@museumwnf/sculptures-data 1.0.3 → 1.0.4

package/translations/items.cs.json

@@ -1 +1 @@
-{"5a261785-3c23-5c9b-b6cc-bbab118fe4a4":{"name":"*Anděl I*","description":"Monumentální figura anděla je částí sochařské výzdoby pouze torzálně dochovaného minoritského kostela ve Znojmě. Skulptura se zachovanou původní polychromií, zlacením rouch a perutí si podržuje expresivní sílu pres ztrátu své někdejší spojitosti s architekturou oltářního retabula. I přes svou nadživotní velikost se vyznačuje precizní řezbou, objemovou plností a úsporným použitím výrazových prostředků: elegantním gestu ruky a dekorativním pojetí kadeří. Ve tvářích je patrné pro Heinze typické tvarování nosu, nadočnicových partií a zvláště osobitě podané brady. Figura anděla svědčí o Heinzově smyslu pro monumentální řešení. Jako jeden z mála sochařů na Moravě vycházel ze stylu českého radikálního baroka. První sochařské zkušenosti získal u Jana Sturmera v Olomouci a v okruhu Matyáše Bernarda Brauna, spolupracoval se Severinem Tischlerem. Výzdoba zámecké zahrady a pohřební kaple ve Velkých Losinách vypovídá a vlivu Baltasara Permosera. Heinz žil nejprve v Olomouci, r. 1755 vstoupil do dominikánského kláštera ve Znojmě a výzdoby oltářů i venkovní statue vytvářel především pro oblast svého působení (Lechovice, Louka, Šatov).","short_description":"Figura anděla s dochovanou původní polychromií svědčí o sochařově smyslu pro monumentální řešení retabulových kompozic. Jako jeden z mála sochařů na Moravě vycházel ze stylu českého radikálního baroka. Skulptura se vyznačuje precizní řezbou, objemovou plností a úsporným použitím výrazových prostředků.","type":"Plastika","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Jihomoravské muzeum ve Znojmě","dates":"Před 1750","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"v. 220 cm","place_of_production":"Znojmo","obtention":"Skulptura pochází z výzdoby františkánského, původně minoritského kostela. Kolem r. 1843 byla část mobiliáře přemístěna do kostela sv. Alžběty ve Znojmě a odsud se dostala do sbírek Jihomoravského muzea, které dnes sídlí v prostorách bývalého minoritského kláštera.","bibliography":"Miloš Stehlík, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris – Rennes – Brno 2003, s. 176–177, č. kat. 53.  \nHelena Zápalková (ed.), *Oltář Nejsvětější Trojice z kostela Nanebevzetí Panny Marie v Uničově. Restaurování 2003*–*2005*, Olomouc 2005.  \nMiloš Stehlík, Matyáš Bernard Braun a Morava, in: Miloš Stehlík, *Barok v soše*, Brno 2006, s. 65–70.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Polychromie","radikální barok","retabulum"],"materials":["Dřevo","polychromie","zlacení"]},"6cb00351-e32e-5685-bff7-6597c47986b7":{"name":"*Sv. Jan Evangelista*","description":"Jeden ze čtyř evangelistů, pisatelů Kristových novozákonních životopisů a autor apokalypsy, drží v rukou knihu Zjevení s pečetěmi a u nohou má další svůj atribut – orla. Jeho mocný let a starověká víra v to, že může zaclonit (zastavit) slunce, přispěli k tomu, že se stal symbolem duše a mystickou vizí Boha. Zvířecí symbolika evangelistů je převzata z Ezechielova vidění (SZ, Ez 1,10). Orla, který byl chápán jako jediný mezi tvory, který může pohlížet do slunce, zdroje a pramene Světla, přiřkl Janovi církevní otec Jeroným.  \nŠtíhlá figura v elegantním, vyváženém postoji s vykročenou nohou je zahalena do dekorativně přehozené draperie. Obtočena z levého ramene kolem pravého boku ústí v mohutný, prostorově rozvedený cíp a vyplňuje prostor mezi knihou a podstavcem vpravo. Obrys figury tak vyznívá uzavřeně. Měkký povrch řezby Schweigl ozvláštnil zvlněným třásněním a rýhováním na okrajích šatu. Tvář  \ns oduševnělým výrazem odpovídá tradiční typice sv. Jana Evangelisty. Jemně pojednané rysy obličeje doplňují zvlněné kadeře. Celkový účinek plastiky podrhuje pojednání povrchu – zlacení plátkovým zlatem na bolusový podklad  \ns kombinací úpravy na mat a lesk.  \nSoubor svatojakubských plastik patří mezi Schweiglovy první samostatné zakázky. Vyučil nejprve u svého otce, který pocházek z Tyrol. Po studiu na akademii a otcově smrti převzal jeho brněnskou dílnu, která pracovala pro celou Moravu, zasáhla i do Slezska a fungovala jako soukromá akademie. Je autorem rukopisů o výtvarném umění a umělcích na Moravě, které měly sloužit také výuce na pedagogických školách a jež jsou počátkem uměleckohistorického bádání na Moravě.  \nZ figury svatojakubského Jana vycházel Schweigl také při komponování plastiky téhož světce na bočním oltáři ve Vranově u Brna v pozdním úseku své tvorby.","short_description":"Štíhlá figura v elegantním postoji s vykročenou nohou je zahalena do dekorativně přehozené draperie. Patří mezi první samostatné zakázky sochaře, jehož  rukopisy o výtvarném umění jsou počátkem uměleckohistorického bádání na Moravě. Početná tvorba jeho dílny pokrývá celou Moravu a zasáhla i do Slezska.","type":"Plastika","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Muzeum města Brna","dates":"kolem 1760","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"v. 200 cm","place_of_production":"Brno","method_for_datation":"Autorství O. Schweigla je uvedeno v pramenech, týkajících se vybavení kostela sv. Jakuba (Archiv města Brna).","obtention":"Plastika byla částí sochařské výzdoby oltářů městského farního kostela  \nsv. Jakuba v Brně. Při regotizačních úpravách byla přemístěna spolu s ostatním vybavením r. 1865 na faru. Součástí muzejních sbírek se stala r. 1947.","bibliography":"*Výběr význačných děl*, Brno 1946, č. kat. 102  \nCecilie Hálová-Jahodová, *Ondřej Schweigl. Katalog výstavy,* Praha 1947/48,  \nč. kat. 3.  \nVlasta Kratinová, *Baroko. Malířství a plastika,* Brno 1992, č. kat. 24.  \nJana Svobodová, *Od renesance po modernu I*, *1570–1900,* Brno 1997, s. 32,  \nč. kat. 10.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["akademie","bolus","Bozetto"],"materials":["Dřevo","zlacení"]},"81262916-5478-5649-8cbf-3097f53ac172":{"name":"*Archanděl Gabriel*","description":"Skulptura má svůj protějšek ve figuře Archanděla Rafaela, rovněž ze sbírek Moravské galerie. Andělé tvořily sochařskou součást mariánského oltáře, formova­ného jako sloupové edikulové retabulum.  Vznosnost postojů a graciésnost individuálně odstíněných pohybů vyplývá z volného a plného rozvinutí figur do prostoru, limitovaného však původní oltářní architekturou. Sochař  \nv dynamické, hluboce promodelované draperii odlišil jem­nost spodního roucha, lnoucího k jádru tělesné hmoty a nařaseného do drobných záhybů, od těžkých skladů svrchního šatu, ovíjejícího se kolem řezby v tvarově velkorysých, hluboce podřezávaných přehozech a ve velkém, melodickém pohybu. Gesto pravé ruky anděla symbolizuje Zvěstování Panně Marii, levá ruka je tvarována pro uchopení lilie, symbol neposkvrněného početí.  \nPůvodně gotické kostely v českých i moravských městech, v období protireformace vybavené novým mobilářem, byly koncem 19. století regotizovány. Vybavení staveb přešlo do menších kostelů nebo muzejních institucí, jak je tomu v případě naší plastiky, jenž patří mezi několik málo známých děl pozoruhodného, ale bohužel málo známého olomouckého sochaře. Pro dóm sv. Václava v Olomouci vytvořil Richter celkem tři oltáře, přemístěné dnes do Náměště na Hané a navrhl monstranci. Spolu s Josefem Winterhalderem st. pracoval v olomoucké dílně Jana Sturmera.","short_description":"Gesto pravé ruky anděla symbolizuje Zvěstování Panně Marii, levá ruka je tvarována pro uchopení lilie, symbolu neposkvrněného početí. Skulptura patří mezi několik málo známých děl pozoruhodného olomouckého sochaře.","type":"Plastika","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"kolem 1740","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"v. 135,5 cm","place_of_production":"Olomouc","obtention":"Skulptury patří k zbytkům barokního interiérového vybavení dómu sv. Václava v Olomouci, v regotizaci r. 1893 z největší části odstraněného.","bibliography":"Miloš Stehlík, Sochařství vrcholného baroka na Moravě, in: *Dějiny českého výtvarného umění II/2*, Praha 1989, s. 538.  \nVlasta Kratinová, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris – Rennes – Brno 2003, s. 175, č. kat. 52a.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Regotizace"],"materials":["Dřevo","zlacení"]},"90a1aa86-0d15-5967-aec3-c44d24bea557":{"name":"*Jidášův polibek*","alternate_name":"*Jidášova zrada*","description":"Sousoší zachycuje výjev z Evangelia sv. Matouše (26,49), kdy Jidáš, jeden  \nz apoštolů, polibkem označil Krista za muže, jež má být zatčen a odsouzen. Podobně jako v sousoších s námětem Loučení Krista s P. Marií z muzea kláštera  \nv rakouském Heiligenkreuz  a v městském mu­zeu v Bratislavě, zabývá se Giuliani v *Polibku Jidášově* při se­tkání dvou postav motivem okamžikového pohybu, který je charakteristický pro dílo určující osobnosti barokního sohařství, Giovanni Berniniho. Dramatické téma Jidášovy zrady je vyjádřeno sochařskými prostředky, a to kontrastem v samotném poje­tí figur: do sebe pohřížené a svému osudu se poddávající postavy Krista, kte­rou charakterizují klidná gesta a staticky uspořádaná, ve velkých formách splývající draperie, a Ji­dáše, jenž se ke Kristovi blíží ve výrazně tlumočeném pospěchu, který sochař – kromě nakročení – vyjádřil dramatičností široce do prostoru rozvinuté gestikulace a šatem vzdouvajícím se kolem těla jako by ho vítr rozevlával.  \nPlastika je tím cennější, že se na její realisaci nepodíleli spolupracovníci, nebo pomocníci, jak tomu bylo u Giu­lianiho rozměrných dílech.  \nGiovanni Giuliani se vyučil nejprve v Benátkách a po té v Mnichově u Andrease II. Faistenbergera. Od r. 1690 pracoval ve Vídni, zejména pro šlechtu, na Moravě pro Liechtenštejny (Lednice) a Kounice (Slavkov).","short_description":"Sousoší zachycující dramatickou scénu zrady z evangelia je výrazné typicky barokním motivem okamžikového pohybu. Giovanni Giuliani se vyučil nejprve  \nv Benátkách a po té v Mnichově. Od roku 1690 pracoval ve Vídni, zejména pro šlechtu v Rakousku i na Moravě.","type":"Plastika","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Muzeum města Brna","dates":"Počátek 18. století","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"v. 36 cm","place_of_production":"Vídeň? Morava?","method_for_datation":"V celkové tvarové koncepci figur je patrný Giulianiho osobitý sochařský přístup a pracovní způsob. O jeho autorství přesvědčují typy tváří i pojetí měkce modelované a hluboce probírané draperie obou postav, která nemá jen formální funkci, ale stává se rovněž významným obsahovým tlumočníkem.","obtention":"Plastika se stala součástí sbírek muzea před rokem 1962, její původ je neznámý","bibliography":"Vlasta Kratinová, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Brno–Paris–Rennes 2003, s. 165, č. kat. 40.  \nLuigi A. Ronzoni*, [Giovanni](http://tinweb.moravska-galerie.cz/tw.exe?ST=03&SID=0061F25094&L=00&KOD=04&PZ=10&JAK=V&KDE=016&RET=Giovanni+Giuliani+%281664%2D1744%29%2E%5C%5C%5C+Band+2%2C%5C%5C%5C+Katalog) Giuliani*, Johann Kräftner (ed)., München 2005.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Bernini","dramatičnost","gesto"],"materials":["Dřevo","zbytky zlacení"]},"957546c7-81b8-5a1c-88cb-b6935f998bc2":{"name":"*Sv. Jan Nepomucký*","description":"Jedním z hlavních patronů Moravy se na přelomu 17. a 18. století stal český světec Jan Nepomucký. Generální vikář pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna zemřel násilnou smrtí r. 1393. Kult tohoto světce se rozšířil nejen v českých zemích, ale po celé katolické Evropě a pronikl až do zámoří. Úcta k němu byla rozšířena již před jeho kanonizací – svatořečením v Římě r. 1729. Dodnes se setkáváme s poutními místy, obrazy a sochami, stavěnými na jeho počest na mnoha místech Moravy.  \nDietrichštejnský dvorní sochař Ignác Lengelacher se svatojánské tematice věnoval velmi často během celé své tvorby na Moravě, počínaje světcovou figurou na sloupu Nejsvětější Trojice v Mikulově (1723–34) a sochou světce  \nv Pouzdřanech konče (1751). Po skladebné stránce má tento námět  \nv Lengelacherově tvorbě řadu variant, které svědčí o jeho bohaté představivosti a vynalézavosti v opakovaném podání téže světecké postavy. Stojící sochy  \nsv. Jana Lengelacher někdy doplňoval v komposiční a obsahový celek s andílčími postavami přidržujícími atributy, jindy zpodobil samotnou postavu světce buď stojící nebo klečící.  \nNa představené řezbě se Lengelacher soustředil především na interpretaci duševního stavu světce adorujícího kříž, který, jak poloha rukou svědčí, původně držel v tichém, do sebe koncentrovaném meditativním rozpoložení. Obsahovou vážnost podtrhuje přísná důraznost jednoduché tělesné skladby sochy. Oblačná podstava vytváří figuře kompoziční základnu a zároveň naznačuje spojení  \ns transcendentnem, neboť jde o apotheosu mučedníka.  \nPo r. 1750 Lengelacher odešel d Bavorska a pak do badenského Bruchsalu, kde vstoupil do služeb štýrského biskupa, r. 1758 je doložen jako dvorní sochař uměnímilovného osvícenského markraběte Karla Friedricha z Badenu (+1811), sídlícího v Karlsruhe. Na jeho dvoře pobýval i Voltaire, Lavater nebo Goethe.","short_description":"Jan Nepomucký se stal na přelomu 17. a 18. století jedním z významných patronů Moravy, jehož kult se rozšířil po celé katolické Evropě a pronikl až do zámoří. Dodnes se setkáváme s poutními místy, obrazy a sochami, stavěnými na jeho počest na mnoha místech Moravy.","type":"Plastika","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"kolem 1740","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"v. 97 cm","method_for_datation":"Stylová analýza je popořena původem plastiky v jihomoravském soukromém majetku.","obtention":"Zakoupeno r. 1974 ze soukromého majetku.","bibliography":"Vlasta Kratinová, *Baroko*, Brno 1992, č. 10.  \nMiloš Stehlík, in: Ivo Krsek – Zdeněk Kudělka – Miloš Stehlík – Josef Válka, *Umění baroka na Moravě a ve Slezsku,* ed. Zdeněk Kudělka, Praha 1996, s. 99, 408, č. kat. 154.  \nVlasta Kratinová, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris – Rennes – Brno 2003, s. 94–95, č. kat. 8.  \nAnnette Borchardt-Wenzel, *Karl Friedrich von Baden – Mensch und Legende,* Gernsbach 2006.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Sv. Jan Nepomucký"],"materials":["Dřevo","polychromie"]},"a94ed934-07d9-5fb3-9373-ad09b02656d8":{"name":"*Panna Marie s Ježíškem*","description":"Figuru stojící Madony s dítětem obtáčí od levého ramene k pravému kolenu, jako by náhlým závanem rozevlátá esovitě koncipovaná draperie. Vytváří neobyčejně bohatý, avšak uzavřený obrys řezby. V kontrastu s výsledným expresivním vyzněním draperie podal sochař gestikulaci Madony. Lehce pootočená hlavou  \nk dítěti, přidržuje je jen střídmě naznačenými doteky rukou. Představuje tělo Krista divákovi podobně jako je tomu u gotických madon, zdůrazněna je myšlenka eucharistie. Téhož původu je i motiv Ježíška hrajícího si se závojem. Typem a výrazem tváře i prostým šatem působí madona až světským dojmem.  \nObdobné skladebné schema jako v Madoně s dítětem použil Weber  \n– ­v redukované podobě a v zrcadlovém obraze – v postavě sv. Růženy z Limy na jednom z bočních oltářů v dominikánském kostele sv. Kříže ve Znojmě. Zdrženlivý výraz figur je příznačný pro celou jeho tvorbu, která nalezla poměrně široké uplatnění v oblasti jižní Moravy (Lechovice, Suchohrdly, Tasovice, Dyje, Znojmo). Ve čtyřicátých letech pracoval pro řád augustiniánů v Brně, jehož členem byl jeho syn. Vedle výzdoby knihovny přemístěné dnes na Staré Brno se dochoval vstupní portál s figurami moravských markrabat. Josef Leonard Weber pocházel z rozvětvené sochařské rodiny ze Slezska, později usedlé na Slovensku. Stejnojmenní sochaři, zřejmě otec a syn, jejichž příbuznost se nepodařilo zatím prokázat, působili v téže době v Budapešti.","short_description":"Figuru stojící Madony s dítětem obtáčí od levého ramene k pravému kolenu, jako by náhlým závanem rozevlátá esovitě koncipovaná draperie. Zdrženlivý výraz figur je příznačný pro Weberovu tvorbu, která nalezla poměrně široké uplatnění v oblasti jižní Moravy.","type":"Plastika","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"před 1730","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"v. 33 cm","place_of_production":"Morava","method_for_datation":"Proveniencí a stylovou analýzou.","obtention":"Získáno před r. 1950 ze soukromé sbírky na zámku v Budkově.","bibliography":"Vlasta Kratinová, *Barock in Mähren,* Wien 1988, s. 100, č. kat. 63.  \nVlasta Kratinová, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris – Rennes – Brno 2003, s. 169, č. kat. 45.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Madona"],"materials":["bez polychromie","Dřevo"]},"bad4cf07-fa59-5807-ad90-cd911e6be4ac":{"name":"*Sv. Juda Tadeáš*","description":"Zpodobená busta vyjadřuje pohroužení se do sebe sama a přemítání. S hlavou mírně natočenou k pravému rameni je komponována draperií malebně utvářenou a na hrudníku vynalézavě naaranžovanou tak, že přepadává přes jednoduše profilovaný nízký podstavec. Živě členěné sklady roucha částečně překrývá medailon s obrazem Krista, který ikonograficky bustu určuje jako sv. Judu Tadeáše, Kristova blízkého příbuzného a apoštola. Obraz Kristovy tváře přinesl a daroval Juda Tadeáš králi z Edessy (tzv. edesská deska). Judova mučednická smrt, která ho stihla v Persii nebo ve Fénicii, bývá připomínána atributem kyje, jímž byl ubit. Sv. Juda Tadeáš je patronem v beznaději. Stříbrný povrch busty podtrhuje její oduševnělý, melancholický výraz.  \nVe Vlastivědném muzeu v Olomouci existuje další podobná skulptura představující ženskou figuru se stužkou ve vlasech. Lze předpokládat, že obě busty jsou fragmenty většího, dnes neznámého souboru  Za jejich vzdálenou in­spiraci lze označit reprezentativní portréty Berniniho.  \nZahner přišel do Olomouce patrně přes Vídeň, po vyučení u svého otce ve Würzburgu. Ve čtyřicátých letech byl pověřen práci nad jiné významnou, a sice pokračováním v sochařské výzdobě sloupu Nejsv. Trojice v Olomouci.  \nV souvislosti s realizací náročných zakázek se k Zahnerovi připojovali spolupracovníci jako Jan Kammereit, Wofgang Träger nebo Jan Michael Scherhauf, čímž jeho tvorba původem bavorského sochaře nalezla na Moravě velkou odezvu.","short_description":"Zpodobená busta vyjadřuje pohroužení se do sebe sama a přemítání. Živě členěné sklady roucha částečně překrývá medailon s obrazem Krista, který ikonograficky bustu určuje jako sv. Judu Tadeáše. Autorem je sochař sloupu Nejsv. Trojice  \nv Olomouci, památky UNESCO.","type":"Plastika","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Vlastivědné muzeum Olomouc","dates":"před 1730","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"v. 73 cm","place_of_production":"Olomouc","method_for_datation":"K připsání anonymní řezby Zahnerovi vedl především osobitě pojatý typ světce  \ns výrazným nosem a hluboko zasazenýma očima, který připomíná figury  \nz Zahnerovy rané tvorby. Příznačné pro jeho tvorbu je úsilí o interpretaci psychického rozpoložení figury.","obtention":"Získáno po roce 1945, původ neznámý","bibliography":"Miloš Stehlík, Slohová podstata sochařského díla Ondřeje Zahnera, *Opuscula Historiae Artium*     F 42, 1998, s. 7–26.  \nVlasta Kratinová, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris –Rennes – Brno 2003, s. 172–173, č. kat. 49.","copyright":"Copyright images: Moravská galerie v Brně, Vlastivědné muzeum Olomouc.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Bernini","Busta"],"materials":["Dřevo","stříbřeno"]},"c37ef84c-4918-5c4a-89b2-3c585804a510":{"name":"*Poprsí světce*","description":"Busta na původním volutovém podstavci vyrůstá z poměrně úzké základny a rozšiřuje se do uzavřeného, kompaktního tvaru hrudníku. Jde o stařeckou prostovlasou a vousatou hlavu s draperií volně přehozenou přes pravé rameno, zřejmě o jednoho z církevních otců, sv. Jeronýma. Pojednání podstavce svědčí o tom, že šlo o relikviář.  Drahocenný charakter plastice dodává povrchová úprava – precizně provedené stříbření, jenž bohatou světelnou škálou umocňuje vizuální působení díla.  \nPoprsí světce představuje sochařovo široké rozpětí své tvůrčí dovednosti nejen řezbář­ské, ale především zachycení duševního hnutí.  Extatický výraz touhy a odevzdání se Bohu se neprojevuje hrubou expresí, nýbrž má elegantní, dvorský charakter, vyjádřený esovitým pohybem figury a měkkým tvarováním objemu.  \nPoučení o pojetí bust mohl Lengelacher získat již v rodném Bavorsku, ale i během svého vídeňského pobytu – prostřednictvím Giovanni Giulianiho, který opatřil chórové lavice v dolnorakouském klášteře Heiligenkreutz celým  souborem bust. S Giulianim se seznámil zřejmě při výzdobě vídeňského Belvederu.  \nR. 1719 se Lengelacher usadil v Mikulově a jako dvorní sochař Waltra Františka  \nz Dietrichštejna a vytvořil plastickou výzdobu několika interiérů jihomoravských kostelů. Lengelacherovo *Poprsí světce* je částí početnější řady související  \ns původní výpravou oltářních mens kostela sv. Michaela v Dolních Věstonicích, který Lengelacher sochařsky vybavil ve štuku i řezbě. Pracoval tam od konce dvacátých let v časové souvislosti s jednou ze svých prvních velkých zakázek, výzdobě benediktinského kostela v Rajhradě (1727–1734).","short_description":"Poprsí světce představuje umění nejen řezbářské, ale především schopnost zachycení duševního hnutí.  Extatický výraz touhy a odevzdání se Bohu se neprojevuje hrubou expresí, nýbrž má elegantní, dvorský charakter. Relikviářová busta je součástí větší řady původní výzdoby oltářů v Dolních Věstonicích.","type":"Plastika","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"1730","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"v. 27,2 cm","place_of_production":"Morava","method_for_datation":"Autorství a datace plastiky jsou dány její proveniencí a podpořeny stylovou analýzou.","obtention":"Busta byla spolu se svým protějškem získána r. 1913 koupí ze soukromého majetku.","bibliography":"Miloš Stehlík, *Život a dílo Ignáce Lengelachera na Moravě*, diplomová práce, Brno 1949.  \nMiloš Stehlík, Moravské dílo Ignáce Lengelachera, in: *30 let Krajského střediska památkové péče a ochrany přírody v Brně.* Brno 1989, s. 154–174.  \nVlasta Kratinová, *Baroko*, Brno 1992, č. 9.  \nMiloš Stehlík, in: Ivo Krsek – Zdeněk Kudělka – Miloš Stehlík – Josef Válka, *Umění baroka na Moravě a ve Slezsku,* ed. Zdeněk Kudělka, Praha 1996, s. 99.  \nVlasta Kratinová, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris – Rennes – Brno 2003, s. 166, č. kat. 42.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Busta","relikviář"],"materials":["Dřevo","stříbřeno"]}}
+{"5a261785-3c23-5c9b-b6cc-bbab118fe4a4":{"name":"*Anděl I*","description":"Monumentální figura anděla je částí sochařské výzdoby pouze torzálně dochovaného minoritského kostela ve Znojmě. Skulptura se zachovanou původní polychromií, zlacením rouch a perutí si podržuje expresivní sílu pres ztrátu své někdejší spojitosti s architekturou oltářního retabula. I přes svou nadživotní velikost se vyznačuje precizní řezbou, objemovou plností a úsporným použitím výrazových prostředků: elegantním gestu ruky a dekorativním pojetí kadeří. Ve tvářích je patrné pro Heinze typické tvarování nosu, nadočnicových partií a zvláště osobitě podané brady. Figura anděla svědčí o Heinzově smyslu pro monumentální řešení. Jako jeden z mála sochařů na Moravě vycházel ze stylu českého radikálního baroka. První sochařské zkušenosti získal u Jana Sturmera v Olomouci a v okruhu Matyáše Bernarda Brauna, spolupracoval se Severinem Tischlerem. Výzdoba zámecké zahrady a pohřební kaple ve Velkých Losinách vypovídá a vlivu Baltasara Permosera. Heinz žil nejprve v Olomouci, r. 1755 vstoupil do dominikánského kláštera ve Znojmě a výzdoby oltářů i venkovní statue vytvářel především pro oblast svého působení (Lechovice, Louka, Šatov).","short_description":"Figura anděla s dochovanou původní polychromií svědčí o sochařově smyslu pro monumentální řešení retabulových kompozic. Jako jeden z mála sochařů na Moravě vycházel ze stylu českého radikálního baroka. Skulptura se vyznačuje precizní řezbou, objemovou plností a úsporným použitím výrazových prostředků.","type":"Plastika","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Jihomoravské muzeum ve Znojmě","dates":"Před 1750","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"v. 220 cm","place_of_production":"Znojmo","obtention":"Skulptura pochází z výzdoby františkánského, původně minoritského kostela. Kolem r. 1843 byla část mobiliáře přemístěna do kostela sv. Alžběty ve Znojmě a odsud se dostala do sbírek Jihomoravského muzea, které dnes sídlí v prostorách bývalého minoritského kláštera.","bibliography":"Miloš Stehlík, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris – Rennes – Brno 2003, s. 176–177, č. kat. 53.  \nHelena Zápalková (ed.), *Oltář Nejsvětější Trojice z kostela Nanebevzetí Panny Marie v Uničově. Restaurování 2003*–*2005*, Olomouc 2005.  \nMiloš Stehlík, Matyáš Bernard Braun a Morava, in: Miloš Stehlík, *Barok v soše*, Brno 2006, s. 65–70.","artist_birthdate":"1698 Svitavy – 1759 Znojmo","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Polychromie","radikální barok","retabulum"],"materials":["Dřevo, polychromie, zlacení"]},"6cb00351-e32e-5685-bff7-6597c47986b7":{"name":"*Sv. Jan Evangelista*","description":"Jeden ze čtyř evangelistů, pisatelů Kristových novozákonních životopisů a autor apokalypsy, drží v rukou knihu Zjevení s pečetěmi a u nohou má další svůj atribut – orla. Jeho mocný let a starověká víra v to, že může zaclonit (zastavit) slunce, přispěli k tomu, že se stal symbolem duše a mystickou vizí Boha. Zvířecí symbolika evangelistů je převzata z Ezechielova vidění (SZ, Ez 1,10). Orla, který byl chápán jako jediný mezi tvory, který může pohlížet do slunce, zdroje a pramene Světla, přiřkl Janovi církevní otec Jeroným.  \nŠtíhlá figura v elegantním, vyváženém postoji s vykročenou nohou je zahalena do dekorativně přehozené draperie. Obtočena z levého ramene kolem pravého boku ústí v mohutný, prostorově rozvedený cíp a vyplňuje prostor mezi knihou a podstavcem vpravo. Obrys figury tak vyznívá uzavřeně. Měkký povrch řezby Schweigl ozvláštnil zvlněným třásněním a rýhováním na okrajích šatu. Tvář  \ns oduševnělým výrazem odpovídá tradiční typice sv. Jana Evangelisty. Jemně pojednané rysy obličeje doplňují zvlněné kadeře. Celkový účinek plastiky podrhuje pojednání povrchu – zlacení plátkovým zlatem na bolusový podklad  \ns kombinací úpravy na mat a lesk.  \nSoubor svatojakubských plastik patří mezi Schweiglovy první samostatné zakázky. Vyučil nejprve u svého otce, který pocházek z Tyrol. Po studiu na akademii a otcově smrti převzal jeho brněnskou dílnu, která pracovala pro celou Moravu, zasáhla i do Slezska a fungovala jako soukromá akademie. Je autorem rukopisů o výtvarném umění a umělcích na Moravě, které měly sloužit také výuce na pedagogických školách a jež jsou počátkem uměleckohistorického bádání na Moravě.  \nZ figury svatojakubského Jana vycházel Schweigl také při komponování plastiky téhož světce na bočním oltáři ve Vranově u Brna v pozdním úseku své tvorby.","short_description":"Štíhlá figura v elegantním postoji s vykročenou nohou je zahalena do dekorativně přehozené draperie. Patří mezi první samostatné zakázky sochaře, jehož  rukopisy o výtvarném umění jsou počátkem uměleckohistorického bádání na Moravě. Početná tvorba jeho dílny pokrývá celou Moravu a zasáhla i do Slezska.","type":"Plastika","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Muzeum města Brna","dates":"kolem 1760","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"v. 200 cm","place_of_production":"Brno","method_for_datation":"Autorství O. Schweigla je uvedeno v pramenech, týkajících se vybavení kostela sv. Jakuba (Archiv města Brna).","obtention":"Plastika byla částí sochařské výzdoby oltářů městského farního kostela  \nsv. Jakuba v Brně. Při regotizačních úpravách byla přemístěna spolu s ostatním vybavením r. 1865 na faru. Součástí muzejních sbírek se stala r. 1947.","bibliography":"*Výběr význačných děl*, Brno 1946, č. kat. 102  \nCecilie Hálová-Jahodová, *Ondřej Schweigl. Katalog výstavy,* Praha 1947/48,  \nč. kat. 3.  \nVlasta Kratinová, *Baroko. Malířství a plastika,* Brno 1992, č. kat. 24.  \nJana Svobodová, *Od renesance po modernu I*, *1570–1900,* Brno 1997, s. 32,  \nč. kat. 10.","artist_birthdate":"1735 Brno – 1812 Brno","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["akademie","bolus","Bozetto"],"materials":["Dřevo, zlacení"]},"81262916-5478-5649-8cbf-3097f53ac172":{"name":"*Archanděl Gabriel*","description":"Skulptura má svůj protějšek ve figuře Archanděla Rafaela, rovněž ze sbírek Moravské galerie. Andělé tvořily sochařskou součást mariánského oltáře, formova­ného jako sloupové edikulové retabulum.  Vznosnost postojů a graciésnost individuálně odstíněných pohybů vyplývá z volného a plného rozvinutí figur do prostoru, limitovaného však původní oltářní architekturou. Sochař  \nv dynamické, hluboce promodelované draperii odlišil jem­nost spodního roucha, lnoucího k jádru tělesné hmoty a nařaseného do drobných záhybů, od těžkých skladů svrchního šatu, ovíjejícího se kolem řezby v tvarově velkorysých, hluboce podřezávaných přehozech a ve velkém, melodickém pohybu. Gesto pravé ruky anděla symbolizuje Zvěstování Panně Marii, levá ruka je tvarována pro uchopení lilie, symbol neposkvrněného početí.  \nPůvodně gotické kostely v českých i moravských městech, v období protireformace vybavené novým mobilářem, byly koncem 19. století regotizovány. Vybavení staveb přešlo do menších kostelů nebo muzejních institucí, jak je tomu v případě naší plastiky, jenž patří mezi několik málo známých děl pozoruhodného, ale bohužel málo známého olomouckého sochaře. Pro dóm sv. Václava v Olomouci vytvořil Richter celkem tři oltáře, přemístěné dnes do Náměště na Hané a navrhl monstranci. Spolu s Josefem Winterhalderem st. pracoval v olomoucké dílně Jana Sturmera.","short_description":"Gesto pravé ruky anděla symbolizuje Zvěstování Panně Marii, levá ruka je tvarována pro uchopení lilie, symbolu neposkvrněného početí. Skulptura patří mezi několik málo známých děl pozoruhodného olomouckého sochaře.","type":"Plastika","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"kolem 1740","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"v. 135,5 cm","place_of_production":"Olomouc","obtention":"Skulptury patří k zbytkům barokního interiérového vybavení dómu sv. Václava v Olomouci, v regotizaci r. 1893 z největší části odstraněného.","bibliography":"Miloš Stehlík, Sochařství vrcholného baroka na Moravě, in: *Dějiny českého výtvarného umění II/2*, Praha 1989, s. 538.  \nVlasta Kratinová, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris – Rennes – Brno 2003, s. 175, č. kat. 52a.","artist_birthdate":"1712 Glogów – 1762 Olomouc","author":"Zora Wörgötter, Vlasta Kratinová","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Regotizace"],"materials":["Dřevo, zlacení"]},"90a1aa86-0d15-5967-aec3-c44d24bea557":{"name":"*Jidášův polibek*","alternate_name":"*Jidášova zrada*","description":"Sousoší zachycuje výjev z Evangelia sv. Matouše (26,49), kdy Jidáš, jeden  \nz apoštolů, polibkem označil Krista za muže, jež má být zatčen a odsouzen. Podobně jako v sousoších s námětem Loučení Krista s P. Marií z muzea kláštera  \nv rakouském Heiligenkreuz  a v městském mu­zeu v Bratislavě, zabývá se Giuliani v *Polibku Jidášově* při se­tkání dvou postav motivem okamžikového pohybu, který je charakteristický pro dílo určující osobnosti barokního sohařství, Giovanni Berniniho. Dramatické téma Jidášovy zrady je vyjádřeno sochařskými prostředky, a to kontrastem v samotném poje­tí figur: do sebe pohřížené a svému osudu se poddávající postavy Krista, kte­rou charakterizují klidná gesta a staticky uspořádaná, ve velkých formách splývající draperie, a Ji­dáše, jenž se ke Kristovi blíží ve výrazně tlumočeném pospěchu, který sochař – kromě nakročení – vyjádřil dramatičností široce do prostoru rozvinuté gestikulace a šatem vzdouvajícím se kolem těla jako by ho vítr rozevlával.  \nPlastika je tím cennější, že se na její realisaci nepodíleli spolupracovníci, nebo pomocníci, jak tomu bylo u Giu­lianiho rozměrných dílech.  \nGiovanni Giuliani se vyučil nejprve v Benátkách a po té v Mnichově u Andrease II. Faistenbergera. Od r. 1690 pracoval ve Vídni, zejména pro šlechtu, na Moravě pro Liechtenštejny (Lednice) a Kounice (Slavkov).","short_description":"Sousoší zachycující dramatickou scénu zrady z evangelia je výrazné typicky barokním motivem okamžikového pohybu. Giovanni Giuliani se vyučil nejprve  \nv Benátkách a po té v Mnichově. Od roku 1690 pracoval ve Vídni, zejména pro šlechtu v Rakousku i na Moravě.","type":"Plastika","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Muzeum města Brna","dates":"Počátek 18. století","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"v. 36 cm","place_of_production":"Vídeň? Morava?","method_for_datation":"V celkové tvarové koncepci figur je patrný Giulianiho osobitý sochařský přístup a pracovní způsob. O jeho autorství přesvědčují typy tváří i pojetí měkce modelované a hluboce probírané draperie obou postav, která nemá jen formální funkci, ale stává se rovněž významným obsahovým tlumočníkem.","obtention":"Plastika se stala součástí sbírek muzea před rokem 1962, její původ je neznámý","bibliography":"Vlasta Kratinová, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Brno–Paris–Rennes 2003, s. 165, č. kat. 40.  \nLuigi A. Ronzoni*, [Giovanni](http://tinweb.moravska-galerie.cz/tw.exe?ST=03&SID=0061F25094&L=00&KOD=04&PZ=10&JAK=V&KDE=016&RET=Giovanni+Giuliani+%281664%2D1744%29%2E%5C%5C%5C+Band+2%2C%5C%5C%5C+Katalog) Giuliani*, Johann Kräftner (ed)., München 2005.","artist_birthdate":"1633 Benátky – 1744 Heiligenkreuz","author":"Zora Wörgötter, Vlasta Kratinová","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Bernini","dramatičnost","gesto"],"materials":["Dřevo, zbytky zlacení"]},"957546c7-81b8-5a1c-88cb-b6935f998bc2":{"name":"*Sv. Jan Nepomucký*","description":"Jedním z hlavních patronů Moravy se na přelomu 17. a 18. století stal český světec Jan Nepomucký. Generální vikář pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna zemřel násilnou smrtí r. 1393. Kult tohoto světce se rozšířil nejen v českých zemích, ale po celé katolické Evropě a pronikl až do zámoří. Úcta k němu byla rozšířena již před jeho kanonizací – svatořečením v Římě r. 1729. Dodnes se setkáváme s poutními místy, obrazy a sochami, stavěnými na jeho počest na mnoha místech Moravy.  \nDietrichštejnský dvorní sochař Ignác Lengelacher se svatojánské tematice věnoval velmi často během celé své tvorby na Moravě, počínaje světcovou figurou na sloupu Nejsvětější Trojice v Mikulově (1723–34) a sochou světce  \nv Pouzdřanech konče (1751). Po skladebné stránce má tento námět  \nv Lengelacherově tvorbě řadu variant, které svědčí o jeho bohaté představivosti a vynalézavosti v opakovaném podání téže světecké postavy. Stojící sochy  \nsv. Jana Lengelacher někdy doplňoval v komposiční a obsahový celek s andílčími postavami přidržujícími atributy, jindy zpodobil samotnou postavu světce buď stojící nebo klečící.  \nNa představené řezbě se Lengelacher soustředil především na interpretaci duševního stavu světce adorujícího kříž, který, jak poloha rukou svědčí, původně držel v tichém, do sebe koncentrovaném meditativním rozpoložení. Obsahovou vážnost podtrhuje přísná důraznost jednoduché tělesné skladby sochy. Oblačná podstava vytváří figuře kompoziční základnu a zároveň naznačuje spojení  \ns transcendentnem, neboť jde o apotheosu mučedníka.  \nPo r. 1750 Lengelacher odešel d Bavorska a pak do badenského Bruchsalu, kde vstoupil do služeb štýrského biskupa, r. 1758 je doložen jako dvorní sochař uměnímilovného osvícenského markraběte Karla Friedricha z Badenu (+1811), sídlícího v Karlsruhe. Na jeho dvoře pobýval i Voltaire, Lavater nebo Goethe.","short_description":"Jan Nepomucký se stal na přelomu 17. a 18. století jedním z významných patronů Moravy, jehož kult se rozšířil po celé katolické Evropě a pronikl až do zámoří. Dodnes se setkáváme s poutními místy, obrazy a sochami, stavěnými na jeho počest na mnoha místech Moravy.","type":"Plastika","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"kolem 1740","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"v. 97 cm","method_for_datation":"Stylová analýza je popořena původem plastiky v jihomoravském soukromém majetku.","obtention":"Zakoupeno r. 1974 ze soukromého majetku.","bibliography":"Vlasta Kratinová, *Baroko*, Brno 1992, č. 10.  \nMiloš Stehlík, in: Ivo Krsek – Zdeněk Kudělka – Miloš Stehlík – Josef Válka, *Umění baroka na Moravě a ve Slezsku,* ed. Zdeněk Kudělka, Praha 1996, s. 99, 408, č. kat. 154.  \nVlasta Kratinová, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris – Rennes – Brno 2003, s. 94–95, č. kat. 8.  \nAnnette Borchardt-Wenzel, *Karl Friedrich von Baden – Mensch und Legende,* Gernsbach 2006.","artist_birthdate":"1698 Unter Peissenberg – 1780(?) Baden","author":"Zora Wörgötter, Vlasta Kratinová","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Sv. Jan Nepomucký"],"materials":["Dřevo, polychromie"]},"a94ed934-07d9-5fb3-9373-ad09b02656d8":{"name":"*Panna Marie s Ježíškem*","description":"Figuru stojící Madony s dítětem obtáčí od levého ramene k pravému kolenu, jako by náhlým závanem rozevlátá esovitě koncipovaná draperie. Vytváří neobyčejně bohatý, avšak uzavřený obrys řezby. V kontrastu s výsledným expresivním vyzněním draperie podal sochař gestikulaci Madony. Lehce pootočená hlavou  \nk dítěti, přidržuje je jen střídmě naznačenými doteky rukou. Představuje tělo Krista divákovi podobně jako je tomu u gotických madon, zdůrazněna je myšlenka eucharistie. Téhož původu je i motiv Ježíška hrajícího si se závojem. Typem a výrazem tváře i prostým šatem působí madona až světským dojmem.  \nObdobné skladebné schema jako v Madoně s dítětem použil Weber  \n– ­v redukované podobě a v zrcadlovém obraze – v postavě sv. Růženy z Limy na jednom z bočních oltářů v dominikánském kostele sv. Kříže ve Znojmě. Zdrženlivý výraz figur je příznačný pro celou jeho tvorbu, která nalezla poměrně široké uplatnění v oblasti jižní Moravy (Lechovice, Suchohrdly, Tasovice, Dyje, Znojmo). Ve čtyřicátých letech pracoval pro řád augustiniánů v Brně, jehož členem byl jeho syn. Vedle výzdoby knihovny přemístěné dnes na Staré Brno se dochoval vstupní portál s figurami moravských markrabat. Josef Leonard Weber pocházel z rozvětvené sochařské rodiny ze Slezska, později usedlé na Slovensku. Stejnojmenní sochaři, zřejmě otec a syn, jejichž příbuznost se nepodařilo zatím prokázat, působili v téže době v Budapešti.","short_description":"Figuru stojící Madony s dítětem obtáčí od levého ramene k pravému kolenu, jako by náhlým závanem rozevlátá esovitě koncipovaná draperie. Zdrženlivý výraz figur je příznačný pro Weberovu tvorbu, která nalezla poměrně široké uplatnění v oblasti jižní Moravy.","type":"Plastika","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"před 1730","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"v. 33 cm","place_of_production":"Morava","method_for_datation":"Proveniencí a stylovou analýzou.","obtention":"Získáno před r. 1950 ze soukromé sbírky na zámku v Budkově.","bibliography":"Vlasta Kratinová, *Barock in Mähren,* Wien 1988, s. 100, č. kat. 63.  \nVlasta Kratinová, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris – Rennes – Brno 2003, s. 169, č. kat. 45.","artist_birthdate":"1702 Svidnica – po 1766 Trnava","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Madona"],"materials":["Dřevo, bez polychromie"]},"bad4cf07-fa59-5807-ad90-cd911e6be4ac":{"name":"*Sv. Juda Tadeáš*","description":"Zpodobená busta vyjadřuje pohroužení se do sebe sama a přemítání. S hlavou mírně natočenou k pravému rameni je komponována draperií malebně utvářenou a na hrudníku vynalézavě naaranžovanou tak, že přepadává přes jednoduše profilovaný nízký podstavec. Živě členěné sklady roucha částečně překrývá medailon s obrazem Krista, který ikonograficky bustu určuje jako sv. Judu Tadeáše, Kristova blízkého příbuzného a apoštola. Obraz Kristovy tváře přinesl a daroval Juda Tadeáš králi z Edessy (tzv. edesská deska). Judova mučednická smrt, která ho stihla v Persii nebo ve Fénicii, bývá připomínána atributem kyje, jímž byl ubit. Sv. Juda Tadeáš je patronem v beznaději. Stříbrný povrch busty podtrhuje její oduševnělý, melancholický výraz.  \nVe Vlastivědném muzeu v Olomouci existuje další podobná skulptura představující ženskou figuru se stužkou ve vlasech. Lze předpokládat, že obě busty jsou fragmenty většího, dnes neznámého souboru  Za jejich vzdálenou in­spiraci lze označit reprezentativní portréty Berniniho.  \nZahner přišel do Olomouce patrně přes Vídeň, po vyučení u svého otce ve Würzburgu. Ve čtyřicátých letech byl pověřen práci nad jiné významnou, a sice pokračováním v sochařské výzdobě sloupu Nejsv. Trojice v Olomouci.  \nV souvislosti s realizací náročných zakázek se k Zahnerovi připojovali spolupracovníci jako Jan Kammereit, Wofgang Träger nebo Jan Michael Scherhauf, čímž jeho tvorba původem bavorského sochaře nalezla na Moravě velkou odezvu.","short_description":"Zpodobená busta vyjadřuje pohroužení se do sebe sama a přemítání. Živě členěné sklady roucha částečně překrývá medailon s obrazem Krista, který ikonograficky bustu určuje jako sv. Judu Tadeáše. Autorem je sochař sloupu Nejsv. Trojice  \nv Olomouci, památky UNESCO.","type":"Plastika","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Vlastivědné muzeum Olomouc","dates":"před 1730","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"v. 73 cm","place_of_production":"Olomouc","method_for_datation":"K připsání anonymní řezby Zahnerovi vedl především osobitě pojatý typ světce  \ns výrazným nosem a hluboko zasazenýma očima, který připomíná figury  \nz Zahnerovy rané tvorby. Příznačné pro jeho tvorbu je úsilí o interpretaci psychického rozpoložení figury.","obtention":"Získáno po roce 1945, původ neznámý","bibliography":"Miloš Stehlík, Slohová podstata sochařského díla Ondřeje Zahnera, *Opuscula Historiae Artium*     F 42, 1998, s. 7–26.  \nVlasta Kratinová, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris –Rennes – Brno 2003, s. 172–173, č. kat. 49.","artist_birthdate":"1709 Ettershausen – 1752 Olomouc","copyright":"Copyright images: Moravská galerie v Brně, Vlastivědné muzeum Olomouc.","author":"Zora Wörgötter, Vlasta Kratinová","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Bernini","Busta"],"materials":["Dřevo, stříbřeno"]},"c37ef84c-4918-5c4a-89b2-3c585804a510":{"name":"*Poprsí světce*","description":"Busta na původním volutovém podstavci vyrůstá z poměrně úzké základny a rozšiřuje se do uzavřeného, kompaktního tvaru hrudníku. Jde o stařeckou prostovlasou a vousatou hlavu s draperií volně přehozenou přes pravé rameno, zřejmě o jednoho z církevních otců, sv. Jeronýma. Pojednání podstavce svědčí o tom, že šlo o relikviář.  Drahocenný charakter plastice dodává povrchová úprava – precizně provedené stříbření, jenž bohatou světelnou škálou umocňuje vizuální působení díla.  \nPoprsí světce představuje sochařovo široké rozpětí své tvůrčí dovednosti nejen řezbář­ské, ale především zachycení duševního hnutí.  Extatický výraz touhy a odevzdání se Bohu se neprojevuje hrubou expresí, nýbrž má elegantní, dvorský charakter, vyjádřený esovitým pohybem figury a měkkým tvarováním objemu.  \nPoučení o pojetí bust mohl Lengelacher získat již v rodném Bavorsku, ale i během svého vídeňského pobytu – prostřednictvím Giovanni Giulianiho, který opatřil chórové lavice v dolnorakouském klášteře Heiligenkreutz celým  souborem bust. S Giulianim se seznámil zřejmě při výzdobě vídeňského Belvederu.  \nR. 1719 se Lengelacher usadil v Mikulově a jako dvorní sochař Waltra Františka  \nz Dietrichštejna a vytvořil plastickou výzdobu několika interiérů jihomoravských kostelů. Lengelacherovo *Poprsí světce* je částí početnější řady související  \ns původní výpravou oltářních mens kostela sv. Michaela v Dolních Věstonicích, který Lengelacher sochařsky vybavil ve štuku i řezbě. Pracoval tam od konce dvacátých let v časové souvislosti s jednou ze svých prvních velkých zakázek, výzdobě benediktinského kostela v Rajhradě (1727–1734).","short_description":"Poprsí světce představuje umění nejen řezbářské, ale především schopnost zachycení duševního hnutí.  Extatický výraz touhy a odevzdání se Bohu se neprojevuje hrubou expresí, nýbrž má elegantní, dvorský charakter. Relikviářová busta je součástí větší řady původní výzdoby oltářů v Dolních Věstonicích.","type":"Plastika","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"1730","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"v. 27,2 cm","place_of_production":"Morava","method_for_datation":"Autorství a datace plastiky jsou dány její proveniencí a podpořeny stylovou analýzou.","obtention":"Busta byla spolu se svým protějškem získána r. 1913 koupí ze soukromého majetku.","bibliography":"Miloš Stehlík, *Život a dílo Ignáce Lengelachera na Moravě*, diplomová práce, Brno 1949.  \nMiloš Stehlík, Moravské dílo Ignáce Lengelachera, in: *30 let Krajského střediska památkové péče a ochrany přírody v Brně.* Brno 1989, s. 154–174.  \nVlasta Kratinová, *Baroko*, Brno 1992, č. 9.  \nMiloš Stehlík, in: Ivo Krsek – Zdeněk Kudělka – Miloš Stehlík – Josef Válka, *Umění baroka na Moravě a ve Slezsku,* ed. Zdeněk Kudělka, Praha 1996, s. 99.  \nVlasta Kratinová, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris – Rennes – Brno 2003, s. 166, č. kat. 42.","artist_birthdate":"1698 Unter Peissenberg – 1780(?) Baden","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Busta","relikviář"],"materials":["Dřevo, stříbřeno"]}}

package/translations/items.de.json

@@ -1 +1 @@
-{"4c2db764-43bb-574c-9e09-b5f486e451c3":{"name":"Liegender Löwe aus Mschatta.","description":"Liegender Löwe auf einer rechteckigen Sockelplatte. Bis auf die fehlenden Vorderpfoten und das offenbar mutwillig zerstörte Gesicht ist die Rundplastik gut erhalten. Der Löwe kauert auf den Hintertatzen und ruht auf den Unterschenkeln der Vorderbeine, so dass der Leib ganz auf dem Boden aufliegt. Das Haupt war erhoben und nach vorn gerichtet. Wegen der Zerstörungen lassen sich keine Details mehr erkennen. Von den Ohren zum Halsansatz fällt die Mähne in flach gearbeiteten, kurzen, nach auswärts eingerollten Locken zur Schulter und auf den Rücken hinab. Die Rippen und der Brustkorbrand sind durch flache Kerben charakterisiert. Das Hinterteil, über welchem der Schwanz liegt ist fast rund. Die Pfoten sind betont breit und lang und liegen eng am Körper an. Die Haltung des schlanken Tieres scheint eine angespannte Aufmerksamkeit anzudeuten. Möglicherweise gehören getrennt gefundene Löwentatzen zu diesem Tier. Sie könnten aber auch als Hinweis dafür gewertet werden, dass ein zweiter Löwe zur symmetrischen Ergänzung für den Audienztrakt des Palastes vorgesehen war. Löwen waren fester Bestandteil der Ikonographie sowohl spätantiker als auch sasanidischer Herrscherdarstellungen, so daß die omaijadischen Kalifen diese Tradition übernahmen. Besonders deutlich ist dies durch zwei Löwen, die das Podest des stehenden Kalifen in Khirbat al-Mafjar tragen und somit auf die Lebendigkeit dieser Tradition in omaijadischer Zeit hinweisen. Vergleichbare freistehende Löwenskulpturen aus der omaijadischen Zeit sind bislang an keinem anderen Fundort bekannt geworden.","short_description":"Dieser majestätische Löwe wurde 1903 innerhalb der Mauern des Palastes von Mschatta in der Nähe einer Anlage gefunden, die möglicherweise als Audienzsaal geplant war. Löwen wurden mit Macht und Stärke assoziiert und waren daher passende Symbole im Palast des umayyadischen Herrschers.","holder":"Museum für Islamische Kunst","initial_owner":"Wahrscheinlich al-Walid II. 125-126 H./ 743-744.","dates":"wahrscheinlich 125-126 H./ 743-744.","location":"Berlin","dimensions":"Höhe 72 cm Breite 42  cm Länge 122 cm.","method_for_datation":"Durch Fundumstände bei der Bergung in Qasr al-Mshatta 1903 ist die Herkunft des Stückes gewährleistet und es kann daher eine Gleichzeitigkeit mit der Fassade angenommen werden, so dass die Datierung in Analogie zu der Datierung der Fassade vorgenommen wird.","method_for_provenance":"Durch die Fundumstände bei der Bergung in Qasr al-Mshatta 1903 ist die Herkunft des Stückes gewährleistet.","provenance":"Palast von Mschatta, Jordanien.","obtention":"Erwerbung als Schenkung des Sultans Abdul Hamid II. an Kaiser Wilhelm II. Geschenk Kaiser Wilhelm II. an die Königlichen Museen in Berlin 1903.","bibliography":"Schulz, B. Mschatta. I: Bericht über die Aufnahme der Ruine, Jahrbuch der Königlich Preuzischen Kunstsammlungen 35, 1904, 205-224. Taf.I.  \n  \nHamilton, R. Khirbat al-Mafjar. An Arabian Mansion in the Jordan Valley, Oxford, 1959, 228-232, Pl. LV,1. Museum für Islamische Kunst, Mainz, 2001, 117-125.  \n  \nTrümpelmann, L. Die Skulpturen von Mschatta. Archäologischer Anzeiger Heft 2, 1965, 246 Abb. 25.","linkcatalogs":"IAM_JO_EN_001","author":"Annette Hagedorn","keywords":["freistehende Plastik","Skulptur eines Löwen"],"materials":["behauen und geglättet.","Kalkstein"]},"d2379132-91f2-5a63-8508-ac615d5bf783":{"name":"Fragment einer Frauenstatue aus Mschatta.","description":"Das Fragment der unteren Hälfte eines Frauenkörpers zeigt eine Frau mit einem von den Hüften bis unter das Gesäß abgerutschtem Tuch. Es ist noch zu erkennen, daß die Frau mit ihrer rechten Hand das faltige Gewand tief am Oberschenkel hält, auch auf der linken Körperseite sind im Bereich der Oberschenkel Reste des Gewandes erhalten. Der gesamte Hüft- und Gesäßbereich der Figur ist unverhüllt. Die Oberschenkel sind bis kurz über die Knie erhalten. Ihre Rückseite ist zum Teil vom Stoff bedeckt, auf der Vorderseite sind die Beine der Figur nackt. Die Frauenfigur entspricht in ihren rundlichen Poportionen und ihren üppigen Formen dem Schönheitsideal der umaijadischen Zeit für die darstellende Kunst. Sie gehörten zum höfischen Themenrepertoire. Auf dem linken Oberschenkel der Dargestellten ist eine tief eingehauene, von oben nach unten verlaufende Inschrift in Kufi-Duktus zu erkennen, die ehemals als Name der Frau angegeben wurde. Eine befriedigende Lesung ist bislang nicht gelungen. Das Fragment gehört zu einer Gruppe von Frauendarstellungen in verschiedenen umaijadischen Schlössern. Es ist davon auzugehen, daß byzantinische Skulpturen und Malereien sowie sasanidische Skulpturen Vorbilder für die Gestaltung lieferten. Die Umaijaden entwickelten ein eigenes höfisches Themenrepertoire und griffen auf ältere Vorbilder zurück. Lebensgroße Frauenskulpturen wurden neben denen in Mschatta, auch in Khirbat al-Mafdjar und Qasr al-Hair al-Gharbi gefunden. Fast lebensgroße Malerei dekoriert den Palast in Qusayr Amra. Es stellt sich die Frage, ob in der frühen Umaijadenzeit weniger starke dogmatische Glaubensvorstellungen als in späterer Zeit das Entstehen förderten. Zu erkennen ist auf jeden Fall, dass die Frauen als Tänzerinnen und Musikanten dargestellt wurden, als Bewohnerinnen des Harems und als Göttinnen. Ob diese Frauenskulptur aus Mschatta eine Bewohnerin des Harems darstellt, ist wegen des Erhaltungszustandes nicht mehr zu erkennen. Eine zweite Frauenskulptur aus Mschatta trägt an ihrer linken Seite einen getriebenen Kessel oder einen Stoffbeutel, um sich oder den Herrscher mit Duftstoffen zu besprengen. Skulpturen wie diese beweisen, wie stark in dieser Zeit noch vorislamische Darstellungen wirkten. Daß die Figur durch Hiebe verletzt wurde zeigt außerdem die Ablehnung freistehender Skulptur in späterer Zeit.","short_description":"Zur Zeit der Umayyaden statteten islamische Kalifen und Prinzen ihre Paläste mit einem reichhaltigen figurativen Repertoire aus. Dieser beschädigte weibliche Torso mit einer vertikalen Kufi-Inschrift auf dem linken Schenkel gehörte zu einer teilweise bekleideten, lebensgroßen Figur.","holder":"Museum für Islamische Kunst","initial_owner":"Wahrscheinlich al-Walid II. 125-126 H./ 743-744","dates":"um 125-126 H./ 743-744 n. Chr.","location":"Berlin","dimensions":"Höhe 70 cm Breite 50 cm.","method_for_datation":"Durch Fundumstände bei der Bergung in Qasr al-Mshatta 1903 ist die Herkunft des Stückes gewährleistet und es kann daher eine Gleichzeitigkeit mit der Fassade angenommen werden, so dass die Datierung in Analogie zu der Datierung der Fassade vorgenommen wird.","method_for_provenance":"Durch Fundumstände bei der Bergung in Qasr al-Mshatta 1903 ist die Herkunft des Stückes gewährleistet.","provenance":"Jordanien, Mschatta.","obtention":"Als Geschenk des osmanischen Sultans Abd al Hamid II. zusammen mit der Fassade von Mschatta 1903.","bibliography":"Baer, E. „Female Images in early Islam”, Damaszener Mitteilungen, 11, 1999, 13-24 Taf. 5a.  \n  \nHillenbrand, R. „La Dolce Vita in Early Islamic Syria: The Evidence of Later Umayyad Palaces”, Art History, 5/1, 1982, 1-35.  \n  \nTrümpelmann, L. Mschatta. Tübingen, 1962, 36.  \n  \nTrümpelmann, L. „Die Skulpturen von Mschatta“, Archäologischer Anzeiger, 2, (1965), 235-275, Abb. 9-12.  \n  \nTalgam, R., The Stylistic Origins of the Umayyad Sculpture. Wiesbaden, 2004, Band I 17, 29; Band II, 61, 67, 94, 108.","linkcatalogs":"IAM_JO_EN_001","author":"Annette Hagedorn","keywords":["Fragment","Frauenfigur","Skulptur","Torso"],"materials":["behauen und modelliert.","Kalkstein"]},"f968ffa7-16a4-52b6-80b2-1fcd031e5841":{"name":"Lautenspielerrelief.","description":"Die Herkunft dieses grob bearbeiteten Marmorblocks ist nicht bekannt. Nur aus Vergleichen mit Fragmenten anderer Bauten mit der gleichen Darstellung ist dieses Kunstwerk zu datieren und einem sozialen Umfeld zu zuordnen. Gezeigt wird ein Lautenspieler mit untergeschlagenen Beinen, der eine Laute spielt. Der Mann trägt eine Hose und ein Hemd mit weiten Ärmeln. Nach der Mode der Zeit hat der Musikant eine Frisur mit langen Haaren. Der Mann wird frontal gezeigt. Mit der linken Hand umgreift er den Lautenhals, mit der rechten hält er ein zum Spielen benutztes Plektrum. Hiermit wurden die Saiten des Instrumentes zum Klingen gebracht. Der Stil der Darstellung ist sehr reduziert. Details werden nicht angegeben. Die Oberfläche ist nur roh behauen; unter Umständen ist dies ein Indiz dafür, dass das Relief unvollendet blieb. Eine andere Möglichkeit wäre, dass das Stück einen Stucküberzug mit Bemalung trug. Steinreliefs wurden in seldschukischer Zeit unter anderem in Konya in die Stadtmauer eingelassen. Die Musik gehörte in allen Jahrhunderten zur prunkvollen Hofhaltung orientalischer Fürsten. Die Feste mit ihren Musikdarbietungen wurden schon in mittelalterlichen Quellen mit Bewunderung beschrieben. Hier wurde auch gesagt, wie sehr der Sultan oder der Fürst die Darbietungen genoss. Es wurde damals bei den Festen nicht nur gegessen, sondern auch Wein getrunken. Man hörte Lieder und Tänzer und Tänzerinnen traten auf. Die Musik empfand man als eine Freude and der Schönheit, die nicht nur gesehen werden konnte. Die alten Quellen wurden unter anderem von Ibn Khaldun und al-Ghazzali verfasst. Dass auch der irakische Christ Bar Hebraeus voller Bewunderung ein Fest des Rumsedschuken Ala ad-Din Kaiqobads im Jahr 1237 beschrieb, zeigt welche Gemeinsamkeiten die verschiedenen Religionsgemeinschaften hatten.","short_description":"Der Musiker auf diesem Marmorrelief spielt die Laute. Es gehörte vermutlich zu einer Gruppe ähnlicher Reliefs, die einen Palast mit Szenen aus dem höfischen Leben schmückten. Im seldschukischen Anatolien wurden Reliefs häufig angebracht, um verschiedene Bauten zu verzieren, wie z.B. diese Stadtmauern von Konya.","holder":"Museum für Islamische Kunst","initial_owner":"R. Nadolny, Deutscher Botschafter in der Türkei 1924-1933.","dates":"frühes 7./ frühes 13. Jahrhundert.","location":"Berlin","dimensions":"Höhe 36 cm Breite 20 cm.","method_for_datation":"Lautenspieler werden in der islamischen Kunst häufig dargestellt. Das Steinrelief ist charakteristisch für das seldschukische Kleinasien, da nur dort vergleichbare Reliefs üblich waren.","method_for_provenance":"Bei der Erwerbung wurde die Herkunft des Reliefs aus der Türkei von dem Vorbesitzer angegeben. Diese Angabe und die stilistischen Merkmale weisen auf das seldschukische Kleinasien hin.","provenance":"Türkei, Anatolien.","obtention":"Ankauf von R. Nadolny 1948.","bibliography":"Kühnel, E. „Der Lautenspieler in der islamischen Kunst“, Berichte aus den ehemaligen Preussischen Kunstsammlungen 1, 1951, 29-35 Abb. 6.  \n  \nFarmer, H. G. Islam. Musikgeschichte in Bildern (Hrsg. H. Beseler und M. Schneider) Bd. III/2, Leipzig, 1966, 54-5 Abb. 39.  \n  \nHagedorn, A. Die Blacas-Kanne. Zu Ikonographie und Bedeutung islamischer Metallarbeiten des Vorderen Orients im 13. und 14. Jahrhundert, Münster, 1992, 93, 109-111, 137/138.  \n  \nSchöttler, P. Die Rumseldschuken, Freiburg, 1995, 81 Abb. 360.  \n  \nKat. Museum für Islamische Kunst. Mainz, 2001, 68.","author":"Annette Hagedorn","keywords":["Anatolien","Lautenspieler","Marmor","Relief","Rumseldschuken"],"materials":["Marmor."]},"fa6093d9-67a1-536f-b0bb-38a5d07cb915":{"name":"Brunnen-Löwe.","description":"Daß die fatimidische Kunst vielfältig war, zeigt eine Skulptur wie diese Hohlfigur eines stehenden Löwens mit erhobenem, henkelförmig geführtem Schweif mit Quaste. Sein Maul hat der Löwe geöffnet, es nahm ehemals ein Zuflußrohr auf. Der Löwe ist in sehr abstrakten Formen modelliert. So hat er flache Pranken, linear gezeichnete Rippen und der Ohrenansatz ist genau so wie Augenwülste in schlichten Linien angegeben. Die Oberfläche des Körpers ist auf dem Rücken des Tieres, im Brustbereich und an den Schenkeln mit Spiraldekor geschmückt, das den stilisierten Gesamteindruck der Figur unterstreicht. Gut zu sehen ist die auf beiden Seiten des Halses eingravierte Inschrift, die eventuell erst aus dem 13. Jahrhundert stammt. Hier wird ein bi-rasem al-amir Shams ad-Din wali Misr genannt, der wohl Gouverneur von „misr“ (Unterägypten und Kairo) war. Interessant ist die vollplastische Figur eines Lebewesens, die nicht dem islamischen Dogma zu entsprechen scheint. Da aber das Bilderverbot nicht immer auf den höfischen Bereich ausgeweitet wurde und die schiitischen Fatimiden ohnehin eine liberale Haltung einnahmen, bilden Skulpturen in Ägypten ein Teil der Hofkunst. Im Museum für Islamische Kunst in Kairo hat sich ein sitzende Löwenfigur erhalten. Der Berliner Löwe kann Teil eines mehrfigurigen Brunnenensembles gewesen sein. Er entsprach so dem am besten bekannten größeren Löwenbrunnen der Alhambra in Granada in Spanien. Der Löwe kann aber wegen seiner geringen Größe auch Teil einer größeren Konstruktion mit vielen Plastiken gewesen sein, wie sie auch in irakischen Handschriften seit dem 13. Jahrhunderts abgebildet wurden. Bronzen wie dieser Löwe waren im gesamten Mittelmeergebiet, besonders auch in Spanien verbreitet. Ein aus Spanien stammender Löwe befindet sich im Louvre in Paris. Man kann annehmen, dass die meisten die Zeiten nicht überstanden, sondern eingeschmolzen wurden.","short_description":"Dieser kleine Löwe mit dem offenen Maul und aufgerichtetem Schwanz wurde zur fatimidischen Zeit in Ägypten als Wasserspucker verwendet. Er ist aus Bronze gegossen und mit spiralförmigen Linien auf dem Rücken und an den Beinen versehen. Brunnen mit Tierfiguren waren am Mittelmeer weit verbreitet.","holder":"Museum für Islamische Kunst","dates":"5 - 6. H. / 11. – 12. Jh.","location":"Berlin","dimensions":"Höhe 11, 5 cm  Länge 14, 5 cm.","method_for_datation":"Eine genaue Datierung ist wegen fehlender Parallelen sehr schwierig. Daher kann nur eine allgemeine Datierung in die fatimidische Periode vorgeschlagen werden.","method_for_provenance":"Stilistische Vergleiche zu geschliffenen Gläsern aus den Ausgrabungen in Fustat/Alt-Kairo und die besondere Glasfarbe erlauben es, eine Herkunft in Ägypten als wahrscheinlich anzusehen. Erst neuere Forschungen oder Neufunde können weitere Hinweise bringen.","provenance":"Ägypten.","obtention":"Kunsthandel 1911.","bibliography":"Ettinghausen, R und Grabar, O. The Art and Architecture of Islam 650-1250, Harmondsworth, 1987, 197-200.  \n  \nEnderlein, V. Islamische Kunst, Dresden, 1990, 121-4.  \n  \nKat. Museum für Islamische Kunst, Berlin 1979, Nr. 313.  \n  \nKat. Museum für Islamische Kunst, Stuttgart/Zürich, 1980, 52-3 Nr. 20.  \n  \nWard, R. Islamic Metalwork, London, 1993, 60-9.","author":"Annette Hagedorn","keywords":["Bronzeguß","Fatimiden"],"materials":["Bronzeguß","graviert.","Hohlfigur"]}}
+{"4c2db764-43bb-574c-9e09-b5f486e451c3":{"name":"Liegender Löwe aus Mschatta.","description":"Liegender Löwe auf einer rechteckigen Sockelplatte. Bis auf die fehlenden Vorderpfoten und das offenbar mutwillig zerstörte Gesicht ist die Rundplastik gut erhalten. Der Löwe kauert auf den Hintertatzen und ruht auf den Unterschenkeln der Vorderbeine, so dass der Leib ganz auf dem Boden aufliegt. Das Haupt war erhoben und nach vorn gerichtet. Wegen der Zerstörungen lassen sich keine Details mehr erkennen. Von den Ohren zum Halsansatz fällt die Mähne in flach gearbeiteten, kurzen, nach auswärts eingerollten Locken zur Schulter und auf den Rücken hinab. Die Rippen und der Brustkorbrand sind durch flache Kerben charakterisiert. Das Hinterteil, über welchem der Schwanz liegt ist fast rund. Die Pfoten sind betont breit und lang und liegen eng am Körper an. Die Haltung des schlanken Tieres scheint eine angespannte Aufmerksamkeit anzudeuten. Möglicherweise gehören getrennt gefundene Löwentatzen zu diesem Tier. Sie könnten aber auch als Hinweis dafür gewertet werden, dass ein zweiter Löwe zur symmetrischen Ergänzung für den Audienztrakt des Palastes vorgesehen war. Löwen waren fester Bestandteil der Ikonographie sowohl spätantiker als auch sasanidischer Herrscherdarstellungen, so daß die omaijadischen Kalifen diese Tradition übernahmen. Besonders deutlich ist dies durch zwei Löwen, die das Podest des stehenden Kalifen in Khirbat al-Mafjar tragen und somit auf die Lebendigkeit dieser Tradition in omaijadischer Zeit hinweisen. Vergleichbare freistehende Löwenskulpturen aus der omaijadischen Zeit sind bislang an keinem anderen Fundort bekannt geworden.","short_description":"Dieser majestätische Löwe wurde 1903 innerhalb der Mauern des Palastes von Mschatta in der Nähe einer Anlage gefunden, die möglicherweise als Audienzsaal geplant war. Löwen wurden mit Macht und Stärke assoziiert und waren daher passende Symbole im Palast des umayyadischen Herrschers.","holder":"Museum für Islamische Kunst","initial_owner":"Wahrscheinlich al-Walid II. 125-126 H./ 743-744.","dates":"wahrscheinlich 125-126 H./ 743-744.","location":"Berlin","dimensions":"Höhe 72 cm Breite 42  cm Länge 122 cm.","method_for_datation":"Durch Fundumstände bei der Bergung in Qasr al-Mshatta 1903 ist die Herkunft des Stückes gewährleistet und es kann daher eine Gleichzeitigkeit mit der Fassade angenommen werden, so dass die Datierung in Analogie zu der Datierung der Fassade vorgenommen wird.","method_for_provenance":"Durch die Fundumstände bei der Bergung in Qasr al-Mshatta 1903 ist die Herkunft des Stückes gewährleistet.","provenance":"Palast von Mschatta, Jordanien.","obtention":"Erwerbung als Schenkung des Sultans Abdul Hamid II. an Kaiser Wilhelm II. Geschenk Kaiser Wilhelm II. an die Königlichen Museen in Berlin 1903.","bibliography":"Schulz, B. Mschatta. I: Bericht über die Aufnahme der Ruine, Jahrbuch der Königlich Preuzischen Kunstsammlungen 35, 1904, 205-224. Taf.I.  \n  \nHamilton, R. Khirbat al-Mafjar. An Arabian Mansion in the Jordan Valley, Oxford, 1959, 228-232, Pl. LV,1. Museum für Islamische Kunst, Mainz, 2001, 117-125.  \n  \nTrümpelmann, L. Die Skulpturen von Mschatta. Archäologischer Anzeiger Heft 2, 1965, 246 Abb. 25.","dynasty":"Omaijaden","linkcatalogs":"IAM_JO_EN_001","author":"Annette Hagedorn","keywords":["freistehende Plastik","Skulptur eines Löwen"],"materials":["Kalkstein, behauen und geglättet."]},"d2379132-91f2-5a63-8508-ac615d5bf783":{"name":"Fragment einer Frauenstatue aus Mschatta.","description":"Das Fragment der unteren Hälfte eines Frauenkörpers zeigt eine Frau mit einem von den Hüften bis unter das Gesäß abgerutschtem Tuch. Es ist noch zu erkennen, daß die Frau mit ihrer rechten Hand das faltige Gewand tief am Oberschenkel hält, auch auf der linken Körperseite sind im Bereich der Oberschenkel Reste des Gewandes erhalten. Der gesamte Hüft- und Gesäßbereich der Figur ist unverhüllt. Die Oberschenkel sind bis kurz über die Knie erhalten. Ihre Rückseite ist zum Teil vom Stoff bedeckt, auf der Vorderseite sind die Beine der Figur nackt. Die Frauenfigur entspricht in ihren rundlichen Poportionen und ihren üppigen Formen dem Schönheitsideal der umaijadischen Zeit für die darstellende Kunst. Sie gehörten zum höfischen Themenrepertoire. Auf dem linken Oberschenkel der Dargestellten ist eine tief eingehauene, von oben nach unten verlaufende Inschrift in Kufi-Duktus zu erkennen, die ehemals als Name der Frau angegeben wurde. Eine befriedigende Lesung ist bislang nicht gelungen. Das Fragment gehört zu einer Gruppe von Frauendarstellungen in verschiedenen umaijadischen Schlössern. Es ist davon auzugehen, daß byzantinische Skulpturen und Malereien sowie sasanidische Skulpturen Vorbilder für die Gestaltung lieferten. Die Umaijaden entwickelten ein eigenes höfisches Themenrepertoire und griffen auf ältere Vorbilder zurück. Lebensgroße Frauenskulpturen wurden neben denen in Mschatta, auch in Khirbat al-Mafdjar und Qasr al-Hair al-Gharbi gefunden. Fast lebensgroße Malerei dekoriert den Palast in Qusayr Amra. Es stellt sich die Frage, ob in der frühen Umaijadenzeit weniger starke dogmatische Glaubensvorstellungen als in späterer Zeit das Entstehen förderten. Zu erkennen ist auf jeden Fall, dass die Frauen als Tänzerinnen und Musikanten dargestellt wurden, als Bewohnerinnen des Harems und als Göttinnen. Ob diese Frauenskulptur aus Mschatta eine Bewohnerin des Harems darstellt, ist wegen des Erhaltungszustandes nicht mehr zu erkennen. Eine zweite Frauenskulptur aus Mschatta trägt an ihrer linken Seite einen getriebenen Kessel oder einen Stoffbeutel, um sich oder den Herrscher mit Duftstoffen zu besprengen. Skulpturen wie diese beweisen, wie stark in dieser Zeit noch vorislamische Darstellungen wirkten. Daß die Figur durch Hiebe verletzt wurde zeigt außerdem die Ablehnung freistehender Skulptur in späterer Zeit.","short_description":"Zur Zeit der Umayyaden statteten islamische Kalifen und Prinzen ihre Paläste mit einem reichhaltigen figurativen Repertoire aus. Dieser beschädigte weibliche Torso mit einer vertikalen Kufi-Inschrift auf dem linken Schenkel gehörte zu einer teilweise bekleideten, lebensgroßen Figur.","holder":"Museum für Islamische Kunst","initial_owner":"Wahrscheinlich al-Walid II. 125-126 H./ 743-744","dates":"um 125-126 H./ 743-744 n. Chr.","location":"Berlin","dimensions":"Höhe 70 cm Breite 50 cm.","method_for_datation":"Durch Fundumstände bei der Bergung in Qasr al-Mshatta 1903 ist die Herkunft des Stückes gewährleistet und es kann daher eine Gleichzeitigkeit mit der Fassade angenommen werden, so dass die Datierung in Analogie zu der Datierung der Fassade vorgenommen wird.","method_for_provenance":"Durch Fundumstände bei der Bergung in Qasr al-Mshatta 1903 ist die Herkunft des Stückes gewährleistet.","provenance":"Jordanien, Mschatta.","obtention":"Als Geschenk des osmanischen Sultans Abd al Hamid II. zusammen mit der Fassade von Mschatta 1903.","bibliography":"Baer, E. „Female Images in early Islam”, Damaszener Mitteilungen, 11, 1999, 13-24 Taf. 5a.  \n  \nHillenbrand, R. „La Dolce Vita in Early Islamic Syria: The Evidence of Later Umayyad Palaces”, Art History, 5/1, 1982, 1-35.  \n  \nTrümpelmann, L. Mschatta. Tübingen, 1962, 36.  \n  \nTrümpelmann, L. „Die Skulpturen von Mschatta“, Archäologischer Anzeiger, 2, (1965), 235-275, Abb. 9-12.  \n  \nTalgam, R., The Stylistic Origins of the Umayyad Sculpture. Wiesbaden, 2004, Band I 17, 29; Band II, 61, 67, 94, 108.","dynasty":"Omaijaden","linkcatalogs":"IAM_JO_EN_001","author":"Annette Hagedorn","keywords":["Fragment","Frauenfigur","Skulptur","Torso"],"materials":["Kalkstein, behauen und modelliert."]},"f968ffa7-16a4-52b6-80b2-1fcd031e5841":{"name":"Lautenspielerrelief.","description":"Die Herkunft dieses grob bearbeiteten Marmorblocks ist nicht bekannt. Nur aus Vergleichen mit Fragmenten anderer Bauten mit der gleichen Darstellung ist dieses Kunstwerk zu datieren und einem sozialen Umfeld zu zuordnen. Gezeigt wird ein Lautenspieler mit untergeschlagenen Beinen, der eine Laute spielt. Der Mann trägt eine Hose und ein Hemd mit weiten Ärmeln. Nach der Mode der Zeit hat der Musikant eine Frisur mit langen Haaren. Der Mann wird frontal gezeigt. Mit der linken Hand umgreift er den Lautenhals, mit der rechten hält er ein zum Spielen benutztes Plektrum. Hiermit wurden die Saiten des Instrumentes zum Klingen gebracht. Der Stil der Darstellung ist sehr reduziert. Details werden nicht angegeben. Die Oberfläche ist nur roh behauen; unter Umständen ist dies ein Indiz dafür, dass das Relief unvollendet blieb. Eine andere Möglichkeit wäre, dass das Stück einen Stucküberzug mit Bemalung trug. Steinreliefs wurden in seldschukischer Zeit unter anderem in Konya in die Stadtmauer eingelassen. Die Musik gehörte in allen Jahrhunderten zur prunkvollen Hofhaltung orientalischer Fürsten. Die Feste mit ihren Musikdarbietungen wurden schon in mittelalterlichen Quellen mit Bewunderung beschrieben. Hier wurde auch gesagt, wie sehr der Sultan oder der Fürst die Darbietungen genoss. Es wurde damals bei den Festen nicht nur gegessen, sondern auch Wein getrunken. Man hörte Lieder und Tänzer und Tänzerinnen traten auf. Die Musik empfand man als eine Freude and der Schönheit, die nicht nur gesehen werden konnte. Die alten Quellen wurden unter anderem von Ibn Khaldun und al-Ghazzali verfasst. Dass auch der irakische Christ Bar Hebraeus voller Bewunderung ein Fest des Rumsedschuken Ala ad-Din Kaiqobads im Jahr 1237 beschrieb, zeigt welche Gemeinsamkeiten die verschiedenen Religionsgemeinschaften hatten.","short_description":"Der Musiker auf diesem Marmorrelief spielt die Laute. Es gehörte vermutlich zu einer Gruppe ähnlicher Reliefs, die einen Palast mit Szenen aus dem höfischen Leben schmückten. Im seldschukischen Anatolien wurden Reliefs häufig angebracht, um verschiedene Bauten zu verzieren, wie z.B. diese Stadtmauern von Konya.","holder":"Museum für Islamische Kunst","initial_owner":"R. Nadolny, Deutscher Botschafter in der Türkei 1924-1933.","dates":"frühes 7./ frühes 13. Jahrhundert.","location":"Berlin","dimensions":"Höhe 36 cm Breite 20 cm.","method_for_datation":"Lautenspieler werden in der islamischen Kunst häufig dargestellt. Das Steinrelief ist charakteristisch für das seldschukische Kleinasien, da nur dort vergleichbare Reliefs üblich waren.","method_for_provenance":"Bei der Erwerbung wurde die Herkunft des Reliefs aus der Türkei von dem Vorbesitzer angegeben. Diese Angabe und die stilistischen Merkmale weisen auf das seldschukische Kleinasien hin.","provenance":"Türkei, Anatolien.","obtention":"Ankauf von R. Nadolny 1948.","bibliography":"Kühnel, E. „Der Lautenspieler in der islamischen Kunst“, Berichte aus den ehemaligen Preussischen Kunstsammlungen 1, 1951, 29-35 Abb. 6.  \n  \nFarmer, H. G. Islam. Musikgeschichte in Bildern (Hrsg. H. Beseler und M. Schneider) Bd. III/2, Leipzig, 1966, 54-5 Abb. 39.  \n  \nHagedorn, A. Die Blacas-Kanne. Zu Ikonographie und Bedeutung islamischer Metallarbeiten des Vorderen Orients im 13. und 14. Jahrhundert, Münster, 1992, 93, 109-111, 137/138.  \n  \nSchöttler, P. Die Rumseldschuken, Freiburg, 1995, 81 Abb. 360.  \n  \nKat. Museum für Islamische Kunst. Mainz, 2001, 68.","dynasty":"Rum-Seldschuken","author":"Annette Hagedorn","keywords":["Anatolien","Lautenspieler","Marmor","Relief","Rumseldschuken"],"materials":["Marmor."]},"fa6093d9-67a1-536f-b0bb-38a5d07cb915":{"name":"Brunnen-Löwe.","description":"Daß die fatimidische Kunst vielfältig war, zeigt eine Skulptur wie diese Hohlfigur eines stehenden Löwens mit erhobenem, henkelförmig geführtem Schweif mit Quaste. Sein Maul hat der Löwe geöffnet, es nahm ehemals ein Zuflußrohr auf. Der Löwe ist in sehr abstrakten Formen modelliert. So hat er flache Pranken, linear gezeichnete Rippen und der Ohrenansatz ist genau so wie Augenwülste in schlichten Linien angegeben. Die Oberfläche des Körpers ist auf dem Rücken des Tieres, im Brustbereich und an den Schenkeln mit Spiraldekor geschmückt, das den stilisierten Gesamteindruck der Figur unterstreicht. Gut zu sehen ist die auf beiden Seiten des Halses eingravierte Inschrift, die eventuell erst aus dem 13. Jahrhundert stammt. Hier wird ein bi-rasem al-amir Shams ad-Din wali Misr genannt, der wohl Gouverneur von „misr“ (Unterägypten und Kairo) war. Interessant ist die vollplastische Figur eines Lebewesens, die nicht dem islamischen Dogma zu entsprechen scheint. Da aber das Bilderverbot nicht immer auf den höfischen Bereich ausgeweitet wurde und die schiitischen Fatimiden ohnehin eine liberale Haltung einnahmen, bilden Skulpturen in Ägypten ein Teil der Hofkunst. Im Museum für Islamische Kunst in Kairo hat sich ein sitzende Löwenfigur erhalten. Der Berliner Löwe kann Teil eines mehrfigurigen Brunnenensembles gewesen sein. Er entsprach so dem am besten bekannten größeren Löwenbrunnen der Alhambra in Granada in Spanien. Der Löwe kann aber wegen seiner geringen Größe auch Teil einer größeren Konstruktion mit vielen Plastiken gewesen sein, wie sie auch in irakischen Handschriften seit dem 13. Jahrhunderts abgebildet wurden. Bronzen wie dieser Löwe waren im gesamten Mittelmeergebiet, besonders auch in Spanien verbreitet. Ein aus Spanien stammender Löwe befindet sich im Louvre in Paris. Man kann annehmen, dass die meisten die Zeiten nicht überstanden, sondern eingeschmolzen wurden.","short_description":"Dieser kleine Löwe mit dem offenen Maul und aufgerichtetem Schwanz wurde zur fatimidischen Zeit in Ägypten als Wasserspucker verwendet. Er ist aus Bronze gegossen und mit spiralförmigen Linien auf dem Rücken und an den Beinen versehen. Brunnen mit Tierfiguren waren am Mittelmeer weit verbreitet.","holder":"Museum für Islamische Kunst","dates":"5 - 6. H. / 11. – 12. Jh.","location":"Berlin","dimensions":"Höhe 11, 5 cm  Länge 14, 5 cm.","method_for_datation":"Eine genaue Datierung ist wegen fehlender Parallelen sehr schwierig. Daher kann nur eine allgemeine Datierung in die fatimidische Periode vorgeschlagen werden.","method_for_provenance":"Stilistische Vergleiche zu geschliffenen Gläsern aus den Ausgrabungen in Fustat/Alt-Kairo und die besondere Glasfarbe erlauben es, eine Herkunft in Ägypten als wahrscheinlich anzusehen. Erst neuere Forschungen oder Neufunde können weitere Hinweise bringen.","provenance":"Ägypten.","obtention":"Kunsthandel 1911.","bibliography":"Ettinghausen, R und Grabar, O. The Art and Architecture of Islam 650-1250, Harmondsworth, 1987, 197-200.  \n  \nEnderlein, V. Islamische Kunst, Dresden, 1990, 121-4.  \n  \nKat. Museum für Islamische Kunst, Berlin 1979, Nr. 313.  \n  \nKat. Museum für Islamische Kunst, Stuttgart/Zürich, 1980, 52-3 Nr. 20.  \n  \nWard, R. Islamic Metalwork, London, 1993, 60-9.","dynasty":"Fatimiden","author":"Annette Hagedorn","keywords":["Bronzeguß","Fatimiden"],"materials":["Bronzeguß, Hohlfigur, graviert."]}}