@museumwnf/prints-drawings-data 1.0.5 → 1.0.6

package/translations/items.cs.json

@@ -1 +1 @@
-{"131cc02c-dea1-5e00-b932-6c0832f9d8d7":{"name":"*Píle / Diligentia*","alternate_name":"Přičinlivost","description":"Kresba je jedním z návrhů na malířské řešení bočních stěn niky orloje olomoucké radnice – věžních hodin s několika chronologickými zařízeními a obrazovou symbolikou. Zobrazuje Píli, neboli Pričinlivost a Přesnost. Jejími atributy jsou pavouk tkající svou síť, přesýpací hodiny, kohout zobající zrní a umístění ženské figury do jeskyně. Zajímavým detailem je ostruha, kterou žena drží v ruce – i píli a přičinlivost je třeba pobízet. Tyto motivy jsou odvozeny z nejrozšířenější obrazové příručky – *Ikonologia* Cesare Ripy.  \nSoučástí kresebných návrhů byl detailní popis orloje, respektující původní rozvrh z 15. století. Výzdoba alegorickými scénami Sedmera svobodných umění měla výrazně profánní charakter. Mezi další výjevy patřily rovněž ženskými figurami s atributy personifikované Gramatika, Mechanika, Aritmetika, Astronomie, Filozofie, Dialektika, Hudba, Geometrie, Diligentia, doplněné o postavy Matematika, Hvězdáře a Apollona s Múzou a Pegasem. Soubor kreseb k dnes nedochovaným částem olomouckého orloje patří mezi nejvýznamnější díla předního olomouckého umělce. Působil jako malíř závěsných obrazů i nástropních maleb na střední a severní Moravě i ve východních Čechách. Za jeho hlavní dílo je považována freska auly jezuitské univerzity ve Vratislavi.  \nOlomoucký orloj je vedle pražského jediným v České republice. Jako součást městské radnice podtrhuje význam Olomouce jako sídla biskupství a přechodně hlavního města Moravy. Současná podoba orloje z 50. let 20. století v duchu socialistického realismu pochází od Karla Svolinského.","short_description":"Kresba je jedním z návrhů na malířské řešení olomouckého orloje. Výzdoba alegorickými scénami Sedmera svobodných umění měla výrazně profánní charakter a podtrhuje význam Olomouce jako sídla biskupství a přechodně hlavního města Moravy.","type":"Kresba","holder":"Olomouc, Státní okresní archiv","owner":"Olomouc, Státní okresní archiv","dates":"1746","location":"Olomouc, Státní okresní archiv, Morava","dimensions":"215 x 133 mm","place_of_production":"Olomouc","method_for_datation":"Malířská výzdoba obnovy radničního orloje byly zadána městskou radou dílně Jana Kryštofa Handkeho r. 1746 a v následujícím roce realizována. O souboru 12 kresebných návrhů pro orloj a jejich provedení se Handke zmiňuje ve svém životopise.","obtention":"Kresba byla až do konce 19. století uložena na radnici města Olomouce. Kolem r. 1900 byla ve správě Německého muzea, po té přešla do správy archivu – nejprve městského, později okresního.","bibliography":"*Autobiografie moravského malíře Jana Kryštofa Handkeho*, 1766, Brno, Moravský zemský archiv, fond G 12, sign. Cerroni II, inv. č. 180.  \nMilan Togner, *Jan Kryštof Handke – malířské dílo,* Olomouc 1994.  \nMilan Togner, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris – Rennes –  Brno 2003, č. kat. 66d, s. 193*–*194.  \nMiloslav Čermák, *Olomoucký orloj – Memoria*, Olomouc 2005.","artist_birthdate":"1694 Janovice u Rýmařova – 1774 Olomouc","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Alegorie","Atribut","Ikonologie","personifikace"],"materials":["Kresba perem v tmavohnědém tónu, lavírována, kolorována zelenou a červenou akvarelovou barvou, nahnědlý papír"]},"17f9a63f-8638-5603-ac11-f8d674b5657b":{"name":"*Ohňostroj uspořádaný při příležitosti korunovace obrazu Panny Marie Svatotomské v Brně*","description":"Ve 30. letech 18. století se Morava stala dějištěm dvou slavností, které tvořily protiváhu největších církevních festivit českého baroka – oslav beatifikace a kanonizace sv. Jana Nepomuckého v Praze (1729). Jako se stalo hlavní město českého království místem, kam se obrátila pozornost celé země, byly korunovace mariánských obrazů symbolickým stvrzením existence dvou hlavních měst markrabství Moravského – Olomouce a Brna. Těmito korunovacemi se Matka Boží stala Královnou Moravy a patronkou země. Oslavy korunovace obrazu P. Marie v Brně trvaly týden. Byla posvěcena nová kaple pro obraz a základní kámen ke stavbě nové prelatury kláštera augustiniánů. „Noc se změnila v den a město Brno v nový nebeský Jeruzalém plný vzdechů, chval a plesání\".  Na lesku města se podílelo nejen 5000 světel, ale také četné ohňostroje. Grafický list představuje jednu ze slavnostních efemérních architektur se sochařskou výzdobou a zaznamenáním pyrotechnických efektů. K ohňostroji samému byl vydán podrobný program, který ve 27 krocích seznamoval účastníky s režií celé události.  \nPo znamení, které daly trompety a tympány, zahájily ohňostoj výstřely z děl a přiletivší anděl zapálil bílým a červeným ohněm chronogram “Marie ozdoba a patronka města Brna”. Rakety postupně a osvětlily  šest postav v životní velikosti, císaře Karla IV., donátora obrazu, jeho bratra Jana Jindřicha, zakladatele kláštera a následně papežského génia, představujícího Klementa XII. jako ochránce milostného obrazu, kardinálského génia, připomínajícího olomouckého biskupa, korunovatele obrazu, klášterního génia, zobrazujícího tehdejšího převora a nakonec génia města Brna. Na závěr se roztočila ohnivá kola na pyramidách a pod zmíněnými postavami se rozhořelo šest srdcí. Kašna v popředí: uprostřed začala chrlit mnoho malých hvězd a modré květiny, ohněm se rozzářily i květinové girlandy. Posledním divem se za dělostřeleckých salv stal let dvouhlavého císařského orla, který se vznesl do výšky i s nápisem a s velkým množstvím ohně.","short_description":"Oslavy korunovace mariánských obrazů byly symbolickým stvrzením existence dvou hlavních měst markrabství Moravského – Olomouce a Brna. Matka Boží se tak stala Královnou Moravy a patronkou země. Grafický list představuje jednu ze slavnostních efemérních architektur se zaznamenáním pyrotechnických efektů.","type":"Grafika","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"1736","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"442 x 583 mm","place_of_production":"Brno","method_for_datation":"Značeno vlevo dole: *F. A. Baran del;* vpravo dole: *F. A. Mayer Sculp: Brunae.* Blíže neznámý F. A. Baran byl autorem a rytcem ohňostroje. František Antonín Mayer, žák Jana Jiřího Guttweina, byl knihtiskařem a rytcem v Brně. Je také autorem rytiny “stříbrného oltáře” a obrazu brněnské Thaumaturgy.","obtention":"Zakoupeno r. 1978 z uměleckého obchodu v Brně","bibliography":"Jan Royt, *Obraz a kult v Čechách 17. a 18. století*, Praha 1999, s. 169.  \nJana Oppeltová, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris – Rennes – Brno 2003, s. 157–158.  \nPavel Košťál, Ohňostroj jako součást barokní slavnosti korunovace obrazu P. Marie Svatotomské v Brně Léta Páně 1736, in: Jana Svobodová (ed.), *Baroko. Příběhy barokního Brna*, Brno 2009, s. 57–65.","artist_birthdate":"1667 ? – 1755 Brno","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["efemérní architektura","P. Marie","Slavnost"],"materials":["lept, papír"]},"32ae501a-15d6-534c-9b3c-572d30f5a223":{"name":"*Alegorie prosperity Moravy pod dobrou vládou Leopolda I (doktorská teze Karla Josefa Rodena)*","description":"Námětem grafického listu je alegorie země Moravy. Mapa ve formě zeměkoule – tedy moravského světa je obklopena nebeskými mocnostmi, zástupci stavu (duchovenstvo, šlechta, města) a alegorickými figurami. Vlevo poklekající žena se zrcadlem je personifikací *Prudentie* (obezřetnosti – předvídavosti). *Fortitudo* (statečnost – pevnost) reprezentuje ženská figura s masivním sloupem a herákleovskou lví kůží na hlavě spolu s opět ženskou postavou personifikující *Moderatio* (umírněnost – sebeovládání) s přesýpacími hodinami. Symbolicky pozdvižená ruka s váhami nad Moravou patří *Justitii* (spravedlnosti). Důstojnou postavu muže s parukou, opírajícího se jednou rukou o fasces a druhou o sochu Pallas Athény, můžeme interpretovat jako alegorii *Bonum consilium* – dobré rady a zároveň vzdělanosti. Podobně jako v případě nebeských mocností zajišťují představitelé stavu spolu s personifikacemi státně politických ctností rozkvět země pod vládou císaře Leopolda I. (1657–1705), jehož monogram *LI* tvoří střed celého listu. Výsledky dobré vlády naznačují rohy hojnosti s plody země, ale i  \ns atributy vzdělanosti nebo kameny se symboly planet, kterým odpovídají stříbro a železo, zajišťující bohatství země.  \nV centru kompozice je na křídlech říšského orla nesen obraz zázračné brněnské Panny Marie Svatotomské, jedné z hlavních záštit Moravy, doprovázené dalšími patrony země: věrozvěsty Cyrilem a Metodějem vlevo a sv. Václavem vpravo. Upřesnění funkce nebeské sféry, kde se objevují symboly planet nesené anděly, je vysvětleno textem na nápisové pásce: „*Božská moc řídí nebeské světy*“. Neobvyklou formu znázornění Moravy ve formě zeměkoule objasňuje potom druhá část sentence objevující se jako mluvící páska na rozmezí nebeské a pozemské sféry: „*a císař otcovskou mocí-péčí moravský svět*.”  \nGrafický list vznikl jako jedna z tezí, jimiž byla olomoucká univerzita proslulá. Po složení zkoušek bylo povinností absolventa zúčastnit se veřejné disputace, jejíž teze byly vytištěny jako návěstí. Některé z nich byly vyryty dle předloh domácích malířů ve slavných augsburských dílnách. Univerzitní prostředí melo značný vliv na vývoj barokní kultury na Moravě.","short_description":"Grafický list vznikl jako jedna z tezí, jimiž byla olomoucká univerzita proslulá. Některé z nich byly vyryty dle předloh domácích malířů v proslulých augsburských dílnách. Teze je typickým příkladem barokní symboliky. Vedle hlavních patronů země zachycuje personifikace ctností–dobré vlády, jež jsou předpokladem rozkvětu země.","type":"Grafika","holder":"Zemský archiv Opava","owner":"Zemský archiv Opava","dates":"1704","location":"Olomouc, Morava","dimensions":"1075 x 690 mm","place_of_production":"Olomouc","method_for_datation":"Grafický list je signován pouze provádějícím grafikem, olomouckým mědirytcem Antonínem Freindtem (1664–1727), autor kresebné předlohy není znám. Obsahuje též jméno objednavatele grafiky, jehož teze tvoří latinský text ve spodní části listu.","obtention":"Grafický list byl součástí sbírky univerzitních tezí olomoucké univerzity, která vznikla roku 1573 jako jezuitská kolej. Po zrušení řádu přešla do majetku města a v 50. letech 20. století pod správu státního archivu.","bibliography":"Josef Válka, in: Ivo Krsek – Zdeněk Kudělka – Miloš Stehlík – Josef Válka, *Umění baroka na Moravě a ve Slezsku,* Praha 1996, s. 18.  \nMilan Togner, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Brno–Paris–Rennes 2003, s. 86*–*88, č. kat. 3.","artist_birthdate":"1664 Olomouc? – 1727 Olomouc","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Emblém","personifikace"],"materials":["Mezzotinta"]},"7b582bf3-4e6a-5626-8f57-513177ccb1d0":{"name":"*Sv. Ondřej*","description":"Typ figury a motiv kříže ve tvaru X určují postavu jako sv. Ondřeje, galilejského rybáře, který se stal prvním následovníkem Krista. Apoštol byl podobně jako jeho bratr Petr ukřižován. Protáhlá postava s esovitě prohnutým tělem  \nv kontrapostním nakročení je načrtnuta lehkou obrysovou čarou. Hlavní pozornost je věnována modelaci tělesných objemů a podání systému draperií, které jsou vytvářeny důmyslnou a pečlivě provedenou soustavou paralelních a křížených šrafur, které střídají svoji hustotu i intenzitu.  \nJosef Winterhalder pocházel ze sochařské rodiny ve Schwarzwaldu. Po studiu na vídeňské akademii se usadil na Moravě, v Olomouci a ve Znojmě.  Na počátku 40. let, krátce po té co uskutečnil cestu do Drážďan, kde studoval sochařskou tvorbu Balthasara Permosera, obdržel rozsáhlou zakázku v Náměšti nad Oslavou. Vytvořil zde v mušlovém vápenci mezi lety 1740–1744 mj. soubor 20 soch světců a andělů v nadživotní velikosti pro most přes řeku, který je dnes jedním ze tří dochovaných v České republice. K realizaci náročné zakázky byl přizván sochař Alexander Jelínek, člen rozvětvené sochařské rodiny z Velkého Meziříčí.  \nV souvislosti s tímto úkolem vytvořil Winterhalder několik kreseb, z nichž se dochovaly v grafické sbírce Moravské galerie tři, zachycující sv. Jáchyma,  \nsv. Ondřeje a Archanděla sv. Michaela. Tyto brilantní ukázky barokní sochařské kresby ukazují jak zásadní úlohu při utváření Winterhalderova kreslířského stylu sehrál příklad  přítele malíře Paula Trogera. Podobné kresby se dochovaly také  \nk výzdobě dominikánského kostela v Brně.  \nKreslířské dílo Josefa Winterhaldera st. přispělo významnou měrou také  \nk dalšímu rozšiřování grafického projevu Paula Trogera mezi umělci činnými na Moravě. Své kresby např. uplatnil při umělecké výchově synovce, budoucího malíře Josefa Winterhaldera ml. Jako předlohy Winterhalderovy kreslířské záznamy však používali i další umělci jako malíř Johann Lucas Kracker v době svého několikaletého působení ve Znojmě.","short_description":"Kresba souvisí s výzdobou mostu v Náměšti nad Oslavou, jenž se jako jeden  \nz mála dodnes zachoval. Josef Winterhalder pocházel ze sochařské rodiny ve Schwarzwaldu. Po studiu na vídeňské akademii se usadil na Moravě, nejprve  \nv Olomouci a poté ve Znojmě.","type":"Kresba","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"1740–1744","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"215 x 157 mm","place_of_production":"Vídeň? Morava?","method_for_datation":"Kresba pochází zřejmě přímo z umělecké pozůstalosti Josefa Winterhaldera st. a její styl odpovídá způsobu tvorby tohoto sochaře.","obtention":"Kresba získaná již r. 1863 je částí konvolutu pocházejícího zřejmě přímo  \nz umělecké pozůstalosti Josefa Winterhaldera st. a jeho synovce, malíře Josefa Winterhaldera ml., který později přešel nejspíše do majetku sochaře Ondřeje Schweigla, poté archiváře Jana Petra Cerroniho a kustodů brněnského muzea Moritze Wilhelma Trappa a Emila Kořistky.","bibliography":"Jiří Kroupa, *Rakouská a moravská kresba 18. století,* Brno 1985, s. 10, č. kat. 35.  \nMiloš Stehlík, in: Ivo Krsek – Zdeněk Kudělka – Miloš Stehlík – Josef Válka, *Umění baroka na Moravě a ve Slezsku,* ed. Zdeněk Kudělka, Praha s. 379, č. kat. 131.  \nPavel Preiss, *Österreichische Zeichnung des 18. Jahrhunderts. Ausgewählte Werke aus böhmischen und mährischen Sammlungen*, Praha 1996, s. 71, č. kat. 32.  \nMonika Dachs, Josef Winterhalder der Ältere und Paul Troger, Definitionsversuch eines Zeichenstils. *Kunstjahrbuch der Stadt Linz 1996/97*, Linz 1998, s. 134, 138.   \nLubomír Slavíček, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris – Rennes –  Brno 2003, s. 252, č. kat. 94a.   \nMartin Pavlíček, *Josef Winterhalder st. (1702–1796),* Brno 2005, s. 152.","artist_birthdate":"1702 Vöhrenbach – 1769 Vídeň","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","materials":["Kresba perem a tuší, papír"]},"c17a9d7b-cb1a-5e3b-a30d-5c5dfc42e18d":{"name":"*Valtice, Lichtenštejnský zámek, průčelí*","alternate_name":"Feldsberg","description":"Návrh na fasádu představuje vedle sebe původní stav fasády (vpravo) a novou dekoraci podle návrhu císařského divadelního inženýra a dekoratéra Antonia Beduzziho. Pro Beduzziho dekoratérské myšlení je charakteristické, že vyšel ze stávajícího stavu a fasádu doplnil o planimetrické ozdoby na plochu fasády kladené postupně ve vrstvách na sebe. Důležitou roli pro něj přitom hrála především sochařská výzdoba a vojenská emblematika spojená s důstojnickou kariérou vládnoucího knížete.  \nKresba souvisí s důležitou etapou ve stavebních dějinách lichtenštejnského zámku Valtice. Rezidenční sídlo jednoho z nejvýznamnějších knížecích rodů  \nv Habsburské podunajské monarchii bylo stavěno na hranicích Dolních Rakous a Moravy po celou první polovinu 17. století a ještě na jeho sklonku bylo znovu upravováno. Na jeho vzniku se podílela postupně řada významných stavitelů, pracujících ve Vídni (Giovanni Battista Carlone, Giovanni Giacomo Tencalla, Giovanni Tencalla, Giovanni Pietro Tencalla, Domenico Martinelli, Pietro Giulietti ad.). Teprve však s nástupem knížat Antona Floriána a Josefa Jana došlo k jeho závěrečné přestavbě, jejímž výsledkem se stala dnešní podoba zámku.  \nArchitektem první etapy byl v letech 1713–1722 Anton Josef Ospel. Vytvořil rozsáhlý urbanistický projekt rezidence spojující nově upravené starší části  \ns novými hospodářskými a správními trakty. Ve druhé etapě nový kníže zastavil další budování prostorově rozlehlého sídla a soustředil se především na dekorativní výzdobu interiérů a fasád ústředního panského corps de logis. Nový architekt Beduzzi vytvořil pro knížete sérii vysoce kvalitních kreseb, které sloužily jako ukázkové modello pro závěrečné úpravy.","short_description":"Rezidenční sídlo jednoho z nejvýznamnějších knížecích rodů v Habsburské monarchii bylo výrazně upravováno v 1. polovině 18. století. Jeho novým architektem se stal císařský divadelní inženýr a dekoratér Antonio Beduzzi. Ten vytvořil sérii kreseb, které sloužily jako ukázkové modello pro závěrečné úpravy. Návrh na fasádu představuje vedle sebe původní stav fasády a návrh nové dekorace.","type":"Kresba","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"1724–1729","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"997 x 1436 mm","place_of_production":"Vídeň","obtention":"Kresba pochází z bohaté sbírky plánů brněnského stavitele Františka Antonína Grimma. Do r. 1945 se nacházela na zámku v Rájci nad Svitavou a poté byla uložena do Uměleckoprůmyslového musea v Brně. Od vzniku Moravské galerie  \nv Brně r. 1961 je součástí sbírky staré kresby a grafiky.","bibliography":"Wolfgang Georg Rizzi, Antonio Beduzzi und Johann Lucas von Hildebrandt, *Alte und Moderne Kunst* XXIV, 1979, Heft 166–167, s. 36–45.  \nJiří Kroupa, *František Antonín Grimm* –­  *architekt 18. století,* Brno – Kroměříž 1982, č. kat. 14, 1.  \nZdeněk Kudělka, in: Ivo Krsek –­­ Zdeněk Kudělka –­­ Miloš Stehlík –­­ Josef Válka, *Umění baroka na Moravě a ve Slezsku*, ed. Zdeněk Kudělka, Praha 1996, s. 229–231.  \nJiří Kroupa, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris – Rennes –  Brno 2003, s. 134, č. kat. 27.","artist_birthdate":"1675 Bologna – 1735 Vídeň","author":"Zora Wörgötter, Jiří Kroupa","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["dekorace","Emblematika","modello"],"materials":["Kresba perem a tuší, lavírováno modře, papír adjustovaný na plátně"]},"c3e7eb63-5667-5bab-9f33-9ffa073e393f":{"name":"*Uctívání Pallas Athény*","description":"Sochu bohyně moudrosti Pallas Athény na oltáři věnčí jedna skupina puttů  girlandou, zatímco jejich druhové sypou kadidlo do obětní nádoby se zápalnou obětí. Kresba vychází z několikaletého pobytu Paula Trogera v Itálii, kdy malíř mj. spolu s Martinem van Meytens „*studovali s tak neustálou pilnosti antické památky v okolí Říma, že se velmi často celé dny spokojili pouze s chlebem a vodou, aby mohli ve svém studiu nerušenì pokračovat*“. Jako bezprostřední předlohu pro ústřední motiv si malíř zvolil sochu Pallas Athény, která byla součástí proslulé sbírky antik markýze Vincenza Giustinianiho (dnes Řím, Musei Vaticani). Podoba této sochy byla známa i z grafického přepisu z r. 1631 a  \nz obrazových publikací o antických sochařských památkách. Podobné téma jako na brněnské kresbě zpracoval Paul Troger také v leptu, jehož vznik v roce 1724 spadá do doby malířova římského pobytu. Trogerův lept i brněnská kresba připomínají ryteckou techniku benátských peintre-graveur, využívajících pro modelaci a postižení světelných přechodů jemnou síť šrafur, zejména významného představitele malířství settecenta Giovanni Battisty Tiepola (1696–1770).  \nTéma oslavy bohyně moudrosti souvisí s dobovým rostoucím důrazem na vzdělanost. Trogerova nedokončená  kresba měla patrně sloužit jako předloha pro Moudrost oslavující grafický list. Hlavní motiv je detailně propracován, zatímco doprovodné figury puttů a krajinné pozadí zůstaly jen načrtnuty tužkou. Průběžné vlnovkovité šrafury svědčí o rychlé a expresivní kresbě malíře, který jako vlivný profesor vídeňské akademie patří mezi hlavní osobnosti středoevropské malby 18. století.","short_description":"Kresba znázorňující sochu bohyně moudrosti Pallas Athény vychází  \nz několikaletého pobytu Paula Trogera v Itálii, kde malíř studoval antické památky. Svým charakterem připomíná ryteckou techniku benátských peintre-graveur. Téma oslavy bohyně moudrosti souvisí s dobovým rostoucím důrazem na vzdělanost.","type":"Kresba","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"1723","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"307 x 216 mm","place_of_production":"Vídeň?","method_for_datation":"Autorské určení kresby vychází ze známé provenience. O Trogerově autorství svědčí především výrazná typika tváří puttů i expresivní šrafura.","obtention":"Kresba pravděpodobně pochází z pozůstalosti sochaře Josefa Winterhaldera staršího, který byl Trogerovým přítelem. Ze sbírek archiváře a historika Jana Petra Cerroniho a později kustoda Františkova musea v Brně Mořice Wilhelma Trappa byl získán do sbírek darem paní Trappové před r. 1863.","bibliography":"Wanda Aschenbrenner – Gregor Schweighofer, *Paul Troger. Leben und Werk*, Salzburg 1965.  \nLubomír Slavíček, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris – Rennes –  Brno 2003, s. 249, č. kat. 93.  \nJiří Kroupa, in: Eduard Hindelang – Lubomír Slavíček (eds.), *Franz Anton Maulbertsch und Mitteleuropa. Festschrift zum 30jährigen Bestehen des Museums Langenargen*, Langenargen – Brno 2007, s. 27–28.","artist_birthdate":"1698 Zell/Welsberg – 1762 Vídeň","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["antika","settecento"],"materials":["Kresba perem a hnědým inkoustem, papír"]},"cdb325fe-1956-58e5-9130-f95c81512902":{"name":"*Vizovice - zámecká kaple*","description":"Interiér kaple situované na konci jižního křídla zámku ve Vizovicích na Valašsku a komponované na centrálním půdoryse se třemi apsidami, je završen kupolí. Kresebný návrh nám je představuje v jedné rovině. Vlevo kazatelnu s reliéfem Křest Krista, hlavní oltář Nanebevzetí Panny Marie  se svatostánkem ve formě sarkofágu, postavami Mariiných rodičů sv. Jáchyma a sv. Anny a mariánským obrazem vynášeným anděly, jehož vrchol tvoří monogram jména Maria. Druhý oltář zdobený konsekračními kříži tvoří rámec pro obraz sv. Jana Nepomuckého. Třetí pole tvoří návrh oratoře s iluzivní draperií. V místě dveří je vyobrazen poslední ze cviklů klenby, dekorovaných tetramorfy evangelistů s anděly nesoucími evangelia. Zleva sv. Matouš, sv. Jan (orel), Sv. Marek (lev) a  \nsv. Lukáš (býk).  \nSchweiglův návrh, vyznačující se jemnou ornamentikou ve stylu Ludvíka XVI., byl jen s drobnými obměnami realizován do r. 1777 v souladu s požadavkem stavebníka zámku Heřmana Hannibala z Blümegenu (+1774), který kapli věnoval vzácná mešní roucha a liturgické předměty, které se zde uchovaly dodnes. Pro kazatelnu byl na místo návrhu vytvořen reliéf Narození Páně a oratorium bylo pojednáno mnohem úsporněji, bez divadelní opony.  \nRokokový, plasticky zdobený interiér je příznačným stylovým protipólem uměřené, klasizující architektury Františka Antonína Grimma, praktikujícího  \nv Římě v ateliéru Nicola di Salviho, ve Francii a v Německu. Návrh svědčí o všestrannosti vzdělaného brněnského sochaře, který nepodceňoval svou dekoratérskou úlohu, která s se završujícím stoletím  nabývala na významu.","short_description":"Návrh svědčí o všestrannosti vzdělaného brněnského sochaře, který nepodceňoval dekoratérskou úlohu, která se završujícím stoletím  nabývala na významu. Ve stylu Ludvíka XVI. zdobený interiér kaple je protipólem klasizující architektury F. A. Grimma, praktikujícího v Římě, ve Francii a v Německu.","type":"Kresba","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"před 1774","location":"Brno, Místodržtelský palác, Morava","dimensions":"354 x 575 mm","place_of_production":"Brno","method_for_datation":"Kresba je značena vlevo dole *And. Schveigl in. del*., vpravo *wird approbiert  \nH. Blümegen*; uprostřed tužkou *dieses gielt in Wissowitz*","obtention":"Kresba pochází ze sbírky brněnského archiváře a historika Jana Petra Cerroniho. Datum získání není uvedeno.","bibliography":"Jiří Kroupa, *Rakouská a moravská kresba 18. století*, Brno 1985, s. 5, č. kat. 85.  \nVlasta Kratinová, *Barock in Mähren*, Wien 1988, s. 89, č. kat. 51.  \nMiloš Stehlík, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris – Rennes –  Brno 2003, s. 332–333, č. kat. 156.  \nMiloš Stehlík, *Barok v soše*, Brno 2006, s. 157.","artist_birthdate":"1735 Brno – 1812 Brno","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["dekorace","evangelisté","Rokoko","styl Ludvíka XVI","svatostánek"],"materials":["Kresba perem a štětcem, lavírováno, papír"]}}
+{"131cc02c-dea1-5e00-b932-6c0832f9d8d7":{"name":"*Píle / Diligentia*","alternate_name":"Přičinlivost","description":"Kresba je jedním z návrhů na malířské řešení bočních stěn niky orloje olomoucké radnice – věžních hodin s několika chronologickými zařízeními a obrazovou symbolikou. Zobrazuje Píli, neboli Pričinlivost a Přesnost. Jejími atributy jsou pavouk tkající svou síť, přesýpací hodiny, kohout zobající zrní a umístění ženské figury do jeskyně. Zajímavým detailem je ostruha, kterou žena drží v ruce – i píli a přičinlivost je třeba pobízet. Tyto motivy jsou odvozeny z nejrozšířenější obrazové příručky – *Ikonologia* Cesare Ripy.  \nSoučástí kresebných návrhů byl detailní popis orloje, respektující původní rozvrh z 15. století. Výzdoba alegorickými scénami Sedmera svobodných umění měla výrazně profánní charakter. Mezi další výjevy patřily rovněž ženskými figurami s atributy personifikované Gramatika, Mechanika, Aritmetika, Astronomie, Filozofie, Dialektika, Hudba, Geometrie, Diligentia, doplněné o postavy Matematika, Hvězdáře a Apollona s Múzou a Pegasem. Soubor kreseb k dnes nedochovaným částem olomouckého orloje patří mezi nejvýznamnější díla předního olomouckého umělce. Působil jako malíř závěsných obrazů i nástropních maleb na střední a severní Moravě i ve východních Čechách. Za jeho hlavní dílo je považována freska auly jezuitské univerzity ve Vratislavi.  \nOlomoucký orloj je vedle pražského jediným v České republice. Jako součást městské radnice podtrhuje význam Olomouce jako sídla biskupství a přechodně hlavního města Moravy. Současná podoba orloje z 50. let 20. století v duchu socialistického realismu pochází od Karla Svolinského.","short_description":"Kresba je jedním z návrhů na malířské řešení olomouckého orloje. Výzdoba alegorickými scénami Sedmera svobodných umění měla výrazně profánní charakter a podtrhuje význam Olomouce jako sídla biskupství a přechodně hlavního města Moravy.","type":"Kresba","holder":"Olomouc, Státní okresní archiv","owner":"Olomouc, Státní okresní archiv","dates":"1746","location":"Olomouc, Státní okresní archiv, Morava","dimensions":"215 x 133 mm","place_of_production":"Olomouc","method_for_datation":"Malířská výzdoba obnovy radničního orloje byly zadána městskou radou dílně Jana Kryštofa Handkeho r. 1746 a v následujícím roce realizována. O souboru 12 kresebných návrhů pro orloj a jejich provedení se Handke zmiňuje ve svém životopise.","obtention":"Kresba byla až do konce 19. století uložena na radnici města Olomouce. Kolem r. 1900 byla ve správě Německého muzea, po té přešla do správy archivu – nejprve městského, později okresního.","bibliography":"*Autobiografie moravského malíře Jana Kryštofa Handkeho*, 1766, Brno, Moravský zemský archiv, fond G 12, sign. Cerroni II, inv. č. 180.  \nMilan Togner, *Jan Kryštof Handke – malířské dílo,* Olomouc 1994.  \nMilan Togner, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris – Rennes –  Brno 2003, č. kat. 66d, s. 193*–*194.  \nMiloslav Čermák, *Olomoucký orloj – Memoria*, Olomouc 2005.","artist_birthdate":"1694 Janovice u Rýmařova – 1774 Olomouc","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Ikonologie; alegorie; personifikace; atribut"],"materials":["Kresba perem v tmavohnědém tónu, lavírována, kolorována zelenou a červenou akvarelovou barvou, nahnědlý papír"]},"17f9a63f-8638-5603-ac11-f8d674b5657b":{"name":"*Ohňostroj uspořádaný při příležitosti korunovace obrazu Panny Marie Svatotomské v Brně*","description":"Ve 30. letech 18. století se Morava stala dějištěm dvou slavností, které tvořily protiváhu největších církevních festivit českého baroka – oslav beatifikace a kanonizace sv. Jana Nepomuckého v Praze (1729). Jako se stalo hlavní město českého království místem, kam se obrátila pozornost celé země, byly korunovace mariánských obrazů symbolickým stvrzením existence dvou hlavních měst markrabství Moravského – Olomouce a Brna. Těmito korunovacemi se Matka Boží stala Královnou Moravy a patronkou země. Oslavy korunovace obrazu P. Marie v Brně trvaly týden. Byla posvěcena nová kaple pro obraz a základní kámen ke stavbě nové prelatury kláštera augustiniánů. „Noc se změnila v den a město Brno v nový nebeský Jeruzalém plný vzdechů, chval a plesání\".  Na lesku města se podílelo nejen 5000 světel, ale také četné ohňostroje. Grafický list představuje jednu ze slavnostních efemérních architektur se sochařskou výzdobou a zaznamenáním pyrotechnických efektů. K ohňostroji samému byl vydán podrobný program, který ve 27 krocích seznamoval účastníky s režií celé události.  \nPo znamení, které daly trompety a tympány, zahájily ohňostoj výstřely z děl a přiletivší anděl zapálil bílým a červeným ohněm chronogram “Marie ozdoba a patronka města Brna”. Rakety postupně a osvětlily  šest postav v životní velikosti, císaře Karla IV., donátora obrazu, jeho bratra Jana Jindřicha, zakladatele kláštera a následně papežského génia, představujícího Klementa XII. jako ochránce milostného obrazu, kardinálského génia, připomínajícího olomouckého biskupa, korunovatele obrazu, klášterního génia, zobrazujícího tehdejšího převora a nakonec génia města Brna. Na závěr se roztočila ohnivá kola na pyramidách a pod zmíněnými postavami se rozhořelo šest srdcí. Kašna v popředí: uprostřed začala chrlit mnoho malých hvězd a modré květiny, ohněm se rozzářily i květinové girlandy. Posledním divem se za dělostřeleckých salv stal let dvouhlavého císařského orla, který se vznesl do výšky i s nápisem a s velkým množstvím ohně.","short_description":"Oslavy korunovace mariánských obrazů byly symbolickým stvrzením existence dvou hlavních měst markrabství Moravského – Olomouce a Brna. Matka Boží se tak stala Královnou Moravy a patronkou země. Grafický list představuje jednu ze slavnostních efemérních architektur se zaznamenáním pyrotechnických efektů.","type":"Grafika","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"1736","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"442 x 583 mm","place_of_production":"Brno","method_for_datation":"Značeno vlevo dole: *F. A. Baran del;* vpravo dole: *F. A. Mayer Sculp: Brunae.* Blíže neznámý F. A. Baran byl autorem a rytcem ohňostroje. František Antonín Mayer, žák Jana Jiřího Guttweina, byl knihtiskařem a rytcem v Brně. Je také autorem rytiny “stříbrného oltáře” a obrazu brněnské Thaumaturgy.","obtention":"Zakoupeno r. 1978 z uměleckého obchodu v Brně","bibliography":"Jan Royt, *Obraz a kult v Čechách 17. a 18. století*, Praha 1999, s. 169.  \nJana Oppeltová, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris – Rennes – Brno 2003, s. 157–158.  \nPavel Košťál, Ohňostroj jako součást barokní slavnosti korunovace obrazu P. Marie Svatotomské v Brně Léta Páně 1736, in: Jana Svobodová (ed.), *Baroko. Příběhy barokního Brna*, Brno 2009, s. 57–65.","artist_birthdate":"1667 ? – 1755 Brno","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Slavnost; P. Marie; efemérní architektura"],"materials":["lept, papír"]},"32ae501a-15d6-534c-9b3c-572d30f5a223":{"name":"*Alegorie prosperity Moravy pod dobrou vládou Leopolda I (doktorská teze Karla Josefa Rodena)*","description":"Námětem grafického listu je alegorie země Moravy. Mapa ve formě zeměkoule – tedy moravského světa je obklopena nebeskými mocnostmi, zástupci stavu (duchovenstvo, šlechta, města) a alegorickými figurami. Vlevo poklekající žena se zrcadlem je personifikací *Prudentie* (obezřetnosti – předvídavosti). *Fortitudo* (statečnost – pevnost) reprezentuje ženská figura s masivním sloupem a herákleovskou lví kůží na hlavě spolu s opět ženskou postavou personifikující *Moderatio* (umírněnost – sebeovládání) s přesýpacími hodinami. Symbolicky pozdvižená ruka s váhami nad Moravou patří *Justitii* (spravedlnosti). Důstojnou postavu muže s parukou, opírajícího se jednou rukou o fasces a druhou o sochu Pallas Athény, můžeme interpretovat jako alegorii *Bonum consilium* – dobré rady a zároveň vzdělanosti. Podobně jako v případě nebeských mocností zajišťují představitelé stavu spolu s personifikacemi státně politických ctností rozkvět země pod vládou císaře Leopolda I. (1657–1705), jehož monogram *LI* tvoří střed celého listu. Výsledky dobré vlády naznačují rohy hojnosti s plody země, ale i  \ns atributy vzdělanosti nebo kameny se symboly planet, kterým odpovídají stříbro a železo, zajišťující bohatství země.  \nV centru kompozice je na křídlech říšského orla nesen obraz zázračné brněnské Panny Marie Svatotomské, jedné z hlavních záštit Moravy, doprovázené dalšími patrony země: věrozvěsty Cyrilem a Metodějem vlevo a sv. Václavem vpravo. Upřesnění funkce nebeské sféry, kde se objevují symboly planet nesené anděly, je vysvětleno textem na nápisové pásce: „*Božská moc řídí nebeské světy*“. Neobvyklou formu znázornění Moravy ve formě zeměkoule objasňuje potom druhá část sentence objevující se jako mluvící páska na rozmezí nebeské a pozemské sféry: „*a císař otcovskou mocí-péčí moravský svět*.”  \nGrafický list vznikl jako jedna z tezí, jimiž byla olomoucká univerzita proslulá. Po složení zkoušek bylo povinností absolventa zúčastnit se veřejné disputace, jejíž teze byly vytištěny jako návěstí. Některé z nich byly vyryty dle předloh domácích malířů ve slavných augsburských dílnách. Univerzitní prostředí melo značný vliv na vývoj barokní kultury na Moravě.","short_description":"Grafický list vznikl jako jedna z tezí, jimiž byla olomoucká univerzita proslulá. Některé z nich byly vyryty dle předloh domácích malířů v proslulých augsburských dílnách. Teze je typickým příkladem barokní symboliky. Vedle hlavních patronů země zachycuje personifikace ctností–dobré vlády, jež jsou předpokladem rozkvětu země.","type":"Grafika","holder":"Zemský archiv Opava","owner":"Zemský archiv Opava","dates":"1704","location":"Olomouc, Morava","dimensions":"1075 x 690 mm","place_of_production":"Olomouc","method_for_datation":"Grafický list je signován pouze provádějícím grafikem, olomouckým mědirytcem Antonínem Freindtem (1664–1727), autor kresebné předlohy není znám. Obsahuje též jméno objednavatele grafiky, jehož teze tvoří latinský text ve spodní části listu.","obtention":"Grafický list byl součástí sbírky univerzitních tezí olomoucké univerzity, která vznikla roku 1573 jako jezuitská kolej. Po zrušení řádu přešla do majetku města a v 50. letech 20. století pod správu státního archivu.","bibliography":"Josef Válka, in: Ivo Krsek – Zdeněk Kudělka – Miloš Stehlík – Josef Válka, *Umění baroka na Moravě a ve Slezsku,* Praha 1996, s. 18.  \nMilan Togner, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Brno–Paris–Rennes 2003, s. 86*–*88, č. kat. 3.","artist_birthdate":"1664 Olomouc? – 1727 Olomouc","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Emblém; personifikace"],"materials":["Mezzotinta"]},"7b582bf3-4e6a-5626-8f57-513177ccb1d0":{"name":"*Sv. Ondřej*","description":"Typ figury a motiv kříže ve tvaru X určují postavu jako sv. Ondřeje, galilejského rybáře, který se stal prvním následovníkem Krista. Apoštol byl podobně jako jeho bratr Petr ukřižován. Protáhlá postava s esovitě prohnutým tělem  \nv kontrapostním nakročení je načrtnuta lehkou obrysovou čarou. Hlavní pozornost je věnována modelaci tělesných objemů a podání systému draperií, které jsou vytvářeny důmyslnou a pečlivě provedenou soustavou paralelních a křížených šrafur, které střídají svoji hustotu i intenzitu.  \nJosef Winterhalder pocházel ze sochařské rodiny ve Schwarzwaldu. Po studiu na vídeňské akademii se usadil na Moravě, v Olomouci a ve Znojmě.  Na počátku 40. let, krátce po té co uskutečnil cestu do Drážďan, kde studoval sochařskou tvorbu Balthasara Permosera, obdržel rozsáhlou zakázku v Náměšti nad Oslavou. Vytvořil zde v mušlovém vápenci mezi lety 1740–1744 mj. soubor 20 soch světců a andělů v nadživotní velikosti pro most přes řeku, který je dnes jedním ze tří dochovaných v České republice. K realizaci náročné zakázky byl přizván sochař Alexander Jelínek, člen rozvětvené sochařské rodiny z Velkého Meziříčí.  \nV souvislosti s tímto úkolem vytvořil Winterhalder několik kreseb, z nichž se dochovaly v grafické sbírce Moravské galerie tři, zachycující sv. Jáchyma,  \nsv. Ondřeje a Archanděla sv. Michaela. Tyto brilantní ukázky barokní sochařské kresby ukazují jak zásadní úlohu při utváření Winterhalderova kreslířského stylu sehrál příklad  přítele malíře Paula Trogera. Podobné kresby se dochovaly také  \nk výzdobě dominikánského kostela v Brně.  \nKreslířské dílo Josefa Winterhaldera st. přispělo významnou měrou také  \nk dalšímu rozšiřování grafického projevu Paula Trogera mezi umělci činnými na Moravě. Své kresby např. uplatnil při umělecké výchově synovce, budoucího malíře Josefa Winterhaldera ml. Jako předlohy Winterhalderovy kreslířské záznamy však používali i další umělci jako malíř Johann Lucas Kracker v době svého několikaletého působení ve Znojmě.","short_description":"Kresba souvisí s výzdobou mostu v Náměšti nad Oslavou, jenž se jako jeden  \nz mála dodnes zachoval. Josef Winterhalder pocházel ze sochařské rodiny ve Schwarzwaldu. Po studiu na vídeňské akademii se usadil na Moravě, nejprve  \nv Olomouci a poté ve Znojmě.","type":"Kresba","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"1740–1744","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"215 x 157 mm","place_of_production":"Vídeň? Morava?","method_for_datation":"Kresba pochází zřejmě přímo z umělecké pozůstalosti Josefa Winterhaldera st. a její styl odpovídá způsobu tvorby tohoto sochaře.","obtention":"Kresba získaná již r. 1863 je částí konvolutu pocházejícího zřejmě přímo  \nz umělecké pozůstalosti Josefa Winterhaldera st. a jeho synovce, malíře Josefa Winterhaldera ml., který později přešel nejspíše do majetku sochaře Ondřeje Schweigla, poté archiváře Jana Petra Cerroniho a kustodů brněnského muzea Moritze Wilhelma Trappa a Emila Kořistky.","bibliography":"Jiří Kroupa, *Rakouská a moravská kresba 18. století,* Brno 1985, s. 10, č. kat. 35.  \nMiloš Stehlík, in: Ivo Krsek – Zdeněk Kudělka – Miloš Stehlík – Josef Válka, *Umění baroka na Moravě a ve Slezsku,* ed. Zdeněk Kudělka, Praha s. 379, č. kat. 131.  \nPavel Preiss, *Österreichische Zeichnung des 18. Jahrhunderts. Ausgewählte Werke aus böhmischen und mährischen Sammlungen*, Praha 1996, s. 71, č. kat. 32.  \nMonika Dachs, Josef Winterhalder der Ältere und Paul Troger, Definitionsversuch eines Zeichenstils. *Kunstjahrbuch der Stadt Linz 1996/97*, Linz 1998, s. 134, 138.   \nLubomír Slavíček, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris – Rennes –  Brno 2003, s. 252, č. kat. 94a.   \nMartin Pavlíček, *Josef Winterhalder st. (1702–1796),* Brno 2005, s. 152.","artist_birthdate":"1702 Vöhrenbach – 1769 Vídeň","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","materials":["Kresba perem a tuší, papír"]},"c17a9d7b-cb1a-5e3b-a30d-5c5dfc42e18d":{"name":"*Valtice, Lichtenštejnský zámek, průčelí*","alternate_name":"Feldsberg","description":"Návrh na fasádu představuje vedle sebe původní stav fasády (vpravo) a novou dekoraci podle návrhu císařského divadelního inženýra a dekoratéra Antonia Beduzziho. Pro Beduzziho dekoratérské myšlení je charakteristické, že vyšel ze stávajícího stavu a fasádu doplnil o planimetrické ozdoby na plochu fasády kladené postupně ve vrstvách na sebe. Důležitou roli pro něj přitom hrála především sochařská výzdoba a vojenská emblematika spojená s důstojnickou kariérou vládnoucího knížete.  \nKresba souvisí s důležitou etapou ve stavebních dějinách lichtenštejnského zámku Valtice. Rezidenční sídlo jednoho z nejvýznamnějších knížecích rodů  \nv Habsburské podunajské monarchii bylo stavěno na hranicích Dolních Rakous a Moravy po celou první polovinu 17. století a ještě na jeho sklonku bylo znovu upravováno. Na jeho vzniku se podílela postupně řada významných stavitelů, pracujících ve Vídni (Giovanni Battista Carlone, Giovanni Giacomo Tencalla, Giovanni Tencalla, Giovanni Pietro Tencalla, Domenico Martinelli, Pietro Giulietti ad.). Teprve však s nástupem knížat Antona Floriána a Josefa Jana došlo k jeho závěrečné přestavbě, jejímž výsledkem se stala dnešní podoba zámku.  \nArchitektem první etapy byl v letech 1713–1722 Anton Josef Ospel. Vytvořil rozsáhlý urbanistický projekt rezidence spojující nově upravené starší části  \ns novými hospodářskými a správními trakty. Ve druhé etapě nový kníže zastavil další budování prostorově rozlehlého sídla a soustředil se především na dekorativní výzdobu interiérů a fasád ústředního panského corps de logis. Nový architekt Beduzzi vytvořil pro knížete sérii vysoce kvalitních kreseb, které sloužily jako ukázkové modello pro závěrečné úpravy.","short_description":"Rezidenční sídlo jednoho z nejvýznamnějších knížecích rodů v Habsburské monarchii bylo výrazně upravováno v 1. polovině 18. století. Jeho novým architektem se stal císařský divadelní inženýr a dekoratér Antonio Beduzzi. Ten vytvořil sérii kreseb, které sloužily jako ukázkové modello pro závěrečné úpravy. Návrh na fasádu představuje vedle sebe původní stav fasády a návrh nové dekorace.","type":"Kresba","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"1724–1729","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"997 x 1436 mm","place_of_production":"Vídeň","obtention":"Kresba pochází z bohaté sbírky plánů brněnského stavitele Františka Antonína Grimma. Do r. 1945 se nacházela na zámku v Rájci nad Svitavou a poté byla uložena do Uměleckoprůmyslového musea v Brně. Od vzniku Moravské galerie  \nv Brně r. 1961 je součástí sbírky staré kresby a grafiky.","bibliography":"Wolfgang Georg Rizzi, Antonio Beduzzi und Johann Lucas von Hildebrandt, *Alte und Moderne Kunst* XXIV, 1979, Heft 166–167, s. 36–45.  \nJiří Kroupa, *František Antonín Grimm* –­  *architekt 18. století,* Brno – Kroměříž 1982, č. kat. 14, 1.  \nZdeněk Kudělka, in: Ivo Krsek –­­ Zdeněk Kudělka –­­ Miloš Stehlík –­­ Josef Válka, *Umění baroka na Moravě a ve Slezsku*, ed. Zdeněk Kudělka, Praha 1996, s. 229–231.  \nJiří Kroupa, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris – Rennes –  Brno 2003, s. 134, č. kat. 27.","artist_birthdate":"1675 Bologna – 1735 Vídeň","author":"Zora Wörgötter, Jiří Kroupa","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Emblematika; dekorace; modello"],"materials":["Kresba perem a tuší, lavírováno modře, papír adjustovaný na plátně"]},"c3e7eb63-5667-5bab-9f33-9ffa073e393f":{"name":"*Uctívání Pallas Athény*","description":"Sochu bohyně moudrosti Pallas Athény na oltáři věnčí jedna skupina puttů  girlandou, zatímco jejich druhové sypou kadidlo do obětní nádoby se zápalnou obětí. Kresba vychází z několikaletého pobytu Paula Trogera v Itálii, kdy malíř mj. spolu s Martinem van Meytens „*studovali s tak neustálou pilnosti antické památky v okolí Říma, že se velmi často celé dny spokojili pouze s chlebem a vodou, aby mohli ve svém studiu nerušenì pokračovat*“. Jako bezprostřední předlohu pro ústřední motiv si malíř zvolil sochu Pallas Athény, která byla součástí proslulé sbírky antik markýze Vincenza Giustinianiho (dnes Řím, Musei Vaticani). Podoba této sochy byla známa i z grafického přepisu z r. 1631 a  \nz obrazových publikací o antických sochařských památkách. Podobné téma jako na brněnské kresbě zpracoval Paul Troger také v leptu, jehož vznik v roce 1724 spadá do doby malířova římského pobytu. Trogerův lept i brněnská kresba připomínají ryteckou techniku benátských peintre-graveur, využívajících pro modelaci a postižení světelných přechodů jemnou síť šrafur, zejména významného představitele malířství settecenta Giovanni Battisty Tiepola (1696–1770).  \nTéma oslavy bohyně moudrosti souvisí s dobovým rostoucím důrazem na vzdělanost. Trogerova nedokončená  kresba měla patrně sloužit jako předloha pro Moudrost oslavující grafický list. Hlavní motiv je detailně propracován, zatímco doprovodné figury puttů a krajinné pozadí zůstaly jen načrtnuty tužkou. Průběžné vlnovkovité šrafury svědčí o rychlé a expresivní kresbě malíře, který jako vlivný profesor vídeňské akademie patří mezi hlavní osobnosti středoevropské malby 18. století.","short_description":"Kresba znázorňující sochu bohyně moudrosti Pallas Athény vychází  \nz několikaletého pobytu Paula Trogera v Itálii, kde malíř studoval antické památky. Svým charakterem připomíná ryteckou techniku benátských peintre-graveur. Téma oslavy bohyně moudrosti souvisí s dobovým rostoucím důrazem na vzdělanost.","type":"Kresba","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"1723","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"307 x 216 mm","place_of_production":"Vídeň?","method_for_datation":"Autorské určení kresby vychází ze známé provenience. O Trogerově autorství svědčí především výrazná typika tváří puttů i expresivní šrafura.","obtention":"Kresba pravděpodobně pochází z pozůstalosti sochaře Josefa Winterhaldera staršího, který byl Trogerovým přítelem. Ze sbírek archiváře a historika Jana Petra Cerroniho a později kustoda Františkova musea v Brně Mořice Wilhelma Trappa byl získán do sbírek darem paní Trappové před r. 1863.","bibliography":"Wanda Aschenbrenner – Gregor Schweighofer, *Paul Troger. Leben und Werk*, Salzburg 1965.  \nLubomír Slavíček, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris – Rennes –  Brno 2003, s. 249, č. kat. 93.  \nJiří Kroupa, in: Eduard Hindelang – Lubomír Slavíček (eds.), *Franz Anton Maulbertsch und Mitteleuropa. Festschrift zum 30jährigen Bestehen des Museums Langenargen*, Langenargen – Brno 2007, s. 27–28.","artist_birthdate":"1698 Zell/Welsberg – 1762 Vídeň","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["antika; settecento"],"materials":["Kresba perem a hnědým inkoustem, papír"]},"cdb325fe-1956-58e5-9130-f95c81512902":{"name":"*Vizovice - zámecká kaple*","description":"Interiér kaple situované na konci jižního křídla zámku ve Vizovicích na Valašsku a komponované na centrálním půdoryse se třemi apsidami, je završen kupolí. Kresebný návrh nám je představuje v jedné rovině. Vlevo kazatelnu s reliéfem Křest Krista, hlavní oltář Nanebevzetí Panny Marie  se svatostánkem ve formě sarkofágu, postavami Mariiných rodičů sv. Jáchyma a sv. Anny a mariánským obrazem vynášeným anděly, jehož vrchol tvoří monogram jména Maria. Druhý oltář zdobený konsekračními kříži tvoří rámec pro obraz sv. Jana Nepomuckého. Třetí pole tvoří návrh oratoře s iluzivní draperií. V místě dveří je vyobrazen poslední ze cviklů klenby, dekorovaných tetramorfy evangelistů s anděly nesoucími evangelia. Zleva sv. Matouš, sv. Jan (orel), Sv. Marek (lev) a  \nsv. Lukáš (býk).  \nSchweiglův návrh, vyznačující se jemnou ornamentikou ve stylu Ludvíka XVI., byl jen s drobnými obměnami realizován do r. 1777 v souladu s požadavkem stavebníka zámku Heřmana Hannibala z Blümegenu (+1774), který kapli věnoval vzácná mešní roucha a liturgické předměty, které se zde uchovaly dodnes. Pro kazatelnu byl na místo návrhu vytvořen reliéf Narození Páně a oratorium bylo pojednáno mnohem úsporněji, bez divadelní opony.  \nRokokový, plasticky zdobený interiér je příznačným stylovým protipólem uměřené, klasizující architektury Františka Antonína Grimma, praktikujícího  \nv Římě v ateliéru Nicola di Salviho, ve Francii a v Německu. Návrh svědčí o všestrannosti vzdělaného brněnského sochaře, který nepodceňoval svou dekoratérskou úlohu, která s se završujícím stoletím  nabývala na významu.","short_description":"Návrh svědčí o všestrannosti vzdělaného brněnského sochaře, který nepodceňoval dekoratérskou úlohu, která se završujícím stoletím  nabývala na významu. Ve stylu Ludvíka XVI. zdobený interiér kaple je protipólem klasizující architektury F. A. Grimma, praktikujícího v Římě, ve Francii a v Německu.","type":"Kresba","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"před 1774","location":"Brno, Místodržtelský palác, Morava","dimensions":"354 x 575 mm","place_of_production":"Brno","method_for_datation":"Kresba je značena vlevo dole *And. Schveigl in. del*., vpravo *wird approbiert  \nH. Blümegen*; uprostřed tužkou *dieses gielt in Wissowitz*","obtention":"Kresba pochází ze sbírky brněnského archiváře a historika Jana Petra Cerroniho. Datum získání není uvedeno.","bibliography":"Jiří Kroupa, *Rakouská a moravská kresba 18. století*, Brno 1985, s. 5, č. kat. 85.  \nVlasta Kratinová, *Barock in Mähren*, Wien 1988, s. 89, č. kat. 51.  \nMiloš Stehlík, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris – Rennes –  Brno 2003, s. 332–333, č. kat. 156.  \nMiloš Stehlík, *Barok v soše*, Brno 2006, s. 157.","artist_birthdate":"1735 Brno – 1812 Brno","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Rokoko; styl Ludvíka XVI; evangelisté; dekorace; svatostánek"],"materials":["Kresba perem a štětcem, lavírováno, papír"]}}