@museumwnf/religious-life-data 1.0.2 → 1.0.4

package/translations/items.cs.json

@@ -1 +1 @@
-{"370f95db-5572-52d3-b9d7-f5099026bcc9":{"name":"*Hostina sv. Antonína Paduánského*","description":"Téma obrazu je poměrně málo zobrazovaným výjevem ze života sv. Antonína Padovánského, kněze, kazatele a následovníka sv. Františka z Assisi. Tento františkánský světec sedí u prostřeného stolu v domě boháče a žehná pohárům vína. Zleva přináší putto lilii, symbol čistoty a jeden z atributů světce. Vpravo jsou na odiv vystaveny drahocenné kusy nádobí, jak tomu bylo při hostinách od 16. století zvykem. Přes centrální nasvícení scény jsou v obraze patrné dvě významové části. Levá značí střídmost a pokoru, pravá přepych a nadřazenost. Tento obsah vyjadřuje malíř také figurálními typy. Tvář sv. Antonína obklopená svatozáří vyjadřuje duchovní prožitek, zatímco v obhroublém obličeji boháče se zračí smyslový požitek, nenasytnost a přízemní chápání celé situace. Na jeho obžerství, jeden ze smrtelných hříchů, poukazuje naslouchající muž vpravo, sledován malým pážetem. Scénu malíř zdůraznil repusoárovým motivem purpurové draperie, udávající barevný tón celému obrazu. Malba se svým šerosvitným pojetím a komorním, až žánrovým charakterem vyděluje z běžně známé Krackerovy tvorby oltářních pláten a nástropních fresek. V malbě je také výrazně patrný malířův smělý rukopis,  \nv rozměrných malbách zanikající.  \nSpolu s Hostinou sv. Rodiny a Hostinou sv. Václava tvořil obraz výzdobu refektáře františkánského kostela v Moravské Třebové.  \nKracker patří mezi přední představitele stylu vídeňské akademie, reprezentovaným Paulem Trogerem a Michelangelem Unterbergerem. Po studiu ve Vídni Kracker pracoval v brněnské dílně Josefa Tadeáše Rottera, poté se usadil ve Znojmě. Mezi jeho nejznámější malby patří nástropní malba a oltářní obrazy v kostele sv. Mikuláše v Praze-Malé Straně a v Nové Říši. Pozdní dílo vytvořil v Uhrách, kde vstoupil do služeb jagerského biskupa K. Esterházyho.","short_description":"Téma obrazu je poměrně málo zobrazovaným výjevem ze života sv. Antonína Paduánského, kněze, kazatele a následovníka sv. Františka z Assisi. Plátno je částí cyklu z výzdoby refektáře františkánského kostela v Moravské Třebové a patří mezi raná díla malíře, činného v Čechách, na Moravě a v Uhrách.","type":"Malba","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"1759","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"148,7 x 93,4 cm","place_of_production":"Morava","method_for_datation":"Obraz je značen vlevo dole na nádobě monogramem malíře *JK.*","obtention":"Obraz pochází z refektáře františkánského kláštera v Moravské Třebové. Do sbírek Moravské galerie byl získán převodem r. 1963.","bibliography":"Alois Czerny, Mährisch-Trübauer Künstlernamen, *Mitteilungen des Erzherzog Rainer-Museums für Kunst und Gewerbe*, Brno XXVIII, 1910, s. 1–11.  \nJana Vránová,  Jan Lukáš Kracker, autor křížové cesty v Opavě-Kateřinkách*, Sborník památkové péče v severomoravském kraji*  3, 1977, s. 161–162.  \nVlasta Kratinová, *Malířství 18. století na Moravě ze sbírek Moravské galerie*, Brno 1968, s. 19.  \nIvo Krsek, in: Ivo Krsek –­­ Zdeněk Kudělka –­­ Miloš Stehlík –­­ Josef Válka, *Umění baroka na Moravě a ve Slezsku*, ed. Zdeněk Kudělka, Praha 1996, s. 501, č. kat. 223.  \nAnna Jávor, *Johann Lucas Kracker*. *Ein Maler des Spätbarock in Mitteleuropa,* Budapest 2005, s. 73, 259, č. kat. 113.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Atribut","refektář","šerosvit"],"materials":["Olej","plátno"]},"51e979e1-5041-52d1-b9e1-0d200f1af77f":{"name":"Monstrance z Kopřivné","description":"Podnož monstrance s plastickým boltcovým a mušlovým ornamentem zdobí vzhůru vzhlížející andílčí hlavičky. Dřík tvoří skicovitě podaná soška Panny Marie stojící na půlměsíci a zeměkouli obtočené hadem. Šroubovitý pohyb je rozveden tvarováním oblaku, klasu a hroznu na schránce, jenž vrcholí figurou Boha otce a andílkem adorujícího kříž, zdobený červenými skly.  \nTvarově ojedinělá monstrance s Pannou Marií – Immaculatou vznikla v olomoucké kovotepecké dílně podle návrhu později slavného mnichovského sochaře Franze Ignaze Günthera jako součást jeho konceptu výzdoby poutního kostela Nejsv. Trojice v Kopřivné na pomezí severní Moravy a Slezska, který dal současně jako memoriální poutní místo vybudovat hrabě Jan Ludvík ze Žerotína-Lilgenau. Monstrance byla komponována na míru do svatostánku na hlavním oltáři, pod Güntherovu sochu Immaculaty.  \nVarianty této kompozice netvoří jen Güntherův další návrh na mosaznou monstranci z Mnichova, ale také návrh Egidia Quirina Asama na monstranci pro kostel sv. Jana Nepomuckého rovněž v Mnichově. Všem předcházel návrh Johanna Bernarda Fischera z Erlachu na diamantovou monstranci z pražské Lorety, vyrobené ve Vídni.  \nGünther studoval na vídeňské akademii a pro hraběte ze Žerotína pracoval před svým usazením v Mnichově r. 1757. Zde se stal jedním z nejvlivnějších bavorských sochařů 18. století. Provádějící stříbrník a kovotepec Güntherova návrhu se podílel významným způsobem na Sloupu Nejsv. Trojice v Olomouci nebo náhrobku olomouckého biskupa Schrattenbacha (Kroměříž, kostel  \nsv. Mořice). Do Olomouce přišel po tovaryšské službě v Augsburku, Norimberku, Frankfurtu nad Mohanem, Linci a Vídni.  \nZ monstrance se v baroku stal ozdobný předmět určený k adoraci, nesloužila pouze jako schránka k ukládání eucharistie.","short_description":"Tvarově ojedinělá monstrance s Pannou Marií – Immaculatou vznikla v olomoucké kovotepecké dílně podle návrhu později slavného mnichovského sochaře Franze Ignaze Günthera jako součást jeho konceptu výzdoby poutního kostela Nejsv. Trojice v Kopřivné na pomezí severní Moravy a Slezska.","type":"Užité umění","holder":"Arcidiecézní muzeum","owner":"Římskokatolická farnost Hanušovice u Šumperka","dates":"1752–1753","location":"Olomouc, Morava","dimensions":"v. 67 cm, š. 34 cm","place_of_production":"Olomouc","method_for_datation":"Monstrance je značena celkem třemi puncy, z nichž jeden nese mistrovskou značku Šimona Forstnera.","obtention":"Monstrance je Arcidiecéznímu muzeu v Olomouci  dlouhodobě zapůjčena farním úřadem, spravujícím kostel v Kopřivné.","bibliography":"Gregor Wolný, *Kirchliche Topographie von Mähren* I/IV, Brno 1862, s. 162.  \nGerhard Woeckel – Erich Herzog, Ignaz Günthers Frühwerk in Kopřivná (Geppersdorf), *Pantheon* XXIV, 24, 1966, s. 217–220.  \nBohumil Samek, *Umělecké památky Moravy a Slezska I, A–I*, Praha 1994,  \ns. 487–488.  \nMiloš Stehlík, in: Ivo Krsek –­­ Zdeněk Kudělka –­­ Miloš Stehlík –­­ Josef Válka, *Umění baroka na Moravě a ve Slezsku*, ed. Zdeněk Kudělka, Praha 1996, s. 607, č. kat. 307–308.  \nDana Stehlíková, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů.* *Morava v době baroka 1760–1790*, Paris – Rennes – Brno 2003, s. 270–271, č. kat. 108.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["memoria","monstrance"],"materials":["broušená barevná skla","sklo","Stříbro částecně zlacené"]},"5a261785-3c23-5c9b-b6cc-bbab118fe4a4":{"name":"*Anděl I*","description":"Monumentální figura anděla je částí sochařské výzdoby pouze torzálně dochovaného minoritského kostela ve Znojmě. Skulptura se zachovanou původní polychromií, zlacením rouch a perutí si podržuje expresivní sílu pres ztrátu své někdejší spojitosti s architekturou oltářního retabula. I přes svou nadživotní velikost se vyznačuje precizní řezbou, objemovou plností a úsporným použitím výrazových prostředků: elegantním gestu ruky a dekorativním pojetí kadeří. Ve tvářích je patrné pro Heinze typické tvarování nosu, nadočnicových partií a zvláště osobitě podané brady. Figura anděla svědčí o Heinzově smyslu pro monumentální řešení. Jako jeden z mála sochařů na Moravě vycházel ze stylu českého radikálního baroka. První sochařské zkušenosti získal u Jana Sturmera v Olomouci a v okruhu Matyáše Bernarda Brauna, spolupracoval se Severinem Tischlerem. Výzdoba zámecké zahrady a pohřební kaple ve Velkých Losinách vypovídá a vlivu Baltasara Permosera. Heinz žil nejprve v Olomouci, r. 1755 vstoupil do dominikánského kláštera ve Znojmě a výzdoby oltářů i venkovní statue vytvářel především pro oblast svého působení (Lechovice, Louka, Šatov).","short_description":"Figura anděla s dochovanou původní polychromií svědčí o sochařově smyslu pro monumentální řešení retabulových kompozic. Jako jeden z mála sochařů na Moravě vycházel ze stylu českého radikálního baroka. Skulptura se vyznačuje precizní řezbou, objemovou plností a úsporným použitím výrazových prostředků.","type":"Plastika","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Jihomoravské muzeum ve Znojmě","dates":"Před 1750","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"v. 220 cm","place_of_production":"Znojmo","obtention":"Skulptura pochází z výzdoby františkánského, původně minoritského kostela. Kolem r. 1843 byla část mobiliáře přemístěna do kostela sv. Alžběty ve Znojmě a odsud se dostala do sbírek Jihomoravského muzea, které dnes sídlí v prostorách bývalého minoritského kláštera.","bibliography":"Miloš Stehlík, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris – Rennes – Brno 2003, s. 176–177, č. kat. 53.  \nHelena Zápalková (ed.), *Oltář Nejsvětější Trojice z kostela Nanebevzetí Panny Marie v Uničově. Restaurování 2003*–*2005*, Olomouc 2005.  \nMiloš Stehlík, Matyáš Bernard Braun a Morava, in: Miloš Stehlík, *Barok v soše*, Brno 2006, s. 65–70.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Polychromie","radikální barok","retabulum"],"materials":["Dřevo","polychromie","zlacení"]},"90a1aa86-0d15-5967-aec3-c44d24bea557":{"name":"*Jidášův polibek*","alternate_name":"*Jidášova zrada*","description":"Sousoší zachycuje výjev z Evangelia sv. Matouše (26,49), kdy Jidáš, jeden  \nz apoštolů, polibkem označil Krista za muže, jež má být zatčen a odsouzen. Podobně jako v sousoších s námětem Loučení Krista s P. Marií z muzea kláštera  \nv rakouském Heiligenkreuz  a v městském mu­zeu v Bratislavě, zabývá se Giuliani v *Polibku Jidášově* při se­tkání dvou postav motivem okamžikového pohybu, který je charakteristický pro dílo určující osobnosti barokního sohařství, Giovanni Berniniho. Dramatické téma Jidášovy zrady je vyjádřeno sochařskými prostředky, a to kontrastem v samotném poje­tí figur: do sebe pohřížené a svému osudu se poddávající postavy Krista, kte­rou charakterizují klidná gesta a staticky uspořádaná, ve velkých formách splývající draperie, a Ji­dáše, jenž se ke Kristovi blíží ve výrazně tlumočeném pospěchu, který sochař – kromě nakročení – vyjádřil dramatičností široce do prostoru rozvinuté gestikulace a šatem vzdouvajícím se kolem těla jako by ho vítr rozevlával.  \nPlastika je tím cennější, že se na její realisaci nepodíleli spolupracovníci, nebo pomocníci, jak tomu bylo u Giu­lianiho rozměrných dílech.  \nGiovanni Giuliani se vyučil nejprve v Benátkách a po té v Mnichově u Andrease II. Faistenbergera. Od r. 1690 pracoval ve Vídni, zejména pro šlechtu, na Moravě pro Liechtenštejny (Lednice) a Kounice (Slavkov).","short_description":"Sousoší zachycující dramatickou scénu zrady z evangelia je výrazné typicky barokním motivem okamžikového pohybu. Giovanni Giuliani se vyučil nejprve  \nv Benátkách a po té v Mnichově. Od roku 1690 pracoval ve Vídni, zejména pro šlechtu v Rakousku i na Moravě.","type":"Plastika","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Muzeum města Brna","dates":"Počátek 18. století","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"v. 36 cm","place_of_production":"Vídeň? Morava?","method_for_datation":"V celkové tvarové koncepci figur je patrný Giulianiho osobitý sochařský přístup a pracovní způsob. O jeho autorství přesvědčují typy tváří i pojetí měkce modelované a hluboce probírané draperie obou postav, která nemá jen formální funkci, ale stává se rovněž významným obsahovým tlumočníkem.","obtention":"Plastika se stala součástí sbírek muzea před rokem 1962, její původ je neznámý","bibliography":"Vlasta Kratinová, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Brno–Paris–Rennes 2003, s. 165, č. kat. 40.  \nLuigi A. Ronzoni*, [Giovanni](http://tinweb.moravska-galerie.cz/tw.exe?ST=03&SID=0061F25094&L=00&KOD=04&PZ=10&JAK=V&KDE=016&RET=Giovanni+Giuliani+%281664%2D1744%29%2E%5C%5C%5C+Band+2%2C%5C%5C%5C+Katalog) Giuliani*, Johann Kräftner (ed)., München 2005.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Bernini","dramatičnost","gesto"],"materials":["Dřevo","zbytky zlacení"]},"9af64071-595d-57de-a710-92c27227476c":{"name":"*Antependium s holdem světadílů a říšských zemí sv. Rodině*","description":"Pestrá výšivka je realizována v technice „malba jehlou“ a zasazena do původního zlaceného rámu. Výpravnou scénu s centrálním motivem nehluboké sloupové architektury proložené schodišti a balustrovým zábradlím uvádí adorující ženské postavy. Dole vlevo klečí čtyři dívky se znaky říšských kurfiřtů duchovního stavu, kteří napomohli založení brněnského kláštera. Osobnosti arcibiskupů z Trevíru, Kolína a Mohuče zastupují erby Karla Kaspara von der Leyen (1652–1676), Maximiliana Heinricha von Bayern (1650–1688) a Johanna Philippa von Schönborn (1647–1673). Proti nim zprava klečí čtveřice dívek se znaky říšských zemí – Bavorska, Saska, Braniborska a Falce a uprostřed čtyři ženské personifikace světadílů – Asie, Ameriky, Afriky a Evropy v drahocenných oděvech. Ženy se zástupem laiků obojího pohlaví adorují svatou Rodinu. Panna Marie dohlíží na vzdělání syna Ježíše, zatímco sv. Josef předává papeži, personifikaci Církve, list s textem *Ecclesiae Petenti Satisfiat*. Scénu završuje holubice Ducha svatého. Konstrukce bočních altánů působí monumentálním dojmem, nechybí dekorační vázy a kartuše s nápisy *Ite ad Joseph* („Jděte k Josefovi“). Starozákonní citát (Gen 41,55) se v duchu biblického paralelismu vztahuje k postavě sv. Josefa Nazaretského. V kombinaci s textem dedikačního listu ozřejmuje námět vyšívaného antependia – zdůrazňuje úlohu sv. Josefa, patrona brněnského kostela františkánek, jako spravedlivého ochránce církve a správce Boží vůle. Směrem k obzoru se na plátně antependia střídají krajinné plány, údolí a kopce s dominantami hradních architektur. Složitá osnova symbolických motivů výšivky odkazuje k významné události v historii konventu brněnských františkánek – založení a výstavbu klášterního kostela sv. Josefa  \nv letech 1651–1653 z donace hrabat z Dietrichštejna.","short_description":"Námět technicky i obrazově pozoruhodného antependia vychází z příběhů  \nsv. Josefa, oblíbeného barokního světce. Je jedním z mála příkladů využití figurální výšivky v sakrálním umění 1. poloviny 18. století a dokladem klášterní tvorby.","type":"Výšivka a malba","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Českomoravská provincie Římské unie Řádu sv. Voršily v Praze (OSU Praha)","dates":"1710–1730","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"291 x 100 cm","place_of_production":"Brno","method_for_datation":"Technikou mimořádná výšivka je dle archivních zpráv dílem řádové sestry Marie Tekly Bittnerové z Glücksteinu, která působila mezi lety 1705 až 1730 v klášteře františkánek u sv. Josefa v Brně. Zhotovila zde vedle dalších antependií i kasule.","obtention":"Dlouhodobá zápůjčka z církevního majetku","bibliography":"Dana Stehlíková, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1670–1790,*  Paris – Rennes – Brno 2003, s. 279–280,  č. kat. 120.  \nDana Stehlíková*, Bohemia Sancta. Poklady křesťanského umění z českých zemí,* Caltanissetta – Syrakusy – Praha 2004.","author":"Andrea Husseiniová","copy_editor":"Zora Wörgötter","keywords":["antependium","kasule","personifikace","textil","výšivka"],"materials":["aplikace","malba kvaš na plátně a pergamenu","Ryps (osnova hedvábí","útek bavlna a stříbrné lamelky)","výšivka hedvábím a kovovými lamelami"]},"9f677e6f-1913-5ba1-b196-5a3e7d1c4fc7":{"name":"*Pontifikální mešní konvice s mísou*","alternate_name":"*Konvice a lavabo*","description":"Mísa oválného tvaru po obvodu vykrajovaná je tepána páskovým ornamentem s festony, mřížkami, růžemi a dvojicemi hlav andílků. Na jejím obvodu se nachází polofigura sv. Jana Nepomuckého, patrona objednavatele. Proti ní je umístěn tepaný oválný štítek s okřídleným sloupem, představujícím znak opatství Nová Říše a ryté iniciály objednavatele *N.A /W./P.N./C.G.* (*Nobilis Abbas \\[Johannes Nepomucenus\\] Wyminko, Praepositus Neureuschensis/C.G.*). Probošt Jan Nepomuk Wyminko/Vejminko (kolem 1683 – 1755) absolvoval studia jako profes v Hradisku u Olomouce. Proboštem premonstrátského kláštera v Nové Říši byl v letech 1725–1732 a r. 1733 byl zvolen prvním opatem kláštera. V této souvislosti byla slavnostní liturgická souprava zhotovena.  \nKonvice slouží při mši k očistě – obřadnímu omytí rukou kněze před přijímáním krve a těla Páně, přebytečná voda je zachycena do mísy. Nádoby tvořily součást soupravy, do níž patřily dále mešní konvičky a kalich (nedochován). Tyto práce jsou v siluetě i v dekoru odvozeny z augsburských vzorů (např. mistrů z rodu Billerů a Drentwettů).  \nRossmayer se vyučil patrně v Praze a po tovaryšské službě v blíže neurčené cizině byl r. 1730 prohlášen mistrem v Olomouci. Vytvořil například svícny  \n“v augsburské manýře” pro hlavní oltář na Sv. Kopečku u Olomouce, kalich  \ns emailovými figurami Kristova Příbuzenstva pro brněnský dóm nebo vazby misálů pro dóm v Olomouci, v nichž kombinoval augsburské i francouzské vzory známé z grafických listů.","short_description":"Konvice s mísou tvořily část slavnostní liturgické soupravy, do níž ještě patřily mešní konvičky a kalich (nedochován). Tyto práce z olomoucké dílny jsou v siluetě i v dekoru odvozeny z augsburských vzorů (např. mistrů z rodu Billerů a Drentwettů).","type":"Užité umění","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Opatství premonstrátů Nová Říše","dates":"1732","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"konvice v. 22,4 cm, oválná patka 9,9 x 8,1 cm; mísa 51 x 39 cm","place_of_production":"Olomouc","method_for_datation":"Práce je značena čtyřmi  puncy: na patce konvice 1. orlice v kruhovém štítku  \n– Olomouc; 2. částečně rozlitý monogram *FR* v kartuši – mistrovská značka  \nFr. Rosmayera; 3. částečně rozlitý letopočet ve štítku*: 1732*?; na okraji mísy: *1*–*3*.; 4. repunc: *12.F*  v obdélném štítku; repunc Brno z let 1806–1809;  ryté iniciály *N.A /W./P.N./C.G.*","obtention":"Souprava je od svého vzniku v majetku Opatství premonstrátů v Nové Říši.","bibliography":"Miloš Stehlík, in: Ivo Krsek – Zdeněk Kudělka – Miloš Stehlík – Josef Válka, *Umění baroka na Moravě a ve Slezsku,* Praha 1996, s. 600, č. kat. 301.  \nDana Stehlíková, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris – Rennes –  Brno 2003, s. 266–267, č. kat. 105.  \nDana Stehlíková, *[Encyklopedie českého zlatnictví, stříbrnictví a klenotnictví](http://tinweb.moravska-galerie.cz/tw.exe?ST=03&SID=008AF3E757&L=00&KOD=04&PZ=10&JAK=V&KDE=016&RET=Encyklopedie+%9Fesk%82ho+zlatnictv%A1%2C+st%FD%A1brnictv%A1+a+klenotnictv%A1)*, Praha 2003.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Email","liturgické náčiní","misál","punc"],"materials":["cizelované","Stříbro tepané","zlacené"]},"c37ef84c-4918-5c4a-89b2-3c585804a510":{"name":"*Poprsí světce*","description":"Busta na původním volutovém podstavci vyrůstá z poměrně úzké základny a rozšiřuje se do uzavřeného, kompaktního tvaru hrudníku. Jde o stařeckou prostovlasou a vousatou hlavu s draperií volně přehozenou přes pravé rameno, zřejmě o jednoho z církevních otců, sv. Jeronýma. Pojednání podstavce svědčí o tom, že šlo o relikviář.  Drahocenný charakter plastice dodává povrchová úprava – precizně provedené stříbření, jenž bohatou světelnou škálou umocňuje vizuální působení díla.  \nPoprsí světce představuje sochařovo široké rozpětí své tvůrčí dovednosti nejen řezbář­ské, ale především zachycení duševního hnutí.  Extatický výraz touhy a odevzdání se Bohu se neprojevuje hrubou expresí, nýbrž má elegantní, dvorský charakter, vyjádřený esovitým pohybem figury a měkkým tvarováním objemu.  \nPoučení o pojetí bust mohl Lengelacher získat již v rodném Bavorsku, ale i během svého vídeňského pobytu – prostřednictvím Giovanni Giulianiho, který opatřil chórové lavice v dolnorakouském klášteře Heiligenkreutz celým  souborem bust. S Giulianim se seznámil zřejmě při výzdobě vídeňského Belvederu.  \nR. 1719 se Lengelacher usadil v Mikulově a jako dvorní sochař Waltra Františka  \nz Dietrichštejna a vytvořil plastickou výzdobu několika interiérů jihomoravských kostelů. Lengelacherovo *Poprsí světce* je částí početnější řady související  \ns původní výpravou oltářních mens kostela sv. Michaela v Dolních Věstonicích, který Lengelacher sochařsky vybavil ve štuku i řezbě. Pracoval tam od konce dvacátých let v časové souvislosti s jednou ze svých prvních velkých zakázek, výzdobě benediktinského kostela v Rajhradě (1727–1734).","short_description":"Poprsí světce představuje umění nejen řezbářské, ale především schopnost zachycení duševního hnutí.  Extatický výraz touhy a odevzdání se Bohu se neprojevuje hrubou expresí, nýbrž má elegantní, dvorský charakter. Relikviářová busta je součástí větší řady původní výzdoby oltářů v Dolních Věstonicích.","type":"Plastika","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"1730","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"v. 27,2 cm","place_of_production":"Morava","method_for_datation":"Autorství a datace plastiky jsou dány její proveniencí a podpořeny stylovou analýzou.","obtention":"Busta byla spolu se svým protějškem získána r. 1913 koupí ze soukromého majetku.","bibliography":"Miloš Stehlík, *Život a dílo Ignáce Lengelachera na Moravě*, diplomová práce, Brno 1949.  \nMiloš Stehlík, Moravské dílo Ignáce Lengelachera, in: *30 let Krajského střediska památkové péče a ochrany přírody v Brně.* Brno 1989, s. 154–174.  \nVlasta Kratinová, *Baroko*, Brno 1992, č. 9.  \nMiloš Stehlík, in: Ivo Krsek – Zdeněk Kudělka – Miloš Stehlík – Josef Válka, *Umění baroka na Moravě a ve Slezsku,* ed. Zdeněk Kudělka, Praha 1996, s. 99.  \nVlasta Kratinová, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris – Rennes – Brno 2003, s. 166, č. kat. 42.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Busta","relikviář"],"materials":["Dřevo","stříbřeno"]},"e07117dd-950e-5f5f-9ae1-7e9e6b78feb2":{"name":"Monstrance Zlaté slunce Moravy","alternate_name":"*Schrattenbachova monstrance, Monstrance olomoucká*","description":"Schránka pro symbol Kristova těla – hostii, jejíž prezentace tvořila duchovní stred bohoslužby, patří mezi nejvýznamnější památky zlatnického umění na Moravě. Z oválné vykrajované podnože vyrůstá vázovitý nodus nesoucí paprskovitou korunu a otvorem rámovaným kartuší, jež je zdůrazněna motivem hřebínku. Typicky barokní, komplikovaně zvlněný dekor, prostorově pojednaný prolamováním, obtáčí schránku s lunulou, půlměsícem pro upevnění hostie.  \nSymbolika slunce jako zdroje života, světla, Boží pravdy dala název celé skupině monstrancí, tzv. sluncových, jenž se liší od středověkého typu monstrancí věžových s gotickými fiálami.  \nNa výzdobu Monstrance byly použity některé starší prvky, původně součásti dnes již neznámých předmětů. Tím nejzajímavějším je emailový štítek vsazený do zadní strany nohy monstrance. Zobrazuje sv. Václava na gotickém trůnu – znak olomoucké kapituly – s erby císaře Ferdinanda III. (1637–1662), bratra olomouckého biskupa Leopolda I. Viléma Habsburského, arcivévody rakouského. Gotizující trůn na kapitulním znaku je doplněn o dietrichštejnské vinařské nože a představuje snad skutečný „trůn sv. Václava“ v olomoucké katedrále, který nechal zhotovit biskup František z Dietrichštejna.  \nVznik monstrance byl v minulosti spojován se jménem kardinála, olomouckého biskupa Wolfganga Hanibala ze Schrattenbachu, který na její zhotovení odkázal nemalé finance. Skutečnou objednavatelkou díla však byla olomoucká kapitula  \nv cele z děkanem Kašparem Florentinem z Glandorfu a kanovníkem Jiřím Jindřichem Mayerem z Mayerswaldu, který je znám také jako objednavatel stříbrem kovaného misálu (1733).  \nPro svou vysokou uměleckou hodnotu zůstala monstrance zachována i při provádění císařského rozkazu, vydaného po napoleonských válkách a nařizujícího odevzdat předměty z drahých kovů do Vídně.","short_description":"Schránka pro symbol Kristova těla je jednou z mála zlatých monstrancí v Evropě. Typicky barokní, komplikovaně zvlněný dekor, prostorově pojednaný, obtáčí schránku s lunulou, půlměsícem pro upevnění hostie. Paprskovitá koruna je symbolem slunce jako zdroje života a světla, Boží Pravdy.","type":"Užité umění","holder":"Muzeum umění – Arcidiecézní muzeum","owner":"Arcibiskupství olomoucké","dates":"1748–1750","location":"Olomouc, Morava","dimensions":"v. 72 cm","place_of_production":"Brno","method_for_datation":"Značeno puncy. Jde o jedinou zatím známou práci brněnského zlatníka, která dokládá stálé úzké styky mezi Brnem a Olomoucí, dvěma hlavními městy Moravy. Zlatníci téhož jména působili i v Augsburgu a Linci. Jejich rodovou příslušnost se zatím nepodařilo prokázat.","obtention":"Monstrance z pokladnice olomoucké katedrály sv. Václava je po náročném restaurování  součástí expozice Arcidiecézního muzea v Olomouci.","bibliography":"Miloš Stehlík, in: Ivo Krsek – Zdeněk Kudělka – Miloš Stehlík –Josef Válka, *Umění baroka na Moravě a ve Slezsku*, ed. Zdeněk Kudělka, Praha 1996, s. 595, c. kat. 298.  \nJiří Kroupa, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka. 1670–1790*, Paris – Rennes – Brno 2003, s. 259.  \nDana Stehlíková, *Encyklopedie českého zlatnictví, stříbrnictví a klenotnictví*, Praha 2003, s. 529–530.  \nSimona Jemelková – Helena Zápalková (eds.), *Monstrance Zlaté slunce Moravy / Restaurování 2005*, Olomouc 2007.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["biskup","fiála","gotika","hostie","monstrance"],"materials":["drahokamy (diamanty","email","rubíny)","smaragdy","zlato"]}}
+{"370f95db-5572-52d3-b9d7-f5099026bcc9":{"name":"*Hostina sv. Antonína Paduánského*","description":"Téma obrazu je poměrně málo zobrazovaným výjevem ze života sv. Antonína Padovánského, kněze, kazatele a následovníka sv. Františka z Assisi. Tento františkánský světec sedí u prostřeného stolu v domě boháče a žehná pohárům vína. Zleva přináší putto lilii, symbol čistoty a jeden z atributů světce. Vpravo jsou na odiv vystaveny drahocenné kusy nádobí, jak tomu bylo při hostinách od 16. století zvykem. Přes centrální nasvícení scény jsou v obraze patrné dvě významové části. Levá značí střídmost a pokoru, pravá přepych a nadřazenost. Tento obsah vyjadřuje malíř také figurálními typy. Tvář sv. Antonína obklopená svatozáří vyjadřuje duchovní prožitek, zatímco v obhroublém obličeji boháče se zračí smyslový požitek, nenasytnost a přízemní chápání celé situace. Na jeho obžerství, jeden ze smrtelných hříchů, poukazuje naslouchající muž vpravo, sledován malým pážetem. Scénu malíř zdůraznil repusoárovým motivem purpurové draperie, udávající barevný tón celému obrazu. Malba se svým šerosvitným pojetím a komorním, až žánrovým charakterem vyděluje z běžně známé Krackerovy tvorby oltářních pláten a nástropních fresek. V malbě je také výrazně patrný malířův smělý rukopis,  \nv rozměrných malbách zanikající.  \nSpolu s Hostinou sv. Rodiny a Hostinou sv. Václava tvořil obraz výzdobu refektáře františkánského kostela v Moravské Třebové.  \nKracker patří mezi přední představitele stylu vídeňské akademie, reprezentovaným Paulem Trogerem a Michelangelem Unterbergerem. Po studiu ve Vídni Kracker pracoval v brněnské dílně Josefa Tadeáše Rottera, poté se usadil ve Znojmě. Mezi jeho nejznámější malby patří nástropní malba a oltářní obrazy v kostele sv. Mikuláše v Praze-Malé Straně a v Nové Říši. Pozdní dílo vytvořil v Uhrách, kde vstoupil do služeb jagerského biskupa K. Esterházyho.","short_description":"Téma obrazu je poměrně málo zobrazovaným výjevem ze života sv. Antonína Paduánského, kněze, kazatele a následovníka sv. Františka z Assisi. Plátno je částí cyklu z výzdoby refektáře františkánského kostela v Moravské Třebové a patří mezi raná díla malíře, činného v Čechách, na Moravě a v Uhrách.","type":"Malba","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"1759","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"148,7 x 93,4 cm","place_of_production":"Morava","method_for_datation":"Obraz je značen vlevo dole na nádobě monogramem malíře *JK.*","obtention":"Obraz pochází z refektáře františkánského kláštera v Moravské Třebové. Do sbírek Moravské galerie byl získán převodem r. 1963.","bibliography":"Alois Czerny, Mährisch-Trübauer Künstlernamen, *Mitteilungen des Erzherzog Rainer-Museums für Kunst und Gewerbe*, Brno XXVIII, 1910, s. 1–11.  \nJana Vránová,  Jan Lukáš Kracker, autor křížové cesty v Opavě-Kateřinkách*, Sborník památkové péče v severomoravském kraji*  3, 1977, s. 161–162.  \nVlasta Kratinová, *Malířství 18. století na Moravě ze sbírek Moravské galerie*, Brno 1968, s. 19.  \nIvo Krsek, in: Ivo Krsek –­­ Zdeněk Kudělka –­­ Miloš Stehlík –­­ Josef Válka, *Umění baroka na Moravě a ve Slezsku*, ed. Zdeněk Kudělka, Praha 1996, s. 501, č. kat. 223.  \nAnna Jávor, *Johann Lucas Kracker*. *Ein Maler des Spätbarock in Mitteleuropa,* Budapest 2005, s. 73, 259, č. kat. 113.","artist_birthdate":"1717 Vídeň – 1779 Jager","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Atribut","refektář","šerosvit"],"materials":["Olej, plátno"]},"51e979e1-5041-52d1-b9e1-0d200f1af77f":{"name":"Monstrance z Kopřivné","description":"Podnož monstrance s plastickým boltcovým a mušlovým ornamentem zdobí vzhůru vzhlížející andílčí hlavičky. Dřík tvoří skicovitě podaná soška Panny Marie stojící na půlměsíci a zeměkouli obtočené hadem. Šroubovitý pohyb je rozveden tvarováním oblaku, klasu a hroznu na schránce, jenž vrcholí figurou Boha otce a andílkem adorujícího kříž, zdobený červenými skly.  \nTvarově ojedinělá monstrance s Pannou Marií – Immaculatou vznikla v olomoucké kovotepecké dílně podle návrhu později slavného mnichovského sochaře Franze Ignaze Günthera jako součást jeho konceptu výzdoby poutního kostela Nejsv. Trojice v Kopřivné na pomezí severní Moravy a Slezska, který dal současně jako memoriální poutní místo vybudovat hrabě Jan Ludvík ze Žerotína-Lilgenau. Monstrance byla komponována na míru do svatostánku na hlavním oltáři, pod Güntherovu sochu Immaculaty.  \nVarianty této kompozice netvoří jen Güntherův další návrh na mosaznou monstranci z Mnichova, ale také návrh Egidia Quirina Asama na monstranci pro kostel sv. Jana Nepomuckého rovněž v Mnichově. Všem předcházel návrh Johanna Bernarda Fischera z Erlachu na diamantovou monstranci z pražské Lorety, vyrobené ve Vídni.  \nGünther studoval na vídeňské akademii a pro hraběte ze Žerotína pracoval před svým usazením v Mnichově r. 1757. Zde se stal jedním z nejvlivnějších bavorských sochařů 18. století. Provádějící stříbrník a kovotepec Güntherova návrhu se podílel významným způsobem na Sloupu Nejsv. Trojice v Olomouci nebo náhrobku olomouckého biskupa Schrattenbacha (Kroměříž, kostel  \nsv. Mořice). Do Olomouce přišel po tovaryšské službě v Augsburku, Norimberku, Frankfurtu nad Mohanem, Linci a Vídni.  \nZ monstrance se v baroku stal ozdobný předmět určený k adoraci, nesloužila pouze jako schránka k ukládání eucharistie.","short_description":"Tvarově ojedinělá monstrance s Pannou Marií – Immaculatou vznikla v olomoucké kovotepecké dílně podle návrhu později slavného mnichovského sochaře Franze Ignaze Günthera jako součást jeho konceptu výzdoby poutního kostela Nejsv. Trojice v Kopřivné na pomezí severní Moravy a Slezska.","type":"Užité umění","holder":"Arcidiecézní muzeum","owner":"Římskokatolická farnost Hanušovice u Šumperka","dates":"1752–1753","location":"Olomouc, Morava","dimensions":"v. 67 cm, š. 34 cm","place_of_production":"Olomouc","method_for_datation":"Monstrance je značena celkem třemi puncy, z nichž jeden nese mistrovskou značku Šimona Forstnera.","obtention":"Monstrance je Arcidiecéznímu muzeu v Olomouci  dlouhodobě zapůjčena farním úřadem, spravujícím kostel v Kopřivné.","bibliography":"Gregor Wolný, *Kirchliche Topographie von Mähren* I/IV, Brno 1862, s. 162.  \nGerhard Woeckel – Erich Herzog, Ignaz Günthers Frühwerk in Kopřivná (Geppersdorf), *Pantheon* XXIV, 24, 1966, s. 217–220.  \nBohumil Samek, *Umělecké památky Moravy a Slezska I, A–I*, Praha 1994,  \ns. 487–488.  \nMiloš Stehlík, in: Ivo Krsek –­­ Zdeněk Kudělka –­­ Miloš Stehlík –­­ Josef Válka, *Umění baroka na Moravě a ve Slezsku*, ed. Zdeněk Kudělka, Praha 1996, s. 607, č. kat. 307–308.  \nDana Stehlíková, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů.* *Morava v době baroka 1760–1790*, Paris – Rennes – Brno 2003, s. 270–271, č. kat. 108.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["memoria","monstrance"],"materials":["Stříbro částecně zlacené, sklo, broušená barevná skla"]},"5a261785-3c23-5c9b-b6cc-bbab118fe4a4":{"name":"*Anděl I*","description":"Monumentální figura anděla je částí sochařské výzdoby pouze torzálně dochovaného minoritského kostela ve Znojmě. Skulptura se zachovanou původní polychromií, zlacením rouch a perutí si podržuje expresivní sílu pres ztrátu své někdejší spojitosti s architekturou oltářního retabula. I přes svou nadživotní velikost se vyznačuje precizní řezbou, objemovou plností a úsporným použitím výrazových prostředků: elegantním gestu ruky a dekorativním pojetí kadeří. Ve tvářích je patrné pro Heinze typické tvarování nosu, nadočnicových partií a zvláště osobitě podané brady. Figura anděla svědčí o Heinzově smyslu pro monumentální řešení. Jako jeden z mála sochařů na Moravě vycházel ze stylu českého radikálního baroka. První sochařské zkušenosti získal u Jana Sturmera v Olomouci a v okruhu Matyáše Bernarda Brauna, spolupracoval se Severinem Tischlerem. Výzdoba zámecké zahrady a pohřební kaple ve Velkých Losinách vypovídá a vlivu Baltasara Permosera. Heinz žil nejprve v Olomouci, r. 1755 vstoupil do dominikánského kláštera ve Znojmě a výzdoby oltářů i venkovní statue vytvářel především pro oblast svého působení (Lechovice, Louka, Šatov).","short_description":"Figura anděla s dochovanou původní polychromií svědčí o sochařově smyslu pro monumentální řešení retabulových kompozic. Jako jeden z mála sochařů na Moravě vycházel ze stylu českého radikálního baroka. Skulptura se vyznačuje precizní řezbou, objemovou plností a úsporným použitím výrazových prostředků.","type":"Plastika","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Jihomoravské muzeum ve Znojmě","dates":"Před 1750","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"v. 220 cm","place_of_production":"Znojmo","obtention":"Skulptura pochází z výzdoby františkánského, původně minoritského kostela. Kolem r. 1843 byla část mobiliáře přemístěna do kostela sv. Alžběty ve Znojmě a odsud se dostala do sbírek Jihomoravského muzea, které dnes sídlí v prostorách bývalého minoritského kláštera.","bibliography":"Miloš Stehlík, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris – Rennes – Brno 2003, s. 176–177, č. kat. 53.  \nHelena Zápalková (ed.), *Oltář Nejsvětější Trojice z kostela Nanebevzetí Panny Marie v Uničově. Restaurování 2003*–*2005*, Olomouc 2005.  \nMiloš Stehlík, Matyáš Bernard Braun a Morava, in: Miloš Stehlík, *Barok v soše*, Brno 2006, s. 65–70.","artist_birthdate":"1698 Svitavy – 1759 Znojmo","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Polychromie","radikální barok","retabulum"],"materials":["Dřevo, polychromie, zlacení"]},"90a1aa86-0d15-5967-aec3-c44d24bea557":{"name":"*Jidášův polibek*","alternate_name":"*Jidášova zrada*","description":"Sousoší zachycuje výjev z Evangelia sv. Matouše (26,49), kdy Jidáš, jeden  \nz apoštolů, polibkem označil Krista za muže, jež má být zatčen a odsouzen. Podobně jako v sousoších s námětem Loučení Krista s P. Marií z muzea kláštera  \nv rakouském Heiligenkreuz  a v městském mu­zeu v Bratislavě, zabývá se Giuliani v *Polibku Jidášově* při se­tkání dvou postav motivem okamžikového pohybu, který je charakteristický pro dílo určující osobnosti barokního sohařství, Giovanni Berniniho. Dramatické téma Jidášovy zrady je vyjádřeno sochařskými prostředky, a to kontrastem v samotném poje­tí figur: do sebe pohřížené a svému osudu se poddávající postavy Krista, kte­rou charakterizují klidná gesta a staticky uspořádaná, ve velkých formách splývající draperie, a Ji­dáše, jenž se ke Kristovi blíží ve výrazně tlumočeném pospěchu, který sochař – kromě nakročení – vyjádřil dramatičností široce do prostoru rozvinuté gestikulace a šatem vzdouvajícím se kolem těla jako by ho vítr rozevlával.  \nPlastika je tím cennější, že se na její realisaci nepodíleli spolupracovníci, nebo pomocníci, jak tomu bylo u Giu­lianiho rozměrných dílech.  \nGiovanni Giuliani se vyučil nejprve v Benátkách a po té v Mnichově u Andrease II. Faistenbergera. Od r. 1690 pracoval ve Vídni, zejména pro šlechtu, na Moravě pro Liechtenštejny (Lednice) a Kounice (Slavkov).","short_description":"Sousoší zachycující dramatickou scénu zrady z evangelia je výrazné typicky barokním motivem okamžikového pohybu. Giovanni Giuliani se vyučil nejprve  \nv Benátkách a po té v Mnichově. Od roku 1690 pracoval ve Vídni, zejména pro šlechtu v Rakousku i na Moravě.","type":"Plastika","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Muzeum města Brna","dates":"Počátek 18. století","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"v. 36 cm","place_of_production":"Vídeň? Morava?","method_for_datation":"V celkové tvarové koncepci figur je patrný Giulianiho osobitý sochařský přístup a pracovní způsob. O jeho autorství přesvědčují typy tváří i pojetí měkce modelované a hluboce probírané draperie obou postav, která nemá jen formální funkci, ale stává se rovněž významným obsahovým tlumočníkem.","obtention":"Plastika se stala součástí sbírek muzea před rokem 1962, její původ je neznámý","bibliography":"Vlasta Kratinová, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Brno–Paris–Rennes 2003, s. 165, č. kat. 40.  \nLuigi A. Ronzoni*, [Giovanni](http://tinweb.moravska-galerie.cz/tw.exe?ST=03&SID=0061F25094&L=00&KOD=04&PZ=10&JAK=V&KDE=016&RET=Giovanni+Giuliani+%281664%2D1744%29%2E%5C%5C%5C+Band+2%2C%5C%5C%5C+Katalog) Giuliani*, Johann Kräftner (ed)., München 2005.","artist_birthdate":"1633 Benátky – 1744 Heiligenkreuz","author":"Zora Wörgötter, Vlasta Kratinová","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Bernini","dramatičnost","gesto"],"materials":["Dřevo, zbytky zlacení"]},"9af64071-595d-57de-a710-92c27227476c":{"name":"*Antependium s holdem světadílů a říšských zemí sv. Rodině*","description":"Pestrá výšivka je realizována v technice „malba jehlou“ a zasazena do původního zlaceného rámu. Výpravnou scénu s centrálním motivem nehluboké sloupové architektury proložené schodišti a balustrovým zábradlím uvádí adorující ženské postavy. Dole vlevo klečí čtyři dívky se znaky říšských kurfiřtů duchovního stavu, kteří napomohli založení brněnského kláštera. Osobnosti arcibiskupů z Trevíru, Kolína a Mohuče zastupují erby Karla Kaspara von der Leyen (1652–1676), Maximiliana Heinricha von Bayern (1650–1688) a Johanna Philippa von Schönborn (1647–1673). Proti nim zprava klečí čtveřice dívek se znaky říšských zemí – Bavorska, Saska, Braniborska a Falce a uprostřed čtyři ženské personifikace světadílů – Asie, Ameriky, Afriky a Evropy v drahocenných oděvech. Ženy se zástupem laiků obojího pohlaví adorují svatou Rodinu. Panna Marie dohlíží na vzdělání syna Ježíše, zatímco sv. Josef předává papeži, personifikaci Církve, list s textem *Ecclesiae Petenti Satisfiat*. Scénu završuje holubice Ducha svatého. Konstrukce bočních altánů působí monumentálním dojmem, nechybí dekorační vázy a kartuše s nápisy *Ite ad Joseph* („Jděte k Josefovi“). Starozákonní citát (Gen 41,55) se v duchu biblického paralelismu vztahuje k postavě sv. Josefa Nazaretského. V kombinaci s textem dedikačního listu ozřejmuje námět vyšívaného antependia – zdůrazňuje úlohu sv. Josefa, patrona brněnského kostela františkánek, jako spravedlivého ochránce církve a správce Boží vůle. Směrem k obzoru se na plátně antependia střídají krajinné plány, údolí a kopce s dominantami hradních architektur. Složitá osnova symbolických motivů výšivky odkazuje k významné události v historii konventu brněnských františkánek – založení a výstavbu klášterního kostela sv. Josefa  \nv letech 1651–1653 z donace hrabat z Dietrichštejna.","short_description":"Námět technicky i obrazově pozoruhodného antependia vychází z příběhů  \nsv. Josefa, oblíbeného barokního světce. Je jedním z mála příkladů využití figurální výšivky v sakrálním umění 1. poloviny 18. století a dokladem klášterní tvorby.","type":"Výšivka a malba","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Českomoravská provincie Římské unie Řádu sv. Voršily v Praze (OSU Praha)","dates":"1710–1730","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"291 x 100 cm","place_of_production":"Brno","method_for_datation":"Technikou mimořádná výšivka je dle archivních zpráv dílem řádové sestry Marie Tekly Bittnerové z Glücksteinu, která působila mezi lety 1705 až 1730 v klášteře františkánek u sv. Josefa v Brně. Zhotovila zde vedle dalších antependií i kasule.","obtention":"Dlouhodobá zápůjčka z církevního majetku","bibliography":"Dana Stehlíková, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1670–1790,*  Paris – Rennes – Brno 2003, s. 279–280,  č. kat. 120.  \nDana Stehlíková*, Bohemia Sancta. Poklady křesťanského umění z českých zemí,* Caltanissetta – Syrakusy – Praha 2004.","artist_birthdate":"1675 Vídeň – 1730 Brno","author":"Andrea Husseiniová","copy_editor":"Zora Wörgötter, Jiří Kroupa","keywords":["antependium","personifikace","textil","výšivka, kasule"],"materials":["Ryps (osnova hedvábí, útek bavlna a stříbrné lamelky), výšivka hedvábím a kovovými lamelami, aplikace, malba kvaš na plátně a pergamenu"]},"9f677e6f-1913-5ba1-b196-5a3e7d1c4fc7":{"name":"*Pontifikální mešní konvice s mísou*","alternate_name":"*Konvice a lavabo*","description":"Mísa oválného tvaru po obvodu vykrajovaná je tepána páskovým ornamentem s festony, mřížkami, růžemi a dvojicemi hlav andílků. Na jejím obvodu se nachází polofigura sv. Jana Nepomuckého, patrona objednavatele. Proti ní je umístěn tepaný oválný štítek s okřídleným sloupem, představujícím znak opatství Nová Říše a ryté iniciály objednavatele *N.A /W./P.N./C.G.* (*Nobilis Abbas \\[Johannes Nepomucenus\\] Wyminko, Praepositus Neureuschensis/C.G.*). Probošt Jan Nepomuk Wyminko/Vejminko (kolem 1683 – 1755) absolvoval studia jako profes v Hradisku u Olomouce. Proboštem premonstrátského kláštera v Nové Říši byl v letech 1725–1732 a r. 1733 byl zvolen prvním opatem kláštera. V této souvislosti byla slavnostní liturgická souprava zhotovena.  \nKonvice slouží při mši k očistě – obřadnímu omytí rukou kněze před přijímáním krve a těla Páně, přebytečná voda je zachycena do mísy. Nádoby tvořily součást soupravy, do níž patřily dále mešní konvičky a kalich (nedochován). Tyto práce jsou v siluetě i v dekoru odvozeny z augsburských vzorů (např. mistrů z rodu Billerů a Drentwettů).  \nRossmayer se vyučil patrně v Praze a po tovaryšské službě v blíže neurčené cizině byl r. 1730 prohlášen mistrem v Olomouci. Vytvořil například svícny  \n“v augsburské manýře” pro hlavní oltář na Sv. Kopečku u Olomouce, kalich  \ns emailovými figurami Kristova Příbuzenstva pro brněnský dóm nebo vazby misálů pro dóm v Olomouci, v nichž kombinoval augsburské i francouzské vzory známé z grafických listů.","short_description":"Konvice s mísou tvořily část slavnostní liturgické soupravy, do níž ještě patřily mešní konvičky a kalich (nedochován). Tyto práce z olomoucké dílny jsou v siluetě i v dekoru odvozeny z augsburských vzorů (např. mistrů z rodu Billerů a Drentwettů).","type":"Užité umění","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Opatství premonstrátů Nová Říše","dates":"1732","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"konvice v. 22,4 cm, oválná patka 9,9 x 8,1 cm; mísa 51 x 39 cm","place_of_production":"Olomouc","method_for_datation":"Práce je značena čtyřmi  puncy: na patce konvice 1. orlice v kruhovém štítku  \n– Olomouc; 2. částečně rozlitý monogram *FR* v kartuši – mistrovská značka  \nFr. Rosmayera; 3. částečně rozlitý letopočet ve štítku*: 1732*?; na okraji mísy: *1*–*3*.; 4. repunc: *12.F*  v obdélném štítku; repunc Brno z let 1806–1809;  ryté iniciály *N.A /W./P.N./C.G.*","obtention":"Souprava je od svého vzniku v majetku Opatství premonstrátů v Nové Říši.","bibliography":"Miloš Stehlík, in: Ivo Krsek – Zdeněk Kudělka – Miloš Stehlík – Josef Válka, *Umění baroka na Moravě a ve Slezsku,* Praha 1996, s. 600, č. kat. 301.  \nDana Stehlíková, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris – Rennes –  Brno 2003, s. 266–267, č. kat. 105.  \nDana Stehlíková, *[Encyklopedie českého zlatnictví, stříbrnictví a klenotnictví](http://tinweb.moravska-galerie.cz/tw.exe?ST=03&SID=008AF3E757&L=00&KOD=04&PZ=10&JAK=V&KDE=016&RET=Encyklopedie+%9Fesk%82ho+zlatnictv%A1%2C+st%FD%A1brnictv%A1+a+klenotnictv%A1)*, Praha 2003.","artist_birthdate":"po 1700 Praha – 1751 Olomouc","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Email","liturgické náčiní","misál","punc"],"materials":["Stříbro tepané, cizelované, zlacené"]},"c37ef84c-4918-5c4a-89b2-3c585804a510":{"name":"*Poprsí světce*","description":"Busta na původním volutovém podstavci vyrůstá z poměrně úzké základny a rozšiřuje se do uzavřeného, kompaktního tvaru hrudníku. Jde o stařeckou prostovlasou a vousatou hlavu s draperií volně přehozenou přes pravé rameno, zřejmě o jednoho z církevních otců, sv. Jeronýma. Pojednání podstavce svědčí o tom, že šlo o relikviář.  Drahocenný charakter plastice dodává povrchová úprava – precizně provedené stříbření, jenž bohatou světelnou škálou umocňuje vizuální působení díla.  \nPoprsí světce představuje sochařovo široké rozpětí své tvůrčí dovednosti nejen řezbář­ské, ale především zachycení duševního hnutí.  Extatický výraz touhy a odevzdání se Bohu se neprojevuje hrubou expresí, nýbrž má elegantní, dvorský charakter, vyjádřený esovitým pohybem figury a měkkým tvarováním objemu.  \nPoučení o pojetí bust mohl Lengelacher získat již v rodném Bavorsku, ale i během svého vídeňského pobytu – prostřednictvím Giovanni Giulianiho, který opatřil chórové lavice v dolnorakouském klášteře Heiligenkreutz celým  souborem bust. S Giulianim se seznámil zřejmě při výzdobě vídeňského Belvederu.  \nR. 1719 se Lengelacher usadil v Mikulově a jako dvorní sochař Waltra Františka  \nz Dietrichštejna a vytvořil plastickou výzdobu několika interiérů jihomoravských kostelů. Lengelacherovo *Poprsí světce* je částí početnější řady související  \ns původní výpravou oltářních mens kostela sv. Michaela v Dolních Věstonicích, který Lengelacher sochařsky vybavil ve štuku i řezbě. Pracoval tam od konce dvacátých let v časové souvislosti s jednou ze svých prvních velkých zakázek, výzdobě benediktinského kostela v Rajhradě (1727–1734).","short_description":"Poprsí světce představuje umění nejen řezbářské, ale především schopnost zachycení duševního hnutí.  Extatický výraz touhy a odevzdání se Bohu se neprojevuje hrubou expresí, nýbrž má elegantní, dvorský charakter. Relikviářová busta je součástí větší řady původní výzdoby oltářů v Dolních Věstonicích.","type":"Plastika","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"1730","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"v. 27,2 cm","place_of_production":"Morava","method_for_datation":"Autorství a datace plastiky jsou dány její proveniencí a podpořeny stylovou analýzou.","obtention":"Busta byla spolu se svým protějškem získána r. 1913 koupí ze soukromého majetku.","bibliography":"Miloš Stehlík, *Život a dílo Ignáce Lengelachera na Moravě*, diplomová práce, Brno 1949.  \nMiloš Stehlík, Moravské dílo Ignáce Lengelachera, in: *30 let Krajského střediska památkové péče a ochrany přírody v Brně.* Brno 1989, s. 154–174.  \nVlasta Kratinová, *Baroko*, Brno 1992, č. 9.  \nMiloš Stehlík, in: Ivo Krsek – Zdeněk Kudělka – Miloš Stehlík – Josef Válka, *Umění baroka na Moravě a ve Slezsku,* ed. Zdeněk Kudělka, Praha 1996, s. 99.  \nVlasta Kratinová, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris – Rennes – Brno 2003, s. 166, č. kat. 42.","artist_birthdate":"1698 Unter Peissenberg – 1780(?) Baden","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Busta","relikviář"],"materials":["Dřevo, stříbřeno"]},"e07117dd-950e-5f5f-9ae1-7e9e6b78feb2":{"name":"Monstrance Zlaté slunce Moravy","alternate_name":"*Schrattenbachova monstrance, Monstrance olomoucká*","description":"Schránka pro symbol Kristova těla – hostii, jejíž prezentace tvořila duchovní stred bohoslužby, patří mezi nejvýznamnější památky zlatnického umění na Moravě. Z oválné vykrajované podnože vyrůstá vázovitý nodus nesoucí paprskovitou korunu a otvorem rámovaným kartuší, jež je zdůrazněna motivem hřebínku. Typicky barokní, komplikovaně zvlněný dekor, prostorově pojednaný prolamováním, obtáčí schránku s lunulou, půlměsícem pro upevnění hostie.  \nSymbolika slunce jako zdroje života, světla, Boží pravdy dala název celé skupině monstrancí, tzv. sluncových, jenž se liší od středověkého typu monstrancí věžových s gotickými fiálami.  \nNa výzdobu Monstrance byly použity některé starší prvky, původně součásti dnes již neznámých předmětů. Tím nejzajímavějším je emailový štítek vsazený do zadní strany nohy monstrance. Zobrazuje sv. Václava na gotickém trůnu – znak olomoucké kapituly – s erby císaře Ferdinanda III. (1637–1662), bratra olomouckého biskupa Leopolda I. Viléma Habsburského, arcivévody rakouského. Gotizující trůn na kapitulním znaku je doplněn o dietrichštejnské vinařské nože a představuje snad skutečný „trůn sv. Václava“ v olomoucké katedrále, který nechal zhotovit biskup František z Dietrichštejna.  \nVznik monstrance byl v minulosti spojován se jménem kardinála, olomouckého biskupa Wolfganga Hanibala ze Schrattenbachu, který na její zhotovení odkázal nemalé finance. Skutečnou objednavatelkou díla však byla olomoucká kapitula  \nv cele z děkanem Kašparem Florentinem z Glandorfu a kanovníkem Jiřím Jindřichem Mayerem z Mayerswaldu, který je znám také jako objednavatel stříbrem kovaného misálu (1733).  \nPro svou vysokou uměleckou hodnotu zůstala monstrance zachována i při provádění císařského rozkazu, vydaného po napoleonských válkách a nařizujícího odevzdat předměty z drahých kovů do Vídně.","short_description":"Schránka pro symbol Kristova těla je jednou z mála zlatých monstrancí v Evropě. Typicky barokní, komplikovaně zvlněný dekor, prostorově pojednaný, obtáčí schránku s lunulou, půlměsícem pro upevnění hostie. Paprskovitá koruna je symbolem slunce jako zdroje života a světla, Boží Pravdy.","type":"Užité umění","holder":"Muzeum umění – Arcidiecézní muzeum","owner":"Arcibiskupství olomoucké","dates":"1748–1750","location":"Olomouc, Morava","dimensions":"v. 72 cm","place_of_production":"Brno","method_for_datation":"Značeno puncy. Jde o jedinou zatím známou práci brněnského zlatníka, která dokládá stálé úzké styky mezi Brnem a Olomoucí, dvěma hlavními městy Moravy. Zlatníci téhož jména působili i v Augsburgu a Linci. Jejich rodovou příslušnost se zatím nepodařilo prokázat.","obtention":"Monstrance z pokladnice olomoucké katedrály sv. Václava je po náročném restaurování  součástí expozice Arcidiecézního muzea v Olomouci.","bibliography":"Miloš Stehlík, in: Ivo Krsek – Zdeněk Kudělka – Miloš Stehlík –Josef Válka, *Umění baroka na Moravě a ve Slezsku*, ed. Zdeněk Kudělka, Praha 1996, s. 595, c. kat. 298.  \nJiří Kroupa, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka. 1670–1790*, Paris – Rennes – Brno 2003, s. 259.  \nDana Stehlíková, *Encyklopedie českého zlatnictví, stříbrnictví a klenotnictví*, Praha 2003, s. 529–530.  \nSimona Jemelková – Helena Zápalková (eds.), *Monstrance Zlaté slunce Moravy / Restaurování 2005*, Olomouc 2007.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["biskup","fiála","gotika","hostie","monstrance"],"materials":["zlato, drahokamy (diamanty, smaragdy, rubíny), email"]}}

package/translations/items.de.json

@@ -1 +1 @@
-{"0268e426-50a7-5898-934e-642eb18157d3":{"name":"Kasel des grünen Perser-Ornats","short_description":"Beim Dekor dieser aus einfarbigem Seidenatlas gefertigten Dalamtik handelt es sich um ein persisches Seidengewebe mit floraler Musterung. Die Anfertigung kostbarer Seidengewebe hatte in Persien bereits eine lange Tradition, als sie während der Safawiden-Dynastie (1501–1736) einen letzten Höhepunkt erlebte. Hochwertige Seidenstoffe mit floralen oder figürlichen Motiven, deren naturalistische Gestaltung sich an der zeitgenössischen Miniaturmalerei orientierte, sind typische Erzeugnisse dieser Epoche.","type":"Parament; liturgisches Gewand","holder":"Kunsthistorisches Museum","dates":"Persisches Gewebe: 17. Jahrhundert; Herstellung: Wien, um 1750","location":"Wien","dimensions":"Höhe: 106cm, Breite: 125cm","method_for_datation":"Stilkritische Untersuchung, Archiv- und Inventarrecherche","method_for_provenance":"Archiv- und Inventarrecherche","provenance":"Hof- und Burgpfarrkirche Wien","bibliography":"Seipel, Wilfried (Hg.) und Schmitz-von Ledebur, Katja, *Hauptwerke der Geistlichen Schatzkammer. Kurzführer durch das Kunsthistorische Museum*, Band 7, Wien: Kunsthistorisches Museum, 2007: 126-127, Nr. 51.  \nSchmitz-von Ledebur, Katja, *Gottes Lob. Kirchliche Textilien aus der Zeit Maria Theresias*, Ausstellungskatalog Geistliche Schatzkammer, Wien: Kunsthistorisches Museum, 2016: 36-37, Nr. 1.","materials":["Besätze: Lampas","Glattgold","Glattsilber)","Grundstoff: Kettatlas (Seide)","lanciert (Seide"]},"4477e256-7ea2-5cbe-bda1-f87ba36cdb04":{"name":"Gebetsteppich.","description":"Der Teppich gehört durch sein Muster zu der Gruppe der Gebetsteppiche. Das Innenfeld wird von einer bogenförmigen rotgrundigen Gebetsnische geschmückt. Vor der Nische ist ein von oben gesehenes stilisiertes Wasserbecken zu erkennen, von dem sich ein dünnlininiger abstrakter kleiner Baum mit grünen Schirmblättern erhebt. Im Zentrum des Baumes ist eine kleine gelbe Henkelkanne mit kurzer Tülle eingefügt. Diese Kanne mag sich auf Koran Sure 5 Vers 8 beziehen, wo die vor dem Gebet vorgeschriebene Waschung erwähnt wird. In den Zwickeln des Mihrab-Bogens sind grüngrundige achteckige Flechtsterne zu erkennen. Über der Gebetsnische (mihrab) ist ein rechteckiges Feld mit Palmen und Zypressen gefüllt. Zwei Bordüren umlaufen das Innenfeld. Den schmaleren Bordürenstreifen füllt ein Wolkenbanddekor. Das Wolkenband ist in der osmanischen Kunst seit dem 15. und 16. Jahrhunderts ein bekanntes Motiv und seine Ursprünge liegen in China. Bei dem Teppich sind die gelben Wolkenbänder auf rotem Grund eng aneinander gerückt. Der breite Bordürenstreifen des Teppichs wird von einem fortlaufenden, rankenartigen Flechtband mit Pflanzen auf hellgrünem Grund geschmückt.  \n  \nDie Symbolik des Teppichs entsteht aus der Verbindung des Mihrabmotivs mit dem des Paradiesgartens, der vielleicht durch das Brunnenbecken und den Baum auf dem Teppich angesprochen wird. Das Paradies, das wie ein wundervoller Garten beschrieben wird, wird den islamischen Gläubigen im Koran an vielen Stellen versprochen. Der Gläubige soll hier einst in Gärten mit schönen Bächen, wundervollen Pflanzen und schönen Gespielinnen (Huris) verweilen.  \n  \nGebetsteppiche aus Kairo wurden in den Quellen wiederholt erwähnt, aber dieser Teppich ist der einzige erhaltene mamlukische Gebetsteppich. Seine besondere bedeutung besteht in der Verwendung von mamlukischen Motiven in Verbdindung mit solchen aus der osmanischen Kunst, weshalb er um 1500 oder etwas später zu datieren ist.  \n  \nMamlukenteppiche kommen auf italienischen Gemälden des 15. und 16. Jahrhunderts vor und werden zudem in zahlreichen Quellen erwähnt. In dieser Zeit gab es zudem einen florierenden Handel zwischen dem mamlukischen Kairo und Italien.","short_description":"Dies ist der einzige Gebetsteppich, der aus der Zeit der Mamluken erhalten ist. Er wurde vermutlich in Kairo um 1500 hergestellt. Sein Design ist teilweise mamlukisch, teilweise osmanisch. Die Teppichherstellung florierte in Ägypten unter den mamlukischen Sultanen, verschiedene Stücke wurden auch nach Europa exportiert.","holder":"Museum für Islamische Kunst","owner":"Kunstgewerbemuseum.","dates":"um 906 H. / 1500","location":"Berlin","dimensions":"Länge 162 cm;  Breite 120 cm.","method_for_datation":"Der Teppich weist sowohl mamlukische als auch osmanische Stilelemente auf und könnte daher um 1500 entstanden sein, als die Kairener Manufakturen bereits osmanische Elemente in ihren Formenkanon aufnahmen. Da es sich um den einzigen erhaltenen mamlukischen Gebetsteppich handelt, ist es nicht einfach, Fragen der Datierung eindeutig zu beantworten.","method_for_provenance":"Sowohl eine vielzahl der vorkommenden Motive, die Farben und auch der charakteristische assymetrische oder persische Knoten weisen diesen Teppich an die mamlukische Teppichmanufaktur von Kairo als Herstellungsort.","provenance":"Ägypten.","obtention":"1888 Ankauf von Wilhelm von Bode für das Kunstgewerbemuseum. Überweisung durch das Kunstgwerbemuseum Dauerleihgabe.","bibliography":"Enderlein, V. „Zwei Ägyptische Gebetsteppiche im Islamischen Museum“, Forschungen und Berichte, 13, 1971, 7-15, Taf. 1 und 2.  \n  \nEnderlein, V. Wilhelm von Bode und die Berliner Teppichsammlung. Berlin, 1995, 25, Taf. 16.  \n  \nKat. The Eastern Carpets in the Western World. 60-61, Kat.Nr. 19.  \n  \nMack, Rosamond E. Bazar to Piazza. Islamic Trade and Italian Art, 1300-1600. Los Angeles und London, 2002, 73-94, Anm. 54, 201.  \n  \nZick, J. „Eine Gruppe von Gebetsteppichen und ihre Datierung“, Berliner Museen, 11, 1961, 6-14, Abb. 1.","linkcatalogs":"IAM_EG_EN_001","author":"Annette Hagedorn","keywords":["Gebetsteppich","Knüpfteppich","Mamluke","Paradies"],"materials":["in verschiedenen Tönen gefärbt.","Wolle geknüpft"]},"4b8ffd8e-ec58-5468-9e97-3c950ff7e6c9":{"name":"Moscheelampe.","description":"Gläserene Moscheelampen mit Emaildekor wurden hauptsächlich in mamlukischer Zeit in Syrien oder Ägypten hergestellt. Sie waren Auftragsarbeiten und gelangten als Stiftungen mamlukischer Sultane in Kairener Moscheen. Die bekannteste Berliner Moscheelampe ist aus honigfarbenem Glas mit umgekehrt kelchförmigen Fuß und bauchigem Körper, der über einer Einziehung in einen hohen konischen Hals übergeht. Auf dem Körper sind sechs angelegte Ösen in schildförmig ausgesparten Flächen angedrückt. Mit ihnen hing die Lampe an Ketten von der Decke herab. Ein zusätzlich hineingehängtes trichterförmiges Öllämpchen gab das Licht. Der Dekor besteht aus zwei Schriftfriesen und kleinteiliger Blumenmalerei, die durch das Motiv der Lotusblüte fernöstlichen Einfluss erkennen lässt. Der Inschriftfries auf dem Körper ist in Gold auf blauem Grund ausgeführt. Er nennt den Namen des mehrfach regierenden Mamlukensultans an-Nasir Muhammad (reg. 698-708/1299-1309 und 709-741/1310-1341). Die Lampe könnte als Auftragsarbeit für eine Moschee oder eine Schule mit Mausoleum hergestellt worden sein. Sowohl 704/1304 als auch zwischen 718-736/1318-35 liess er solche Bauten in Kairo errichten. Die Inschrift in Blau auf einer Ranke mit spiraligen Einrollungen und ursprünglich goldenem Grund hat den für eine Moscheelampen besonders geeigneten Lichtvers aus dem Koran (Sure 24, Vers 35) zum Thema. Beide Inschriften sind in der für die Mamlukenzeit charakteristischen Thuluth-Schrift geschrieben.","short_description":"Glaslampen wurde für Moscheen, Schreine und Mausoleen gemacht. Der innere Behälter fasste das Öl und der Docht. Der Inschrift auf dem Boden Lampe nach wurde sie im Namen des Mamluken-Sultans al-Nasir Muhammad gemacht. Sie ist mit dem Lichtvers des Koran verziert (XXIV: 35).","holder":"Museum für Islamische Kunst","initial_owner":"Graf F. von Pourtalès, St. Petersburg.","dates":"1. Hälfte 7./ 1. Hälfte 14. Jh.","location":"Berlin","dimensions":"Höhe 34 cm Durchmesser 24,8 cm.","method_for_datation":"In mamlukischer Zeit wurde eine Vielzahl von gläsernen Moscheelampen hergestellt. Diese nennt den Namen des Sultans an-Nasir Muhammad, der im 8. Jh. H./14. Jh. n. Chr. regierte.","method_for_provenance":"Die Moscheelampe wurden wahrscheinlich sowohl in Syrien als auch in Ägypten hergestellt. Eine genaue Zuweisung ist noch nicht möglich.","provenance":"Ägypten oder Syrien.","obtention":"1913 als Geschenk von Graf F. Pourtalès.","bibliography":"Lamm, C.J., Mittelalterliche Gläser und Steinschnittarbeiten aus dem Nahen Osten. Berlin 1929/30, 434 Nr. 27 Taf. 190 Nr. 10.  \n  \nKat. Museum für Islamische Kunst 1972/1979, Nr.13.  \n  \nCarboni, S. and Whitehouse, D. Glass of the Sultans, The Metropolitan Museum of Art, New York, 2001, 199-273.","linkcatalogs":"IAM_EG_EN_001","author":"Jens Kröger","keywords":["Emailglas","Mamluken","Moschee"],"materials":["emailliert und vergoldet.","Glas"]},"4cff674a-5737-5495-a700-496faacc7750":{"name":"Reihengebetsteppich (Fragment).","description":"Das Teppichfragment ist der erhaltene Teil eines ursprünglich wesentlich größeren Reihengebetsteppichs. Auf dem Teppich ist ein Folge von sechs unterschiedliche breiten roten Nischen zu sehen, die von dunkelblauen Bogenfeldern nach oben abgeschlossen werden. An der linken Seite ist die sechste Nische nur als Halbnische vorhanden, weil der Teppich hier einen Schnitt aufweist und die Bordüre angesetzt ist. Die Nischen werden durch feine grünen Linien abgesetzt, die nach unten als Säulenersatz verstanden können. Die schmale Bordüre des Teppichs besteht aus einem zweifachen reziproken Zinnensystem. Einerseits wechseln auf dem inneren Bordürenstreifen hellblaue mit gelben Zinnen, andererseits zeigt der breite, nicht vollständig erhaltene Bordürenstreifen den Wechsel von Gelb und Blau. Der Teppich mit seiner sehr klaren Form- und Farbgebung entspricht dem osmanischen Verständnis von dekorativer Kunst und ihrer Systematik. Er ist durch seine Schlichtheit kein Stück mit einer sehr dichten Dekoration wie es bei den meisten anderen bekannten Reihengebetsteppichen der Fall ist, aber auch dieser einfache Typ folgt den systematischen Konstruktionsprinzipien von geordneter Flächenfüllung, wie er in der osmanischen Kunst seit dem 15. Jahrhundert wiederholt vorkommt. Dem Geschmack des Mitteleuropäers kommt er wegen seiner Schlichheit, den kräftigen Farben und der damit verbundenen großen Ausdruckskraft sehr entgegen. Auf Reihengebetsteppichen beteten Gläubige parallel zu Quiblawand in der Moschee. Allerdings war die Nischenreihung nur ein allgemeiner Hinweis auf die Funktion des Reihengebetsteppichs, denn grundsätzlich dient jeder saubere Untergrund als Unterlage beim Beten. Wie die Schmalheit der einzelenen Nischen bei diesem Teppich schon andeutet, war für einen Betenden mehr Platz erforderlich.","short_description":"Dieser Teppich mit einem Muster aus mehreren Nischen ist Teil eines ursprünglich viel größeren Objekts. Er war vermutlich zum Gebrauch in einer Moschee bestimmt. Die Besonderheit diese Exemplars liegt darin, dass es nicht die üblichen komplizierten Muster zeigt, sondern durch seine intensiven Farben hervorsticht.","holder":"Museum für Islamische Kunst","initial_owner":"Sammlung O. Bernheimer, München.","dates":"11. H. / 17. Jh.","location":"Berlin","dimensions":"Länge 128 cm Breite 329 cm.","method_for_datation":"Der Teppich läßt sich auf Grund der Muster, der Farben und der Knüpftechnik in das 17. Jh. datieren.","method_for_provenance":"Der Teppich gehört zu einer Gruppe von osmanischen Teppichen, die als Ushak-Gruppe bezeichnet wird.","provenance":"Türkei, Westtürkei, Gebiet von Uschak.","obtention":"1961 Erwerbung aus der Sammlung O. Bernheimer, München.","bibliography":"Arseven, C. E., Les Arts Décoratifs Turcs. Istanbul, 1952.  \n  \nErdmann, K., Siebenhundert Jahre Orientteppich. Herford, 1966, 108, Taf. IX.  \n  \nKat. Museum für Islamische Kunst Berlin, Berlin 1979, Nr. 4.  \n  \nKat. Weltkulturen und moderne Kunst, München, 1972, 99-100, Nr. 291.  \n  \nSpuhler, F. Die Orientteppiche im Museum für Islamische Kunst Berlin, Berlin, 1987, Nr. 18 Taf. 18.","linkcatalogs":"IAM_TR_EN_001","author":"Annette Hagedorn","keywords":["Gebetsteppich","Knüpfteppich","Osmanen"],"materials":["rotbraun und weiß. Knüpftechnik","Wolle"]},"6131fb50-04d3-542e-b078-c6c43dfd4c0a":{"name":"Kasel (Messgewand für den katholischen Ritus) aus Dekorsamt und Seidengewebe","short_description":"Die Kasel ist ein *Pasticcio* bestehend aus einem älterem italienischen Dekorsamt und einem Kaselkreuz aus osmanischer Seide. Letztere Seide hat ein Muster aus großen Spitzovalen, gefüllt mit Tulpen, Nelken und Blütenranken, dem für die osmanische Seidenweberei der Zeit typischen Dekor. Die Zusammenstellung der Gewebe für eine Kasel macht deutlich, dass man ein aus islamischen Regionen stammendes Gewebe wegen seiner eindrucksvollen Wirkung vorbehaltlos für den christlichen Ritus verwendete.","type":"Kasel mit osmanischem Seidenstoff","holder":"MAK – Österreichisches Museum für angewandte Kunst / Gegenwartskunst","dates":"Samt: 15. Jahrhundert;  \nSeide: 2. Hälfte 16. Jahrhundert","location":"Wien","provenance":"Samt: Italien;  \nSeide: Osmanisches Reich, Bursa","materials":["Lampas broschiert und lanciert","Samt broschiert","Seide"]},"9b960e40-8e8e-58fe-bdb1-3947c5bce14d":{"name":"Weißgrundiges Gewebefragment mit Maria und Christuskind, umgeben von Engeln, Tulpen, Rosen und Geisblatt","short_description":"Die auf dem Gewebe dargestellte Maria vom Siege (*Nikopoia*) hält den Christusknaben mit im Kreuzigungsgestus ausgestreckten Armen. Stoffe mit christlichen Motiven wurden im osmanischen Reich für kirchliche Gewänder des orthodoxen Ritus gewebt und z.B. nach Russland exportiert. Das christliche Motiv rahmen Pflanzen osmanischen Ursprungs, wie die Tulpe und das Geisblatt.","type":"Osmanisches Stofffragment","holder":"MAK – Österreichisches Museum für angewandte Kunst / Gegenwartskunst","dates":"4. Viertel 16. Jahrhundert","location":"Wien","provenance":"Osmanisches Reich, Istanburl oder Bursa","materials":["Goldlahn","Lampas","Seide"]},"ae7c39ba-6ec7-52c7-ab26-aa458671c2ad":{"name":"Kasel (Messgewand für den katholischen Ritus) aus osmanischem Seidengewebe mit europäischen Webborten","short_description":"Bursa war ein wichtiger Umschlagplatz für iranische Seide und entwickelte sich zu einem bedeutenden Produktionszentrum von Seidenstoffen. Als solches versorgte es nicht nur den osmanischen Hof; Seiden aus Bursa waren gefragtes Exportgut für Europa, wie diese Kasel zeigt. Gleichzeitig waren italienische Seiden im osmanischen Reich sehr begehrt. In der Folge dieses intensiven Austauschs kam es zur gegenseitigen Beeinflussung von Motiven, so dass man oft nur an technischen Details erkennen kann wo der Seidenstoff gewebt wurde, in Italien oder dem osmanischen Reich.","type":"Kasel mit osmanischem Seidenstoff","holder":"MAK – Österreichisches Museum für angewandte Kunst / Gegenwartskunst","dates":"Drittes Viertel 16. Jh.","location":"Wien","provenance":"Osmanisches Reich, Bursa","materials":["Gold- und Silberlahn","Lampas broschiert","lanciert","Leinen","Seide"]},"b5e98c52-08ad-5e05-97c5-2071372ff0ed":{"name":"Phelonion, Messgewand für den orthodoxen Ritus","short_description":"Vor rotem Hintergrund gliedern sich jeweils versetzte Spitzovale. Am unteren Ende schließen diese mit einer stilisierten Lilie, die den Übergang zum nächsten Oval bildet, ab. Die Binnenmusterung der Spitzovale besteht aus einem schuppenartigen Geflecht. An den Nähten und den daraus entstehenden Störungen des Rapports ist zu erkennen, dass das Textil umgearbeitet wurde, damit es Teil dieses Messgewandes für den orthodoxen Ritus werden konnte.","type":"Messgewand aus osmanischem Seidenstoff","holder":"MAK – Österreichisches Museum für angewandte Kunst / Gegenwartskunst","dates":"16. Jh.","location":"Wien","provenance":"Osmanisches Reich, Istanbul oder Bursa","materials":["broschiert und lanciert","Lahngold und Lahnsilber","Lampas","Seide"]},"bf855ca5-82b9-5496-8eb9-62a39c53ba92":{"name":"Pluviale aus signiertem safawidischem Seidenstoff","short_description":"Das Pluviale, wichtiger Bestandteil christlicher liturgischer Gewänder, wurde aus wertvoller iranischer Seide gefertigt. Die Seidenmanufakturen des Safawidenreiches zählten damals zu den qualitätvollsten der Welt, ihre Produkte waren begehrte Exportartikel. Auf dem Handelsweg gelangte vermutlich auch dieses Textil nach Europa und wurde dort weiter verarbeitet. Die Tatsache, dass die Seide signiert ist, verweist auf die hohe Wertschätzung derer, die an ihrer Herstellung beteiligt waren.","type":"Pluviale aus iranischem Seidenstoff","holder":"MAK – Österreichisches Museum für angewandte Kunst / Gegenwartskunst","dates":"Zweite Hälfte 16. Jahrhundert","location":"Wien","provenance":"Iran, Kaschan","materials":["Borte","Fransen","Lampas broschiert","lanciert","Metallfäden","Seide"]},"dd51c631-efa7-5621-9c17-104499a84fde":{"name":"Gewebefragment von einer Dalmatik der sog. Heinrichsgewänder in der Alten Kapelle in Regensburg","short_description":"Dieses Fragment kam durch einen Ankauf von Textilien des Aachener Kanonikus Franz Bock 1865 in die Textilsammlung des MAK. Davor war es Teil einer Dalmatik der so genannten Heinrichsgewänder in der Alten Kapelle zu Regensburg. Die längs verlaufenden, unterschiedlich breiten Streifen, die auf dem Fragment zu erkennen sind, deren Binnengliederung durch rechteckige Felder und die unterschiedliche Musterung derselben, sprechen für eine Herkunft aus Zentralasien.","type":"Zentralasiatisches Stofffragment","holder":"MAK – Österreichisches Museum für angewandte Kunst / Gegenwartskunst","dates":"Mitte 14. Jh.","location":"Wien","provenance":"Zentralasien","materials":["Häutchengold","Seide"]},"e9c5dea2-d0d2-56ce-8e1a-0301e49ff152":{"name":"Nischenteppich","description":"Dieser Teppich zählt zu den berühmtesten der Berliner Sammlung. Bereits 1871 wurde er von Wilhelm von Bode für den Maler Heinrich von Angeli erworben, konnte aber erst 1905 von Bode von den Erben angekauft und dem Museum geschenkt werden. Von Angeli und einige seiner Kollegen bildeten diesen Teppich mehrfach ab. Der Teppich besticht durch seine Farbtiefe, den hohen, dichten Flor und den beeindruckenden Glanz der Wolle. Auf dunkelblauem Grund sind durch eine kräftige weiße Line zwei rotgrundige Zwickel nischenförmig abgetrennt. Ungewöhnlich ist, dass die Zwickel oben ineinander übergehen. Das eigentliche Nischenfeld wird in der unteren Hälfte mit einem hellblauen Wolkenband gefüllt in dessen Bogen eine große Blüte einen Fixpunkt bildet. Diese Wolkenband erinnert an Begrenzungen bei den so genannten Schlüsselloch- oder Bellini-Teppichen. Ihre oft eckig geführten Bogenformen werden mit Brunnen assoziiert, die für die rituelle Reinigung benötigt werden. Aufgrund der persisch anmutenden Blüten, des aus dem ostasiatischen Kulturkreis stammenden Wolkenbandes sowie der geschichteten Kette, wurde der Teppich gelegentlich dem persischen Kulturkreis zugeschrieben. Jedoch sprechen sowohl die Farbpalette, die Anlehnung an das Schlüssellochmotiv vor allem aber die Verwendung eines symmetrischen Knotens für einer Verortung in die Türkei.","type":"Teppich","holder":"Museum für Islamische Kunst, Pergamon Museum","dates":"Anfang des 16. Jahrhunderts n. Chr","location":"Berlin","dimensions":"L: 177, B: 122","provenance":"Anatolien","obtention":"1871 von Wilhelm von Bode für den Maler Heinrich von Angeli gekauft; 1905 Schenkung durch Wilhelm von Bode","bibliography":"Beselin, Anna, *Geknüpfte Kunst. Teppiche des Museums für Islamische Kunst*, Berlin: Minerva, 2011.  \nBode, Wilhelm von, *Vorderasiatische Knüpfteppiche aus älterer Zeit*, 2te Auflage, mit Beiträgen von E. Kühnel, Leipzig o.a., 1914.","author":"Anna Beselin","materials":["geknoteter Florteppich","symmetrischer Knoten","Wolle"]}}
+{"0268e426-50a7-5898-934e-642eb18157d3":{"name":"Kasel des grünen Perser-Ornats","short_description":"Beim Dekor dieser aus einfarbigem Seidenatlas gefertigten Dalamtik handelt es sich um ein persisches Seidengewebe mit floraler Musterung. Die Anfertigung kostbarer Seidengewebe hatte in Persien bereits eine lange Tradition, als sie während der Safawiden-Dynastie (1501–1736) einen letzten Höhepunkt erlebte. Hochwertige Seidenstoffe mit floralen oder figürlichen Motiven, deren naturalistische Gestaltung sich an der zeitgenössischen Miniaturmalerei orientierte, sind typische Erzeugnisse dieser Epoche.","type":"Parament; liturgisches Gewand","holder":"Kunsthistorisches Museum","dates":"Persisches Gewebe: 17. Jahrhundert; Herstellung: Wien, um 1750","location":"Wien","dimensions":"Höhe: 106cm, Breite: 125cm","method_for_datation":"Stilkritische Untersuchung, Archiv- und Inventarrecherche","method_for_provenance":"Archiv- und Inventarrecherche","provenance":"Hof- und Burgpfarrkirche Wien","bibliography":"Seipel, Wilfried (Hg.) und Schmitz-von Ledebur, Katja, *Hauptwerke der Geistlichen Schatzkammer. Kurzführer durch das Kunsthistorische Museum*, Band 7, Wien: Kunsthistorisches Museum, 2007: 126-127, Nr. 51.  \nSchmitz-von Ledebur, Katja, *Gottes Lob. Kirchliche Textilien aus der Zeit Maria Theresias*, Ausstellungskatalog Geistliche Schatzkammer, Wien: Kunsthistorisches Museum, 2016: 36-37, Nr. 1.","materials":["Besätze: Lampas, lanciert (Seide, Glattgold, Glattsilber)","Grundstoff: Kettatlas (Seide)"]},"4477e256-7ea2-5cbe-bda1-f87ba36cdb04":{"name":"Gebetsteppich.","description":"Der Teppich gehört durch sein Muster zu der Gruppe der Gebetsteppiche. Das Innenfeld wird von einer bogenförmigen rotgrundigen Gebetsnische geschmückt. Vor der Nische ist ein von oben gesehenes stilisiertes Wasserbecken zu erkennen, von dem sich ein dünnlininiger abstrakter kleiner Baum mit grünen Schirmblättern erhebt. Im Zentrum des Baumes ist eine kleine gelbe Henkelkanne mit kurzer Tülle eingefügt. Diese Kanne mag sich auf Koran Sure 5 Vers 8 beziehen, wo die vor dem Gebet vorgeschriebene Waschung erwähnt wird. In den Zwickeln des Mihrab-Bogens sind grüngrundige achteckige Flechtsterne zu erkennen. Über der Gebetsnische (mihrab) ist ein rechteckiges Feld mit Palmen und Zypressen gefüllt. Zwei Bordüren umlaufen das Innenfeld. Den schmaleren Bordürenstreifen füllt ein Wolkenbanddekor. Das Wolkenband ist in der osmanischen Kunst seit dem 15. und 16. Jahrhunderts ein bekanntes Motiv und seine Ursprünge liegen in China. Bei dem Teppich sind die gelben Wolkenbänder auf rotem Grund eng aneinander gerückt. Der breite Bordürenstreifen des Teppichs wird von einem fortlaufenden, rankenartigen Flechtband mit Pflanzen auf hellgrünem Grund geschmückt.  \n  \nDie Symbolik des Teppichs entsteht aus der Verbindung des Mihrabmotivs mit dem des Paradiesgartens, der vielleicht durch das Brunnenbecken und den Baum auf dem Teppich angesprochen wird. Das Paradies, das wie ein wundervoller Garten beschrieben wird, wird den islamischen Gläubigen im Koran an vielen Stellen versprochen. Der Gläubige soll hier einst in Gärten mit schönen Bächen, wundervollen Pflanzen und schönen Gespielinnen (Huris) verweilen.  \n  \nGebetsteppiche aus Kairo wurden in den Quellen wiederholt erwähnt, aber dieser Teppich ist der einzige erhaltene mamlukische Gebetsteppich. Seine besondere bedeutung besteht in der Verwendung von mamlukischen Motiven in Verbdindung mit solchen aus der osmanischen Kunst, weshalb er um 1500 oder etwas später zu datieren ist.  \n  \nMamlukenteppiche kommen auf italienischen Gemälden des 15. und 16. Jahrhunderts vor und werden zudem in zahlreichen Quellen erwähnt. In dieser Zeit gab es zudem einen florierenden Handel zwischen dem mamlukischen Kairo und Italien.","short_description":"Dies ist der einzige Gebetsteppich, der aus der Zeit der Mamluken erhalten ist. Er wurde vermutlich in Kairo um 1500 hergestellt. Sein Design ist teilweise mamlukisch, teilweise osmanisch. Die Teppichherstellung florierte in Ägypten unter den mamlukischen Sultanen, verschiedene Stücke wurden auch nach Europa exportiert.","holder":"Museum für Islamische Kunst","owner":"Kunstgewerbemuseum.","dates":"um 906 H. / 1500","location":"Berlin","dimensions":"Länge 162 cm;  Breite 120 cm.","method_for_datation":"Der Teppich weist sowohl mamlukische als auch osmanische Stilelemente auf und könnte daher um 1500 entstanden sein, als die Kairener Manufakturen bereits osmanische Elemente in ihren Formenkanon aufnahmen. Da es sich um den einzigen erhaltenen mamlukischen Gebetsteppich handelt, ist es nicht einfach, Fragen der Datierung eindeutig zu beantworten.","method_for_provenance":"Sowohl eine vielzahl der vorkommenden Motive, die Farben und auch der charakteristische assymetrische oder persische Knoten weisen diesen Teppich an die mamlukische Teppichmanufaktur von Kairo als Herstellungsort.","provenance":"Ägypten.","obtention":"1888 Ankauf von Wilhelm von Bode für das Kunstgewerbemuseum. Überweisung durch das Kunstgwerbemuseum Dauerleihgabe.","bibliography":"Enderlein, V. „Zwei Ägyptische Gebetsteppiche im Islamischen Museum“, Forschungen und Berichte, 13, 1971, 7-15, Taf. 1 und 2.  \n  \nEnderlein, V. Wilhelm von Bode und die Berliner Teppichsammlung. Berlin, 1995, 25, Taf. 16.  \n  \nKat. The Eastern Carpets in the Western World. 60-61, Kat.Nr. 19.  \n  \nMack, Rosamond E. Bazar to Piazza. Islamic Trade and Italian Art, 1300-1600. Los Angeles und London, 2002, 73-94, Anm. 54, 201.  \n  \nZick, J. „Eine Gruppe von Gebetsteppichen und ihre Datierung“, Berliner Museen, 11, 1961, 6-14, Abb. 1.","dynasty":"Mamluken","linkcatalogs":"IAM_EG_EN_001","author":"Annette Hagedorn","keywords":["Gebetsteppich","Knüpfteppich","Mamluke","Paradies"],"materials":["Wolle geknüpft, in verschiedenen Tönen gefärbt."]},"4b8ffd8e-ec58-5468-9e97-3c950ff7e6c9":{"name":"Moscheelampe.","description":"Gläserene Moscheelampen mit Emaildekor wurden hauptsächlich in mamlukischer Zeit in Syrien oder Ägypten hergestellt. Sie waren Auftragsarbeiten und gelangten als Stiftungen mamlukischer Sultane in Kairener Moscheen. Die bekannteste Berliner Moscheelampe ist aus honigfarbenem Glas mit umgekehrt kelchförmigen Fuß und bauchigem Körper, der über einer Einziehung in einen hohen konischen Hals übergeht. Auf dem Körper sind sechs angelegte Ösen in schildförmig ausgesparten Flächen angedrückt. Mit ihnen hing die Lampe an Ketten von der Decke herab. Ein zusätzlich hineingehängtes trichterförmiges Öllämpchen gab das Licht. Der Dekor besteht aus zwei Schriftfriesen und kleinteiliger Blumenmalerei, die durch das Motiv der Lotusblüte fernöstlichen Einfluss erkennen lässt. Der Inschriftfries auf dem Körper ist in Gold auf blauem Grund ausgeführt. Er nennt den Namen des mehrfach regierenden Mamlukensultans an-Nasir Muhammad (reg. 698-708/1299-1309 und 709-741/1310-1341). Die Lampe könnte als Auftragsarbeit für eine Moschee oder eine Schule mit Mausoleum hergestellt worden sein. Sowohl 704/1304 als auch zwischen 718-736/1318-35 liess er solche Bauten in Kairo errichten. Die Inschrift in Blau auf einer Ranke mit spiraligen Einrollungen und ursprünglich goldenem Grund hat den für eine Moscheelampen besonders geeigneten Lichtvers aus dem Koran (Sure 24, Vers 35) zum Thema. Beide Inschriften sind in der für die Mamlukenzeit charakteristischen Thuluth-Schrift geschrieben.","short_description":"Glaslampen wurde für Moscheen, Schreine und Mausoleen gemacht. Der innere Behälter fasste das Öl und der Docht. Der Inschrift auf dem Boden Lampe nach wurde sie im Namen des Mamluken-Sultans al-Nasir Muhammad gemacht. Sie ist mit dem Lichtvers des Koran verziert (XXIV: 35).","holder":"Museum für Islamische Kunst","initial_owner":"Graf F. von Pourtalès, St. Petersburg.","dates":"1. Hälfte 7./ 1. Hälfte 14. Jh.","location":"Berlin","dimensions":"Höhe 34 cm Durchmesser 24,8 cm.","method_for_datation":"In mamlukischer Zeit wurde eine Vielzahl von gläsernen Moscheelampen hergestellt. Diese nennt den Namen des Sultans an-Nasir Muhammad, der im 8. Jh. H./14. Jh. n. Chr. regierte.","method_for_provenance":"Die Moscheelampe wurden wahrscheinlich sowohl in Syrien als auch in Ägypten hergestellt. Eine genaue Zuweisung ist noch nicht möglich.","provenance":"Ägypten oder Syrien.","obtention":"1913 als Geschenk von Graf F. Pourtalès.","bibliography":"Lamm, C.J., Mittelalterliche Gläser und Steinschnittarbeiten aus dem Nahen Osten. Berlin 1929/30, 434 Nr. 27 Taf. 190 Nr. 10.  \n  \nKat. Museum für Islamische Kunst 1972/1979, Nr.13.  \n  \nCarboni, S. and Whitehouse, D. Glass of the Sultans, The Metropolitan Museum of Art, New York, 2001, 199-273.","dynasty":"Mamluken","linkcatalogs":"IAM_EG_EN_001","author":"Jens Kröger","keywords":["Emailglas","Mamluken","Moschee"],"materials":["Glas, emailliert und vergoldet."]},"4cff674a-5737-5495-a700-496faacc7750":{"name":"Reihengebetsteppich (Fragment).","description":"Das Teppichfragment ist der erhaltene Teil eines ursprünglich wesentlich größeren Reihengebetsteppichs. Auf dem Teppich ist ein Folge von sechs unterschiedliche breiten roten Nischen zu sehen, die von dunkelblauen Bogenfeldern nach oben abgeschlossen werden. An der linken Seite ist die sechste Nische nur als Halbnische vorhanden, weil der Teppich hier einen Schnitt aufweist und die Bordüre angesetzt ist. Die Nischen werden durch feine grünen Linien abgesetzt, die nach unten als Säulenersatz verstanden können. Die schmale Bordüre des Teppichs besteht aus einem zweifachen reziproken Zinnensystem. Einerseits wechseln auf dem inneren Bordürenstreifen hellblaue mit gelben Zinnen, andererseits zeigt der breite, nicht vollständig erhaltene Bordürenstreifen den Wechsel von Gelb und Blau. Der Teppich mit seiner sehr klaren Form- und Farbgebung entspricht dem osmanischen Verständnis von dekorativer Kunst und ihrer Systematik. Er ist durch seine Schlichtheit kein Stück mit einer sehr dichten Dekoration wie es bei den meisten anderen bekannten Reihengebetsteppichen der Fall ist, aber auch dieser einfache Typ folgt den systematischen Konstruktionsprinzipien von geordneter Flächenfüllung, wie er in der osmanischen Kunst seit dem 15. Jahrhundert wiederholt vorkommt. Dem Geschmack des Mitteleuropäers kommt er wegen seiner Schlichheit, den kräftigen Farben und der damit verbundenen großen Ausdruckskraft sehr entgegen. Auf Reihengebetsteppichen beteten Gläubige parallel zu Quiblawand in der Moschee. Allerdings war die Nischenreihung nur ein allgemeiner Hinweis auf die Funktion des Reihengebetsteppichs, denn grundsätzlich dient jeder saubere Untergrund als Unterlage beim Beten. Wie die Schmalheit der einzelenen Nischen bei diesem Teppich schon andeutet, war für einen Betenden mehr Platz erforderlich.","short_description":"Dieser Teppich mit einem Muster aus mehreren Nischen ist Teil eines ursprünglich viel größeren Objekts. Er war vermutlich zum Gebrauch in einer Moschee bestimmt. Die Besonderheit diese Exemplars liegt darin, dass es nicht die üblichen komplizierten Muster zeigt, sondern durch seine intensiven Farben hervorsticht.","holder":"Museum für Islamische Kunst","initial_owner":"Sammlung O. Bernheimer, München.","dates":"11. H. / 17. Jh.","location":"Berlin","dimensions":"Länge 128 cm Breite 329 cm.","method_for_datation":"Der Teppich läßt sich auf Grund der Muster, der Farben und der Knüpftechnik in das 17. Jh. datieren.","method_for_provenance":"Der Teppich gehört zu einer Gruppe von osmanischen Teppichen, die als Ushak-Gruppe bezeichnet wird.","provenance":"Türkei, Westtürkei, Gebiet von Uschak.","obtention":"1961 Erwerbung aus der Sammlung O. Bernheimer, München.","bibliography":"Arseven, C. E., Les Arts Décoratifs Turcs. Istanbul, 1952.  \n  \nErdmann, K., Siebenhundert Jahre Orientteppich. Herford, 1966, 108, Taf. IX.  \n  \nKat. Museum für Islamische Kunst Berlin, Berlin 1979, Nr. 4.  \n  \nKat. Weltkulturen und moderne Kunst, München, 1972, 99-100, Nr. 291.  \n  \nSpuhler, F. Die Orientteppiche im Museum für Islamische Kunst Berlin, Berlin, 1987, Nr. 18 Taf. 18.","dynasty":"Osmanen","linkcatalogs":"IAM_TR_EN_001","author":"Annette Hagedorn","keywords":["Gebetsteppich","Knüpfteppich","Osmanen"],"materials":["Wolle, rotbraun und weiß. Knüpftechnik"]},"6131fb50-04d3-542e-b078-c6c43dfd4c0a":{"name":"Kasel (Messgewand für den katholischen Ritus) aus Dekorsamt und Seidengewebe","short_description":"Die Kasel ist ein *Pasticcio* bestehend aus einem älterem italienischen Dekorsamt und einem Kaselkreuz aus osmanischer Seide. Letztere Seide hat ein Muster aus großen Spitzovalen, gefüllt mit Tulpen, Nelken und Blütenranken, dem für die osmanische Seidenweberei der Zeit typischen Dekor. Die Zusammenstellung der Gewebe für eine Kasel macht deutlich, dass man ein aus islamischen Regionen stammendes Gewebe wegen seiner eindrucksvollen Wirkung vorbehaltlos für den christlichen Ritus verwendete.","type":"Kasel mit osmanischem Seidenstoff","holder":"MAK – Österreichisches Museum für angewandte Kunst / Gegenwartskunst","dates":"Samt: 15. Jahrhundert;  \nSeide: 2. Hälfte 16. Jahrhundert","location":"Wien","provenance":"Samt: Italien;  \nSeide: Osmanisches Reich, Bursa","dynasty":"Osmanen","materials":["Lampas broschiert und lanciert","Seide, Samt broschiert"]},"9b960e40-8e8e-58fe-bdb1-3947c5bce14d":{"name":"Weißgrundiges Gewebefragment mit Maria und Christuskind, umgeben von Engeln, Tulpen, Rosen und Geisblatt","short_description":"Die auf dem Gewebe dargestellte Maria vom Siege (*Nikopoia*) hält den Christusknaben mit im Kreuzigungsgestus ausgestreckten Armen. Stoffe mit christlichen Motiven wurden im osmanischen Reich für kirchliche Gewänder des orthodoxen Ritus gewebt und z.B. nach Russland exportiert. Das christliche Motiv rahmen Pflanzen osmanischen Ursprungs, wie die Tulpe und das Geisblatt.","type":"Osmanisches Stofffragment","holder":"MAK – Österreichisches Museum für angewandte Kunst / Gegenwartskunst","dates":"4. Viertel 16. Jahrhundert","location":"Wien","provenance":"Osmanisches Reich, Istanburl oder Bursa","dynasty":"Osmanen","materials":["Lampas","Seide, Goldlahn"]},"ae7c39ba-6ec7-52c7-ab26-aa458671c2ad":{"name":"Kasel (Messgewand für den katholischen Ritus) aus osmanischem Seidengewebe mit europäischen Webborten","short_description":"Bursa war ein wichtiger Umschlagplatz für iranische Seide und entwickelte sich zu einem bedeutenden Produktionszentrum von Seidenstoffen. Als solches versorgte es nicht nur den osmanischen Hof; Seiden aus Bursa waren gefragtes Exportgut für Europa, wie diese Kasel zeigt. Gleichzeitig waren italienische Seiden im osmanischen Reich sehr begehrt. In der Folge dieses intensiven Austauschs kam es zur gegenseitigen Beeinflussung von Motiven, so dass man oft nur an technischen Details erkennen kann wo der Seidenstoff gewebt wurde, in Italien oder dem osmanischen Reich.","type":"Kasel mit osmanischem Seidenstoff","holder":"MAK – Österreichisches Museum für angewandte Kunst / Gegenwartskunst","dates":"Drittes Viertel 16. Jh.","location":"Wien","provenance":"Osmanisches Reich, Bursa","dynasty":"Osmanen","materials":["Lampas broschiert, lanciert","Seide, Gold- und Silberlahn, Leinen"]},"b5e98c52-08ad-5e05-97c5-2071372ff0ed":{"name":"Phelonion, Messgewand für den orthodoxen Ritus","short_description":"Vor rotem Hintergrund gliedern sich jeweils versetzte Spitzovale. Am unteren Ende schließen diese mit einer stilisierten Lilie, die den Übergang zum nächsten Oval bildet, ab. Die Binnenmusterung der Spitzovale besteht aus einem schuppenartigen Geflecht. An den Nähten und den daraus entstehenden Störungen des Rapports ist zu erkennen, dass das Textil umgearbeitet wurde, damit es Teil dieses Messgewandes für den orthodoxen Ritus werden konnte.","type":"Messgewand aus osmanischem Seidenstoff","holder":"MAK – Österreichisches Museum für angewandte Kunst / Gegenwartskunst","dates":"16. Jh.","location":"Wien","provenance":"Osmanisches Reich, Istanbul oder Bursa","dynasty":"Osmanen","materials":["Lampas, broschiert und lanciert","Seide, Lahngold und Lahnsilber"]},"bf855ca5-82b9-5496-8eb9-62a39c53ba92":{"name":"Pluviale aus signiertem safawidischem Seidenstoff","short_description":"Das Pluviale, wichtiger Bestandteil christlicher liturgischer Gewänder, wurde aus wertvoller iranischer Seide gefertigt. Die Seidenmanufakturen des Safawidenreiches zählten damals zu den qualitätvollsten der Welt, ihre Produkte waren begehrte Exportartikel. Auf dem Handelsweg gelangte vermutlich auch dieses Textil nach Europa und wurde dort weiter verarbeitet. Die Tatsache, dass die Seide signiert ist, verweist auf die hohe Wertschätzung derer, die an ihrer Herstellung beteiligt waren.","type":"Pluviale aus iranischem Seidenstoff","holder":"MAK – Österreichisches Museum für angewandte Kunst / Gegenwartskunst","dates":"Zweite Hälfte 16. Jahrhundert","location":"Wien","provenance":"Iran, Kaschan","dynasty":"Safaviden","materials":["Borte, Fransen","Lampas broschiert, lanciert","Seide, Metallfäden"]},"dd51c631-efa7-5621-9c17-104499a84fde":{"name":"Gewebefragment von einer Dalmatik der sog. Heinrichsgewänder in der Alten Kapelle in Regensburg","short_description":"Dieses Fragment kam durch einen Ankauf von Textilien des Aachener Kanonikus Franz Bock 1865 in die Textilsammlung des MAK. Davor war es Teil einer Dalmatik der so genannten Heinrichsgewänder in der Alten Kapelle zu Regensburg. Die längs verlaufenden, unterschiedlich breiten Streifen, die auf dem Fragment zu erkennen sind, deren Binnengliederung durch rechteckige Felder und die unterschiedliche Musterung derselben, sprechen für eine Herkunft aus Zentralasien.","type":"Zentralasiatisches Stofffragment","holder":"MAK – Österreichisches Museum für angewandte Kunst / Gegenwartskunst","dates":"Mitte 14. Jh.","location":"Wien","provenance":"Zentralasien","materials":["Seide, Häutchengold"]},"e9c5dea2-d0d2-56ce-8e1a-0301e49ff152":{"name":"Nischenteppich","description":"Dieser Teppich zählt zu den berühmtesten der Berliner Sammlung. Bereits 1871 wurde er von Wilhelm von Bode für den Maler Heinrich von Angeli erworben, konnte aber erst 1905 von Bode von den Erben angekauft und dem Museum geschenkt werden. Von Angeli und einige seiner Kollegen bildeten diesen Teppich mehrfach ab. Der Teppich besticht durch seine Farbtiefe, den hohen, dichten Flor und den beeindruckenden Glanz der Wolle. Auf dunkelblauem Grund sind durch eine kräftige weiße Line zwei rotgrundige Zwickel nischenförmig abgetrennt. Ungewöhnlich ist, dass die Zwickel oben ineinander übergehen. Das eigentliche Nischenfeld wird in der unteren Hälfte mit einem hellblauen Wolkenband gefüllt in dessen Bogen eine große Blüte einen Fixpunkt bildet. Diese Wolkenband erinnert an Begrenzungen bei den so genannten Schlüsselloch- oder Bellini-Teppichen. Ihre oft eckig geführten Bogenformen werden mit Brunnen assoziiert, die für die rituelle Reinigung benötigt werden. Aufgrund der persisch anmutenden Blüten, des aus dem ostasiatischen Kulturkreis stammenden Wolkenbandes sowie der geschichteten Kette, wurde der Teppich gelegentlich dem persischen Kulturkreis zugeschrieben. Jedoch sprechen sowohl die Farbpalette, die Anlehnung an das Schlüssellochmotiv vor allem aber die Verwendung eines symmetrischen Knotens für einer Verortung in die Türkei.","type":"Teppich","holder":"Museum für Islamische Kunst, Pergamon Museum","dates":"Anfang des 16. Jahrhunderts n. Chr","location":"Berlin","dimensions":"L: 177, B: 122","provenance":"Anatolien","obtention":"1871 von Wilhelm von Bode für den Maler Heinrich von Angeli gekauft; 1905 Schenkung durch Wilhelm von Bode","bibliography":"Beselin, Anna, *Geknüpfte Kunst. Teppiche des Museums für Islamische Kunst*, Berlin: Minerva, 2011.  \nBode, Wilhelm von, *Vorderasiatische Knüpfteppiche aus älterer Zeit*, 2te Auflage, mit Beiträgen von E. Kühnel, Leipzig o.a., 1914.","dynasty":"Osmanisch","author":"Anna Beselin","materials":["symmetrischer Knoten","Wolle, geknoteter Florteppich"]}}

package/translations/items.el.json

@@ -1 +1 @@
-{"38bee4ad-cee4-5177-b8e7-dff8c1f903a8":{"name":"Ενεπίγραφη ψάθα δαπέδου","short_description":"Το ψάθινο χαλί είναι υφασμένο στον αργαλειό με περιορισμένο διάκοσμο στα άκρα που σχηματίζεται από συμπλεκόμενους ρόμβους και ζευγάρια ταινιών καστανού χρώματος. Οι ευχετικές  επιγραφές, γραμμένες σε κουφική γραφή, περιέχουν στοιχεία για τη δημιουργία  του έργου με αναφορά στην Τιβεριάδα ως τόπο παραγωγής. Αυτού του τύπου τα καλύμματα εδάφους είχαν οικιακή και θρησκευτική χρήση και πιθανόν χρησίμευαν για την προσευχή.","holder":"Μουσείο Μπενάκη","dates":"10ος αιώνας","location":"Αθήνα","dimensions":"Ύψος 223 εκ.  \nπλάτος 115 εκ.","provenance":"Τιβεριάδα","materials":["Ενυφασμένη","κάνναβις και χόρτο (αγροστοειδές)"]},"5d100163-7783-5d0b-b8a8-5ee5feece0df":{"name":"Κηροπήγιο","short_description":"Το κηροπήγιο αφιερώθηκε από τον Μαμελούκο σουλτάνο Καιτμπαϊ στο τέμενος της Μεδίνας το 1482. Κοσμείται με μνημειώδη επιγραφή στην οποία οι κεραίες των γραμμάτων καταλήγουν σε αγκύλες που περικλείουν μικρά ανθέμια. Ο σουλτάνος Καιτμπαϊ ανακαίνισε το τζαμί του προφήτη Μωάμεθ το 1480 και δώρισε τουλάχιστον πέντε παρόμοια κηροπήγια, από τα οποία δύο ακόμη έχουν διασωθεί και βρίσκονται σήμερα στο Κάιρο.","holder":"Μουσείο Μπενάκη","dates":"1482","location":"Αθήνα","dimensions":"Ύψος 46 εκ.","provenance":"Αίγυπτος","materials":["Ορείχαλκος με ένθετο μαύρο υλικό"]},"61f8f6ec-92d5-556e-b7d6-2e874ba81191":{"name":"Επίτοιχο ύφασμα","short_description":"To μεταξωτό είναι υφασμένο με τριπλή τοξοστοιχία, κρεμαστές καντήλες, βάζα με μπουκέτα λουλουδιών και ελισσόμενους βλαστούς με μεγάλα άνθη. Τα παστέλ ρόδινα χρώματα και η ταινία με τον άνθινο βλαστό χαρακτηρίζουν τα μεταξωτά της Χίου. Το γνωστότερο δείγμα φυλάσσεται στη Νέα Μονή Χίου και χρονολογείται 1742. Η εξαγωγή χιώτικων μεταξωτών τεκμηριώνεται  από τον 15ο αιώνα όταν το νησί ήταν υπό τους Γενουάτες και συνεχίστηκε όταν πέρασε στα χέρια των Οθωμανών το 1566.","holder":"Μουσείο Μπενάκη","dates":"17ος αιώνας","location":"Αθήνα","dimensions":"Ύψος 262 εκ.  \nΠλάτος 187 εκ. με lining","provenance":"Χίος","materials":["Μεταξωτό χρυσοϋφασμένο"]},"b1a4a767-03a6-5102-a4ba-95f407ea3166":{"name":"Επισκοπικός σάκκος του Μητροπολίτη Νεόφυτου","short_description":"Πρόκειται για ένα σπάνιο δείγμα εκκλησιαστικού ενδύματος από μεταξωτό τύπου *σερασέρ*, που είναι το πλέον πολυτελές οθωμανικό ύφασμα καλυμμένο εξολοκλήρου με αργυρή και επίχρυση κλωστή. Το σχέδιο που καταλαμβάνει όλο το πλάτος του αργαλειού αποτελείται από σχηματοποιημένα κινέζικα σύννεφα και μεγάλες ροζέτες που θυμίζουν τον ηλιακό δίσκο. Ένα έγγραφο του 1629 αναφέρει ότι ο Μητροπολίτης Νεόφυτος δώρισε τον επισκοπικό σάκκο του από *σερασέρ* μεταξωτό στη Μονή Προδρόμου Σερρών.","holder":"Μουσείο Μπενάκη","dates":"Πριν το 1629","location":"Αθήνα","dimensions":"Ύψος 139 εκ.","provenance":"Προύσα ή Κωνσταντινούπολη","materials":["Μεταξωτό χρυσοϋφασμένο"]},"d9a8677b-3869-5fcc-91d3-50b6d8a59c46":{"name":"Καντήλα τεμένους","short_description":"Καντήλα τζαμιού με επιγραφή σε ρέουσα γραφή : «Αυτό κατασκευάστηκε για τον άρχοντα μας τον σουλτάνο αλ-Μαλίκ αλ-Κουτζούκ, είθε ο θεός να τον προστατεύει με την χάρη του και να φωτίζει το μαυσωλείο του». Η καντήλα κατασκευάστηκε για τον Μαμελούκο σουλτάνο αλ-Ασράφ Αλά αλ-Ντιν Κουτζούκ ιμπν αλ- Νάσιρ ιμπν Καλαούν, που βασίλευσε ως παιδί για έξη μήνες το έτος Εγίρας 746 (1341-42). Το Σεπτέμβριο του 1345 δολοφονήθηκε από τον νεώτερο αδελφό του Σααμπάν και το 1346-47 αναγέρθηκε το μαυσωλείο του στο Κάιρο.","holder":"Μουσείο Μπενάκη","dates":"Περίπου 1346","location":"Αθήνα","dimensions":"Ύψος 32.5 εκ.","provenance":"Αίγυπτος","materials":["Γυαλί με επίχρυσο και σμάλτινο διάκοσμο"]},"f4bcacb1-5ea8-5c29-af93-fd4527263356":{"name":"Σφαιρικό εξάρτημα καντήλας","short_description":"Σφαιρικό εξάρτημα καντήλας τζαμιού κοσμημένο  με ροζέτες, σχηματοποιημένα σύννεφα και αραβουργήματα. Τεχνοτροπικά συνδέεται με ενεπίγραφη καντήλα που φέρει την υπογραφή του κεραμίστα Μουσλί αλ-Ντιν και τη χρονολογία 1549. Πιθανότατα πρόκειται για δύο έργα του ιδίου τεχνίτη, που έγιναν με αφορμή την ανακαίνιση του Τρούλου του Βράχου στην Ιερουσαλήμ από τον Σουλεϊμάν τον Μεγαλοπρεπή.","holder":"Μουσείο Μπενάκη","dates":"Μέσα 16ου αιώνα","location":"Αθήνα","dimensions":"Διάμετρος 23 εκ.","provenance":"Τουρκία","materials":["Υαλώδης πηλός με ζωγραφική κάτω από την εφυάλωση"]}}
+{"38bee4ad-cee4-5177-b8e7-dff8c1f903a8":{"name":"Ενεπίγραφη ψάθα δαπέδου","short_description":"Το ψάθινο χαλί είναι υφασμένο στον αργαλειό με περιορισμένο διάκοσμο στα άκρα που σχηματίζεται από συμπλεκόμενους ρόμβους και ζευγάρια ταινιών καστανού χρώματος. Οι ευχετικές  επιγραφές, γραμμένες σε κουφική γραφή, περιέχουν στοιχεία για τη δημιουργία  του έργου με αναφορά στην Τιβεριάδα ως τόπο παραγωγής. Αυτού του τύπου τα καλύμματα εδάφους είχαν οικιακή και θρησκευτική χρήση και πιθανόν χρησίμευαν για την προσευχή.","holder":"Μουσείο Μπενάκη","dates":"10ος αιώνας","location":"Αθήνα","dimensions":"Ύψος 223 εκ.  \nπλάτος 115 εκ.","provenance":"Τιβεριάδα","dynasty":"Περίοδος Φατιμιδών","materials":["Ενυφασμένη, κάνναβις και χόρτο (αγροστοειδές)"]},"5d100163-7783-5d0b-b8a8-5ee5feece0df":{"name":"Κηροπήγιο","short_description":"Το κηροπήγιο αφιερώθηκε από τον Μαμελούκο σουλτάνο Καιτμπαϊ στο τέμενος της Μεδίνας το 1482. Κοσμείται με μνημειώδη επιγραφή στην οποία οι κεραίες των γραμμάτων καταλήγουν σε αγκύλες που περικλείουν μικρά ανθέμια. Ο σουλτάνος Καιτμπαϊ ανακαίνισε το τζαμί του προφήτη Μωάμεθ το 1480 και δώρισε τουλάχιστον πέντε παρόμοια κηροπήγια, από τα οποία δύο ακόμη έχουν διασωθεί και βρίσκονται σήμερα στο Κάιρο.","holder":"Μουσείο Μπενάκη","dates":"1482","location":"Αθήνα","dimensions":"Ύψος 46 εκ.","provenance":"Αίγυπτος","dynasty":"Περίοδος Μαμελούκων","materials":["Ορείχαλκος με ένθετο μαύρο υλικό"]},"61f8f6ec-92d5-556e-b7d6-2e874ba81191":{"name":"Επίτοιχο ύφασμα","short_description":"To μεταξωτό είναι υφασμένο με τριπλή τοξοστοιχία, κρεμαστές καντήλες, βάζα με μπουκέτα λουλουδιών και ελισσόμενους βλαστούς με μεγάλα άνθη. Τα παστέλ ρόδινα χρώματα και η ταινία με τον άνθινο βλαστό χαρακτηρίζουν τα μεταξωτά της Χίου. Το γνωστότερο δείγμα φυλάσσεται στη Νέα Μονή Χίου και χρονολογείται 1742. Η εξαγωγή χιώτικων μεταξωτών τεκμηριώνεται  από τον 15ο αιώνα όταν το νησί ήταν υπό τους Γενουάτες και συνεχίστηκε όταν πέρασε στα χέρια των Οθωμανών το 1566.","holder":"Μουσείο Μπενάκη","dates":"17ος αιώνας","location":"Αθήνα","dimensions":"Ύψος 262 εκ.  \nΠλάτος 187 εκ. με lining","provenance":"Χίος","dynasty":"Οθωμανική περίοδος","materials":["Μεταξωτό χρυσοϋφασμένο"]},"b1a4a767-03a6-5102-a4ba-95f407ea3166":{"name":"Επισκοπικός σάκκος του Μητροπολίτη Νεόφυτου","short_description":"Πρόκειται για ένα σπάνιο δείγμα εκκλησιαστικού ενδύματος από μεταξωτό τύπου *σερασέρ*, που είναι το πλέον πολυτελές οθωμανικό ύφασμα καλυμμένο εξολοκλήρου με αργυρή και επίχρυση κλωστή. Το σχέδιο που καταλαμβάνει όλο το πλάτος του αργαλειού αποτελείται από σχηματοποιημένα κινέζικα σύννεφα και μεγάλες ροζέτες που θυμίζουν τον ηλιακό δίσκο. Ένα έγγραφο του 1629 αναφέρει ότι ο Μητροπολίτης Νεόφυτος δώρισε τον επισκοπικό σάκκο του από *σερασέρ* μεταξωτό στη Μονή Προδρόμου Σερρών.","holder":"Μουσείο Μπενάκη","dates":"Πριν το 1629","location":"Αθήνα","dimensions":"Ύψος 139 εκ.","provenance":"Προύσα ή Κωνσταντινούπολη","dynasty":"Οθωμανική περίοδος","materials":["Μεταξωτό χρυσοϋφασμένο"]},"d9a8677b-3869-5fcc-91d3-50b6d8a59c46":{"name":"Καντήλα τεμένους","short_description":"Καντήλα τζαμιού με επιγραφή σε ρέουσα γραφή : «Αυτό κατασκευάστηκε για τον άρχοντα μας τον σουλτάνο αλ-Μαλίκ αλ-Κουτζούκ, είθε ο θεός να τον προστατεύει με την χάρη του και να φωτίζει το μαυσωλείο του». Η καντήλα κατασκευάστηκε για τον Μαμελούκο σουλτάνο αλ-Ασράφ Αλά αλ-Ντιν Κουτζούκ ιμπν αλ- Νάσιρ ιμπν Καλαούν, που βασίλευσε ως παιδί για έξη μήνες το έτος Εγίρας 746 (1341-42). Το Σεπτέμβριο του 1345 δολοφονήθηκε από τον νεώτερο αδελφό του Σααμπάν και το 1346-47 αναγέρθηκε το μαυσωλείο του στο Κάιρο.","holder":"Μουσείο Μπενάκη","dates":"Περίπου 1346","location":"Αθήνα","dimensions":"Ύψος 32.5 εκ.","provenance":"Αίγυπτος","dynasty":"Περίοδος Μαμελούκων","materials":["Γυαλί με επίχρυσο και σμάλτινο διάκοσμο"]},"f4bcacb1-5ea8-5c29-af93-fd4527263356":{"name":"Σφαιρικό εξάρτημα καντήλας","short_description":"Σφαιρικό εξάρτημα καντήλας τζαμιού κοσμημένο  με ροζέτες, σχηματοποιημένα σύννεφα και αραβουργήματα. Τεχνοτροπικά συνδέεται με ενεπίγραφη καντήλα που φέρει την υπογραφή του κεραμίστα Μουσλί αλ-Ντιν και τη χρονολογία 1549. Πιθανότατα πρόκειται για δύο έργα του ιδίου τεχνίτη, που έγιναν με αφορμή την ανακαίνιση του Τρούλου του Βράχου στην Ιερουσαλήμ από τον Σουλεϊμάν τον Μεγαλοπρεπή.","holder":"Μουσείο Μπενάκη","dates":"Μέσα 16ου αιώνα","location":"Αθήνα","dimensions":"Διάμετρος 23 εκ.","provenance":"Τουρκία","dynasty":"Οθωμανική περίοδος","materials":["Υαλώδης πηλός με ζωγραφική κάτω από την εφυάλωση"]}}