajském slohu” je místní zednický mistr, na vybavení zámku se podíleli brněnští a vídeňští umělci i italští štukatéři. Impozantní vstup do zámku vytváří sochařská výzdoba, která uvádí hlavní koncept stavby: Oslavu a mytologizaci rodu stavebníka. Tématem freskové výzdoby pokrývající strop i stěny hlavního sálu je triumf císařských zbraní ve válkách proti Turkům na přelomu 17. a 18. století.","type":"Šlechtické sídlo – venkovský vrchnostenský zámek","dates":"1691, 1719–1725, 1738–1744","location":"Milotice, Morava","method_for_datation":"Vznik zámku klademe mezi léta 1586–1796, kdy byl majitelem panství Bernard Ludvík Tovar z Enczesfeldu. Projekt zahrady z r. 1716, jakož i na stavbu zámku, sochařskou výzdobu a malbu schodiště je zachycen ve smlouvách. Freska hlavního sálu je signována a datována, letopočty nalezneme také portálu (1722) a parapetu balkonu v prvním poschodí vstupní fasády (1743). Ke vybavení interiérů se vážou účty z let 1744–1745.","bibliography":"Jaroslav Petrů, *Státní zámek Milotice*, Brno 1971.  \nKlára Garas, Unbekannte Fresken von Josef Ignaz Mildorfer, *Mitteilungen der Österreichischen Galerie* 24–25, 1980–1981, s. 93–131.  \nIvo Krsek –­­ Zdeněk Kudělka –­­ Miloš Stehlík –­­ Josef Válka, *Umění baroka na Moravě a ve Slezsku*, ed. Zdeněk Kudělka, Praha 1996, s. 238, 360, 462, 492.  \nBohumil Samek, *Umělecké památky Moravy a Slezska II*, *J–N,* Praha 1999,  \ns. 510–520.  \nMiroslava Bočková –­­ Veronika Selucká, *Milotice 1341–1945*, Brno 2003.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","history":"Pozdně středověká tvrz obehnaná vodním příkopem, za husitských válek významné centrem husitů, byla přestavěna na renesanční čtyřkřídlý zámek, který určil dispozici dnešní stavby. Milotice patřily významným rodům Žerotínů, Zástřizlům, Valdštejnům. R. 1648 panství kupuje zemský hejtman Gabriel Serényi. R. 1663 byl zámek vypálen, r. 1705 znovu vyhořel. Autorem přestavby v “podunajském slohu” je patrně zednický mistr F. B. Klíčník.","patrons":"Hrabata Serényi 1648–1819, od r. 1888 František Karel Seilern, od r. 1945 je zámek státním majetkem.","architects":"František Benedikt Klíčník (1677 Ivanovice na Hané – 1755 Brno), Johann Christian Pröbstl, Jacob Christoph Schletterer (1699 Wenns – 1774 Vídeň), František Ignác Řehoř Eckstein (1689 Židovice – 1741 Lvov), Josef Ignaz Mildorfer (1719 Innsbruck – 1775 Leopoldstadt), Josef Tadeáš Rotter (1701 Opava – 1763 Brno), Josef František Adolf (1671 ? – 1749 Mikulov), Pietro Spinetti, Giovanni Michele Fontana, Johann Anton Zinner, Václav František Solnický, Johann Theobald Trebesky, Antonio Siegl (1763–1846)","monument_contact":{"fax":"+420 518 619 643","email":"milotice@brno.npu.cz","phone":"+420 518 619 643","address":"Milotice u Kyjova, 60 km jihovýchodně od Brna","institution":"Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně"}},"8ef6164d-8b25-56fd-9a75-9a922be66c14":{"name":"Mešní kalich a konvičky","description":"Vedle kalichu, zdobeného na emailu malovanými polopostavami řádových světců a konviček opata Zircla vznikly pro korunovaci v augsburské dílně ještě dva další kalichy pro asistující kněze s výjevy ze života a mučení sv. Jana Nepomuckého a pašijí.","dates":"1735"},"914274d1-3d96-57be-befe-0bf0a94e33ac":{"name":"Vojslava z Hrádku","description":"Podle tradice založili klášter r. 1211 Markvard z Hrádku a jeho manželka Vojslava. Jejich fiktivní portréty zdobily původně refektář. Oba jsou zobrazeni  \nv archaických kostýmech, šatu 17. století. Gesta vyjadřují duchovní záměr a majestátní postoj rozhodnost k jeho realizaci. Kompozice obrazu s bohatě zdoběným stolem, plánem stavby a draperií zahaleným pozadím patří mezi tradiční schemata.","dates":"kolem 1758"},"916476d2-c19c-58a3-8bc7-4dbd353724d6":{"name":"Kašna Parnas","description":"“Umělecké památky” nemají jen své objednavatele a autory, ale i realizátory – výkonné umělce (kameníky, stavitele, řemeslníky) nebo také úředníky. Stavbu kašny spravoval brněnský senátor J. I. Dechau. Urgoval architekta, řídil řemeslníky a po dokončení stavby nechal vyrýt grafický list, v němž se hrdě uvádí dole pod obrazem. Je možná také oním mužem, vysvětlujícím obsah kašny šlechtické společnosti.","dates":"1697"},"9457f0e4-3fcf-50a6-aec1-b755319d7119":{"name":"Rekonstrukce půdorysu","description":"Původní půdorys pozměnila přístavba sakristie a panské oratoře. Symbolicky pojednaná koncepce čtyřapsidové centrální stavby je aluzí na zdvojenou svatyni v Jeruzalémě, v blízkosti Božího hrobu. Vychází ze stylu  J. Santiniho, jehož projekty Klíčník několikrát realizoval.","dates":"1712"},"9472b01a-4d61-5273-a492-4252a74c1f5d":{"name":"Duše v očistci","description":"Oltářní obrazy vznikly současně s nástěnnými malbami. Leicher byl piaristy, u nichž v Příboře studoval, zaměstnán již v Mikulově a pravděpodobně zprostředkoval zakázku tam i v Kroměříži svému příteli F. A. Maulbertschovi, s nímž několikrát spolupracoval a jehož specifický malířský styl se stal východiskem jeho tvorby. Dramatičnost predelového obrazu je dána jeho tématem. Většinou volí Leicher, ovlivněn spíše M. Unterbergerem než expresivitou P. Trogera, klasičtější a lyricky laděný styl.","dates":"1755–1759"},"948b8793-f65d-5074-831e-9d04a6833408":{"name":"Svaté schody","description":"Trojramennými schody vrcholí koncepce Loretánské kaple. V kleče po schodech ke skupině Ecce Homo vystupující modlící se se zastavují u symbolů Kristova mučení. 28 stupňů je připomínkou schodů v jeruzalémském paláci, po kterých Kristus vystupoval při svém odsouzení Pontiem Pilátem. Vstupní portál ke sv. Chýši uvádí dvojice andělů a reliéf s převezením Santa Casy a P. Marií uprostřed, obklopený patrony kostela. Plochy kleneb ochozu kolem sv. Chýše a nad schody teatrálně představenými před presbytář vymaloval F. Ř. I. Eckstein výjevy ze života P. Marie rámované iluzivní architekturou a přecházející v grisaiilové malby, pokrývající také sv. Chýši. V kapli je zavěšena řada obrazů brněnských malířů, z nichž J. I. Havelka vytvořil pro řád množství maleb a pravděpodobně přímo v kláštere žil.","dates":"1722–1726"},"97b7bc59-bda4-53ec-9bcc-8d85ce39a695":{"name":"Světec","description":"Architekturu a sochařskou výzdobu vytvořil přední brněnský sochař, absolvent vídeňské akademie. Povrchová úprava soch je dílem pozlacovače, jeho zetě V. Kutálka, se kterým spolupracoval např. i v nedalekých Křtinách.","dates":"1752–1754"},"97fe6083-dbd1-5242-b2e0-5e77a101a930":{"name":"Věčné světlo","description":"Reliéfy ve zlacené mědi představují sv. Jana Křtitele, sv. Jana Evangelistu, Františka z Assisi a další. Vrchol lampy tvoří Nejsv. Trojice a Panna Marie Immaculata, patronka minoritů. Věčné světlo bývá zavěšeno před hlavním oltářem jako symbol Boží přítomnosti.","dates":"1738"},"9809408c-d76c-58f4-9fb9-a3cc8351b641":{"name":"Boční oltář","description":"Kasulová okna mají funkci jakýchsi reflektorů, osvětlujících malbu. Plastická výzdoba do nich symbolicky zasahuje. Chór andělů v oblacích s Bohem Otcem na stěně za hlavním oltářem se sochou P. Marie Rajhradské, sochy sv. Petra a Pavla, basreliefy, představující Zvěstování P. Marie, Ukřižování sv. Petra a Stětí sv. Pavla, kazatelna se symbolem pelikána, symboly evangelistů a čtyř církevních otců, řezbářské práce na kůru, jakož i kamenné vázy na opěrných pilířích zvenčí kostela, pocházejí z dílny dietrichštejnského dvorního sochaře  \nI. Lengelachera."},"9c12405d-2e2a-59f6-85f0-cd79f698c73d":{"name":"Kaple sv. Anny","description":"Kaple byla dokončena ještě před zahájením stavby nového kostela. Vystupuje  \nz jinak hladké fasády východního křídla konventu a přiléhá k sakristii. R. 1639 zde byla zřízena krypta, kde je pochován také stavebník kláštera, probošt Plocar. Klenby i stěny kaple pokrývají iluzivní malby. Erby se vztahují k mateřskému klášteru v Brně-Zábrdovicích. Bohatě řezané retabulum z r. 1702 s obrazem Boha otce v nástavci rámuje gotickou sochu sv. Anny Samotřetí.","dates":"1616, 1675, 1702"},"9e2fc162-268d-5843-8639-395c51330ad4":{"name":"Květinová váza","description":"Slavnostní charakter dodává interiéru bohatá dekorace a květinová výzdoba, kterou vytvořili na specializovaní malíři: kvadraturista Greiner a malíř zátiší Zagelmann.","dates":"1752–1753"},"a141a2a7-c77e-5121-9c0d-10970929fb2e":{"name":"Projekt zámku","description":"Návrh respektoval stojící budovu, k jejímž bokům se měla na severní straně připojit přízemní boční křídla ukončená hranolovými útvary. Hlavní průčelí je zdůrazněno vystupujícím kruhovým sálem. Vzhledem k starší fortifikaci bylo realizováno jen východní křídlo. Pro místní podmínky korespondenční projekt pařížského královského dvorního architekta adaptoval provádějící stavitel Ludwig Sebastian Kaltner.","dates":"1722"},"a1c80f71-d7bf-5009-be59-e7b7810ccda4":{"name":"Čestný sloup Nejsvětější Trojice, Olomouc","description":"Sloup na šestibokém půdorysu měří 35 m, v jeho spodní části je kaple. Obsahem sloupu je oslava Církve a křesťanské tradice města. Sochařskou výzdobu tvoří 12 pískovcových figur světlonošů, 12 reliéfů s polopostavami apoštolů, reliéfy alegorií Víry, Lásky, Naděje, sousoší Nanebevzetí P. Marie ve střední části sloupu a vrcholové sousoší Nejsv. Trojice. 18 soch světců tvoří zemští patroni, kazatelé (Jan Kapistrán v Olomouci působil) a mučedníci. Jezuitský světec Alois Gonzaga byl kanonizován v době stavby sloupu (1726), který byl původně kromě zlacených částí opatřen bílým mramorováním.","short_description":"Čestný sloup je největším seskupením barokních soch v rámci jedné skulptury ve střední Evropě, r. 2000 byl zapsán na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Obsahem sloupu je oslava Církve a křesťanské tradice města. Vrcholové sousoší Krista – Vykupitele a Boha otce jako vládce světa uvádí Archanděl Michael, symbol věčného boje  \ns herezí. Pozadí Ducha sv. v podobě holubice tvoří sluncová svatozář, jejíž jas zvyšovaly paprsky vycházejícího slunce. Dílo olomouckých mistrů je jedním z posledních memoriálních sloupů, budovaných v řadě měst habsburské monarchie od druhé poloviny 17. století.","type":"Cestný sloup – kaple","dates":"1716–1754","location":"Olomouc, Morava","method_for_datation":"Stavba sloupu je zaznamenána v zápisech městské rady, dochovaly se také smlouvy s jednotlivými řemeslníky. Např. O. Zahner se zavazuje zaručit svým majetkem, že do tří let zhotoví 21 soch světců vysokých 9 stop, vždy z jednoho bloku mladějovského pískovce. Celkově měl za svou práci obdržet 2 929 zlatých, na vlastní náklady měl sochy osadit a ukotvit železnými trny zalitými olovem.","bibliography":"Pavel Zatloukal (ed.), *Horní náměstí v Olomouci*, Olomouc 1995.  \nMiloš Stehlík, Slohová podstata sochařského díla Ondřeje Zahnera, *Opuscula Historiae Artium*, F 42, 1998, s. 7–26.  \nMarek Perůtka (ed.), *Sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci*, Olomouc 2001.  \nMiloš Stehlík, in Lubomír Slavíček (ed), *Josef Winterhalder d. J. (1743 Vöhrenbach – 1807 Znojmo). Maulbertschs bester Schüler*, Langenargen–Brno, 2009.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","history":"Sloup Nejsvětější Trojice vznikl jako protějšek morového sloupu P. Marie na sousedním náměstí z iniciativy místního kamenického mistra V. Rendera, který jeho stavbu řídil a z počátku i financoval. Do své smrti r. 1733 Render vybudoval první patro s kaplí. Vpád pruských vojsk r. 1741 zbrzdil stavbu, na níž se střídalo několik místních mistrů. Vedle F. Sattlera se na sochařské výzdobě sloupu podílel zejména O. Zahner. Je jedním z posledních memoriálních sloupů, budovaných  \nv řadě měst habsburské monarchie od druhé poloviny 17. století. Svěcení sloupu olomouckým biskupem a kardinálem Troyerem se událo za přítomnosti císařovny Marie Terezie a jejího manžela Františka I. Lotrinského. R. 2000 byl sloup zapsán na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.","patrons":"Město Olomouc, Václav Render","architects":"Václav Render (1669 Olomouc – 1733 Olomouc), Filip Sattler (1695 Wenns, Tyrolsko – 1738 Olomouc), Ondřej Zahner (1709 Ettershausen – 1752 Olomouc), Jan Šimon Forstner (1714? Salzburg – 1773 Olomouc), Wolfgang Träger (1714 Plzeň – 1763 Olomouc), Jan Michael Scherhauf (1724 Wels – 1792 Olomouc)","monument_contact":{"fax":"+420 585 220 843","email":"infocentrum@olomouc.eu","phone":"+420 585 513 385","address":"Olomouc, Horní náměstí","institution":"Statutární město Olomouc"}},"a1ef0742-6721-5a62-b45f-58953a49f528":{"name":"Čestný dvůr","description":"Dostavba rezidence byla především urbanistickým úkolem. Hospodářské stavby zde stály již od 17. století, vpravo pak jízdárna, vlevo divadlo. Styl vídeňského inženýra a dekoratéra Beduzziho navazuje na tvorbu F. Borrominiho a F. G. Galli-Bibieny. Příznačný je kontrast mezi jednoduchostí forem a efektním kamenickým detailem. Většina Beduzziho prací pro interiéry zámku se nedochovala (např. kamna). Prostor uvádí atlanti G. Giulianiho.","dates":"1643, 1713–1719"},"a250e219-36b1-5af4-998b-4d66ef54d879":{"name":"Knihovna","description":"Knihovna vznikla krátce po založení kláštera, některé rukopisy byly vytvořeny přímo v klášteře. S knihovnou je spjata řada významných osobností, zejména historiků. V polovině 18. století zde vznikl úmysl vydávat české kroniky  \n(B. Pitter), G. Wolný sepsal 15 svazků moravského místopisu. Jeho práce se stala základním dílem pro dějiny Moravy. Významný moravský zemský historiograf B. Dudík vydal přes 70 vědeckých prací tiskem a zasloužil se o navrácení řady starých rukopisů, odvezených do Švédska za Třicetileté války. Freska znázorňuje zásluhy benediktinů o rozvoj věd. Dnes zde sídlí Památník národního písemnictví.","dates":"1735"},"a2e43246-4b4d-5e5d-8850-938cd4037e12":{"name":"Podzim","description":"Ve vstupním trojlodním vestibulu se nacházejí personifikace čtyř ročních dob. Jde o častý námět výzdob barokních rezidencí, především jejich zahrad nebo spodních částí (salla terren), symbolizující pozemskou sféru světa a také koloběh času. Figura vypjatých objemů je typickým dílem J. Heintze, ačkoliv je parafrází Michelangelova Baccha, známého z grafických reprodukcí.","dates":"1731"},"a3f46d26-44e7-58fe-98bf-abbe1a6305e7":{"name":"Kazatelna","description":"Architekturu kazatelny zcela překrývá sochařská výzdoba. Stříšku nahrazuje skupina prostorově rozvedených a dynamicky pojatých figur v cele s archandělem Michalem na pozadí Boží Prozřetelnosti jako bojovníka proti Antikristu. Řečniště rámují sochy sv. Vincence Ferrerského a sv. Tomáše Akvinského, reliéf zobrazuje zakladatele řádu sv. Dominika. Reliéfy na amboně představují novozákonní scény Pokoušení Krista ďáblem. Expresivně pojednanou a barevně zdůrazněnou podnož tvoří shluk padlých andělů v zoufalých pózách. Winterhalder se inspiroval podobně koncipovaným soklem B. Permosera v Drážďanech, který poznal za svého pobytu ve 30. letech. Projekt iluzivně pojednaného hlavního oltáře realizovali dominikánští bratři.","dates":"Kolem 1745"},"a4957036-5b31-596c-980c-cb78a45dd4a3":{"name":"*Archanděl Rafael s malým Tobiášem*","description":"Černé boční oltáře se zlacením vytvářejí spolu s kazatelnou kontrast k bílé, jednoduchým štukem s vegetabilními motivy zdobené klenbě. V postavě Tobiáše spatřujeme mladého šlechtice z rodu Dietrichštejna, jehož erb má chlapec na rameni. Anděl strážce jej doprovází na cestě k božskému světlu, vede cestou ctnosti a ochraňuje od hříchů a neřestí. Lublinskému je připisována také kopie obrazu P. P. Rubense na protilehlém oltáři.","dates":"Kolem 1680"},"a510d0cb-7ef9-570d-8610-ec9568ed5fcb":{"name":"Oslava císaře Karla VI.","description":"Hejtman Kounic byl přívržencem Karla VI. a propagátorem pragmatické sankce. Prováděl systematicky modernizaci země a reformy veřejné správy. S podporou císaře sjednotil stavovskou správu s královským tribunálem v Zemské hejtmanství, což se stalo popudem k výstavbě nového vstupního křídla (M. Grimm), ústředním rizalitem s dvojicí průchodů symbolicky zvýrazňujícího nový úřad. Schodiště i nový zasedací sál byly vyzdobeny místními umělci. F. Ř. Eckstein se ucházel také o výmalbu Sněmovního sálu. Odmítnut odešel tento přední brněnský malíř do služeb jezuitů do Lvova, kde zemřel.","dates":"1732"},"a567bfc0-3ec2-5307-8a47-ec8ecae7cc75":{"name":"Herkules","description":"Herkules, symbol síly a odvahy, drží spoutaného strážce podsvětí, psa Kerbera.","dates":"1690–1696"},"a7d38155-17fa-5bba-9425-30187706f79f":{"name":"Kupole","description":"Na pilíře navazují čtyři pendativy s alegoriemi Evropy, Asie, Afriky a Ameriky  \n(J. K. Handke, 1731), v nikách jsou postavy evangelistů. Štukový dekor dělí klenbu na šest kartuší, jejichž fresky představují příběhy starozákonních žen: Sáry, Rebeky, Abigail, Betsabé, Judity a Ester, jež jsou předobrazem P. Marie.  \nV horní třetině kartuší jsou invokace modlitby Salve Regina (Steger, 1677). Kupole, centralizující podélnou stavbu, je korunována lucernou s holubicí, symbolem Ducha Svatého.","dates":"1675–1679, 1731"},"a9e83744-68da-5616-9775-18e9d9b4eb46":{"name":"Svatý Kopeček","alternate_name":"Bazilika Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku – Basilica minor","description":"Kulisovitá fasáda kostela s křídly rezidencí na návrší zvedající se z roviny nad Olomoucí je dominantou zdejší krajiny. Členění trojosého předsunutého průčelí kostel opticky rozšiřuje. Portál korunují sochy Štědrosti, Slávy a Naděje (J. Winterhalder st. 1731), v nikách jsou sochy sv. Štěpána (patrona kláštera Hradisko) a patronů řádu sv. Augustina a sv. Norberta, v horní části P. Marie Svatokopecká s dítětem. Křídla rezidencí jsou osazena plastikami apoštolů a dvou morových patronů. Klenbu kostela pokrývají organicky propojené štuky a fresky. V okenních lunetách je vyjádřen zpěv chvály P. Marii čtyřmi lidskými věky. Dvě oválné fresky zobrazují Mariinu odevzdanost Bohu a Marii jako ochránkyni před útoky ďábla. V jižním křídle rezidence je několik historických sálů, např. Čínský salonek nebo slavnostní tzv. Andrýskův sál s obrazy P. Trogera. Za chrámem stavba pokračuje otevřeným půlkruhovým ambitem s kaplí a tvoří tak rozsáhlé nádvoří.","short_description":"Kulisovitou fasádou s prostorově členěným průčelím otevřeným do širokého okolí je poutní komplex typickým příkladem protireformační architektury. Impozantními štuky zdobená klenba kostela patří mezi nejrozsáhlejší příklady tohoto stylu severně od Alp. Je dílem italských sochařů a dekoratérů, jež byli povoláni i k dalším realizacím na Moravě a významným způsobem ovlivnili domácí tvorbu. Na vybavení komplexu se podíleli přední vídeňští a olomoučtí umělci. Jde o ojedinělý soubor děl ze 17. století, jichž se jinak dochovalo poskrovnu.","type":"Poutní kostel a rezidence","dates":"1629–1633, 1669–1679, 1684, 1722–1732","location":"Svatý Kopeček u Olomouce, Morava","method_for_datation":"Handkeho malba je datovaná. Grafické zobrazení hlavního oltáře při příležitosti korunovace mariánského obrazu r. 1733 uvádí Fontanu jako (ideového) tvůrce. Ke stavbě se dochovaly archivní prameny. Jednak smlouvy a účty, jednak deník premonstrátské rezidence.","bibliography":"Milan Togner, *Jan Kryštof Handke – malířské dílo*, Olomouc 1994.  \nZdeněk Kudělka, in: Ivo Krsek –­­ Zdeněk Kudělka –­­ Miloš Stehlík –­­ Josef Válka, *Umění baroka na Moravě a ve Slezsku*, ed. Zdeněk Kudělka, Praha 1996, s. 296, 352, 485.  \nJana Oppeltová, Slavnosti a efemérní architektura, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka. 1670*–­­*1790,* Paris –­­ Rennes –­­ Brno 2003, s. 148–150.  \nMartin Pavlíček, *Josef Winterhalder st. (1702–1796*), Brno 2005, s. 56–63.  \nPavel Suchánek, *K větší cti a slávě. Umění a mecenát opatů kláštera Hradisko v 18. století,* Brno 2007, s. 217–253.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","history":"Dle legendy nechal postavit kapli na návrší olomoucký měštan Andrýsek, kterému se zjevila P. Marie. R. 1645 byla vypleněna Švédy. Opat premonstrátského kláštera na Hradisku požádal biskupa Karla II. Lichtenštejna o souhlas s výstavbou nového chrámu Navštívení P. Marie. Biskup doporučil císařského architekta G. P. Tencallu. R. 1684 byly ke stranám chrámu přistavěny patrové budovy rezidence, severní pro kněze a jižní s reprezentačními sály. Poutní místo navštívila i císařovna Marie Terezie (1748). R. 1784 získal chrám výsady “menší baziliky”, což znamená, že poutník zde mohl získat stejné odpustky jako v Sta. Maria Maggiore v Říme, nejstarším mariánském kostele.  \nR. 1995 navštívil chrám papež Jan Pavel II.","patrons":"Řád premonstrátů","copyright":"Copyright images \"Královská kan. premonstrátů Strahově\": Královská kanonie premonstrátů na Strahově.","architects":"Giovanni Pietro Tencalla (1629 Bissone?– 1702 Vídeň?), Giacomo Tencalla, Baldassare Fontana (1661 Chiasso – 1733 Chiasso), Quiricho Castelli, Domenico Gagina, Carlo Borsa, Matteo Contessa, Martin Antonín Lublinský (1636 Lešnice – 1690 Olomouc), Johann Spillenberger (1628 Košice – 1679 Engelhartszell), Tobias Pock (1609 Kostnice – 1683 Vídeň), Michael Zürn ml. (1654 – 1698), Johann Sturmer (1675 Königsberg – 1729 Olomouc), Ludwig Sebastian Kaltner, Paul Troger (1698 Zell u Welsbergu – 1762 Vídeň), Jan Kryštof Handke (1694 Janovice u Rýmařova – 1774 Olomouc), Dionysius Friedrich Strauss (1660 Moravská Třebová – 1720 Hradisko), Johann Hagenmüller, Bernard Antonio Fossati, Mikuláš Indegrenz, Josef Winterhalder st. (1702 Vöhrenbach – 1769 Vídeň), Johann Joseph Wirth (činný 1733–1757)","monument_contact":{"email":"svkopecek@volny.cz","phone":"+420 585 385 342","address":"Svatý Kopeček, 10 km severovýchodně od Olomouce","institution":"Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Římskokatolická farnost na Svatém Kopečku"}},"a9e8aaa6-04ad-5a03-89b4-55c42fe97bbd":{"name":"Měšťanský dům č. p. 59/I","description":"Téměř polovina domů byla v první čtvrtině 18. století přefasádována, a to nejen  \nz dekorativních důvodů. Změnily se také nároky na bydlení. Nová, rozměrnější okna prostory domu výrazně prosvětlila. Na budovách se objevily i prvky radikálního baroka, které zcela chybí v telčské monumentální architektuře a obecně jsou na Moravě narozdíl od Čech sporadické. Zvlnění fasády podporují nakoso vytočené pilastry sahající až po vrchol štítu, zakončeného kasulovým oknem a vázou.","dates":"1725–1750"},"aa9991a1-125f-59f7-ab98-3d002c581e07":{"name":"Klášter augustiniánů – poustevníků sv. Tomáše apoštola, Brno","alternate_name":"Místodržitelství, Dikasteriální palác","description":"Východiskem do stran roztažené fasády kostela se zdůrazněním střední osy je italská manýristická architektura. O. a. J. K. Erna byli předními staviteli v 17. století na jižní Moravě. Dvouvrstvé reliéfní členění doplňují niky se sochami vlámského vakantního sochaře J. v. d. Furth, který vyvořil také sochy některých bočních oltářů a pracoval i pro brněnskou radnici. Původně dle funkcí jednotlivých částí kláštera rozlišené fasádování bylo sjednoceno až v moderní době.","short_description":"Středověký klášter, upravovaný po škodách Třicetileté války, byl v 18. století přestavován. Stal se dějištěm jedné z největších církevních slavností, ale i sídlem gymnázia a univerzity. Světský charakter staveb byl využit koncem 18. století pro státní správu. V části dnes sídlí Moravská galerie. Kostel si uchoval z velké části stav ze 17. století. Hlavní oltář nese slavný obraz  F. A. Maulbertsche. Vybavení kláštera bylo dílem v Brně činných mistrů, jež však vzalo za své při bombardování  Brna r. 1945. Dochovala se jen knihovna přesunutá při zrušení kláštera na Staré Brno, kde studoval také J. G. Mendl, zakladatel genetiky.","type":"Klášter","dates":"1634, 1665–1675, 1731–1752, 1783","location":"Brno, Morava","method_for_datation":"Archivním materiálem (zejména smlouvy a účty, plány)","bibliography":"Bohumil Samek, *Umělecké památky Moravy a Slezska I, A-J*, Praha 1994,  \ns. 193–199.  \nIvo Krsek –­­ Zdeněk Kudělka –­­ Miloš Stehlík –­­ Josef Válka, *Umění baroka na Moravě a ve Slezsku,* ed. Zdeněk Kudělka, Praha 1996, s. 292, 296.  \nLubomír Slavícek, in: Friedrich Polleroß (ed.), *Reiselust & Kunstgenuss. Barockes Böhmen, Mähren und Österreich,* Petersberg 2004, s. 230.  \nMichal Šroněk, *Jan Jiří Heintsch (1647–­­1712): malíř barokní zbožnosti*, Praha 2006, s.  \nJiří Kroupa*, Umělci, objednavatelé a styl, Studie z dějin umění*, Brno 2006,  \ns. 141–166.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","history":"Klášter při městských hradbách byl zničen za husitských válek a zejména při obléhání města Švédy. J. K. Erna zahájil stavbou lodi kostela r. 1665 jeho obnovu. Přestavbu provedl v 1. polovině 18. století M. Grimm. R. 1736 byl klášter dějištěm jedné z největších církevních slavností, korunovace zázračného obrazu P. Marie (Starobrněnské). Po zrušení jezuitského řádu sem bylo přeloženo gymnázium, jež se stalo jedním z nejlepších v habsburské monarchii. Od r. 1778 zde sídlila také univerzita.  R. 1783 byl konvent přesunut na Staré Brno, kostel se stal farním a budovy kláštera byly upraveny pro státní správu.","patrons":"Konvent augustiniánů poustevníků – probošt Ondřej Zirkl, opat Matthäus Pertscher; hrabě Jan Křtitel Mittrovský","architects":"Ondřej Erna, Jan Křtitel Erna, Mořic Grimm, František Antonín Grimm (1710 Brno – 1784 Brno), Josef Tadeáš Rotter (1701 Opava – 1763 Brno), Jan Jiří Schauberger (?, před 1725 Vídeň, činný v Olomouci – 1744 Brno), Bernard Stettener, Josef Winterhalder st. (1702 Vöhrenbach – 1769 Vídeň), Jakub Scherz (činný ve třetí čtvrtině 18. století v Brně), Franz Anton Maulbertsch (1724 Langenargen am Bodensee – 1796 Vídeň), Josef Leonard Weber (? Svidnica? – po 1766 Trnava), Franz de Paula Anton Hillebrandt (1719 Vídeň – 1797 Vídeň), Jan van der Furth, Ferdinand Pfaundler, Martin Anton Lublinský (1636 Lešnice – 1690 Olomouc), Jan Jiří Heintsch, Jan Křtitel Spiess (? Sterzing – 1688 Brno), Antonis Schoonjans (kolem 1655 Antverpy – 1726 Vídeň)","monument_contact":{"fax":"+420 532 169 181","email":"sbsu@moravska-galerie.cz","phone":"+420 542 321 100","address":"Brno-střed, Moravské náměstí 1","institution":"Moravská galerie v Brně"}},"acbcd2fe-73a5-5680-ae25-a6b4c595a3b1":{"name":"Salla terena","description":"Prostor zdobí iluzivní ornamentální malba evokující zarostlou pergolu. V přilehlém salonku se nacházejí japonské žánrové scény a tzv. římské lázně se štukovou výzdobou zdobenou mušlemi a kameny.","dates":"1714"},"acbef11a-4848-5569-876c-c3b3f5bd5ca0":{"name":"Cyklus apoštolů","description":"V řade apoštolů na boční stěně hlavní lodi je zde namísto Jidáše obraz sv. Pavla.","dates":"před 1770"},"b3631ca4-4c40-5863-ad39-0d6734c902ed":{"name":"Mouřenín","description":"Articistním způsobem pojednaná figura adoranta dotváří ikonografii oltáře boční kaple sv. Františka Xaverského, přistavěné r. 1670. Alegorie Ameriky a Asie symbolizují rozsah působnosti jezuitského řádu. Nástropní malba představuje scény misijní činnosti světce a navazuje na obraz v klenbě lodi, Ignác z Loyoly roznáší plamen Kristovy víry do čtyř světadílů.","dates":"kolem 1760"},"b409179d-6059-59d1-be2e-d8d52c3ce402":{"name":"Sv. Tomáš Akvinský","description":"Nehluboká, divadelně pojednaná scéna zachycuje modlitbu dominikánského teologa a světce (+1274), při níž se mu zjevuje Kristus. Autor obrazu, činný po studiu na vídeňské akademii v brněnské dílně J. T. Rottera, zaznamenal několik návrhů vybavení kostela ve svých kresbách, které se dochovaly v maďarských sbírkách. V roce 1749 přesídlil do Znojma a skrze loucké premonstráty se dostal do služeb jagerského biskupa.","dates":"1746"},"b478afb3-6caa-520b-bcbb-1a527eca0896":{"name":"Sv. Jan Křtitel","description":"Jednotlivé figury v nadživotní velikosti zahalují odlehčené a vzdušné draperie. Střídmá gestikulace a celkový postoj mnohapohledově koncipovaných figur je  \nv souladu s oduševnělým výrazem tváře. Malebný obrys figur zvyšuje estetický dojem pyramidálně stupňovaného celku. Po Zahnerově smrti dokončili sochařskou výzdobu W. Träger a J. M. Scherhauf, který koncept této sochy s pro Zahnera typickými rysy použil ve figuře pro boční oltář kostela v Místku.","dates":"1745–1752"},"b4d6753b-ee3a-5120-a57e-e35af32589c1":{"name":"Sál Predku","description":"Monumentální a technicky náročná stavba neobvyklého eliptického půdorysu je oslavou švábsko – bavorského rodu, na Moravě usedlého od druhé poloviny 16. století.  Sochy ve výklencích představují reálné i mytické postavy rodu. Erlach zde navázal na koncepty Berniniho. Memoriální stavba změnila v polovině 18. století svou funkci: s preromantickými terasami se sál stal krásnou vyhlídkou do krajiny.","dates":"1688"},"b83ce496-5956-54df-b73a-f5033db4841f":{"name":"Zákon dvanácti desk","description":"Renesanční síň nově určenou pro uložení zemských desk dotváří výjevy s císařem Ferinandem II., Mojžíšovo desatero, Obrana zemských desk, Strážci veřejné důvěry, reprezentovaní postavami tří zemských stavů: šlechticem, duchovním, měšťanem a písařem. Desky, vedeny od r. 1348, jsou zákoníkem – předchůdcempozemkových knih. Byla do nich zapisována veškerá ustanovení zemských sněmů. Reformou Josefa II. r. 1783 byl úřad desk zrušen a soudní pravomoc přešla na nový zemský soud. Leges XII tabularum byl sepsán podle tradice r. 450 a formuloval dosavadní římské zvykové právo. Z odborného výkladu jejich ustanovení se vyvinula právní věda a z výkladu jejich starožitného jazyka filologie.","dates":"1776–1777"},"bc51144d-7f51-569b-98c3-5440f70f3532":{"name":"Štuková výzdoba stropu v předsálí Velké letní jídelny","description":"Bohatý ornament tvoří ploché pásky, mřížky, zvonečky a květinové festony. G. M. Fontana byl jedním z členů rozvětvené severoitalské rodiny, činné na Moravě od 60. let 17. století. Pracoval také na dekoraci průčelí. Místnost byla původně vyzdobena gobelíny s výjevy P. Brueghela st.","dates":"1724"},"bd83431f-3b68-50c1-b369-a3b63fc107e1":{"name":"Schodiště","description":"Dvouramenné schodiště se štukovou výzdobou završuje nástropní malba “Pád Gigantů”. Pro hrabětě Questenberka pracovala ve 20. a 30. letech 18. století řada italských umělců, usazených ve Vídni.","dates":"1731"},"bf66d04d-bf53-5799-aa15-41c2f4772599":{"name":"Caesarova kašna","description":"Vzpínající se kůň s jezdcem stojí na skalisku, u nohou koně leží dvě postavy vousatých mužů: vodních božstev znázorňujících Moravu a Dunaj. Spojení jejich rukou a jejich směřování vpřed značí soutok těchto řek a držíce znaky Moravy a Dolních Rakous splynutí těchto dvou zemí a jejich společnou budoucnost při zachování věrnosti (symbolizované ležícím psem) císaři.","dates":"1724"},"c03de3e5-cb58-583e-a3da-b1fc529f12c3":{"name":"Poutní kostel Bolestné Panny Marie, Sloup","description":"Oválná chrámová loď je uzavřena presbytářem s jednoduchým sloupovým oltářem z místního černého a červeného mramoru. Stavba O. Schweigla rámující uctívanou sochou Piety – P. Marie Bolestné adorovanou anděly vrcholí figurou Boha Otce, holubicí Ducha sv. a prolamovaným baldachýnem.","short_description":"Popudem ke stavbě kostela bylo zázračné uzdravení dcery místního mlynáře, když se modlila k soše P. Marie. Nástropní malba je dílem pozdějšího profesora a rektora vídeňské akademie C. F. Sambacha. Výjev Nanebevzetí P. Marie zasazený do iluzivního architektonického rámce doplňují alegorie Ctností v pendentivech. Sambach vytvořil také obrazy bočních oltářů. Soubor rozměrných maleb tvoří vrchol jeho díla. Slavnostní charakter dodává interiéru bohatá dekorace a květinová výzdoba, kterou vytvořili specializovaní malíři.","type":"Poutní kostel","dates":"1751–1754, 1766","location":"Sloup, Morava","method_for_datation":"K nástropní malbě se dochovaly ve sbírce Albertina Wien a Szépművészeti Múzeum v Budapešti přípravné kresby, z nichž první je datována r. 1752.","bibliography":"Ivo Krsek*, F. A. Sebastini. Jeho malířské dílo na našem* území, Olomouc 1956.  \ns.  \nWaltraud Kuba-Hauk, *Caspar Franz Sambach 1715–1795*, nepublikovaná disertační práce, Wien 1985.  \nLadislav Soldán, *Poutní chrám Panny Marie Bolestné – Sloup v Moravském krasu*, Sloup 1995.  \nIvo Krsek –­­ Zdeněk Kudělka –­­ Miloš Stehlík –­­ Josef Válka, *Umění baroka na Moravě a ve Slezsku,* ed. Zdeněk Kudělka, Praha 1996, s. 69, 106, 132, 143, 492.  \nZora Wörgötter, Zum Schaffen der Maler aus dem Umkreis Maulbertschs in Mähren: Johann Jablonský und Franz Anton Schebesta-Sebastini, in: Eduard Hindelang – Lubomír Slavíček, *Franz Anton Maulbertsch und Mitteleuropa. Beiträge zum 30-jährigen Bestehen des Museums Langenargen,* Langenargen – Brno 2007, s. 263–293.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","history":"Sloup byl letním sídlem hrabat z Roggendorfu. Při panském dvoře (dnes fara) byl zbudován kostel, ve kterém je jeho zakladatelka pohřbena. Popudem ke stavbě kostela bylo zázračné uzdravení epileptické dcery místního mlynáře, když se modlila k soše P. Marie, přinesené údajně z minoritského kláštera v Brně. Vybavení kostela i rezidence bylo dokončeno za následujících majitelů – rodu Salmů, v jejichž držení bylo dodnes vyhledávané poutní místo do r. 1945.","patrons":"Karolina z Roggendorfu, rozená Pálfy-Erdödy (1741–1759), Antonín Josef starohrabě ze Salm–Reifferscheidtu","architects":"Bartoloměj Zindtner (1711 Graz? – 1773 Brno), Caspar Franz Sambach (1715 Vratislav – 1795 Vídeň), Johann Zagelmann (1720 Těšín – 1758 Vídeň), Anton Greiner, Ondřej Schweigl (1735 Brno – 1812 Brno), Vincenz Kutálek, Johann Jablonský (1737 Rychnov nad Kněžnou – po 1774 Brno?), Josef Ignác Havelka (1716 Ústí nad Orlicí – 1788 Brno)","monument_contact":{"phone":"+ 0042 516 435 374","address":"Sloup u Blanska, 41 km severně od Brna, na okraji Moravského krasu","institution":"Římskokatolická farnost Sloup"}},"c1c0b0de-8c2c-564c-abd8-1b7bab473b05":{"name":"Klenba","description":"Valená klenba se styčnými výsečemi je stroze zdobena štukovými pruty se zrcadlovými rámy. Klenební patu vyznačuje římsový vlys nesený pilastry. Jde o typické řešení užívané ve druhé polovině 17. století.","dates":"1679"},"c3248f90-1efb-5523-aeb8-e0dc9f500316":{"name":"Hlavní portál","description":"Klášter založil r. 1350 markrabě Jan Jindřich Lucemburský, bratr císaře Karla IV. Kostel měl sloužit jako hrobka pro jejich rod. Jsou zde však pohřbeni jen Jan Jindřich a jeho syn Jošt, jejichž sochy uvádí vstup do prefektury. Pětiosý palácový portál se už na Moravě jinde neobjevil.","dates":"1742–1748"},"c50c530f-8856-58b7-b0c8-6a852549828b":{"name":"*Sv. Jan Nepomucký*","description":"Obraz vlámského vakantního malíře, dvorního umělce ve Vídni a v Berlíně činného na Moravě zejména pro znojemské premonstráty, je na bočním oltáři vedle zakrytého vstupu do kaple sv. Kříže. Z ní byl vyňat oltář J. J. Schaubergera, uzavírající bývalý vstup do kaple s Thaumaturgou.","dates":"1700"},"c6e385c3-ce5d-59a2-9749-9c9b67369cb0":{"name":"Sv. Cyril","description":"Šest soch střední části představuje slovanské světce: Věrozvěstové Metoděj, první biskup moravský, Cyril (Konstantin), Vojtěch, biskup pražský, zakladatel prvního benediktinského kláštera v Čechách, Jan Nepomucký, Jan Sarkander, umučený v Olomouci r. 1620 a sv. Blažej, jemuž byl zasvěcen olomoucký kostel, považovaný v baroku za nejstarší vůbec.","dates":"1745–1752"},"c72e3ddc-5b2e-5d9a-8bab-cb563b4c8e6c":{"name":"Opatství premonstrátů Nová Říše","alternate_name":"Neu-Reisch","description":"Kostel je jednolodní stavba se dvěma bočními kaplemi a dvěma kvadratickými věžemi. Je 45 m dlouhý, 12 m široký v hlavní lodi a 9 m v presbytáři. Hlavní oltář je dílem benátského malíře A. Entze (1705), retabulum vytvořil mramorář J. I. Hennevogel, činný také v sesterském klášteře v Gerasu. Reálná architektura splývá s iluzivní malbou (šambrány, parapety) a vytváří jednotný barevný prostor. Nad kněžištěm je zobrazeno Předání klíčů sv. Petrovi – založení církve, čtyři figurální alegorie nad pilíři presbytáře znázorňují čtyři tehdy známé světadíly, ve kterých je hlásáno evangelium. Freska na klenbě hlavní lodi představuje duchovní proměnu Šavla z Tarzu na jeho cestě do Damašku (Skt. 9/1-18). Malby patří mezi vrcholná díla J. L. Krackera, činného v Čechách, na Moravě i v Uhrách.","short_description":"Hlavní oltář klášterního kostela je dílem benátského malíře A. Entze (1705), retabulum vytvořil mramorář J. I. Hennevogel, činný také  \nv sesterském klášteře v Gerasu. Reálná architektura splývá s iluzivní malbou (šambrány, parapety) a vytváří jednotný barevný prostor. Nástropní malba je mistrovským dílem J. L. Krackera, malíře působícího v Praze, ve Znojmě a v Uhrách. Klášter je známý cennou obrazárnou. Část děl byla zakoupena od vídeňského dvorního sekretáře  \nF. Mayerswalda r. 1804.","type":"Klášter","dates":"1616, 1676, 1683 1797–1807","location":"Nová Říše, Morava","method_for_datation":"Kaple sv. Anny je datována chronogramem na vstupním portále r. 1616. R. 1688 byla uzavřena smlouva se zednickým mistrem ve Znojmě B. Hasslerem na opravu kostela, který vyhořel r. 1683. Oltář kaple sv. Anny je datován r. 1702. Nástropní malbu Kracker signoval a datoval r. 1766.  K obrazu sv. Norberta se dochovala přípravná kresba v muzeu v Szégedu, ve sbírce Moravské galerie pak skica k nástropní malbě knihovny.","bibliography":"Bohumil Samek, *Umělecké památky Moravy a Slezska II*, *J–N,* Praha 1999,  \ns. 677–687.  \nFriedrich Polleroß (ed.), *Reiselust &* *Kunstgenuss. Barockes Böhmen, Mähren und Österreich*, Petersberg 2004, s. 187–200, 224–226.  \nVáclav Mílek, Johann Lucas Kracker in Neu-Reisch/Nová Ríše: Addenda a corrigenda, in: Eduard Hindelang – Lubomír Slavíček, *Franz Anton Maulbertsch und Mitteleuropa. Beiträge zum 30-jährigen Bestehen des Museums Langenargen,* Langenargen – Brno 2007, s. 185–197.  \nMichaela Šeferisová Loudová, Barockbibliotheken in Mähren, in: Martin Mádl – Michaela Šeferisová Loudová – Zora Wörgötter (eds.), *Baroque ceiling painting in Central Europe/ Barocke Deckenmalaerei in Mitteleuropa*, Praha 2007, s. 63.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","history":"Původně ženský klášter P. Marie převzali premonstráti z Brna-Zábrdovic počátkem 17. století. Nedokončenou stavbu P. Weinbergera zničil r. 1683 požár. R. 1733 byl klášter povýšen na opatství. Protože zde fungovalo gymnázium, nebyl klášter v rámci josefínských reforem zrušen. Po úpravách konventu a novém vybavení kostela byla postavena prelatura. Klášter je známý cennou obrazárnou. Část děl byla zakoupena od vídeňského dvorního sekretáře  \nF. Mayerswalda r. 1804. R. 1942 byl po atentátu na říšského protektora Heydricha klášter přepaden jednotkami SS a proměněn v středisko Hitlerjugend. Všichni členové řádu zahynuli v koncentračních táborech. Krátce po skončení války se stal sotva obnovený klášter nežádoucím komunistickému režimu. R. 1950 byli řeholníci zatčeni a v zinscenovaném procesu odsouzeni k mnoha letům vězení a pracovním táborům. Z kláštera se stalo vojenské skladiště. R. 1991 byly zchátralé budovy navráceny řádu.","patrons":"Řád premonstrátů, opat Josef Pelikán (1755–1792)","architects":"Pavel Weinberger, Bartoloměj Hassler, Bernhard Jiří Rothmiller, Adam Enz, Johann Ignaz Hennevogel (1727–1790) Johann Lucas Kracker (1717 Vídeň – 1779 Eger), Iganz Mayer (kolem 1720 Štýrský Hradec – 1785 Brno)","monument_contact":{"fax":"+ 420 56 73 18 110","email":"opatnr@centrum.cz","phone":"+420 56 73 18 110","address":"Nová Říše, 85 km západně od Brna, 30 km od Jihlavy","institution":"Kanonie premonstrátů v"}},"c98afbe4-8f44-5607-bb49-a1a56098da61":{"name":"Knihovna","description":"Vchod do knihovny s nástropní malbou Dvanáctiletý Ježíš v chrámu disputující s učiteli (první příklad Ježíšova vyučování) uvádí Rozvážnost a Vedení, na dveřích je namalována Moudrost. Zachovalým mobilářem patří mezi nejvýznamnější barokní knihovny v českých zemích.","dates":"1737"},"c9e437ac-0abc-54f8-bdb1-c612628c79a0":{"name":"Oslava rodu z Altanu","description":"Iluzivní prvky balustrády a koberce vytvářejí spojení mezí pozemskou a nebeskou sférou. Antická božstva a alegorické postavy ukazují cestu ke cti a slávě. Nebeský triumf rodu je doplněn výjevy aristokratických ctností. Narozdíl od starších dekorací tvoří stěžejní složku výzdoby ne štuk, ale malba. Freska je jedním z prvních děl později slavného malíře.","dates":"1695"},"caa5e410-00c5-5c58-b735-1e71ea79346d":{"name":"Kašna Parnas","description":"Kašnu z eggenberského vápence tvoří trojboký skalní útvar s jeskyní uprostřed, z níž Hérakles vyvádí v řetězech spoutaného trojhlavého psa Kerbera, strážce podsvětí. Po bocích jeskyně sedí tři ženské postavy představující slavné starověké říše – Babylonii, Řecko a Persii. Vrchol kompozice tvoří postava Evropy jako symbol Svaté říše římské, křesťanství a pokořitelky Antikrista. Kolem skalního útvaru je na stupňovitém základu umístěna nádrž kašny ve tvaru šesticípé růžice, z níž kamenní delfíni tryskají vodu. Tématem kašny je vodní živel jako zdroj života a symbol čistoty spolu s ideou vítězství dobra nad zlem a řádu nad chaosem. Sochy jsou příznačně obráceny směrem k městské radnici. Voda byla do kašny přiváděna nejstarším brněnským vodovodem z řeky Svratky.","short_description":"Kašna stojí na druhém nejvýznamnějším náměstí v Brně v místě průsečíku hlavních městských komunikací a centru obchodu. Jméno Parnas (sídlo múz) dostala již koncem 17. století. Začali jí tak říkat studenti jezuitského gymnázia, kteří neporozuměli symbolice soch. Postavy Evropy a alegorie slavných starověkých říší považovali za múzy. Tématem kašny je vodní živel jako zdroj života a symbol čistoty spolu s ideou vítězství dobra nad zlem a řádu nad chaosem. Sochy jsou příznačně obráceny směrem k městské radnici. Voda byla do kašny přiváděna nejstarším brněnským vodovodem z řeky Svratky.","type":"veřejná stavba","dates":"1690–1696","location":"Brno, Morava","method_for_datation":"R. 1690 podepsal J. B. Fischer z Erlachu smlouvu s brněnskou městskou radou. Na kašně je datum ukončení stavby 1696.","bibliography":"Miloš Stehlík, *Kašna Parnas od Johanna Bernharda Fischera z Erlachu,* Brno 1992.  \nBohumil Samek, *Umělecké památky Moravy a Slezska I, A-J*, Praha 1994,  \ns. 214–215.  \nJiří Kroupa*, Umělci, objednavatelé a styl, Studie z dějin umění*, Brno 2006, s. 61–62.  \nJana Svobodová, Parnas a Merkur. Dvě městské kašny na pamětních tiscích Ignaze Johanna Bendla, in: Jana Svobodová (ed.), *Baroko. Příběhy barokního Brna*, Brno 2009, s. 57–65.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","history":"Kašna stojí na místě kašny z r. 1597 na druhém nejvýznamnějším náměstí  \nv Brně v místě průsečíku hlavních městských komunikací a centru obchodu. Bohužel, velká část paláců, které se zde nacházely, se nedochovala. Tzv. Reduta se řadí k nejstarším divadelním budovám ve střední Evropě, r. 1767 se zde poprvé hrálo česky a koncertoval tu i jedenáctiletý W. A. Mozart. „Staré tržiště” (1293) vymezovalo hranice mezi svatopetrskou a svatojakubskou farností a procházela jím spojnice mezi městskými branami. Pod celým náměstím je hustá sít sklepů, sloužících k uskladnění zboží. Stavba kašny se nedochvilností architekta značně protahovala a působila obyvatelstvu nepríjemnosti.  \nJméno Parnas dostala již koncem 17. století. Začali jí tak říkat studenti jezuitského gymnázia, kteří neporozuměli symbolice zobrazených soch. Parnas – pohoří v blízkosti Delf – je v mytologii sídlem Apollóna (spatřovaného v soše ve vrcholu) a symbol inspirace.","patrons":"Město Brno","copyright":"Copyright images \"Národní památkový ústav v Brně\": Národní památkový ústav – územní odborné pracoviště v Brně.","architects":"Johann Bernhard Fischer von Erlach (1656 Graz – 1723 Vídeň), Tobias Kracker (1658 Vídeň – 1736 Vídeň), Anton Riga (kolem 1660 Královec – 1728 Brno)","monument_contact":{"fax":"+ 420 542 210 758","email":"info@ticbrno.cz","phone":"+ 420 542 210 762","address":"Brno, Zelný trh","institution":"Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště Brno"}},"cb0bfb98-65d7-5e00-ac6e-f7448d4fefe4":{"name":"Lenní sál","description":"Po požáru r. 1752 byly nástropními malbami J. Sterna vyzdobeny oba knihovní sály a kaple. Současně probíhala obnova lenního (soudního sálu). Vyobrazeny jsou klíčové scény z dějin olomouckého biskupství a apoteóza stavebníka biskupa Egkha. Bravurně malovaná freska je pro svůj kolorit označována za jednu z nejpůsobivějších ve střední Evropě.","dates":"1759"},"cb50ee45-d844-5c38-ae52-e6a8120cbd02":{"name":"tzv. Černá kaple","description":"K farnímu kostelu dal F. A. Rottal přistavět memoriální kapli s rodinnou hrobkou. Portréty stavebníka a jeho manželky v životní velikosti tvoří boční oltáře a představují je jako uměnímilovné a zbožné panovníky. Spolu s reliéfem Krista na hoře Olivetské patří mezi vrcholná díla žáka G. Donnera. Úmrtím F. A. Rottala vymřel rod Rottalů po meči.","dates":"1748"},"cee30618-4395-58d9-9364-6ae0526dbf95":{"name":"Kostel sv. Markéty","description":"Orientovaný chrám s oválnou lodí, presbytářem a předsíní je 20,2 m dlouhý, 14,8 m široký, 44 m vysoký. Fresková výzdoba chrámu je apoteózou sv. Markéty, patronky kostela. Světice je doprovázena dvěma anděly, v nichž shledáváme kryptoportéty stavebníka a jeho manželky Marie Antonie z Friedbergu a Scheeru. V lodi kostela je 6 vedlejších oltářů. Přední dva obsahují relikviáře dvou mladých mučedníků sv. Vincence a sv. Reparaty, které obdržel hrabě na své cestě do Říma přímo od papeže Inocence XII. Stavbou kostela došlo k propojení zámku a podzámčí. Tento koncept má nejen urbanistický význam: představuje sounáležitost panovníka s obcí, jeden z aspektů „dobré vlády“.","dates":"1716–1782"},"cf7f7c95-7ab3-53df-bee6-0f5d4ff05dea":{"name":"Sv. Jan Evangelista","description":"Rozevlátím šatu vytváří sochař esovitý pohyb figury a zdůrazňuje její objem. Atributy jako kniha, orel (pravděpodobně chybí brk v pravé ruce) rozvádí její hmotu do prostoru. Přímé tvary a hranaté záhyby šatu svědčí o vlivu O. Zahnera, se kterým Kammereit, zeť malíře J. K. Handkeho, několikráte spolupracoval.","dates":"1762"},"d33bac06-e82c-5db0-b385-be388a6eeb7a":{"name":"Kašna Tritonů","description":"Autorem je jako dalších kašen a sloupů olomoucký měšťan a kameník, inspirovaný obdobnou Berniniho kašnou v Římě. Olomoucká kašna představuje potomky a služebníky vládce moří Neptuna. Tritón, napůl člověk, napůl ryba, syn Neptuna a Amfitríté, troubil při bouřích na mušli. Původně kašna, jenž je tedy jakýmsi varováním před vodními živly, které na březích ramenatého toku řeky Moravy nebylo bez opodstatnění, tvořila dominantu rozcestí čtyř ulic.","dates":"1709"},"d57919ad-92e5-5973-9707-042b48266da3":{"name":"Merkur","description":"Plochu fasády člení okna a niky se sochami – alegoriemi ročních období a postavami antických bohů.","dates":"1729"},"d5bb0a84-dc09-524d-955d-6f8930019c18":{"name":"Kaple","description":"Freska Nanebevzetí Panny Marie je jedním z mála známých děl významného vídeňského malíře. K malbě se dochovala skica ve sbírce Reuschel (Mnichov–SalCburk). Kartuše vyplňují andílci se symboly sv. Jana Nepomuckého.","dates":"kolem 1750"},"d6131cce-c6f1-5f7e-be6f-984c9b39096b":{"name":"Apoteóza sv. Jana Sarkandera","description":"Moravský mučedník je uctíván majiteli panství z Kufsteinu. Dokončení mostu bylo je jedním z jejich stavebních podniků, jimiž “chtějí díky Nejvyššímu projeviti a jeho jméno vždy a všude oslavovati”. Obraz pochází z bočního oltáře kaple  \nsv. Anny ve špitále (1743–1745), zřízeném jako domov pro přestárlé sloužící a poddané náměšťského panství. Současně byla postavena i fara, na jejíž výzdobě se podíleli sochař J. Winterhalder st. a malíř K. J. Aigen. K zařízení přilehlého kostela přispěl také P. Troger. Ten patrně zprostředkoval svého přítele Winterhaldera hraběti, pro kterého r. 1737 vymaloval hrobku v Röhrenbachu.","dates":"1745"},"d6d9c08d-bc42-54cc-90c2-ca572c64044c":{"name":"Sv. Kopeček","description":"Jedním z protireformačních podniků kardinála byla stavba kostela sv. Šebestiána na Tanzberku. Poutní kostel a 13 kaplí křížové cesty přeměnily pohanskými pověstmi opředený skalnatý vrch podle vzoru v severoitalském Varallu na “Svatou horu”. Původní kostel (G. G. Tencalla) vyhořel r. 1663 a byl opraven v 18. a 19. století.","dates":"1623, 1672–1679"},"d8289a89-1170-5ec0-a741-c5175017f870":{"name":"Kaple Nejsvetejší Trojice","description":"Zámecká kaple s podzemní rodovou hrobkou představuje ideovou i kompoziční protiváhu Sálu předků. Ústřední válcovou loď se šesti oválnými apsidami po obvodu zdobí malby s tématy Posledního soudu, Nebe a Ráje upomínající na pomíjivost bytí, poslední věci člověka i jeho trvání ve věčnosti. Freska kupole zpodobňuje rodového patrona a ochránce církve archanděla Michaela.","dates":"1700"},"d8c1fd87-1ac6-5fe2-b25b-54927d0e8b27":{"name":"Ecce Homo – Denní plány fresky v presbytáři","description":"Skupina Ecce Homo nad hlavním oltářem se soškou Bičovaného Krista – Trpitele představuje Krista jako vítěze nad pozemským utrpením. Kontury ohraničují tzv. denní plány, plochy jednotlivých fází malby, pro něž musela být vždy nanesena čerstvá omítka, do níž bylo možno malovat až tři dny. Tyto části ukazují také dělbu práce mezi malířem iluzivní architektury – dekoratérem a malířem – figuralistou.","dates":"1773–1778"},"d982fe8c-5b31-5e71-98c1-24e9b98b2b9a":{"name":"Světlonoš","description":"Významná role v barokní ikonografii připadá světlu, symbolu Ducha sv. který je synonymem svatosti. Andělé, zprostředkovatelé božské vůle, jsou na spodní balustrádě schodiště zobrazeni jako dekorativní putti – poslové a strážci Světla.","dates":"1745–1754"},"db34ddd0-baae-5ed6-b464-91cb094254c6":{"name":"Vstupní portál","description":"V. Render a jeho dílna je autorem všech kamenických prací v interiéru i exteriéru. Do pětiosého zvlněného průčelí, prolamovaného nikami se sochami světců (D. Zürn, 1720) a okny, vnáší nakoso na bosovaných soklech postaveným sloupovím další prvek pohybu a napětí, v barokní architektuře na Moravě spíše ojedinělý. Toto řešení vzniklo jako součást celkového ikonografického programu univerzitního chrámu. Tordované sloupy evokují chrám Šalamounův, jehož zničení znamenalo ztrátu duchovního centra. Znovuvybudování chrámu bude znamením příchodu Spasitele, jehož symboly IHS nese kartuš nad vstupními dveřmi. Základním prvkem tohoto konceptu, jenž je synonymem moudrosti, je sepjetí světské a duchovní moci a její obnova po náboženských rozkolech.","dates":"1719"},"dbaffd3f-8c80-55c5-8dff-c3db51a61236":{"name":"Nádvoří","description":"Po r. 1722 pokračuje ve stavbě sídla Marie Anna Pignatelli. Dvornímu architektovi A. E. Martinellimu zadává stavbu trojkřídlé zámecké budovy, upravuje přístupový most, části předního hradu i průčelí a interiér kaple. Dvouramenné schodiště čestného dvora je osazeno sousošími Herkula zápasícího s Antaiem a Aenea zachraňujícího svého otce Anchíse z hořící Tróje (L. Mattielli).","dates":"kolem 1730"},"dce2de76-9422-577c-8181-1a405908be1f":{"name":"Hlavní schodiště zámku","description":"Schodiště tvoří centrum zámecké stavby, což odpovídá jeho tradičnímu významu v dvorském ceremoniálu. R. 1729 dodal architekt nákresy balustrády a pracoval na návrzích interiéru.","dates":"1729–1730"},"dfe1817b-f94e-59bb-b55c-9eb4977a08bc":{"name":"Pohled na západní část Zelného trhu","description":"V horní části Zelného trhu působí dominantně Dietrichštejnský palác. Na místě pěti měšťanských domů ho v letech 1614–1620 nechal postavit olomoucký kardinál František z Dietrichštejna. Budova byla stavěna podle návrhu G. G. Tencally, přestavěna 1739/40. V č. p. 9. pobývala při návštěvě Brna císařovna Marie Terezie. Zúčastnila se např. procesí Božího Těla r. 1748. Šlechta i preláti, zasedající v Brně na zemském sněmu, vystavěli či přebudovali od konce Třicetileté války množství staveb, čímž se Brno stalo po Vídni a Praze třetím nejvýznamnějším místem palácové kultury v monarchii.","dates":"1768"},"e145a80f-139b-5a44-a72d-22942e7995d1":{"name":"Sv. Cecílie","description":"Socha raně křesťanské mučednice, patronky hudebníků, vznikla zřejmě s úmyslem připomenout její matku, hraběnku Cecílii Kollonitschovou. Výrazný atribut (varhany) a ženský šat vydělují sochu z řady jinak výrazně vertikálně řešených postav uzavřených obrysů. Předpažení a přes rameno přehozený plášť dodávají figuře s mírně zakloněnou hlavou citovou naléhavost.","dates":"před 1744"},"e4c124f4-c90f-54be-b229-5dc62e2547dc":{"name":"Oslava sv. Aloise","description":"Příslušník italského rodu Gonzagů se zřekl svého stavu (na nějž poukazuje čapka a zbroj u jeho nohou) a vstoupil do jezuitského řádu. Při ošetřování nemocných za morové epidemie se nakazil a zemřel (1591). Lilie, kterou na obraze drží anděl, symbolizuje jeho mravní čistotu. Pyramidální temnosvitnou kompozici uvádí repusoárová figura anděla, vtahující diváka do děje a zvyšující psychologický účinek obrazu. Světec figuruje jako zprostředkovatel proseb a příklad motlitby ke Kristu a P. Marii. Skica k obrazu se nachází ve sbírce Moravské galerie v Brně.","dates":"před 1763"},"e56f778f-130c-58d7-891f-71e9a25278ff":{"name":"Klášter kapucínů a kostel Nalezení sv. Kříže, Brno","description":"Kostel ležící pod biskupským dvorem je jednolodní stavba s rovně ukončeným kněžištěm. K východní zdi přiléhá původní kaple sv. Františka z Assisi a dodatečně přistavěná kaple sv. Fidelia (M. Grimm). Pod kostelem se nachází proslulá kapucínská krypta s mumifikovanými těly.","short_description":"Kapucíni přišli do Brna r. 1604 na pozvání kardinála F. Dietrichštejna, který tento řád uvedl v rámci svých protireformačních podniků také do Mikulova. Původní sídlo řádu na předměstí u Měnínské brány bylo za švédského obležení města r. 1645 rozbořeno. Moravský zemský hejtman, hrabě Lichtenštejn-Castekorn, financoval výstavbu nového kapucínského chrámu na Uhelném trhu. Plátno hlavního oltáře předního německého malíře J. Sandrarta je považováno za první barokní obraz na Moravě. Pod kostelem se nachází proslulá krypta s mumifikovanými těly, m.j. známého barona Trencka.","type":"Klášter","dates":"1645–1651, 1653, 1739, 1753","location":"Brno, Klášter kapucínů, Morava","method_for_datation":"Obrazy J. Sandrarta a J. L. Krackera jsou signovány a datovány.","bibliography":"Christian Klemm, *Joachim von Sandrart. Kunstwerke u. Lebenslauf*, Berlin 1986, s. 217–219, č. kat. 103.  \nBohumil Samek, *Umělecké památky Moravy a Slezska I, A-J*, Praha 1994, s. 204.  \nIvo Krsek –­­ Zdeněk Kudělka –­­ Miloš Stehlík –­­ Josef Válka, *Umění baroka na Moravě a ve Slezsku*, ed. Zdeněk Kudělka, Praha 1996, s. 452.  \nAnna Jávor, *Johann Lucas Kracker*. *Ein Maler des Spätbarock in Mitteleuropa*, Budapest 2005, s. 278–279, č. kat. 201.  \nMichaela Šeferisová Loudová, Barockbibliotheken in Mähren, in: Martin Mádl – Michaela Šeferisová Loudová – Zora Wörgötter (eds.), *Baroque ceiling painting in Central Europe / Barocke Deckenmalerei in Mitteleuropa*, Praha 2007, s. 57–65.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","history":"Kapucíni přišli do Brna r. 1604 na pozvání kardinála F. Dietrichsteina, který tento řád uvedl v rámci svých protireformačních podniků také do Mikulova. Původní sídlo řádu na předměstí u Měnínské brány bylo za švédského obležení města r. 1645 rozbořeno. Moravský zemský hejtman, hrabě Lichtenštejn-Castelkorn, financoval výstavbu nového kapucínského chrámu na Uhelném trhu a pro hlavní oltář objednal obraz u německého malíře J. v. Sandrarta. Stavební úpravy kláštera v 18. století provedli známí moravští stavitelé otec a syn Grimmové, jejichž dům s klášterem sousedil a v jehož kryptě jsou pochováni.","patrons":"Klášter kapucínů, Kryštof Pavel Lichtenštejn-Castekorn, Václav Eusebius z Lobkowitz (1609–1677), baron František Trenck","architects":"Joachim von Sandrart (1606 Frankfurt nad Mohanem – 1686 Norimberk), Mořic Grimm (1669 Achdorf – 1757 Brno), František Antonín Grimm, Josef Tadeáš Rotter (1701 Opava – 1763 Brno), Johann Lucas Kracker (1717 Vídeň – 1779 Jager), Josef Stern (1716 Štýrský Hradec – 1775 Brno), Ondřej Schweigl (1735 Brno – 1812 Brno), Jan Adam Nesmann (1710 Mohuč – 1773 Brno)","monument_contact":{"email":"brno@kapucini.cz","phone":"+420 542 213 232","address":"Brno-střed, Kapucínské náměstí 5","institution":"Klášter kapucínů"}},"e74a5378-d264-576d-8085-d09134e9e428":{"name":"Mikulov","alternate_name":"Nikolsburg","description":"Části středověkého hradu byly začleněny do přestavby v manýristický zámek. Gotický palác byl přeměněn na Sál předků, vyzdoben nástěnnými malbami s portréty významných členů rodu, bylo postaveno divadlo a zřízen reprezentativní vstup do zámku. Kardinál Dietrichstein zde shromáždil jednu z největších evropských knihoven své doby. Soubor obohacený konfiskacemi knihoven protestantů byl odvezen r. 1645 Švédy. Dnešní knižní fond z 18. století obsahuje rodové knihovny získané koupí nebo dědictvím. Dominantu proti zámku ve spodní části náměstí proti Sv. Kopečku tvoří pohřební kostel Dietrichsteinů, původně Loreta. R. 1700 vypracoval J. B. Fischer z Erlachu projekt na její přestavbu, autorství současné architektury však není zcela jasné. Původní jednověžové renesanční průčelí bylo nahrazeno monumentální fasádou (1704–1708). Plastiky jsou od brněnského A. Rigy, reliéfy od M. Rotha.","short_description":"Kardinál a pobělohorský vládce Moravy F. Dietrichštejn, ústřední představitel protireformace, zde budoval své sídlo jako zemské hlavní město. Části středověkého hradu byly začleněny do přestavby v manýristický zámek. Kardinál zde shromáždil jednu z největších evropských knihoven své doby. Soubor obohacený konfiskacemi knihoven protestantů byl odvezen r. 1645 Švédy. Při klášteře kapucínů nechal kardinál vystavět  r. 1622 poutní kapli – Svatou chýši, věrnou koupi italského Loreta, jednu z prvních v českých zemích. Symbolizovala přenesení části “svaté země” na rekatolizovanou Moravu.","type":"Residenční město","dates":"1680–1720","location":"Mikulov, Morava","method_for_datation":"Základní osu pro dataci tvoří historické události – přestavby objektů následovaly po požárech a plenění za třicetileté války. K jednotlivým pracím se dochovaly smlouvy a účty, např. s G. G. Tencallou nebo I. Lengelacherem, který sloup Nejsv. Trojice také signoval. Řada děl se vzhledem ke zmíněným událostem nedochovala, jsou však zmíněny v pramenech, jako např. projekt zahrady Jeana Treheta (1700–1708) nebo malby Antona Josefa Prennera.","bibliography":"Miloš Stehlík – Metoděj Zemek, *Mikulov*, Brno 1971.  \nMiloš Stehlík, Der Bildhauer Ignaz Lengelacher und sein Werk in Mähren, *Jahrbuch der staatlichen Kunstsammlungen in Baden-Würtemberg* 18, 1981,  \ns. 59–78.  \nJaroslav Klenovský, *Židovské památky Mikulova*, Mikulov 1994.  \nLuboš Antonín, Dietrichsteinská knihovna na zámku Mikulov, *Sborník národního muzea v Praze* C 39–49, 1994–1995, s. 1–28.  \nBohumil Samek, *Umělecké památky Moravy a Slezska II*, *J–N,* Praha 1999,  \ns. 482–503.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","history":"Dietrichštejnové získali panství r. 1575. Kardinál a pobělohorský vládce Moravy F. Dietrichštejn, ústřední představitel protireformace zde budoval své sídlo jako zemské hlavní město. Povolal řády kapucínů (1611) a piaristů (1636) a církevními i světskými stavbami zde vytvořil centrum katolické reprezentace. Mikulov postihlo několik požárů (1663, 1719, 1784, 1945), takže původní stav rezidence je překryt řadou přestaveb, zachovávajících však většinou funkční i prostorové dispozice.","patrons":"Knížecí rod Dietrichsteinů: Adam z Dietrichštejna (1575–1590), kardinál a kníže František z Dietrichštejna (1570–1636), Ferdinand z Dietrichštejna (1655–1698), Leopold z Dietrichštejna, Walter Xaver z Dietrichštejna (1664–1738)","architects":"Giovanni Giacomo Tencalla (c. 1600–c. 1650), Giovanni Tencalla, Johann Bernhard Fischer von Erlach (1656 Graz – 1723 Vídeň), Anton Riga (kolem 1660 Královec – 1728 Brno), Christian Alexander Oedtl (1654 Paznaun – 1731 Vídeň), Ignác Lengelacher (1698 Unter Paissenberg – 1780 Baden), Heinrich Gottfried Forster, Franz Anton Maulbertsch (1724 Langenargen am Bodensee – 1796 Vídeň)","monument_contact":{"fax":"+ 420 519 510 819","email":"rmm@rmm.cz","phone":"+ 420 519 510 255, 519 510 532","address":"Město na hraničním přechodu do Rakouska, 50 km od Brna, 80 km od Vídně","institution":"Regionální muzeum v Mikulově"}},"e7e6dced-0a81-539b-82a2-a013d4574cd9":{"name":"Klenba presbytáře","description":"Štuková výzdoba dosahuje místy až 30 cm hloubky. Návrhy k freskám kartuší vytvořil olomoucký kanovník a malíř M. A. Lublinský. Na freskách klenby jsou symboly invokace loretánských litanií.  Obrazy mezi pasy tvoří nad hlavním oltářem Nejsv. Trojice, uprostřed Boží oslava třemi charitkami a Nanebevzetí P. Marie.","dates":"1675–1679"},"e9289d0f-8e02-5bd6-9690-3b3e03583c21":{"name":"Telč","description":"Náměstí je vroubené malebnými domy se štíty a podloubím, na západní straně uzavřené zámkem. Domy si zachovaly gotická jádra i původní dispozice. Šířka je 8–10 m, hloubka okolo 30 m. Z náměstí se vchází velkými vraty s kamenným ostěním do klenuté předsíně – mázhausu, která zaujímala zhruba 2/3 šíře, výjimečně i celou šíři. Sloužila k řemeslnné výrobě, obchodu či prodeji piva. Odsud vedou schody do patra, do sklepů a průchod do dvora a zahrady.  Řada domů je zdobena  renesančními sgrafity. Většina má ale fasádu členěnou plastickým ornamentem, římsami a nikami. Završují ji volutové štíty nebo rovné atiky, někdy s půdním polopatrem, zdobené plastickými koulemi, šiškami, vázami i figurálními motivy. Pro vytvoření jednotného působení nechybí slepá okna.","short_description":"Náměstí je příkladem novověkého urbanistického konceptu, snahy o vytvoření jednotně působícího celku. Barevně pojednaná architektura a sochařská výzdoba tvoří divadelní kulisu a vytváří prostor běžného života. Jedinečný komplex renesančních a barokních domů je zapsán na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.","type":"Mesto","dates":"1375–1800","location":"Telč, Morava","method_for_datation":"V řadě stavebních prvků se dochovaly kamenické značky a letopočty. Např. portál jezuitské koleje je datovaný r. 1654. Ke stavbě sloupu se dochoval jednak testament donátorky, jednak smlouvy se sochařem a provádějícími kameníky. Jednotlivé stavební fáze určovaly především historické události a podniky majitelů panství.","bibliography":"Vlasta Kratinová – Bohumil Samek – Miloš Stehlík, *Telč, historické město jižní Moravy,* Praha 1992.  \nMiroslav Placek, *Hrady a zámky na Morave a ve Slezsku*, Praha, 1999, pp. 339–341.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","history":"Město vzniklo při královském dvorci založeném ve 13. století na křižovatce frekventovaných obchodních cest. Dnešní podobu získalo ve 2. polovině 16. století současně s přestavbou zámku. Podloubí a průčelí domů se stavěla podle jednotného plánu jako sídlo moravského zemského hejtmana Zachariáše  \nz Hradce. Po jeho smrti pozbylo město postavení vrchnostenského sídla a stalo se součástí jindřichohradeckého panství. Majitelem byl Vilém Slavata, jedna  \nz obětí pražské defenstrace r. 1618. Za třicetileté války bylo město vypleněno císařskými vojsky, Albrechtem z Valdštejna a r. 1945 Švédy. Sídelním se město stalo až za F. A. Lichtenštejna-Castelkorna, kdy take proběhly přestavby městských domů. R. 1992 bylo historické jádro města zapsáno na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.","patrons":"Zachariáš z Hradce (1550–), Adam II. z Hradce (–1604), Slavatové z Chlumu a Košumberka (1604–1691), František Antonín z Lichtenštejna-Castelkorna (1702), Leopold II, Leopold III., Podstatští z Prusinovic (1761–1945)","copyright":"Copyright image \"Národní památkový ústav v Telči\": Národní památkový ústav – územní odborné pracoviště v Telči.","architects":"David Lipart (činný v Brtnici 1715 – 1718 Kladsko) Václav Kovanda, František J. Hamb, Karel Škréta (1610 Praha – 1674 Praha), Jan Jiří Heinsch (1647–1712) Daniel Gran (1694 Vídeň – 1757 St. Pölten), Ignác Raab (1711 Nechanice – 1787 Velehrad), Kaspar Ober, Josef L. Daisinger","monument_contact":{"fax":"+420 567 243 821","email":"zamek-telc@iol.cz","phone":"+420 567 243 821","address":"Telč, Náměstí Zachariáše z Hradce","institution":"Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště Telč – Muzeum Vysočiny"}},"e9b850f4-2a80-56fd-bcdf-080e682a9122":{"name":"Minoritský kostel sv. Janů a Loreta v Brně","description":"Rozlehlý komplex kláštera přiléhal k hradbám města. Na konkávně zvlněném trojosém průčelí jsou sochy patronů kostela sv. Jana Křtitele a sv. Jana Evangelisty (J. K. Pröbstl, J. J. Schauberger), Madony, nad římsou sv. František  \nz Assisi a sv. Antonín Paduánský. Sochy sv. Judy Tadeáše a sv. Dismase jsou dílem J. L. Webera. Hlavní oltář jednolodního kostela je přepracováním mauzolea zde pohřbeného Jana Šembery z Boskovic a na Bučovicích, jímž vymřel slavný moravský rod po meči. Oltářní obrazy pochází od malířů vídeňské akademie –  \nv Brně usedlého J. Sterna a F. I. Leichera (kolem 1760). Jednotně vybavený interiér dotváří původní varhany (1732).","short_description":"Klenbu jednolodní stavby otevírá do nebeské sféry monumentální freska. Iluzivní architektura plynule přechází ve skutečné pilastry a štukovou výzdobu. Oltářní obrazy pochází od malířů vídeňské akademie. Pro brněnské publikum byly prvním setkáním s novým malířským stylem, čerpajícím z holandského a vlámského malířství 17. století. Jednotně vybavený interiér dotváří původní varhany (1732). Klášterní knihovna patří mezi nejdochovanější v českých zemích. Pozoruhodná je mysticky působící Loretánská kaple se Svatými schody.","type":"Klášter","dates":"1239, 1256, 1722, 1725, 1729–1733, 1760","location":"Brno, Morava","method_for_datation":"Nástropní malba v kostelní lodi je datována v chronogramu 1733, freska kaple je datována v kartuši 1725 a doložena účetními doklady. 1726 byla kaple vysvěcena, účty se dochovaly také k pracím v knihovně.","bibliography":"Bohumil Samek, *Umělecké památky Moravy a Slezska I, A-J*, Praha 1994,  \ns. 175–183.  \nJan Bukovský, *Loretánské kaple v Čechách a na Moravě*, Praha 2000, s. 97–102.  \nMichaela Šeferisová Loudová, Barockbibliotheken in Mähren, in: Martin Mádl – Michaela Šeferisová Loudová – Zora Wörgötter (eds.), *Baroque ceiling painting in Central Europe/ Barocke Deckenmalaerei in Mitteleuropa*, Praha 2007, s. 59–60.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","history":"Při barokizaci středověkého a v 16. století upravovaného kláštera byla přistavěna Loreta, sjednoceny fasády a kostel nově zaklenut.","patrons":"Řád minoritů","copyright":"Copyright images \"Národní památkový ústav v Brně\": Národní památkový ústav – územní odborné pracoviště v Brně.","architects":"Mořic Grimm (1669 Achdorf – 1757 Brno), Anton Johann Ospel, Jan Christian Pröbstl, Jan Jiří Schauberger (?, před 1725 Vídeň, činný v Olomouci – 1744 Brno), Jan Scherz, Anton Schweigl (1700 Gaiming in Tirol – 1761 Brno), Jan Jiří Etgens (1691–1757, Brno), František Řehoř Ignác Eckstein (1689? Židovice u Žatce – 1741 Lvov), Josef Stern (1716 Štýrský Hradec – 1775 Brno), Felix Ivo Leicher (1727 Bílovec – 1812 Vídeň), Josef Ignác Havelka (1716 Ústí nad Orlicí – 1788 Brno), František Vavřinec Korompay (1723 Rohatec u Strážnice – 1779 Brno), Antonín Richter, Michele Fontana, Michael Ignác Gunst","monument_contact":{"email":"brno@minorite.cz","phone":"+00 42 0 542 215 600","address":"Brno-střed, Minoritská 1","institution":"Řád minoritů Brno"}},"ea9fdd0d-171f-533d-b39d-9aff5b4b8568":{"name":"Kazatelna","description":"Křtitelnce, varhany a zejména kazatelna jsou pozoruhodná řezbářská díla. Oproti zvyklostem nejsou z kamene nebo štuku a kazatelna stojí na pravé straně kostela. Je zdobena listovými girlandami a úponky s granátovými jablky. Řečniště s poloplastickými hermovkami má v nikách parapetu figury čtyř evangelistů.","dates":"1700"},"eb503e88-060a-52e9-9182-c489847066be":{"name":"Altana","description":"Portál do třetího nádvoří rezidence zdůrazňuje její ústřední část: hlavní sál, kapli, komnaty knížete a nejstarší část sídla. Z balkonu udílel kníže pozdrav a očekával hold poddaných. Dekorace fasády byla součástí druhé etapy přestavby a spoluvytvářela ikonografii sídla. Beduzzi navrhl i sochařskou výzdobu interiéru zámku a kaple.","dates":"1724–1729"},"ec147545-1850-5a97-9755-1387bdc2cc89":{"name":"*Oslava rodu Serényi*","description":"Reprezentační obdélný sál zámku, zv. velká letní jídelna, zabírá dvě podlaží. Tématem freskové výzdoby pokrývající strop i stěny je triumf císařských zbraní ve válkách proti Turkům na přelomu 17. a 18. století. Do iluzivní architektury jsou zavěšeny portréty členů rodu. Jan Karel Serényi (+1691) se účastnil vítězného boje o Vídeň (1683) a stal se vrchním velitelem Mnichova. K oslavě válečné minulosti a aristokratické nobility rodu slouží figura trůnícího Herkula, líčení jeho činů za přítomnosti antických bohů a alegorie umění a věd. Nad ním je zobrazen András Serényi (+1345) s alegoriemi Vítězství a Věčné slávy. Ústřední postavou je císař Karel VI. jako Apollón, obklopený zvěrokruhem, Aurorou, Lunou a Chronem. Poctu rodu vyjadřuje svým portrétem i malíř sám: ukazuje na výjev křtu šlechtice, jenž je ilustrací rodové legendy: dávný předek velmožů uherského původu jménem Temnurtus (temný) byl pokřtěn roku 965 a přijal jméno Serenus (mocný). Zobrazení habsburských panovníků – českých králů a antických vládců doplňuje oslavu rodu. Jeho historie a mytologizace patří mezi základní ikonografické prvky barokních rezidencí.","dates":"1725"},"ecb6b3f6-638c-574f-a53e-7164b2d5b004":{"name":"Zámek Jaroměřice nad Rokytnou","alternate_name":"Jarmeritz","description":"Dvoupatrová budova se skládá z trojtraktového středního křídla, k němuž se směrem do náměstí napojuje dvojice dvoutraktů zakončených čtyřbokými pavilony, uzavírajícími čestný dvůr. Na východní straně vystupuje někdejší divadlo. Scénografii zde vytvářeli i proslulí Galli-Bibienové. boloňští scénografové působící ve Vídni. Nadokenní římsy zdobí reliéfní busty K. Obera, na bocích je architektonické členění iluzivně namalováno. K terase přiléhá francouzský parter ukončený regulovaným korytem říčky Rokytné. Zámek tvoří urbanistickou dominantu města, od přilehlého náměstí je oddělen příkopem s klenutým mostem.","short_description":"Komplex barokní rezidence propojené s městem byl významným centrem barokní kultury na Moravě. Proslulé bylo zejména divadlo a hudební představení, v nichž účinkovali i poddaní. Zazněla zde první česká opera (1730). Počtem místností uspořádaných ve třech podlažích patří zámek k největším ve střední Evropě. Projekt barokní přestavby vypracoval přední rakouský architekt J. Prandtauer. Současně s budovami vznikla i zámecká zahrada francouzského typu.  Ve 20. a 30. letech 18. století zde pracovala řada italských umělců, usazených ve Vídni.","type":"Šlechtické sídlo – knížecí rezidence","dates":"1670–1680, 1698, 1700–1737, 1853–1856","location":"Jaroměřice nad Rokytnou, Morava","method_for_datation":"Projekt stavby zámku byl několikráte pozměněn, autorská připsání jsou značně problematická. Hlavním zdrojem informací je korepondence hraběte a další archivní materiál, který je nutno kombinovat stylovou analýzou. Nástropní malba kostela je signována a datována.","bibliography":"Ivo Krsek –­­ Zdeněk Kudělka –­­ Miloš Stehlík –­­ Josef Válka, *Umění baroka na Moravě a ve Slezsku*, ed. Zdeněk Kudělka, Praha 1996, s. 247–250, 633.  \nMiroslav Plaček, *Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku*, Praha 1999, s. 181–183.  \nBohumil Samek, *Umělecké památky Moravy a Slezska II*, *J–N,* Praha 1999,  \ns. 25–27.  \nJiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Moravě v době baroka. 1670*–­­*1790,* Paris –­­ Rennes –­­ Brno 2003, s. 28, 29, 59, 130,140–141, č. kat. 30, 258.  \nRostislav Smíšek, Jan Adam z Questenberka a hmotná kultura v zámku  \nv Jaroměřicích nad Rokytnou. Příspěvek ke šlechtické reprezentaci v první polovině 18. století, *Západní Morava* 9, 2005, s. 50–70.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","history":"Po ukončení studií na univerzitě procestoval hrabě Questenberk západní Evropu. Podle vzoru Versailles hodlal postavit svou rezidenci a prezentovat svůj zájem o umění, zejména hudbu. Projekt barokní přestavby renesančního zámku vypracoval přední rakouský architekt J. Prandtauer, současně s budovami vznikla i zámecká zahrada francouzského typu. V 18. století zde fungovalo neobvyklé centrum kultury: byla zde velká knihovna, galerie, divadlo a kapela, jejímiž členy byli i poddaní. Vedoucím zámecké kapely byl známý skladatel František Václav Míča, autor první české opery “O založení města Jaroměřic” (1730). Od r. 1945 je zámek majetkem státu. Nachází se zde významná kolekce obrazů italských a nizozemských mistrů 17. století, částečně svezených z okolních zámků (Luka nad Jihlavou, Budíškovice).","patrons":"Jan Adam Questenberk (1678–1752), knížata Kounic-Rietberg (do 1848)","architects":"Jacob Prandtauer (1660 Stanz – 1726 St. Pölten), Domenico d´Angeli, Johann Lucas Hildebrandt (1668 Janov – 1745 Vídeň), Josef Emanuel Fischer von Erlach (1656 Vídeň – 1742 Vídeň), Konrad Mathias Albrecht, Nicolas Milich (činný 1627–1736), Joseph Munggenast (1680–1741) Giovanni Michele Fontana, Giuseppe Camone, Tobias Gravani, Johann Gottfried Auerbach (1679 Mühlheim – 1743 Vídeň), Johann Baptist Glunck, Domenico Francia, Alessandro Ferretti, Giovanni Battista Pellizuoli, František Antonín Findt, Frans Stampart (1675 Antverpy –1750 Vídeň), Martin Meytens (1695 Stockholm – 1770 Vídeň), Karel František Tepper (1682–1738), Kaspar Ober","monument_contact":{"fax":"+420 568 440 237","email":"jaromerice@brno.npu.cz","phone":"+420 568 440 237","address":"Jaroměřice nad Rokytnou, 70 km západně od Brna","institution":"Správa zámku Jaroměřice nad Rokytnou – Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Telči"}},"ef9ea3ed-fa20-5118-8e8e-67dcd70aa609":{"name":"Ceasar","description":"Ústředním motivem kašny je postava G. J. Ceasera, považovaného od 15. století za zakladatele města. Později přední, zejména v Olomouci a v Brně činný sochař J. J. Schauberger vytvořil jezdeckou sochu jako svůj mistrovský kus, inspirovaný zřejmě Berniniho Konstantinem Velikým ve Vatikáně. Ceasarův rodokomen byl vztahován k mýtickému Héraklovi. Spolu s jemu zasvěcenou kašnou (1688) oslavuje socha legendu o založení města. Herakles má v levé ruce štít s orlicí – symbol města Olomouce.","dates":"1724"},"f16e1653-232d-58b1-9c5a-9e463ced20a3":{"name":"Křest Krista","description":"Klenební plochu lodi pokrývá nebeská sféra přeplněná postavami svatých a andělů nesoucích symboly Starého a Nového zákona. Ústředním motivem je Kristův křest, při římse jsou zobrazeny scény ze života sv. Jana, kompozice vrcholí v postavě Boha Otce. Klenby oltářních výklenků mají orámované výjevy vztahující se k patronům, jimž jsou zasvěceny jednotlivé oltáře. Výraznou část tvoří, jako u Etgense většinou, dekorativní složka – kartuše, dekorativní vázy a iluzivní architektura. Monumentální freska je posledním dílem předního moravského malíře – freskaře. Dokončení výmalby kostela provedl J. Stern.","dates":"1757"},"f2c3e5c1-e11f-5d98-af35-9b30d507c062":{"name":"Hlavní oltář","description":"Ústředním bodem je hlavní oltář s obrazem Vykupitele (Salvátora) posvěcený  \nv Římě v kostele \"ad Sancta Sanctorum\" (Svatyně Svatých) na Lateránu, kde visí originál. Před hlavní oltářem  \nv chrámové dlažbě jsou dva náhrobní kameny, které kryjí vchod do podzemní hrobky. Na pravém kameni je vypodobněn zakladatel kostela F. M. Šubíř  \nz Chobyně, na levém náhrobku postava jeho manželky a dětí. Vlevo na bočním oltáři jsou ve skleněné rakvi ostatky sv. Felíciina, mučedníka z doby prvních křesťanů z katakomb, získané r. 1735. Na pravé straně je oltář nástrojů umučení Páně s kopií Turinského plátna. Nástropní malba je novodobá.","dates":"1713, 1735"},"f3472803-8a49-5d58-b72d-b03b7f910c1b":{"name":"Čestný dvůr “Amtshof”","description":"Požár r. 1719 zničil dosavadní vybavení interiérů zámku. Přestavbu projektoval Ch. A. Oedtl, který komplex budov sjednotil fasádou. Upravil také několik domů ve městě. Míčovna byla přeměněna na zimní jízdárnu a divadelní sál na knihovnu, postavena byla salla terrena s terasou a upraven čestný dvůr, lemovaný bustami antických imperátorů, ozdobený putti a dekorativními vázami. Kované brány jsou původní (H. G. Forster).","dates":"1726–1730"},"f4f82fea-ac97-5110-bd7d-d89aa7791475":{"name":"Plán zámku a zahrady","description":"R. 1650 byl Jan Rottal jmenován císařským tajným radou, současně byl i vrchní válečný komisař, nejvyšší zemský sudí moravský i biskupského manského soudu, nejvyšší správce sirotčího jmění, předseda královského tribunálu a zemský hejtman. Neustále udržoval nejužší styky s vídeňským dvorem. Luchese, činný v císařských službách, proslulý jako inženýr vodních staveb, zde navrhl široké kanály kolem květinového parteru a členění na obvyklá čtyři pole. Na ně navazovala užitková zahrada a štěpnice. Rozvrh zahrady organicky souvisel se stavbou zámku, ve své době označovaném za nejkrásnější na Moravě.","dates":"kolem 1650"},"f644b45d-6304-57e5-a71b-e23ab0fa362c":{"name":"Archanděl Rafael","description":"Zábradlí se vějířovitě otevírá do předmostí, kde vstup na most otevírají z každé strany dva andělé – strážci a ochránci. Rafael doprovázející na cestě malého Tobiáše je vedle Sv. Anny vyučující P. Marii jediným sousoším na mostě. Je zosobněním stráženého Ducha, doprovázejícího poutníky a cestující. Jeho jméno znamená “Bůh uzdravuje” a je ztotožňován s andělem, který rozvířil vodu  \nv rybníku Bethesda, u nějž lehávali nemocní. Věřilo se, že jeho voda má zázračné léčivé vlastnosti.","dates":"před 1744"},"f7450b1c-6382-5c9c-a528-e4c11c55aa74":{"name":"Ideální projekt rezidence","description":"Návrh přestavby D. Martinelliho zahrnoval vedle zámku, jenž tvoří urbanistické centrum, i úpravu větší části města s novým farním kostelem. Zámek na půdorysu písmene U s čestným dvorem zrcadlil postavení stavebníka, kterým položil základ pro další ambice rodu. Stavební ředitel Petruzzi přizpůsobil projekt místním podmínkám a především nové funkci i vkusu podle návrhu pozdějšího stavebního ředitele ve Vídni I. Valmagginiho. Syn Dominika Ondřeje Maxmilián Kounic, komorník Karla VI. a tajný rada, se stal zemským hejtmanem a preferoval uměřenější koncepce francouzského stylu. Projekt představuje také členění zahrady s bazény, partery a labyrinty.","dates":"1732"},"f98fab12-852d-5d5d-9ded-f7b91c8f9481":{"name":"Premonstrátský klášter Hradisko u Olomouce","alternate_name":"Klášterní Hradisko","description":"Dispozice konventu na kvadratickém půdorysu s budovami kolem osy, kterou tvoří konventní chrám a nárožními věžicemi, dodávajícími stavbě pevnostní charakter, je typem “božího špitálu”. Prezentace duchovní i světské moci, sláva místa a ctnosti jeho správců jsou základním mottem koncepce kláštera, která tak přejímá řadu prvku typických pro světské rezidence: působivý vstup s althana, reprezentativní schodiště, sál v průčelí a systém předpokojů a pokojů po stranách. Vlastní klášterní stavby – kostel, budovy konventu, se nacházejí až ve druhém traktu. Ke komplexu kanonie náleží také hospodářské dvory, rezidence na jednotlivých panstvích (Šebetov, Vřesovice, Konice), okrasné zahrady, sochy v krajině a poutní místo na Sv. Kopečku.","short_description":"Prezentace duchovní i světské moci, sláva místa a ctnosti jeho správců jsou základním mottem koncepce kláštera, která tak přejímá řadu prvků typických pro světské rezidence. V rozsáhlé stavební činnosti, uměleckém mecenátu i politickém vlivu konkuroval klášter i biskupovi a zcela předčil aktivity šlechty. Na vybavení se podíleli přední vídeňští a olomoučtí umělci. Hlavními tématy jsou alegorie ctností a apoteóza zakladatele řádu. Ke komplexu kanonie náleží také hospodářské dvory, rezidence na jednotlivých panstvích a poutní místo na Sv. Kopečku.","type":"Církevní – klášter","dates":"1659–1676, 1726–1733","location":"Olomouc, Morava","method_for_datation":"Na levé straně vjezdu je zazděna tabulka s letopočtem 1786, vztahujícím se k založení nového kláštera. K řadě prací jsou dochovány smlouvy a korespondence. O průběhu prací a významných návštěvách konventu informují klášterní deníky. Zmiňovány jsou také dnes nedochované artefakty, které dotvářely ikonografii kláštera, jako např. kašna na nádvoří, patrná také na starých vyobrazeních.","bibliography":"Ivo Krsek–­­ Zdeněk Kudělka –­­ Miloš Stehlík –­­ Josef Válka, *Umění baroka na Moravě a ve Slezsku,* ed. Zdeněk Kudělka, Praha 1996.  \n*Historická Olomouc X. Tématický sborník příspevků zaměřených k problematice premonstrátského kláštera Hradiska a barokní kultuře na Moravě*, Olomouc 1995.  \nLeoš Mlčák, K ikonografii umělecké výzdoby raně barokního konventu premonstrátské kanonie na Hradisku u Olomouce, in: *Historická Olomouc XIII. Konec švédské okupace a poválečná obnova ve 2. polovině 17. století*, Olomouc 2002, s. 303–326.  \nMartin Pavlíček, *Josef Winterhalder st. (1702–1796*), Brno 2005, s. 43–68, 111–118.  \nAndreas Gamerith, „dessen kunstreiche Handt so wohl in Teutsch- als Welschlandt auch Hungarn sich vielfoltig berumbt gemacht.“ Der Maler Paul Troger (1698–1762) und die Verbreitung von künstlerischen Ideen, in: Friedrich Polleroß, *Reiselust &* *Kunstgenuss. Barockes Böhmen, Mähren und Österreich*, Petersberg 2004, s. 128.  \nPavel Suchánek, *K větší cti a slávě. Umění a mecenát opatů kláštera Hradisko v 18. století,* Brno 2007.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","history":"Premonstráti byli uvedeni do původně benediktinského kláštera r. 1151. Klášter se stal pohřebištěm údělných knížat z rodu Přemyslovců. Po plenění kláštera švédským vojskem, které dobylo Olomouc, byl klášter obnoven a postaven nový kostel, ke kterému byly postupně dle projektu G. P. Tencally a M. A. Lublinského připojovány další části kanonie.  V rozsáhlé stavební činnosti, uměleckém mecenátu i politickém vlivu konkuroval i biskupovi a zcela předčil aktivity šlechty. R. 1751 se zde konala významná slavnost – oslava 600 let příchodu premonstrátu na Hradisko. R. 1758 byl klášter poškozen za pruského obléhání a r. 1784 přeměnen na vojenskou nemocnici.","patrons":"Řád premonstrátů, opaté Norbert Želecký z Počenic (1679–1709), Bernard Wancke (1709–1714), Benedikt Bönisch (1714–1712), Robert Sancius (1722–1732), Norbert Umlauf (1732–1741)","architects":"Giovanni Pietro Tencalla (1629 Bissone? – 1702 Vienna?), Martin Antonín Lublinský (1636 Lesnica – 1690 Olomouc), Christian Alexander Oedtl (b. 1737 Vienna), Ludwig Sebastian Kaltner, Antonio Ricca, Jan Jiří Etgens (1691–1757 Brno), Karel František Josef Harringer (1689 Vídeň – 1734 Olomouc), Josef Winterhalder st. (1702 Vöhrenbach – 1769 Vídeň), Johann Michael Winterhalder (1706 Vöhrenbach – 1759 Vöhrenbach), Paul Troger (1698 Zell bei Welsberg – 1762 Vídeň), Jan Kryštof Handke (1694 Janovice near Rýmařov – 1774 Olomouc), Daniel Gran (1694 Vídeň – 1757 St. Pölten), Josef Heinz (1698 Svitavy – 1759 Znojmo)","monument_contact":{"address":"Olomouc, Sušilovo nám. 70/2","institution":"Královská kanonie premonstrátů na Strahově, Vojenská nemocnice Olomouc-Hradisko"}},"f9e1619f-ad4c-5283-96ab-edde611f3de0":{"name":"Křest Krista","description":"Obraz hlavního oltáře, dodaný profesorem vídeňské akademie, byl ve své době považován za nejlepší na Moravě. Rámují jej sochy proroků Izaiáše a Zachariáše, otce Jana Křtitele, jež jsou zrcadlovým přepisem apoštolů Petra a Pavla v rajhradském klášterním kostele. K těmto monumentálním sochám I. Lengelachera se dochovaly dvojí bozzeta (Moravská galerie), z nichž některé mohlo být přímou inspirací kroměřížských soch. Na volutových konzolách spočívají alegorie Starého a Nového zákona. Unterberger dodal také dvojici obrazů pro boční oltáře.","dates":"1755"},"fa7c0328-2962-5882-b92a-503ddeb0baf9":{"name":"Hlavní oltář","description":"U Fontany, seznámeného s Berniniho tvorbou, ustoupila jindy bohatá figurální a dekorativní složka ve prospěch uctívaného obrazu P. Marie. Baldachýn završuje plastika Boha Otce. Spolupůsobením světla a barvy a přechodem oltářní architektury do štukové dekorace klenby akcentuje jádro celého poutního komplexu.","dates":"1722–1732"},"fb69020a-86ca-5884-8fbe-a4756b55b391":{"name":"Sv. Fidelius ze Sigmaringen","description":"Obraz světce namaloval Kracker nejprve pro klášter kapucínů ve Znojmě, kde žil do doby, než byl povolán do služeb jagerského biskupa. V Brně šlo zřejmě o nedokončenou zakázku J. T. Rottera, v jehož dílně po studiu na vídeňské akademii Kracker pracoval.","dates":"1768"},"fc45efc5-13ac-52a6-acca-d9f0c752a728":{"name":"Biskupská rezidence Kroměříž","alternate_name":"Kremsier, Hanácké Athény","description":"Rezidenční komplex olomouckých biskupů tvoří zámek s Podzámeckou zahradou, Květnou zahradou a domy kanovníků podél ulice ke kostelu sv. Mořice, kde se nachází kaple s náhrobky biskupů. Zámek uzavírá čtvercové náměstí při severozápadním rohu. Jedná se o volnou, čtyřkřídlou dvoupatrovou budovu na půdoryse lichoběžníku s ústředním nádvořím.","short_description":"Původní trhová ves vznikla křižovatce velkých evropských obchodních tras – jantarové a solné cesty. Moravští biskupové koupili statek r. 1107. Bruno ze Schaumburka (+1281) vytvořil z Kroměříže letní sídlo olomouckých biskupů. Rezidenční komplex tvoří zámek s Podzámeckou zahradou, Květnou zahradou a domy kanovníků podél ulice ke kostelu sv. Mořice, kde se nachází kaple s náhrobky biskupů. Maulbertschova freska v Lenním sále je označována za jednu z nejpůsobivějších ve střední Evropě. R. 1998 byly Zahrady a zámek v Kroměříži zapsány na listinu kulturního dědictví UNESCO.","type":"Biskupská rezidence","dates":"1665–1698, 1752–1759, 1772","location":"Kroměříž, Morava","method_for_datation":"K provedeným dílům je dochována řada účtů, smluv a korespondence. Např. biskup se zavazuje poskytnout F. A. Maulbertschovi jednoho zedníka a jednoho pomocníka, jakož i materiál, lešení a ubytování. Malíř se zavazuje provést do konce léta malbu dle svého nejlepšího svědomí na základě schválených skic. Opěrné body pro datace jednotlivých fází tvoří také historické události a životopisy biskupů.","bibliography":"Bohumil Samek, *Umělecké památky Moravy a Slezska I, A-J*, Praha 1994,  \ns. 220–257.  \nRadmila Pavlíčková, *Sídla olomouckých biskupů. Mecenáš a stavebník Karel  \nz Liechtensteinu-Castelkorna 1664*–*1695*, Olomouc 2001, s. 24–46.  \nJiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů.* *Morava v době baroka 1670**–**1790*, Brno – Paris – Rennes 2002, s. 55–56, 104–107, 222–224.  \nOndřej Jakubec, *Kulturní prostředí a mecenát olomouckých biskupů potridentské doby: umělecké objednávky biskupů v letech 1553**–**1598, jejich význam a funkce*, Olomouc 2003, s. 214–215, 223, 234, 246–249.  \nZora Wörgötter, Zum Schaffen der Maler aus dem Umkreis Maulbertschs in Mähren: Johann Jablonský und Franz Anton Schebesta-Sebastini, in: Eduard Hindelang – Lubomír Slavíček, *Franz Anton Maulbertsch und Mitteleuropa. Beiträge zum 30-jährigen Bestehen des Museums Langenargen,* Langenargen – Brno 2007, s. 263–293.  \n  \nVirtuální prohlídka: [http://www.virtualtravelglobe.com/archiepiscopal-chateau-kromeriz.html](http://www.virtualtravelglobe.com/archiepiscopal-chateau-kromeriz.html)","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","history":"Původní trhová ves vznikla na křižovatce velkých evropských obchodních tras – jantarové a solné cesty. Moravští biskupové koupili statek r. 1107. Bruno ze Schaumburka (+1281) vytvořil z Kroměříže letní sídlo olomouckých biskupů, nechal postavit gotický hrad a kapitulu sv. Mořice. R. 1290 byla Kroměříž povýšena na město. Za humanisticky vzdělaného Stanislava Thurza (+1540) byl hrad přestavěn na renesanční zámek. R. 1643 bylo město vypleněno Švédy a při vzpouře Valachů vypáleno.  Slavná obrazárna s díly L. Cranacha a jednou z posledních maleb Tiziana byla budována od konce 17. století.","patrons":"Olomoučtí biskupové Karel II. z Lichtenštejna-Castelkorna (1664–1695), Ferdinand Julius Troyer (1745–1758), Leopold Egkh (1758–1760), Maxmilián  \nz Hamiltonu (1761–1776)","copyright":"Copyright images \"Národní památkový ústav v Telči\": Národní památkový ústav - územní odborné pracoviště Telč.","architects":"Filiberto Luchese (1606 Melide – 1666 Vídeň), Giovanni Pietro Tencalla (1629 Bissone? – 1702 Vídeň?), Carpoforo Tencalla (1623 Bissone – 1685 Bissone), Quirico Castelli (Lugano?, činný 1658 – 1672), Michael Mandík, Justus van den Nypoort (1645–49 Utrecht – po 1698?), Ignác Josef Cyrani z Bolleshausu, Franz Anton Krzoupal von Grüneberg, Baldassare Fontana (1661 Chiasso – 1733 Chiasso), Paolo Pagani (1655 Castello Valsolda – 1716 Milano), Franz Anton Maulbertsch (1724 Langenargen am Bodensee – 1796 Vídeň) Josef Stern (1716 Štýrský Hradec – 1775 Brno), František Ondřej Hirnle (1727–1773), Franz Adolph z Freenthalu  (1721–1773), Karl Martin Keller","monument_contact":{"fax":"+420 573 339 218","email":"zamek@azz.cz","phone":"+420 573 502 011","address":"Kroměříž, Sněmovní náměstí, 67 km východně od Brna, 40 km jižně od Olomouce","institution":"Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště Kroměříž"}},"fc8bfebb-e43c-5126-a7e6-2c4df02c56a9":{"name":"Sv. Jan z Remeše (+kolem 545), benediktinský opat","description":"Sochy bočních oltářů pocházejí ze známé brněnské dílny O. Schweigla."},"fc8fe75f-aa42-5aa6-8958-3321f68494d9":{"name":"Průčelí","description":"Forma konvexně-konkávní zvlněného průčelí vychází z půdorysu stavby. Pozoruhodný je prostřední slepý vstup, jenž má nepochybně symbolický význam. Zřejmě jde o třetí z bran Janova Zjevení. Nad vchody jsou kamenné erby zakladatele kostela a jeho manželky, na střední kartuši odpustkové zněmí buly Klimenta XI. Římsy nad kříži v mělkých nikách by mohly být znamením Kristovy trnové koruny.","dates":"1712–1713"},"fc9843fd-105c-5026-84d3-61960e070c6c":{"name":"Sv. Příbuzenstvo","description":"Modello pro tento obraz bočního oltáře se dochoval ve sbírce Moravské galerie  \nv Brně, přípravná kresba ve sbírce Ukrajinské akademie věd ve Lvově. Hlavní postavou výjevu je sv. Anna, kterou doprovází její tři dcery s manžely a dětmi. Mezi nimi např. Jan Křtitel, Juda Tadeáš, apoštol Jakub, ve vrcholu P. Marie, matka Ježíše.","dates":"1778"},"fcb82c11-f675-5384-8e4d-b3ba97dcb563":{"name":"*Zjevení sv. Tomáše*","description":"Působivost malby se zjevením apoštolu Tomáši, který pochyboval o vzříšení Krista, zvýrazňuje sochařská složka. Sv. Augustin s hořícím srdcem se stává téměř součástí zázračného výjevu. V postavě sv. Matouše shledáváme kryptoprét M. Pertschera, jenž získal opatskou hodnost a za jehož působení byl klášter dostavěn a vybaven. Angažoval se v hnutí katolického osvícenství a patřil k malé skupině duchovních úzce spjatých s dvorem Marie Terezie.","dates":"1762–1764"},"ff582151-3b73-57fb-86ef-7b3ab9f3c119":{"name":"Sv. Jáchym","description":"Socha v nadživotní velikosti působí emotivním gestem a výrazem tváře, podrženým esovitým prohnutím těla s proporčně zvýrazněnou spodní částí.  \nV pravé ruce drží otec P. Marie na knize holubici, kterou přinesl k oběti  \nv jeruzalémském chrámu. K sochám archanděla Michaela, sv. Ondřeje a  \nsv. Jáchyma se ve sbírce Moravské galerie dochovaly kresebné návrhy, které byly při realizaci jen nepatrně pozměněny.","dates":"před 1744"}}