@museumwnf/paintings-data 1.0.5 → 1.0.6

package/translations/items.cs.json

@@ -1 +1 @@
-{"06a15d7a-7929-5c23-a1f9-e9bf723f6167":{"name":"*Sv. Příbuzenstvo*","description":"Menší, skicovitě podaný obraz zachycuje svatou rodinu ve středu s Pannou Marií s dítětem. Sv. Alžběta přivádí malého sv. Jana Křtitele, podávajícímu Ježíši jablko, symbol vlády nad světem. Před Ježíška pokleká sv. Anna. V pozadí stojí mužští členové rodu, sv. Josef s ratolestí začtený do knihy, Zachariáš a manžel sv. Anny Jáchym, otec Panny Marie. Scéna nemá oporu v bibli, ale v líčení Pseudo-Bonaventury: sv. Rodina při návratu z Egypta navštívila svou příbuznou Alžbětu, jejíž malý syn Jan projevoval Ježíši velkou úctu. Tento příběh Sadler podává rozvedením gest jednotlivých postav a podvečerní atmosférou až žánrovým způsobem. Malíř využívá šerosvitných efektů a světlem i nasazením barev akcentuje skupinu tří generací, Anny, Marie a Ježíše. Zelené, modré, žluté a červené tóny malíř rozvádí do téměř monochromního pozadí. V malbě na nesavé měděné podložce je dobře patrný Sadlerův rukopis i charakteristická typika tváří.  \nDevocionální charakter tématu, symbolická kompozice do trojúhelníku i emocionální působivost scény nevylučuje možnost, že jde o komorní malbu určenou k soukromé zbožnosti. V souvislosti s obrazem je pozoruhodná zpráva, že v závěru svého studia na Academii S. Luca v Římě se Sadler zúčastnil jedné ze soutěží a vítěznou cenu získal právě za obraz sv. Rodiny. Malba také odpovídá stylu římské akademie, kde byly aplikovány přístupy Pietra da Cortony, Corrada Giaquinta a Carla Marratiho.  \nSadlerova tvorba ovlivněná studiem na římské akademiii zaujímá na Moravě osamocené místo. Jeho dílo, zahrnující nástropní i závěsné malby se váže především k území střední a severní Moravy. Sadler byl synem olomouckého sochaře Filipa Sattlera a švagrem malíře Jana Kryštofa Handkeho.","short_description":"Devocionální charakter tématu, symbolická kompozice do trojúhelníku i emocionální působivost scény nevylučuje možnost, že jde o komorní malbu určenou k soukromé zbožnosti. Malba je typickou prací předního olomouckého malíře, ovlivněném studiem na akademii v Římě.","type":"Malba","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"1750–1751?","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"62,4 x 45,6 cm","place_of_production":"Olomouc","method_for_datation":"Obraz byl dříve považován za malbu Paula Trogera. Typologie postav i rukopis malby svědčí o autorství předního olomouckého malíře Josefa Ignáce Sadlera, jak správně určila Vlasta Kratinová.","obtention":"Obraz pochází z tzv. Městské (Gomperzovy) galerie, která přešla r. 1922 pod správu Zemského muzea. Jeho obrazárna se r. 1961 stala součástí Moravské galerie v Brně.","bibliography":"Vlasta Kratinová, *Malířství 18. století na Moravě ze sbírek Moravské galerie*, Brno 1968, s. 24.  \nVlasta Kratinová, *Barock in Mähren,* Wien 1988, s. 73–74, č. kat. 41.  \nJiří Kroupa, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris – Rennes –  Brno 2003, s. 236–238, č. kat. 85.","artist_birthdate":"1725 Olomouc – 1767 Olomouc","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Academia di St. Luca","šerosvit"],"materials":["Olej, měděný plech"]},"0fb58449-ced0-5827-ac84-cb93936a6e15":{"name":"*Nalezení Kříže*","description":"Scéna zobrazuje nalezení a zkoušení pravosti kříže, na němž skonal Kristus. Kříž nechala hledat r. 324 sv. Helena, matka římského císaře Konstantina Velikého, který potvrdil křesťanské vyznání ediktem r. 313. Tyto figury na skice pro část nástropní malby proboštského kostela sv. Hypolita – řádu křižovníků s červenou hvězdou na Hradisku u Znojma chybí. Nalezení, Vztyčení a Oslavy kříže jsou zde řazeny v chronologickém sledu po obvodu kupole, přítomen je i člen řádu křižovníků. Kříž, nástroj potupného trestu smrti, byl ve starém Římě vyhrazen otrokům a vzbouřencům. Pro křesťany se stal znamením vykoupení lidstva Kristem. Scéna se odehrává na Golgotě, kde byly vykopány tři stejné kříže. Mrtvola člověka, na niž byly kříže postupně přikládány, zázračně procitla k životu při dotyku pravého – Kristova kříže. Na obraze jde o ležící figuru vlevo. Ve výjevu vyzdvižení kříže je patrný Maulbertschův smysl pro světelné efekty, dramatický šerosvit, expresivní tvarovou nadsázku a rétorická gesta. Akcent červené a temně modré dodává výjevu magickou atmosféru.  \nVýsledná freska se od návrhu liší pouze v dekorativních detailech a barevnosti, která je ve velkém formátu méně kontrastní a přizpůsobena bílo-zeleno-žluté rokokové štukové výzdobě prostoru, doplněné plastikami Ondřeje Schweigla. Josef Winterhalder mladší, později nejvěrnější Maulbertschův následovník, zde vytvořil své první samostatné malby – obrazy bočních oltářů. K malbě kupole se váže další skica Maulbertschova spolupracovníka a žáka Josefa Winterhaldera ml. s Oslavou sv. Kříže a kresebný záznam maleb v kupoli (Vídeň, Albertina).","short_description":"Jde o skicu pro malbu kupole kostela na Hradisku u Znojma. Ve výjevu vyzdvižení a zkoušení pravosti kříže, na němž skonal Kristus, je patrný Maulbertschův smysl pro světelné efekty, expresivní tvarovou nadsázku a rétorická gesta. Akcent červené a temně modré dodává výjevu magickou atmosféru.","type":"Malba","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"1765","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"32 x 44, 6 cm","place_of_production":"Vídeň? Znojmo?","method_for_datation":"Smlouvu na výmalbu kostela sv. Hyppolita uzavřel probošt Řádu křižovníků  \ns červenou hvězdou s Franzem Antonem Maulbertschem 9. října 1765. S prací měl malíř započít na jaře příštího roku. Vyplaceno mu bylo 900 zlatých, dostal ubytování a stravování u proboštstké tabule pro sebe a dva pomocníky. Skica byla ukázkovým modellem i předlohou pro spolupracovníky.","obtention":"Získáno r. 1960 z brněnské sbírky Mojmíra Helcelta.","bibliography":"Miloš Stehlík, K restauraci díla F. A. Maulbertsche, *Umění* IX, 1961, s. 408.  \nIvo Krsek, in: *Franz Anton Maulbertsch. Ausstellung anlässlich seines 250. Geburtstages,* Wien – Halbturn –­­ Heiligenkreuz-Gutenbrunn 1974, s. 97–98,  \nč. kat. 65.  \nKlára Garas, *Franz Anton Maulbertsch. Leben und Werk,* Salzburg 1974, s. 237.  \nVlasta Kratinová, *Barock in Mähren*, Wien 1988, s. 48, č. kat. 27.  \nZora Wörgötter, in: Zora Wörgötter – Eduard Hindelang (eds.), *Franz Anton Maulbertsch und sein Umkreis in Mähren. Ausgewählte Werke aus tschechischen Sammlungen. Ausstellungsführer*, Langenargen 2006, s. 54–55, č. kat. 55.  \nTomáš Valeš, in: Eduard Hindelang – Lubomír Slavíček (eds.), *Josef Winterhalder d. J. Maulbertschs bester Schüler*, Langenargen – Brno 2009, s. 39–47.","artist_birthdate":"1724 Langenargen – 1796 Vídeň","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Golgota","modello"],"materials":["Olej, papír na plátně"]},"1526ad94-18c0-5a77-9a29-be3d308e0e29":{"name":"*Únos*","alternate_name":"*Vysvobození panny, Výjev z legendy o sv. Ladislavovi, Únos Proserpiny*","description":"Konkrétní téma obrazu není dosud známé, proto se držíme obecnějšího názvu únos, který může být chápán jak ve smyslu násilí, tak záchrany. Vlevo se vynořuje jen skicovitě podaná postava poraženého se sťatou hlavou. Pohled mladé ženy, oděné do jemného bílého šatu se zlatým zdobením a perlovou sponou ve vlasech, je nápadně upřen na diváka. Zbroj jezdce s rudým pláštěm, praporem, jeho přilba s netopýří ozdobou a postroj bělouše naznačují, že jde o výjev z historie či heroického eposu. Současná nemožnost dešifrovat zobrazené téma nijak neubírá na působivosti obrazu.  \nMalba přitahuje svým vtažením diváka do dramatického děje i bravurním vedením štětce v lazurách i pastózních akcentech, podrženým světelnými kvalitami obrazu. Konfrontace červené, modré a žluté, rozvedené od středu do plochy obrazu doplňuje základní diagonální kompoziční členění.  \nMalíř se prokazatelně inspiroval šerosvitem Rembrandtovým a dílem Petra Pavla Rubense, zejména obrazem *Boreas unáší Oreithii* a cyklem Marie Medicejské. Díla obou malířů byla na vídeňské akademii studována. Bělouš se zpěněnou mordou patřil mezi Maulbertschovy oblíbené motivy, jakož i pohybová akce unášené ženy. Tento komorní, skicovitě pojednaný obraz je tak typickým příkladem osobitého stylu předního malíře poloviny 18. století v habsburské monarchii.","short_description":"Nemožnost dešifrovat zobrazené téma snad jen zvyšuje přitažlivost obrazu. Jeho účinek spočívá ve vtažení diváka do dramatického děje i bravurním vedením štětce a světelnými kvalitami obrazu, jenž je typickým příkladem osobitého stylu předního malíře 18. století v habsburské monarchii.","type":"Malba","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"kolem 1759","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"73,5 x 52,4 cm","place_of_production":"Vídeň? Brno?","method_for_datation":"Použitými motivy i malířským přednesem obraz koresponduje s Maulbertschovým osobitým malířským stylem 50. let, pro který je příznačná expresivní nadsázka, vedoucí až k deformaci tvarů a energický, pastózní rukopis.","obtention":"Obraz byl získán ze soukromého majetku r. 1946.","bibliography":"Klára Garas, *Franz Anton Maulbertsch 1724–1796*, Budapest 1960, s. 51, 207,  \nč. 116.  \nVlasta Kratinová, *Malířství 18. století na Moravě ze sbírek Moravské galerie*, Brno 1968, s. 29, č. kat. 35.  \nIvo Krsek, Maulbertschovo „Vysvobození panny“ v Moravské galerii v Brně (Ke vztahu Maulbertsche k Rubensovi), *Umění* XXVII, 1979, s. 59–66.  \nLuigi Ronzoni, in: Hellmut Lorenz (ed.), *Geschichte der bildenden Kunst in Österreich, I. Barock,* München –­­ London –­­ New York 1999, s. 443–444, č. kat. 180.  \nLubomír Slavíček, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris – Rennes – Brno 2003, s. 220–222, č. kat. 78.","artist_birthdate":"1724 Langenargen am Bodensee – 1796 Vídeň","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["šerosvit"],"materials":["Olej, plátno"]},"183f3b05-4be1-5afa-b61c-38f98717b91a":{"name":"*Adorace obrazu Panny Marie Znojemské*","description":"Obraz, jenž je na našem obraze adorován anděly, je malířskou reprodukcí \"milostného\" obrazu Panny Marie Znojemské ze 30. let 17. století, který byl podle legendy zázračně přemístěn, na své nové místo přenesen anděly. Tísnivě potemnělá krajina ve spodní části obrazu má alegorický význam. Nasvícený, adorovaný obraz představuje polohu vyšší skutečnosti než je běžný pozemský svět, představený bodláky, vojenskými pevnostmi a skalisky. Prvky určité starodávnosti a rustikalizace v obraze Panny Marie malíř zdůraznil odlišnost zázračného obrazu z hlediska času i dobového uměleckého vkusu. Naproti tomu postavy andělů i krajina jsou malovány v typických teplých červenohnědých a zlatavých barvách, které prozrazují jeho flámské školení.  \nRozměrné plátno představuje v katolickém kultu rozšířený typ *\"obrazu v obraze\"*. Smyslem podobně zaměřených maleb bylo vizuálně ozvláštnit, případně nově inscenovat známý, ve veřejnosti již uctívaný obraz. Zázračné obrazy byly na oltářích ukazovány divákovi podobně jako relikvie a jako takové měly být rovněž uctívány. Současně byl \"obraz v obraze\" používán často především protireformačními a misijními řády k výraznějšímu zpřítomnění \"zázračného\" obrazu mezi městskou a lidovou veřejností.  \n  \nVznik tohoto obrazu upozorňuje na nesporně klíčový moment v dějinách uctívání znojemského obrazu, neboť součástí nově vzestupujícího významu znojemských dominikánů v prostředí jižní Moravy se stal právě kult *Panny Marie Znojemské*.  \nZ jeho doby ostatně pocházejí také první zprávy o mariánském bratrstvu  \nsv. Růžence, působícího v další kapli při klášterním chrámu. R. 1734 byl \"zázračný obraz\" slavnostně korunován a vystaven na nově sochařsky vybavený oltář v klášterním chrámu. Na Moravě se přibližně ve stejné době odehrály další dvě významné korunovace starých mariánských obrazů: u augustiniánů v Brně a u premonstrátů v Olomouci, oslavující P. Marii jako patronku země.","short_description":"Plátno představuje v katolickém kultu rozšířený typ \"obrazu v obraze\". Smyslem podobně zaměřených maleb bylo v duchu protireformace a šíření víry vizuálně ozvláštnit a nově inscenovat uctívaný obraz. Prvky určité starodávnosti a rustikalizace malíř zdůraznil odlišnost zázračného obrazu z hlediska času i dobového uměleckého vkusu. Naproti tomu postavy andělů i krajina prozrazují původně flámské školení malíře.","type":"Malba","holder":"Jihomoravské muzeum ve Znojmě","owner":"Jihomoravské muzeum ve Znojmě","dates":"1678","location":"Znojmo, Morava","dimensions":"241 x 167 cm","place_of_production":"Znojmo","method_for_datation":"Obraz je signován a datován rokem 1678. Klášter dominikánů, který byl ve Znojmě založen již kolem poloviny 13. století, byl během Třicetileté války značně poškozen a teprve po několika desetiletích po skončení války došlo k jeho důkladnější obnově. Tehdy byl na hlavní oltář dodán obraz *Nalezení sv. Kříže* od nizozemského malíře, působícího předtím v italské Brescii, Jana Daniela (de) Herdt, který pro klášter namaloval o rok později rovněž nové plátno s adorací obrazu Panny Marie Znojemské.","obtention":"Obraz se pravděpodobně nacházel v jedné z kaplí při klášterním kostele dominikánů ve Znojmě. Ta byla v pozdním 19. století zbořena a obraz byl poté přenesen do kaple znojemského hradu, který přešel počátkem 20. století pod správu muzea.","bibliography":"Václav Richter – Bohumil Samek – Miloš Stehlík, *Znojmo*, Praha 1966, s. 67  \nLibor Šturc, in: Pavel Ciprian – Libor Šturc, *Staré umění Znojemska, stálá expozice gotického barokního umění ze sbírek  \nJihomoravského muzea ve Znojmě. Průvodce expozicí*, Znojmo 1996, s. 12, č. 15.  \nJiří Kroupa, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris – Rennes – Brno 2003, s. 93–94, č. kat. 7.","artist_birthdate":"Činný v letech 1646–1648 v Antverpách, Brescii, ve Vídni, Znojmě, Brně, Třebíči ad.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["bratrstvo","milostný obraz","relikvie"],"materials":["Olej, plátno"]},"19bd1476-0139-55f1-b234-c8d2e4fb2a12":{"name":"*Klanění pastýřů*","description":"Novozákonní příběh klanění pastýřů narozenému Kristovi je zobrazen žánrovým způsobem. Také zasazením do krajiny se poněkud vymyká z běžně známé tvorby Kremser-Schmidta, kterou tvoří převážně rozměrná oltářní plátna. Malíř výjev redukoval na základní postavy a jejich atributy. Těžiště obrazu spočívá  \nv barevné a světelné atmosféře. Repusoárový motiv rozeklaného stromu je rozveden potemnělým mrakem, který odděluje hlavní scénu od pozadí. Světlo vychází jakoby zevnitř obrazu, od Ježíška a odráží se na slámě chléva  \na v popředí umístěném nářadí. Tyto motivy připomenou nizozemské práce 17. století, na které se Kremser Schmidt – na rozdíl od svých současníků – výrazně orientoval. Jeho zájem o šerosvit a uvolněný rukopis navazuje na Rembrandtův způsob malby. Osobitý je však kolorit obrazu. Ze škály hnědí, prozářených zlatavými okry, vystupuje modrý šat Marie a akcenty rumělkově červené  \nv detailech. Barevnost obrazu uzavírá šedomodré pozadí se svetelnými efekty.  \nObraz patří mezi jen několik málo známých prací malířova raného období, které vytvářel často s využitím severoitalských vzorů, které poznal při své cestě do Benátek roku 1746, nebo mu byly zprostředkovány grafikou. Poté se usadil ve Steinu u Kremže a odsud zasílal svá plátna do Dolního Rakouska, Uher, Polska, Slovinska a v poslední třetině 18. století také na Moravu (Vranov, Bratrušov).  \nV Jihlavě pracoval jeho žák Franz Oesterreicher. Ve svém díle překlenul Schmidt dlouhou a pozvolna probíhající slohovou proměnu od pozdního baroka ke klasicismu, provázenou rozšířením tematické škály: portrétu, žánru a antické mytologie.","short_description":"Novozákonní příběh je zobrazen žánrovým způsobem. Také zasazením do krajiny se vymyká z tvorby Kremser-Schmidta, kterou tvoří převážně oltářní plátna, jež zasílal do Dolního Rakouska, Uher, Polska, Slovinska a na Moravu. Výjev malíř redukoval na základní postavy, těžiště obrazu spočívá v barevné a světelné atmosféře.","type":"Malba","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Muzeum umění Olomouc","dates":"1757","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"80 x 110 cm","place_of_production":"Stein an der Donau, Rakousko","method_for_datation":"Jako práci Kremser Schmidta určil obraz na základě stylové analýzy Ivo Krsek.","obtention":"Obraz pochází z bývalého městského muzea v Olomouci, jeho bližší původ je neznámý.","bibliography":"Ivo Krsek, Beitrag zum Werk Martin Johann Schmidts (Kremser-Schmidt), *Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity* F 10, 1966, s. 51–52.  \nRupert Feuchtmüller, *Der Kremser-Schmidt*, Innsbruck –­­ Wien 1989, s. 54, 377, WV 137.  \nMichael Grünwald, Kam mit der Weinfuhr von Krems auch ein 20 Schuch langes und 10 Schuch hohes Bild an...Der Maler Martin Johann Schmidt (1718–1801) und seine Kunsttransporte, in: Friedrich Polleroß (ed.), *Reiselust & Kunstgenuss. Barockes Böhmen, Mähren und Österreich*, Petersberg 2004, s. 179.","artist_birthdate":"1718 Grafenwörth – 1801 Stein an der Donau","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["šerosvit","žánr"],"materials":["Olej, plátno"]},"29e8d7c4-4afa-510c-a674-f8b5ff0e817f":{"name":"*Alegorie šťastné vlády Moravy*","alternate_name":"*Hold Olympu Moravské zemi*","description":"Komposiční osa světa alegorických postav a antických bohů ve formě esovky je rozvedena do obrazové hloubky. Pod zvěrokruhem, naznačujícím u horního okraje čas věčnosti, letí Fáma s pozounem, hlásající slávu Moravy. Vrchol tvoří symbol země, obelisk se znakem Moravy, šachovanou orlicí. K obelisku přilétají putti s vavřínovým věncem a korunou. Z levé strany je ženská postava s palmovou rato­lestí, vladařská ctnost. Z druhé strany sedí Potestas, personifikace moci, které předávají putti její insignie ve formě polních znaků římských legií. Vedle vladařské ctnosti je patrná Victoria (vítězství) s vavřínovým věncem ko­lem hlavy a soškou bohyně Niké v ruce. Pod ní seskupil Gran tři postavy: Merkura, boha obchodu, Minervu, bohyni moudrosti, která naučila člověka umění a řemeslům a Cognitio, personifikaci poznání a vědomostí. Protějšek těchto postav na pravé straně skladby tvoří Religio (náboženství) doprovázené Starým a Novým zákonem. Tuto skupinu sleduje pohledem bohyně lovu Diana a Fortuna (štěstena) s kolem. Centrální motiv tvoří Abundantia (bohatství) s rohem hojnosti. Dole umístil Gran vodní božstvo, dále Herkula, největšího hrdinu řeckých bájí spolu s božstvy války Marsem a Bellonou, ke které se váže alegorie věčné slávy a putto se zbraněmi. Podnož této skupiny tvoří alegorická ženská postava s helmou a palmovou ratolestí, představující patrně sílu a zdatnost.  \nObraz vznikl v souvislosti s přestavbou Zemského domu v Brně. Počátkem třicátých let 18. století zamýšleli mo­ravští stavové přikročit k malířské výzdobě sněmovního a soudního sálu. Jednání zprvu probíhalo s brněnskými malíři Ecksteinem a Etgensem, později s vídeňským mistrem B. Altomontem. Konečnou volbou umělců byl pověřen zemský hejtman Maxmilián Oldřich hrabě Kounic, který zvolil akademického malíře Daniela Grana a kvadraturistu Gaetana Fanti. Alegorie šťastné vlády Moravy  byla vytvořena nad lavicemi sněmovny, Apotheosa vlády Spravedlnosti jako alegorie „dobré vlády“ byla umístěna nad trůnem hejtmana. K prvému výjevu se zachovaly kromě tří přípravných kreseb (Albertina Wien, Germanisches Nationalmuseum Norimberk) dva olejové návrhy (Akademie der bildenden Künste, Belvedere Wien). Zrcadlově obrácená dílenská podoba Granovy malby z Moravské galerie vznikla jako předloha pro grafický list.","short_description":"Vrchol kompozice – světa alegorických postav a antických bohů – tvoří symbol země, obelisk se znakem Moravy. Dílenská podoba Granovy malby ze Sněmovního sálu moravských stavů vznikla jako předloha pro grafický list.","type":"Malba","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"před 1734","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"146,5 x 97,5 cm","place_of_production":"Vídeň? Brno?","obtention":"Zakoupeno r. 1865 ze soukromého majetku v Brně.","bibliography":"Jaroslav Dřímal, *Zemský dům v Brně,* Brno 1947, s. 114.  \nErich Knab, *Daniel Gran,* Wien – München 1977, s. 83.  \nElfriede Baum, *Katalog des Österreichischen Barockmuseums im Unteren Belvedere Wien,* Wien – München 1980, s. 201.  \nVlasta Kratinová, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris –Rennes – Brno 2003, s. 89–90, č. kat. 4.  \nJohann Kronbichler, *Grandezza. Der Barockmaler Daniel Gran*, 2007, s. 48–49.","artist_birthdate":"1694 Vídeň – 1757 St. Pölten","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Alegorie","kvadratura"],"materials":["Olej, plátno"]},"31cb9d95-2ea5-5b0f-87f9-ad3c5b11a8f1":{"name":"*Sv. Karel Boromejský utěšuje nemocné morem*","description":"Motiv obrazu má základ v reálných událostech morové epidemie v Miláně r. 1576 a představuje jeden z nejčastěji ztvárňovaných výpravných momentů vážících se k životu sv. Karla Boromejského (1538–1584), milánského arcibiskupa a kardinála. O jeho oblibě svědčí i fakt, že papež Pavel V. jej svatořečil jen nedlouho po jeho smrti, r. 1610. Záhy široce rozšířený kult Karla Boromejského získal na značné oblibě také v habsburské monarchii. V tvorbě Sambachově je znám především obraz téhož námětu namalovaný 1752–1753 pro boční oltář poutního kostela Panny Marie Bolestné ve Sloupu u Brna. Sambach v něm navázal na řešení Pierra Mignarda (kolem 1647, Musée des Beaux-Arts v Caen), jehož šíření dosvědčuje vícero zaznamenaných replik ze 17. i 18. století. Bezpochyby však pracoval také se znalostí ve středoevropském prostředí značně oblíbeného zpracování Johanna Michaela Rottmayra z r. 1721, určeného pro kolegiátní kostel v Salcburku, které rovněž rozvíjí Mignardovu předlohu.  \nSambach v signatuře našeho obrazu připisuje invenci kompozice Danielu Granovi, který pro tentýž kostel v Matějovci namaloval r. 1746 freskový obraz na stěně závěru presbytáře. Mezi oběma Sambachovými verzemi nalezneme v kompozici pouze jediný společný motiv. Je jím postava nemocné sedící ženy, k níž se světec sklání a kterou v obou případech, shodným způsobem, přidržuje asistující postava. Nejčastěji při podávání přijímání zobrazovaný sv. Karel Boromejský je v případě brněnského obrazu zachycen v okamžiku vkládání rukou a pronášení modlitby. Tento realisticky podaný moment, kdy Karel odříkává slova modlitby, odvrácený přitom pohledem od postižené ženy a nezastíraně čtoucí v rozevřené knize přidržované jedním z akolytů, který mu ukazuje na příslušné místo v textu, působí velice živě a značně bezprostředněji, než tradiční pojetí v podání sloupského obrazu. Karlova tvář je v případě brněnského obrazu také v daleko větší míře poučena pravou podobou světcovy tváře, jak ji ještě za jeho života zachytili jeho současníci a jak ji například nalézáme v posléze graficky reprodukovaném podání od Giovanniho Ambrogia Figina (1548–1608). Portrétní rysy zřejmě nese také postava upozaděného muže, stojícího v zákrytu za Karlem Boromejským a jedním z přítomných akolytů, který přidržuje oběma rukama podnos. Je možné, že její tvář představuje Františka Alexandra Hartla z Hartenberga, stavebníka kostela v Matějovcích a bezpochyby toho, kdo stál za uměleckou účastí Grana a snad i Sambacha.","short_description":"Obraz z kostela v Matějovcích představuje milánského arcibiskupa a kardinála při ošetřování nemocných morem. V signatuře obrazu je invence řešení připsána  \nD. Granovi, který v tomtéž kostele maloval r. 1746 fresku. V kompozici se odráží také znalost proslulého řešení P. Mignarda a J. M. Rottmayera.","type":"Malba","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"1746–1750","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"321 x 168 cm","place_of_production":"Vídeň","method_for_datation":"Obraz je značen,  sign. „…le Gran invent C. Sambach fe.“. Kostel v Matějovcích byl dostavěn r. 1746; freska D. Grana v závěru presbytáře je datována 1746. Protějškem obrazu se sv. Karlem Boromejským byl Sambachův dnes nezvěstný obraz Sv. Jan Nepomucký jako přímluvce umírajících a pronásledovaných. Oba obrazy zmiňuje a za Sambachovo dílo označuje Jan Petr Cerroni.","obtention":"Obraz z bočního oltáře sv. Karla Boromejského v kostele sv. Linharta a Oldřicha v Matějovcích byl získán do Moravské galerie v Brně 1984","bibliography":"Petr Arijčuk, Franz Anton Maulbertsch oder Caspar Franz Sambach? Bemerkungen zur Urheberschaft der Vorlage zu Jakob Matthias Schmutzers Grafikblatt Der Hl. Johannes von Nepomuk als Fürsprecher der Sterbenden und Verfolgten, in: Eduard Hindelang –- Lubomír Slavíček (eds.), *Franz Anton Maulbertsch und Mitteleuropa. Festschrift zum 30-jährigen Bestehen des Museums Langenargen*. Langenargen – Brno 2007, s. 257.  \nPetr Arijčuk, Ke zprávám Jana Petra Cerroniho o obrazech Caspara Franze Sambacha v Českém Rudolci a v Matějovci, in *Bulletin Moravské galerie v Brně 64*, 2008, s. 136–140.","artist_birthdate":"1715 Vratislav (?) – 1795 Vídeň","author":"Petr Arijčuk","copy_editor":"Zora Wörgötter, Jiří Kroupa","materials":["Olej, plátno"]},"370f95db-5572-52d3-b9d7-f5099026bcc9":{"name":"*Hostina sv. Antonína Paduánského*","description":"Téma obrazu je poměrně málo zobrazovaným výjevem ze života sv. Antonína Padovánského, kněze, kazatele a následovníka sv. Františka z Assisi. Tento františkánský světec sedí u prostřeného stolu v domě boháče a žehná pohárům vína. Zleva přináší putto lilii, symbol čistoty a jeden z atributů světce. Vpravo jsou na odiv vystaveny drahocenné kusy nádobí, jak tomu bylo při hostinách od 16. století zvykem. Přes centrální nasvícení scény jsou v obraze patrné dvě významové části. Levá značí střídmost a pokoru, pravá přepych a nadřazenost. Tento obsah vyjadřuje malíř také figurálními typy. Tvář sv. Antonína obklopená svatozáří vyjadřuje duchovní prožitek, zatímco v obhroublém obličeji boháče se zračí smyslový požitek, nenasytnost a přízemní chápání celé situace. Na jeho obžerství, jeden ze smrtelných hříchů, poukazuje naslouchající muž vpravo, sledován malým pážetem. Scénu malíř zdůraznil repusoárovým motivem purpurové draperie, udávající barevný tón celému obrazu. Malba se svým šerosvitným pojetím a komorním, až žánrovým charakterem vyděluje z běžně známé Krackerovy tvorby oltářních pláten a nástropních fresek. V malbě je také výrazně patrný malířův smělý rukopis,  \nv rozměrných malbách zanikající.  \nSpolu s Hostinou sv. Rodiny a Hostinou sv. Václava tvořil obraz výzdobu refektáře františkánského kostela v Moravské Třebové.  \nKracker patří mezi přední představitele stylu vídeňské akademie, reprezentovaným Paulem Trogerem a Michelangelem Unterbergerem. Po studiu ve Vídni Kracker pracoval v brněnské dílně Josefa Tadeáše Rottera, poté se usadil ve Znojmě. Mezi jeho nejznámější malby patří nástropní malba a oltářní obrazy v kostele sv. Mikuláše v Praze-Malé Straně a v Nové Říši. Pozdní dílo vytvořil v Uhrách, kde vstoupil do služeb jagerského biskupa K. Esterházyho.","short_description":"Téma obrazu je poměrně málo zobrazovaným výjevem ze života sv. Antonína Paduánského, kněze, kazatele a následovníka sv. Františka z Assisi. Plátno je částí cyklu z výzdoby refektáře františkánského kostela v Moravské Třebové a patří mezi raná díla malíře, činného v Čechách, na Moravě a v Uhrách.","type":"Malba","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"1759","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"148,7 x 93,4 cm","place_of_production":"Morava","method_for_datation":"Obraz je značen vlevo dole na nádobě monogramem malíře *JK.*","obtention":"Obraz pochází z refektáře františkánského kláštera v Moravské Třebové. Do sbírek Moravské galerie byl získán převodem r. 1963.","bibliography":"Alois Czerny, Mährisch-Trübauer Künstlernamen, *Mitteilungen des Erzherzog Rainer-Museums für Kunst und Gewerbe*, Brno XXVIII, 1910, s. 1–11.  \nJana Vránová,  Jan Lukáš Kracker, autor křížové cesty v Opavě-Kateřinkách*, Sborník památkové péče v severomoravském kraji*  3, 1977, s. 161–162.  \nVlasta Kratinová, *Malířství 18. století na Moravě ze sbírek Moravské galerie*, Brno 1968, s. 19.  \nIvo Krsek, in: Ivo Krsek –­­ Zdeněk Kudělka –­­ Miloš Stehlík –­­ Josef Válka, *Umění baroka na Moravě a ve Slezsku*, ed. Zdeněk Kudělka, Praha 1996, s. 501, č. kat. 223.  \nAnna Jávor, *Johann Lucas Kracker*. *Ein Maler des Spätbarock in Mitteleuropa,* Budapest 2005, s. 73, 259, č. kat. 113.","artist_birthdate":"1717 Vídeň – 1779 Jager","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Atribut","refektář","šerosvit"],"materials":["Olej, plátno"]},"3fa7c158-f2ad-5e29-985d-61f528ba2a1e":{"name":"*Únos Heleny*","description":"Paridův únos Heleny, krásné manželky spartského krále, je počátkem Homérovy Illiady, eposu o Trojské válce, jenž byl malířům častým zdrojem moralistních, historických i zábavných obrazů už od dob renesance.  \nDrama události, která vedla ke zkáze Troje, je vyjádřeno především drobnopisným podáním pohybových akcí množství figur, které zaplňují plochu obrazu. Brutální krvavé scény jsou zcela opominuty, malíř příběh podává jako divadelní událost. Napětí scény zvyšuje zpřítomnění přírodních živlů – větru rozevívajícího prapory i šat Heleny, akcentované rumělkově červenou a opírajícího se do plachet prchajících lodí – a moře. Antikizujicí architektura přístavu s toskánskými sloupy a obelisky patřila k běžnému rejstříku dekorativní malby 18. století. Bojovník se vztyčeným štítem vlevo je parafrází Lisippova “Bojovníka Borghese”. Byl jedním ze základních studijních objetů na akademii. Protějšek obrazu tvoří Únos sabinek, příběh, jenž souvisí se založením Říma a jenž je podle Vergilia pokračováním Troje.  \nDetailně propracované, narativní figurální kabinetní obrazy jsou typickou ukázkou vídeňského akademického malíře, který se spolu s Franzem Janneckem na tento druh mezi tehdejšími sběrateli oblíbených dekorativních obrazů specializoval. Poučením na nizozemské malbě 17. století a zejména rudolfínském manýrismu vytvořil osobitý malířský styl, zdůrazňující roztěkaným světlem a kontrastními barvami smyslové kvality povrchů a věcí.","short_description":"Detailně propracovaný, narativní kabinetní obraz je typickou ukázkou vídeňského akademického malíře, který poučením na nizozemské malbě 17. století a zejména rudolfínském manýrismu vytvořil osobitý malířský styl, zdůrazňující roztěkaným světlem a kontrastními barvami smyslové kvality povrchů a věcí.","type":"Malba","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"1740–1760","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"40,7 x 59,7 cm","place_of_production":"Rakousko","method_for_datation":"Značeno vlevo dole na štítu bojovníka *PG.*","obtention":"Získáno kolem r. 1940 ze soukromého majetku v Brně.","bibliography":"Gothard Agath, Johann Georg Platzer. Ein Geselschaftsmaler Wiener Barocks (1704–1761), *Belvedere* 8, 1929, s. 79–83.  \nVlasta Kratinová, *Barock in Mähren*, Wien 1988, s. 66, č. kat. 39.  \nUlrich Becker (ed.), *Delikatesse der Malerei. Meisterwerke von Johann Georg Platzer*, Graz 2007, s. 100–101, č. kat. 19.","artist_birthdate":"1704 St. Michael – 1761 St. Michael","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","materials":["Olej, plech"]},"499f5994-2858-5519-8d58-193c2a6b45ee":{"name":"*Jupiter a Semelé*","description":"Diagonálně pojednaná dekorativní kompozice dvojice aktů v afektovaných pózách znázorňuje příběh z řeckých bájí, převyprávěný Ovidiem v třetí knize Proměn. Oklamána a navedena Junonou, která chce překazit Jupiterovy zálety, požádá Semelé, dcera zakladatele Théb, Jupitera: ” Jakého tebe v náruč přijímá Juno, když vcházíte na lože lásky, takto oddej se i mně!”. Podle své přísahy vezme Jupiter na sebe všechnu nebeskou sílu: “Pln zármutku na nebe vstoupí, přivolá na sebe mračna, do kterých přimísí déšť a bouři a vichřici děsnou, dunění hromu a blesk.” Smrtelná žena nemohla snést tu nebeskou bouři a svatební dary ji sežehly. Již dříve počatý Bacchus byl však zachráněn, neboť si jej podle báje Jupiter zašil do boku a sám dítě, později boha vína, donosil. Ovidiovy texty byly od pozdní renesance malířům doporučovány jako zdroj obrazových námětů a byly publikovány v řadě ilustrovaných vydáních. Mytologická témata zdobila často kabinety nebo vytvářela dekorace světských sídel. Nejčastěji jde o erotická témata, proměny nejvyššího boha Jupitera, který v různých podobách přichází ke svým milenkám. Tyto proměny ve zvířata, živly nebo pouhé smrtelníky značí jeho všudypřítomnost.  \nMalované rámování obrazu napovídá, že plátno bylo součástí zatím neznámé interiérové výzdoby. Rovněž barevnost, založená na kontrastu modré a červené s bohatou, prozářená škálou světlých pleťových tónů anatomicky vypracovaných aktů má dekorativní charakter. Podtrhuje však i psychologický účinek výrazu obou těl. Objevení dvou přípravných kreseb ve sbírce Státní vědecké knihovny  \nv Olomouci dovoluje uvažovat o moravské provenienci obrazu. Pagani zde pracoval v letech 1691–95 v Kroměříži, v Mikulově a v bazilice na Velehradě. Pravděpodobně s dílnou B. Fontany odešel do Krakova a přes Olomouc se vrátil do Itálie.","short_description":"Dekorativní kompozice dvojice aktů v afektovaných pózách znázorňuje příběh z řeckých bájí, převyprávěný Ovidiem v třetí knize Proměn. Malované rámování obrazu napovídá, že plátno bylo součástí zatím neznámé interiérové výzdoby.","type":"Malba","holder":"Moravská galerie Brně","owner":"Moravská galerie Brně","dates":"1693?","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"209,7 x 146,5 cm","place_of_production":"Morava?","obtention":"Obraz byl zakoupen Zemským výborem r. 1931 ze sbírky Spielmann v Berlíně.","bibliography":"Ladislav Daniel*, Benátčané. [Malířství 17. a 18. století z českých a moravských sbírek](http://tinweb.moravska-galerie.cz/tw.exe?ST=03&SID=0060F36607&L=00&KOD=04&PZ=10&JAK=V&KDE=016&RET=Ben%A0t%9Fan%82%2E+Mal%A1%FDstv%A1+17%2E+a+18%2E+stolet%A1+z+%9Fesk%ECch+a+moravsk%ECch+sb%A1rek)*, Praha – Milano 1996, s. 126, č. kat. 29.  \nZdeněk Kazlepka – Zora Peloušková \\[Wörgötter\\], *Italská kresba a malba  16. – 18. století. Pohledy do sbírek Moravské galerie v Brně*, Brno 1998, s. 24, č. kat. 32.  \nMilan Togner, *Paolo Pagani. Kresby*, Olomouc 1997, s. 65, č. kat. 53–55, s. 29.  \nZora Wörgötter, Zápůjčky ze sbírky sbírky gotiky a baroka (1998–2002), *Bulletin Moravské galerie v Brně* 2003, s. 176–178.","artist_birthdate":"1661 Castello Valsolda – 1716 Milano","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["mytologie","Ovidius","Proměny"],"materials":["Olej, plátno"]},"4d147eaa-e780-5bd5-bc8d-41ec30b458e3":{"name":"*Oslava Panny Marie*","description":"Tondo je návrhem nástropní malby v Čenstochovské kapli při premonstrátském kostele Nanebe­vzetí P. Marie v Brně  –  Zábrdovicích. Kompozici tvoří zástupy mezi sebou komunikujících světců do kruhů, vysvětlovaných ke skladebnému centru. Fiktivně znázorněnou rámující balustrádu, jež podtrhuje prostorovou iluzi, částečně překrývají mohutná oblaka, která v hmotných kubusech tvoří podnož ženským figurám, z nichž některé drží mariánské symboly. Za nimi se řadí další prstencovitě utvářená vrstva mračen, rytmický oživených menšími skupinami postav. Skladba světelně vrcholí v holubici Du­cha svatého, jež je znázorněná  \nv otevřeném průhledu a vytváří světelné centrum tonda. Etgens ji situoval – poněkud vysunoutou ze středu – nad obsaho­vě nejzávažnější postavou malby Bohem Otcem. Z ženského figurálního kom­parsu se vyděluje sv. Lukáš se svým atributem, paletou a štětci, jako malíř, jemuž se od 10. století přičítalo nejstarší zpodobení P. Marie. Toto dílo sv. Lukáše bylo spojováno s mariánským obrazem typu Hodgetirie, jenž je umís­těný na oltáři zábrdovické kaple v podobě jedné  \nz četných kopií Čenstochov­ské madony. Skutečnost, že Kristus chybí na fresce, ale objevuje se jako dítě s madonou na oltáři, je důkazem toho, že výzdoba kaple byla i přes pokročilou dobu svého vzniku chápána jako výtvarně i obsahově uzavřený celek. Už ve skice je holubice Ducha sv. a Bůh Otec se skupinou an­dělů, vytvářejících mu podnož, zamýšlen v budoucím obsahovém napojení na obraz Madony čenstochovské, který v konečné podobě v architektonickém rámci oltáře dostal sochařskou doprovodnou výzdobu Antonína Schweigla. Konfrontaci barevné stránky tonda namalovaného kalnými hnědavými a čer­venavými tóny  \ns živými barevnými akcenty nelze s realizovanou nástropní malbou dnes již provést, neboť po několikerém závažném poškození jde v Zá­brdovicích vlastně o rekonstrukci originálu.","short_description":"Tondo je návrhem nástropní malby kaple Panny Marie Čenstochovské. Malba navazující na vzory italského seicenta je jednou z posledních prací předního brněnského malíře, který se pokusil v Brně založit veřejnou akademii.","type":"Malba","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Opatství premonstrátů Nová Říše","dates":"kolem 1755","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"Ø 71 cm","place_of_production":"Brno","method_for_datation":"Malba je jednou z posledních prací předního brněnského malíře, který údajně studoval v Neapoli u Francesca Solimeny. Jeho jméno je spojováno také s pokusem založit v Brně veřejnou akademii. Jeho autorství realizované fresky je zmiňováno v pramenech.","obtention":"Po válce byl obraz uložen jako dlouhodbá zápůjčka římskokatolického farního úřadu v Zábrdovicích v brněnské obrazárně. R. 2001 přešel do vlastnictví Opatství premonstrátů, které v Zábrdovicích původně sídlilo.","bibliography":"*Výběr význačných děl*, Brno 1946, č. kat. 114.  \nCecilie Hálová-Jahodová, *Brno, stavební a umělecký vývoj města*, Praha 1947,  \ns. 214, 221, 223.  \nIvo Krsek, Náčrt dějin moravského malířství 18. století, *Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity* F 13, 1969, s. 84.  \nVlasta Kratinová, *Barock in Mähren*, Wien 1988, s. 14, č. kat. 3.  \nVlasta Kratinová, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris – Rennes – Brno 2003, s. 204–205, č. kat. 70.","artist_birthdate":"1691 Brno – 1757 Brno","author":"Zora Wörgötter, Vlasta Kratinová","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["tondo"],"materials":["Olej, plátno"]},"5647174a-d70c-5acf-8ebd-27ca4e8179a6":{"name":"*Sv. Barbora*","description":"Polopostava ženy držící palmovou ratolest naznačuje, že jde o křesťanskou mučednici, atributy kalich s hostií, meč a věž v pozadí ji určují jako sv. Barboru, patronku horníků, střelců a ochránkyni před smrtí. Její otec, pohanský šlechtic, dal postavit věž a svou dceru do ní zavřel, aby odradil její nápadníky. Věž měla pouze dvě okna. Barbora v otcově nepřítomnosti přemluvila dělníky, aby přidělali okno třetí. Dosáhla rovněž toho, aby k ní byl tajně vpuštěn kněz  a ten ji pokřtil. Když se otec vrátil, řekla mu, že ona tři okna symbolizují sv. Trojici, která osvětluje její duši. Otec ji vydal římským úřadům, ale ona odmítla zříci se víry, byla mučena a nakonec byla sťata. Kalich a hostii drží jako náznak podávání svatého přijímání v nebezpečí smrti, zaopatření svátostmi.  \nMonochromní barevnost, světelné kontrasty  a osobitý rukopis upomínají na inspiraci holandskou a vlámskou malbou 17. století. Hladce klenutý obličej kontrastuje s uvolněnou malbou draperie. K sugestivitě celého obrazu, jež vyjadřuje zájem o indivudální psychologii, přispívají  portrétní rysy světice, v níž je viděn kryptoportrét malířovy manželky.  \nWillmann  se vyučil asi v dílně svého otce a po té odešel do Nizozemí. Dříve se mínilo, že byl přímým žákem Rembrandtovým. Jeho práce zde jistě poznal, údajně se stýkal s jeho žákem Jacobem de Backer a také s krajináři z okruhu Jacoba van Ruisdaela. Jeho cesta vedla také do Antwerp, kde poznal dílo Rubensovo a Van Dyckovo. Pokračoval do Vratislavi, kde svými pracemi vzbudil zájem lubušského opata cisterciáků a vstoupil do jeho služeb. V Lubuši se také na trvalo usadil a odsud dodával obrazy do míst opatství a jiných cisterciáckých klášterů v Čechách i na Moravě. Jeho pobyt zde byl přerušen cestou na kurfiřtský dvůr do Berlína, kde byl jmenován dvorním malířem.","short_description":"Monochromní barevnost, světelné kontrasty  a osobitý rukopis upomínají na inspiraci holandskou a vlámskou malbou 17. století. Hladce klenutý obličej kontrastuje s uvolněnou malbou draperie. K sugestivitě celého obrazu přispívají  portrétní rysy světice, v níž je viděna podobizna malířovy manželky.","type":"Malba","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"kolem 1680","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"120,5 x 104,4 cm","place_of_production":"Morava","method_for_datation":"Jde o tradiční přispání, potvrzení stylovou analýzou, zejména srovnáním s cyklem světců z Rajhradu u Brna.","obtention":"Obraz byl získán do sbírek roku 1938, koupí ze soukromého majetku  \nv Bratislavě. Jméno B. Astfeld na zadní straně obraz nás vede k další provenienci obrazu. Jméno patří potomku barona J. Astfelda, který obraz roku 1797 zapůjčil Společnosti vlasteneckých přátel umění v Praze.","bibliography":"Michla Šroněk, Barokní malířství 17. století v Čechách, in: *Dějiny českého výtvarného uměnhí II/1*, Praha 1989, s. 348.  \nAntonín Jirka, *Středoevropské malířství* *1600–1730 z moravských sbírek,* Zlín 1993, s. 38, č. kat. 69.","artist_birthdate":"1630 Královec –  1706 Lubuš","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Atribut, cisterciáci, kryptoportrét"],"materials":["Olej, plátno"]},"7573e18c-a60a-5e4f-926f-d8e3c737746a":{"name":"*Maškarní ples I*","description":"Nerámovaná, dekorativně pojatá scéna s fantastickou architekturou a maškarním plesem urozené společnosti napovídá, že plátno bylo součástí neznámé interiérové výzdoby. Stěžejním kompozičním motivem je otevřená impozantní stavba oválného sloupového sálu, přecházejícího do parku. Architektura kanelovaných a mramorových sloupů dekorovaná plastikami, girlandami a draperiemi, navozuje náladu vznešené, hudbou doprovázené zábavy dam a kavalírů. Drobnopisná stafáž dává vyniknout efektnímu, architektonicky malebnému výjevu. Divadelní nadsázka centrální perspektivy se zvýrazněným prvním plánem vtahuje diváka do imaginárního prostoru, mezi herce Comeddia dell´arte, galantní páry, služebnictvo a hudebníky. Obrazy tohoto typu,  \ntzv. „Schaustück“, oku lahodící obraz, tvořily oblíbené dekorace reprezentačních společenských interiérů, fascinující vztahem mezi realitou a iluzí, a to nejen obrazovou výstavbou, ale i metaforou převleků a tajemných masek. Jednotlivými motivy evokuje myšlenku jednoty umění a pocit ze vzájemného vztahu umělého a přírodního prostoru.  \nV maškarních plesech navázal Minderhout na tradici zobrazování původně především mravoličných výjevů aristokratických společností (banketů, zahrad lásky), inspirován pravděpodobně graficky rozšířenými výjevy z Comeddia dell´arte Claude Gillota (1673–1722) a dílem antverpského Hendricka Govaertse (1669–1720), činného i v Praze a ve Vídni v době, kdy se divadlo stává součástí dvorského života. Comeddia, původně považovaná za „nízký žánr“, se stává společensky velmi populární a inspirací řady malířů. Pro výtvarné ztvárnění scén mělo rozhodující vliv působení vídeňských dvorních dekoratérů rodiny Galli-Bibiena, jejichž příslušníci a zejména žáci pracovali i pro českou a moravskou šlechtu. Ta nejen navštěvuje představení vídeňská, ale pěstuje divadlo na svých sídlech.","short_description":"Dekorativní scéna s fantastickou architekturou a maškarním plesem napovídá, že plátno bylo součástí interiérové výzdoby. Obraz představuje osobité spojení flámské tradice s italskými pozdně barokními podněty.","type":"Malba","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"kolem 1740","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"84 x 125 cm","place_of_production":"Morava","method_for_datation":"Malba je variantou některých z obrazů, které se dodnes nachází  \nv arcibiskupském zámku v Kroměříži. Na dekoraci sálů se zde za úřadu kardinála Ferdinada Julia Troyera (1745–1758) podílel také Willem Augustin Minderhout. Iniciály signatury představeného obrazu i výtvarné ztvárnění jej řadí mezi poměrně početné práce tohoto vakantního malíře, tvořícího často protějškové kusy.","obtention":"Obraz neznámého původu byl získán r. 1945.","bibliography":"Zora Wörgötter, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris – Rennes – Brno 2003, s. 111–113, č. kat. 16.  \nAndrea Rousová, *Tance a slavnosti*, Praha 2009, s., č. kat.","artist_birthdate":"1680 Antverpy – 1752 Střílky","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Divadelní architektura","iluze, dekorace"],"materials":["Olej, plátno"]},"7d1dabeb-3a46-50a1-8a1e-90fa8b90fffa":{"name":"*Vidění sv. Augustina a Norberta*","description":"Struktura obrazu je založena na kontrastu složitě členěného architektonického sakrálního prostoru a v něm situované figurální skupiny. Zatímco architekturu znázornil malíř řadou jemně sladěných a odstupněných neutrálních tónů, jejichž škálu akcentuje světlo dopadající z levé strany, pro figury použil syté barevné tóny červené, modré a zlatavé a temně zelené. Figura sv. Augustina, obklopena zakladateli řádů řídících se jeho regulemi, je navíc osvětlena září Božího oka, procházejícího eucharistií nesenou andělem. Ta je vzývána sv. Norbertem, zakladatelem premonstrátského řádu, podpíraným andělem.  Monstrance je současně jeho atributem. Andílek pak poukazuje na hořící srdce – atribut  \nsv. Augustina. Anděl vlevo pak sesílá blesky hněvu na padlé heretiky.  \nObraz malého formátu, jež je spíše hotovým dílem než ukázkovým modellem, patří mezi nejlepší práce malíře, jenž byl žákem, spolupracovníkem a následovníkem F. A. Maulbertsche. V tomto obraze použil jeho motivy z obrazu  \nv Klosterneuburgu, divadelní architektura vychází z dekorací bolognských Galli-Bibienů, činných také ve Vídni a známých z grafických listů. Datace obrazu vypovídá o tom, že jej Winterhalder namaloval po spolupráci s Maulbertschem  \nv Dyji. Přítomnost hlavních premostrátských světců řadí obraz do skupiny prací pro téhož objednavatele – klášter v Louce u Znojma. Iluzivní architektura svědčí o jeho dekoratérských schopnostech, které uplatnil zejména v závěru své tvorby.  \nMalíř fresek, oltářních a závěsných obrazů pocházel ze Schwarzwaldu. Na Moravu přišel za svým strýcem, sochařem. Ten jej seznámil s osobnostmi vídeňské akademie. Nejprve se učil v Brně u J. Sterna, poté u Maulbertsche. Často ve spolupráci s O. Schweiglem vtiskl specifický charakter řadě moravských zámeckých i kostelních interiérů. Sepsal práci o jihomoravských malířích, ke které připojil i svůj vlastní životopis.","short_description":"Struktura obrazu je založena na kontrastu složitě členěného sakrálního prostoru a v něm situované figurální skupiny. Obraz malého formátu patří mezi nejlepší práce malíře, jenž byl žákem, spolupracovníkem a následovníkem F. A. Maulbertsche. Iluzivní architektura vychází z bolognských divadelních dekorací.","type":"Malba","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"1778","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"79,4 x 47 cm","place_of_production":"Morava","method_for_datation":"značeno vlevo dole *Winterhalder Pinx 1778.*","obtention":"Obraz pochází z majetku faráře v Židlochovicích u Brna, poté byl do r. 1945 na zámku Čechy po Kosířem, který patřil významnému sběrateli a podporovateli brněnské obrazárny, hraběti Silva-Tarouccovi.","bibliography":"Johann Jakob Heinrich Czikann, Joseph Winterhalder, in: Johann Georg Meusel (ed.), *Archiv für Künstler und Kunstfreunde* *II*, 4, Dresden 1808, s. 70–75.  \nKlára Garas, Joseph Winterhalder (1743–1807), *Bulletin du Musée national hongrois des beaux-arts* 14, 1959, s. 89.  \nVlasta Kratinová, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris – Rennes –  Brno 2003, s. 241–242, č. kat. 88.  \nZora Wörgötter, in: Zora Wörgötter– Eduard Hindelang (eds.), *Franz Anton Maulbertsch und sein Umkreis in Mähren. Ausgewählte Werke aus tschechischen Sammlungen. Ausstellungsführer*, Langenargen 2006, s. 38, č. kat. 18.  \nLubomír Slavíček, in: Eduard Hindelang – Lubomír Slavíček (eds.), *Josef Winterhalder d. J., Maulbertschs bester Schüler*, Langenargen – Brno 2009,  \ns. 327, č. kat. G 17.","artist_birthdate":"1743 Vöhrenbach – 1807 Znojmo","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Atribut","Divadelní architektura","Eucharistie","hereze","monstrance"],"materials":["Olej, plátno"]},"86d80b99-bfa0-554b-a10c-63e31c9639bb":{"name":"*Smrt sv. Josefa*","description":"Sv. Josef, zemský světec Rakous a patron dobré smrti, se kolem r. 1700 stává jedním z hlavních námětů oltářních obrazů. Tématem se zabýval r. 1676 Maratta, a na tuto koncepci ko­lem r. 1730 navázal kromě Solimeny, Pittoniho a Piazetty také Trevisiani (Řím, S. Ignazio). Jeho dílo se stalo východiskem celé řady dalších obrazů se svatojosefskou tematikou, tak také Smrti sv. Josefa Paula Trogera. Korompayův Kristus má ke Kristově postavě Trogerova obrazu svým gestem (zrcadlově obráceném) velmi blízko. Zatímco však sv. Josef na Trogerově a většině zmíněných obrazech spočívá na loži, zpodobil Korompay  \nsv. Josefa v pří­kleku a podepíranou andělem. Zřejmě i tento motiv mu byl zpro­středkován, a to grafikou reprodukující nejspíše některé z děl italského sette­centa, jež zpodobovalo motiv skleslé postavy přidržované andělem, ať už šlo o světce nebo Krista. Tímto vztahem dvou figur se zabýval např. Pittoni v Ex­tázi  \nsv. Terezie, Ricci v Krajině se sv. Maří Magdale­nou a andělem, nebo Trevisani  \nv Kristu na hoře Olivet­ské. Motiv lze nalézt ovšem také u Trogera nebo v raném díle Maulbertschově.  \nKorompay rozvedl skladbu hlavních postav v nehlubo­kém popředí, ve figurálním seskupení účinně vyznívajícím naléhavým ge­stem, jež navozuje spojení s druhou figurální vrstvou, představovanou andělem a andílky.  \nČlenitý malířův rukopis podporuje iluzi vzestupné tendence výjevu, podmíněné už samým formátem obrazu. Koloristická výstavba spočívá v bohaté škále měkce do sebe přecházejících jemných tep­lých tónů od sytě červené po bledě růžovou a nafialovělou, jež tvoří barevnou osnovu obrazu. Do tohoto základního ladění nasadil Korompay sina­vý dvojzvuk citronově žluté a žlutozelené v rouchu  \nsv. Josefa a akord chladně modrého pláště Kristova, účinně se odrážejícího od jeho červeného roucha.  \nMalba je návrhem pro jeden z bočních oltářů městského farního kostela sv. Jakuba v Brně, které se dodnes dochovaly.","short_description":"Sv. Josef, patron dobré smrti, se kolem r. 1700 stává jedním z hlavních námětů oltářních obrazů. Kompozice vycházející z děl F. Trevisianiho a P. Trogera je návrhem pro jeden z bočních oltářů městského farního kostela sv. Jakuba v Brně, které se dodnes dochovaly.","type":"Malba","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"1762","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"75 x 37 cm","place_of_production":"Brno","method_for_datation":"Korompay je autorem sedmi obrazů pro kostel sv. Jakuba, což je nejen doloženo v pramenech, ale patrné i ze způsobu malby tohoto moravského následovníka  \nF. A. Palka, malíře oltářních obrazů a proslulého portrétisty, činného v Brně a na jižní Moravě.","obtention":"Získáno r. 1826 z brněnské sbírky historika Ernsta Hawlika.","bibliography":"Ernst Rincolini, Räsonnierende Andeutungen über die vorzüglichen in Franzensmuseum befindlichen Kunstwerke aus ältesten, älteren und neueren Zeiten der bildenden Kunst, *Zprávy hospodářské společnosti* 1828–1830, s. 223, č. 46.  \nUlrich Thieme – Felix Becker, *Allgemeines Künstlerlexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart XXI,* Leipzig 1927, s. 321.  \nIvo Krsek, in: Ivo Krsek –­­ Zdeněk Kudělka –­­ Miloš Stehlík –­­ Josef Válka, *Umění baroka na Moravě a ve Slezsku,* ed. Zdeněk Kudělka, Praha 1996, s. 539, č. kat. 539.  \nVlasta Kratinová, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris – Rennes –  Brno 2003, s. 210, č. kat. 75.  \nZora Wörgötter, in: Zora Wörgötter – Eduard Hindelang (eds.), *Franz Anton Maulbertsch und sein Umkreis in Mähren. Ausgewählte Werke aus tschechischen Sammlungen. Ausstellungsführer*, Langenargen 2006, s. 54–55, č. kat. 55.","author":"Zora Wörgötter, Vlasta Kratinová","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["patron"],"materials":["Olej, plátno"]},"89e2bfdb-bfe0-596f-8f06-5bde0062915b":{"name":"*Všichni svatí*","alternate_name":"*Církev vítězná*","description":"Shromáždění svatých otevírá pohled v nebesa a symbolizuje církev vítěznou. Svátek všech svatých byl zaveden již r. 609.  Světci všech národů se svými atributy adorují společně s anděly Nejsvětější Trojici. V popředí vlevo  \nsv. František z Assisi, nad ním sv. Antonín Paduánský a sv. Florián s praporem. Uprostřed dole sv. Jan Nepomucký s palmovou ratolestí, patron země, spolu  \ns Janem Sarkandrem a Janem Kapistránem. Vpravo dole s monstrancí premonstrátský světec sv. Norbert, nad ním sv. Vavřinec s roštem, sv. Štěpán  \ns kameny v rukou, sv. Ondřej s břevnem kříže, sv. Petr s klíčemi a sv. Jan Křtitel  \ns křížem a nápisovou páskou. Centrální místo zaujímají církevní Otcové, píšící  \nsv. Jeroným, sv. Augustin s hořícím srdcem a sv. Řehoř. Pod Kristem a Bohem Otcem spatřujeme vlevo starozákonní proroky krále Davida s harfou a Mojžíše  \ns deskami Desatera. Vpravo pak  Pannu Marii v modlitbě – předobraz církve vítězné – a zmíněné novozákonní postavy. Neboť *„My všichni se musíme objevit před soudnou stolicí Kristovou, aby každý přijal odplatu za to, co vykonal v těle, ať už to bylo dobré nebo zlé.“* (2Kor 5,10; Ns). Řetězce figurálních skupin vytvářejí několikavrstevnatou hloubku nekonečného prostoru, ilusivně podporovanou repusoárovým popředím a odstupněním barevných a světelných hodnot. Využívaje utváření draperie, spojoval malíř figury rytmicky do jednot­ného toku v esovitém pohybu.  \nSkicovitě podaná malba je ukázkovým modelem pro hlavní oltář farního kostela v Miloticích u Kyjova.  Obraz patří mezi nejzdařilejší díla brněnského malíře, který přišel na Moravu ze Štýrského Hradce, po studiu na akademii ve Vídni a cestě do Itálie. Byl dvorním malířem Dietrichsteinů a patřil údajně mezi nejvzdělanější umělce na Moravě. Při práci na malbách knihovny v Kroměříži se setkal s F. A. Maulbertschem, jehož expresivní styl jej výrazně ovlivnil.","short_description":"Skicovitá malba je modelem pro oltář farního kostela v Miloticích. Shromáždění svatých otevírá pohled v nebesa a symbolizuje církev vítěznou. Řetězce figurálních skupin vytvářejí několikavrstevnatou hloubku nekonečného prostoru, ilusivně podporovanou repusoárovým popředím a odstupněním barevných a světelných hodnot.","type":"Malba","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"kolem 1760","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"82,7 x 43,3 cm","place_of_production":"Brno","method_for_datation":"Autorství Josefa Stena v případě milotického obrazu uvádí již topografická literatura 19. století. Tyto zmínky potvrzuje současné stylové srovnání.","obtention":"Získáno r. 1948, původ neznámý","bibliography":"Ivo Krsek, Malířství 2. poloviny 18. století na Moravě, *Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity* F 25, 1981, s. 21.  \nVlasta Kratinová, *Barock in Mähren*, Wien 1988, s. 90, č. kat. 54  \nMichaela Loudová, *Malíř Josef Stern (1716*–­­*1775),* diplomová práce, Brno 2000,  \ns. 94, 152.  \nVlasta Kratinová, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris – Rennes –  Brno 2003, s. 209–210, č. kat. 74.  \nZora Wörgötter, in: Zora Wörgötter – Eduard Hindelang (eds.), *Franz Anton Maulbertsch und sein Umkreis in Mähren. Ausgewählte Werke aus tschechischen Sammlungen. Ausstellungsführer*, Langenargen 2006, s. 45–46, č. kat. 33.","artist_birthdate":"1716 Štýrský Hradec – 1775 Brno","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Iluze","modello","repusoár","světci"]},"91dd3f61-5c6d-56ac-a627-29e49ab8fc08":{"name":"*Křest sv. Augustina*","description":"Obraz zachycuje scénu, kdy sv. Augustin (354–430), jeden z církevních otců a milánský biskup, jehož spisy ovlivňovaly církevní učení jak středověké tak novověké, je zároveň se svým synem Adeodatem křtěn sv. Ambrožem. Pod­stavu křtitelnice tvoří úl, symbol církve a současně atribut sv. Ambrože.  \nUkázkový model pro obraz bočního oltáře v Jevíčku, jehož objednavatelem byl opat augustiniánského kláštera v Brně, má řadu motivů společných s Křtem knížete Bořivoje (Svatopluka?) Josefa Winterhaldera ml. (Slezské zemské muzeum Opava). Týká se to draperie zavěšené v popředí a sloupů, vytvářejících průhled do chrámového prosto­ru, jeho pročlenění a prosvětlování řadou oken. Také hlavní světelný zdroj, v obou obrazech pronikající do scény klenbou a významově zdůrazňující ústřed­ní figurální motiv, je v obou malbách obdobný; u Winterhaldera je však světlo faktorem scénu zcelujícím, zatímco u Havelky tuto roli nehraje. Po­dobnosti se najdou rovněž v komparsu, např. klečící a stojící mužské postavy v popředí.  \nTyto analogie lze vysvětlit bud'to společnou předlohou, nejspíše grafickou, nebo spíše tak, že Havelka přejal podněty od J. Winterhaldera ml. Tomu by nasvědčovala především barevná škála jeho návrhu, ve kterém se uplatňuje stříbřitě bílá a chladně modrá; v ostatním Havelkově díle je tato barevnost neobvyklá.  \nVe sbírkách Jihomoravského muzea ve Znojmě je uložena další verze Ha­velkova Křtu sv. Augustina, poněkud menších rozměrů. Znojemský obraz jí patrně předcházel, neboť je bezprostředněji, volněji malo­vaný a komponovaný do obdélníka, který Havelka na brněnském modelu upravil do tvarové podoby oltářního obrazu.  \nHavelkův formální výraz svědčí v některých dílech o tom, že mu nebyla neznámá tvorba F. A. Maulbertsche, případně J. W. Bergla, jehož obrazy mohl poznat ve svém rodném regionu. Příbuznou kompozici nalezneme ale i v díle C. Carloneho nebo F. J. Spieglera (Merdingen).","short_description":"Sv. Augustin, jeden z církevních otců, je se svým synem Adeodatem křtěn  \nsv. Ambrožem. Jde o ukázkový model pro obraz hlavního oltáře v Jevíčku. Havelkův výraz svědčí o tom, že mu nebyla neznámá tvorba F. A. Maulbertsche, případně  \nJ. W. Bergla, jehož obrazy mohl poznat ve svém rodném regionu.","type":"Malba","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Opatství Řádu sv. Augustina Staré Brno","dates":"kolem 1770","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"79,4 x 47 cm","place_of_production":"Brno","method_for_datation":"O autorství J. I. Havelky přesvědčují především některé figurální typy. Lehký, ostrý, členitý a živý, pastosně nasazující bělobu polosuchým štětcem na hřebínky draperie, svědčí o Havelkově ruce. Připsání potvrzuje zjištěné převedení vystaveného modelu do velkého formátu, pro oltář kostela v Jevíčku. Tento obraz byla s Havelkovým jménem spojován již v archivních pramenech a topografické literatuře 19. století.","obtention":"Obraz je dlouhodobou zápůjčkou Opatství augustiniánů na Starém Brně. V letech 1956–1993 byl ve správě Moravské galerie v Brně.","bibliography":"Vlasta Kratinová, *Barok na Moravě* – *malířské a sochařské návrhy z moravských sbírek,* Praha 1986, s. 13–14, č. kat. 5.  \nVlasta Kratinová, *Barock in Mähren*, Wien 1988, s. 28, č. kat. 11.  \nVlasta Kratinová, *Barock. Malerei und Plastik,* Brno 1993, s. 54, č. kat. 33.  \nVlasta Kratinová, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris – Rennes –  Brno 2003, s. 244, č. Kat. 89.  \nZora Wörgötter, in: Zora Wörgötter– Eduard Hindelang (eds.), *Franz Anton Maulbertsch und sein Umkreis in Mähren. Ausgewählte Werke aus tschechischen Sammlungen. Ausstellungsführer*, Langenargen 2006, s. 48, č. kat. 39.","artist_birthdate":"1716 Ústí nad Orlicí – 1788 Brno","author":"Zora Wörgötter, Vlasta Kratinová","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Modello, atribut"],"materials":["Olej, plátno"]},"938149f6-52f2-528c-8af6-89d9c8a0c702":{"name":"*Vzpomínání*","alternate_name":"*Dívka a houslista*","description":"Mladá žena v pláštíku s kožešinovým lemováním vyhlíží ven z obrazu, jakoby ve svém rozjímání při pletení punčochy ani nenaslouchala zvuku houslí. Zdá se, že hraná hudba jí připomněla nějakou minulou situaci, nejspíše milostného charakteru. Houslista jako by to vycítil, stáhl svůj pohled do ústraní. Bohatě zdobené zrcadlo, lesklá dóza, košík s ruční prací a přetržená šňůrka perel s vzácným přehozem tvoří v pravém rohu obrazu sentimentální zátiší. Citové vyznění obrazu dotváří expresivní krajinomalba na stěně jinak strohého interiéru.  \nŽánrová malba byla dříve považována za méně vznešenou a její náměty za malicherné, avšak velmi  půvabné a zábavné. S vzrůstajícím životem společenským v 18. století  se stává téma jednání a vztahů lidí, kodifikované  v 17. století v měšťanském prostředí Holandska, důležitým motivem obrazů. Příznačná je kombinace krajiny a žánru a  vypravěčský charakter obrazu – nápadným motivem jednání figur je rozhovor. Zvláště oblíbené jsou  \ntzv. konverzační scény, tematizující vztah muže a ženy. Vycházejí z holandské jemnomalby, která se formovala v prostředí Rembrandtova žáka Gérarda Doua v Leydenu a ze severské tradice zájmu o detail a podrobné zkoumání skutečnosti. Zatímco Rembrandt jím dospěl k expresivním, niterným vizím, malíři leydenské školy k dokonalé technice vystižení matérie, na kterou později navázal biedermeier. Obrazy tzv. „fijnschilders“ byly  již ve své době nadmíru ceněny a žádány nejen v Holandsku, ale i na předních evropských dvorech. Slovo “fijn“ neznamená jen jemný, ale objevuje se i ve významech pěkný, příjemný, vytříbený, elegantní a také výstižný, přesný a citlivý. Ve středoevropském prostředí 18. století tak tento druh malby nachází obdiv nejen u sběratelů, ale i u malířů. Braun, člen vídeňské akademie převáděl morlizující obrazy F. Mierise a G. Doua často do erotické podoby. Byl také zdatným portrétistou, restaurátorem a obchodníkem s obrazy.","short_description":"S vzrůstajícím životem společenským v 18. století  se stává téma jednání a vztahů lidí, kodifikované v 17. století v měšťanském prostředí Holandska, důležitým motivem obrazů. Braun, člen vídeňské akademie často převáděl moralizující obrazy F. Mierise a G. Doua do erotické podoby.","type":"Malba","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"1785","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"33 x 27,5 cm","place_of_production":"Vídeň","method_for_datation":"Malba je značena vpravo nahoře *A. Braun f.1785*","obtention":"Získáno r. 1947 ze zámku Strážnice, pravděpodobně ze sbírky hraběte Magnise.","bibliography":"Jiří Kroupa, *Umění doby osvícenské. Střední Evropa 1760*–*1810,* Brno 1984,  \nč. 42.  \nJiří Kroupa, *Alchymie štěstí. Pozdní osvícenství a moravská společnost,* Brno – Kroměříž 1986, č. 86.  \nVlasta Kratinová, *Barock in Mähren*, Wien 1988, s. 13–14, č. kat. 2.","artist_birthdate":"1748 Vídeň – 1827 Vídeň","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Biedermeier","žánr"],"materials":["Olej, dřevo"]},"986dd8ef-8d48-564e-8d94-efc86002986d":{"name":"*Sv. Florian s pohledem na Jihlavu*","description":"Obraz je typickým příkladem malby votivního charakteru, určenou pro městské prostředí. Ke světcům jako ochráncům před různými nebezpečenstvími života se obracely každodenní motlitby a prosby tehdejších lidí. Propagace světců jako ochránců patřila mezi hlavní metody rekatolizace v lidovém prostředí. Mezi nejuctívanější patří sv. Florián, ochránce před požárem. Zde je zobrazen jako patron města Jihlavy. V době švédského obléhání za Třicetileté války byla vypálena předměstí, pobořena většina domů a ve městě zbyla pouhá osmina obyvatel. Dominantu veduty tvoří jezuitský kostel sv. Ignáce, v pozadí vpravo se tyčí farní kostel sv. Jakuba, celé město je obehnáno hradbami. Pravidelný půdorys pravoúhlé sítě ulic s náměstím uprostřed, největším na Moravě, byl dán stavebním řádem krále Přemysla Otakara II. z r. 1270. Náměstí lemují kamenné domy s podloubím a mázhauzem různě zaklenutým. Jihlava je nejstarším horním městem českých zemí, ve středověku proslulém stříbrnými doly. Poprvé ve střední Evropě zde bylo vedle městského práva  kodifikováno horní právo, které se stalo vzorem pro řadu dalších horních měst. Hospodářský vývoj města zajišťoval obchod a řemeslná výroba, zejména soukenictví. V polovině 18. století byla Jihlava druhým největším producentem sukna v habsburské monarchii.  \nTvorba Václava Noska ještě není dostatečně známa a zahrnuje poměrně široké teritorium. Po té, co se r. 1702 usadil v Jihlavě, pracoval především pro město, ale i pro olomouckého biskupa (1711, Kroměříž) a pro premonstráty v Louce u Znojma (*Vyučování P. Marie*, boční oltář, 1712). Ve dvacátých letech vytvářel také předlohy pro grafické ilustrace biskupských tisků. Byl údajně přítelem  \nP. Brandla a spolupracoval s M. V. Halbaxem (zámek Zákupy).","short_description":"Obraz je typickým příkladem malby votivního charakteru. Propagace světců jako ochránců patřila mezi hlavní metody rekatolizace v lidovém prostředí. Sv. Florián, ochránce před požárem, je zobrazen jako patron města Jihlavy, jednoho  \nz největších a nejbohatších moravských měst.","type":"Malba","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"1725","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"209 x 133 cm","place_of_production":"Jihlava","method_for_datation":"Archivář a historik Jan Petr Cerroni zmiňuje, že Nosek namaloval obraz  \nsv. Floriána s vedutou Jihlavy. Na základě stylové komparace lze tento údaj ztotožnit s obrazem z Moravské galerie.","obtention":"Obraz z Muzea Vysočiny v Jihlavě byl převeden r. 1962 do fondu Moravské galerie v Brně. Pravděpodobně pochází z farního kostela sv. Jakuba v Jihlavě.","bibliography":"Ivo Krsek, in: Ivo Krsek – Zdeněk Kudělka – Miloš Stehlík – Josef Válka, *Umění baroka na Moravě a ve Slezsku,* ed. Zdeněk Kudělka, Praha 1996, s. 113, 457.  \nAntonín Jirka, in: Anděla Horová (ed.), *Nová encyklopedie českého výtvarného umění*, Praha 1995, s. 568–569.","artist_birthdate":"kolem 1660 Praha? – 1733 Jihlava","author":"Zora Wörgötter, Petr Tomášek","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["patron","rekatolizace","veduta"],"materials":["Olej, plátno"]},"b793ca61-b95f-58b2-ad32-809e29bedece":{"name":"*Zátiší s ovocem, mrtvým ptactvem a mísou smržů*","description":"Plocha obrazu s loveckým zátiším je až přehnaně zaplněna mrtvým ptactvem (sýkora uhelníček, koňadra, stehlík, holub, datel, sluka) a ovocem – hrozny, slívy a jablky, tedy plody oslav podzimní sklizně. Jak je tomu u podobných dekorativních zátiší běžné, zobrazené plody v přírodě nekoexistují: smrže jsou jedním z nejčasnějších jarních druhů hub. Kompoziční osu tvoří diagonála stříbrně kované lovecké pušky. Střed obrazu je zdůrazněn červenými tóny, přecházející do okrajů obrazu v olivově zelené.  \nZátiší tvořila přitažlivé dekorace zámeckých interiérů – supraport, jídelen, loveckých salonů či kabinetů. Lovecké zátiší je jedinou známou prací pozoruhodného malíře španělského původu. R. 1698 byl přijat za měšťana v Brně a stal se aktivním členem malířského cechu. Spolupodepsal návrh prvních společných artikulí malířů a sochařů, který byl pokusem o vyčlenění umělců  \nz cechovního zřízení a jemuž následovalo úsilí o založení brněnské akademie malíři Etgensem a Ecksteinem. Většina děl, jež na Moravě vznikla ve druhé polovině 17. století, pochází od umělců cizích původu, zejména italských a nizozemských, zatímco v 18. století již převažuje tvorba domácích umělců.","short_description":"Zátiší tvořila přitažlivé dekorace zámeckých interiérů. Obraz odvolávající se na nizozemské vzory 17. století je jedinou známou prací malíře španělského původu, usedlého v Brně. Obraz pochází ze zámku nejvyššího hofmistra arcivévodkyně Marie Isabely Parmské v Bruselu.","type":"Malba","holder":"Státní zámek Rájec nad Svitavou","owner":"Státní zámek Rájec nad Svitavou","dates":"1697","location":"Státní zámek Rájec nad Svitavou, Morava","dimensions":"79 x 95 cm","place_of_production":"Brno","method_for_datation":"Obraz je značen a datován *Ximenes fe. 1697.*","obtention":"Obraz pochází ze sbírek hrabat Salm-Reifferscheidt ze zámku Rájec nad Svitavou, kde se nachází dodnes. Počátky sbírky, zaměřené na nizozemské malířství, souvisí s osobností Antonína Karla Salm-Reifferscheidta (1720–1769), nejvyššího hofmistra arcivévodkyně Marie Isabely Parmské v Bruselu. Byl také stavebníkem zámku v Rájci, který vznikl dle projektu Isidore Canevala.","bibliography":"Oldřich Jakub Blažíček, *Zámecká obrazárna v Rájci nad Svitavou*, Praha 1957, č. kat. 44.  \nHana Seifertová-Korecká, *Barokní zátiší v Čechách*, Liberec 1968, č. kat. 109.  \nLubomír Slavíček, *Katalog obrazárny v Rájci nad Svitavou*, Praha 1980,  \nč. kat. 182.  \nAntonín Jirka, *Středoevropské malířství 1600–1730 z moravských sbírek*, Zlín 1993, s. 38, č. kat. 71.  \nFilip Komárek, *Vznik a vývoj malířského bratrstva sv. Lukáše v Brně  \nv 1. polovině 18. století*, diplomová práce, Brno 2007, s. 105.","artist_birthdate":"Masmünster (Massevaux) – 1704 Brno","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Zátiší"],"materials":["Olej, plátno"]},"f1bd5519-89c6-5066-9f1f-c6679831ca28":{"name":"*Oslavení rozumu*","alternate_name":"Apoteóza rozumu","description":"Vzhled obrazu napovídá, že jde o návrh k nástropní malbě.  \nPočetné figury se svými atributy tvoří alegorická personifikace Habsburků (Austrie), k níž se blíží antické mytologické postavy pod panováním Rozumu. Postavy jsou rozmístěny na bizardních terénních útvarech zformovaných jakoby  \nz mlžného oparu. Protějšek Austrie tvoří Jupiter a Juno. Zdůrazněn je zejména Herkules se lvem, personifikující činorodou ctnost. Vedle něj Mars, bůh války, sklání za vlády Rozumu svou zbraň a v ruce drží olivovou ratolest, symbol míru, žehnajíce tak zemi Moravské, jejíž erb – orlice na šachovnicovitém poli – je umístěn na praporu. Nad ním se vznáší Fama (Sláva).  \nSymbolika se zde však neodehrává jen v ikonografické rovině. Důležitým významovým prvkem je světlo, která vychází zevnitř obrazu je atributem moudrosti, ztělesněním rozumu a myšlenky. Přináší jej Apollo a génius nesoucí plamen, symbol osvícenství. Antika je zde představena jako zlatý věk lidstva a éra rozkvětu filozofie. Jestliže světlo v barokní době ztělesňovalo zjevení pravdy, znamená nyní rozumové poznání.  \nApoteóza osvícenské vlády habsbursko-lotrinské dynastie bylo jednotícím tématem tzv. umění pragmatické sankce. Původ skicy z majetku hrabat Mitrovských nasvědčuje tomu, že mohlo jít o modello pro sněmovní sál  \nv refektáři zrušeného augustiniánského kláštera v Brně, upravovaném za Jana Křtitele Mittrovského, prezidenta nejvyššího apelačního soudu, v budovu státních úřadů, dikasterií. Návrh je v podstatě variantou Maulbertschovy malby ve Velkém sále Hofburgu v Innsbrucku.","short_description":"Návrh k nástropní malbě představuje apoteózu osvícenské vlády habsbursko-lotrinské dynastie. Symbolika se zde neodehrává jen v ikonografické rovině. Důležitým významovým prvkem je světlo, které vychází zevnitř obrazu a je atributem moudrosti, ztělesněním rozumu a myšlenky. Jde o variantu Maulbertschovy malby ve Velkém sále Hofburgu v Innsbrucku.","type":"Malba","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"po 1794","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"53,7 x 102,7 cm","place_of_production":"Morava","obtention":"Obraz pochází z majetku hrabat Mitrovských ze zámku Dolní Rožínka. Do sbírek brněnské obrazárny přešel r. 1949.","bibliography":"Vlasta Kratinová, Winterhalderovo Oslavení rozumu, *Bulletin Moravské galerie v Brně* 39, 1985, s. 8–­­10.  \nIvo Krsek, in: Ivo Krsek –­­ Zdeněk Kudělka –­­ Miloš Stehlík –­­ Josef Válka, *Umění baroka na Moravě a ve Slezsku*, ed. Zdeněk Kudělka, Praha 1996, s. 561, č. kat. 268.  \nJiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris – Rennes – Brno 2003, s. 344–345, č. kat. 162.  \nLubomír Slavíček, in: Friedrich Polleroß (ed.), *Reiselust & Kunstgenuss. Barockes Böhmen, Mähren und Österreich,* Petersberg 2004, s. 239.  \nJiří Kroupa, in: Eduard Hindelang – Lubomír Slavíček (eds.), *Franz Anton Maulbertsch und Mitteleuropa. Festschrift zum 30-jährigen Bestehen des Museums Langenargen*, Langenargen – Brno 2007, s. 39.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Atribut","dikasteria","modello","mytologie","personifikace","Pragmatická snakce","refektář"],"materials":["Olej, plátno"]}}
+{"06a15d7a-7929-5c23-a1f9-e9bf723f6167":{"name":"*Sv. Příbuzenstvo*","description":"Menší, skicovitě podaný obraz zachycuje svatou rodinu ve středu s Pannou Marií s dítětem. Sv. Alžběta přivádí malého sv. Jana Křtitele, podávajícímu Ježíši jablko, symbol vlády nad světem. Před Ježíška pokleká sv. Anna. V pozadí stojí mužští členové rodu, sv. Josef s ratolestí začtený do knihy, Zachariáš a manžel sv. Anny Jáchym, otec Panny Marie. Scéna nemá oporu v bibli, ale v líčení Pseudo-Bonaventury: sv. Rodina při návratu z Egypta navštívila svou příbuznou Alžbětu, jejíž malý syn Jan projevoval Ježíši velkou úctu. Tento příběh Sadler podává rozvedením gest jednotlivých postav a podvečerní atmosférou až žánrovým způsobem. Malíř využívá šerosvitných efektů a světlem i nasazením barev akcentuje skupinu tří generací, Anny, Marie a Ježíše. Zelené, modré, žluté a červené tóny malíř rozvádí do téměř monochromního pozadí. V malbě na nesavé měděné podložce je dobře patrný Sadlerův rukopis i charakteristická typika tváří.  \nDevocionální charakter tématu, symbolická kompozice do trojúhelníku i emocionální působivost scény nevylučuje možnost, že jde o komorní malbu určenou k soukromé zbožnosti. V souvislosti s obrazem je pozoruhodná zpráva, že v závěru svého studia na Academii S. Luca v Římě se Sadler zúčastnil jedné ze soutěží a vítěznou cenu získal právě za obraz sv. Rodiny. Malba také odpovídá stylu římské akademie, kde byly aplikovány přístupy Pietra da Cortony, Corrada Giaquinta a Carla Marratiho.  \nSadlerova tvorba ovlivněná studiem na římské akademiii zaujímá na Moravě osamocené místo. Jeho dílo, zahrnující nástropní i závěsné malby se váže především k území střední a severní Moravy. Sadler byl synem olomouckého sochaře Filipa Sattlera a švagrem malíře Jana Kryštofa Handkeho.","short_description":"Devocionální charakter tématu, symbolická kompozice do trojúhelníku i emocionální působivost scény nevylučuje možnost, že jde o komorní malbu určenou k soukromé zbožnosti. Malba je typickou prací předního olomouckého malíře, ovlivněném studiem na akademii v Římě.","type":"Malba","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"1750–1751?","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"62,4 x 45,6 cm","place_of_production":"Olomouc","method_for_datation":"Obraz byl dříve považován za malbu Paula Trogera. Typologie postav i rukopis malby svědčí o autorství předního olomouckého malíře Josefa Ignáce Sadlera, jak správně určila Vlasta Kratinová.","obtention":"Obraz pochází z tzv. Městské (Gomperzovy) galerie, která přešla r. 1922 pod správu Zemského muzea. Jeho obrazárna se r. 1961 stala součástí Moravské galerie v Brně.","bibliography":"Vlasta Kratinová, *Malířství 18. století na Moravě ze sbírek Moravské galerie*, Brno 1968, s. 24.  \nVlasta Kratinová, *Barock in Mähren,* Wien 1988, s. 73–74, č. kat. 41.  \nJiří Kroupa, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris – Rennes –  Brno 2003, s. 236–238, č. kat. 85.","artist_birthdate":"1725 Olomouc – 1767 Olomouc","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Academia di St. Luca; šerosvit"],"materials":["Olej, měděný plech"]},"0fb58449-ced0-5827-ac84-cb93936a6e15":{"name":"*Nalezení Kříže*","description":"Scéna zobrazuje nalezení a zkoušení pravosti kříže, na němž skonal Kristus. Kříž nechala hledat r. 324 sv. Helena, matka římského císaře Konstantina Velikého, který potvrdil křesťanské vyznání ediktem r. 313. Tyto figury na skice pro část nástropní malby proboštského kostela sv. Hypolita – řádu křižovníků s červenou hvězdou na Hradisku u Znojma chybí. Nalezení, Vztyčení a Oslavy kříže jsou zde řazeny v chronologickém sledu po obvodu kupole, přítomen je i člen řádu křižovníků. Kříž, nástroj potupného trestu smrti, byl ve starém Římě vyhrazen otrokům a vzbouřencům. Pro křesťany se stal znamením vykoupení lidstva Kristem. Scéna se odehrává na Golgotě, kde byly vykopány tři stejné kříže. Mrtvola člověka, na niž byly kříže postupně přikládány, zázračně procitla k životu při dotyku pravého – Kristova kříže. Na obraze jde o ležící figuru vlevo. Ve výjevu vyzdvižení kříže je patrný Maulbertschův smysl pro světelné efekty, dramatický šerosvit, expresivní tvarovou nadsázku a rétorická gesta. Akcent červené a temně modré dodává výjevu magickou atmosféru.  \nVýsledná freska se od návrhu liší pouze v dekorativních detailech a barevnosti, která je ve velkém formátu méně kontrastní a přizpůsobena bílo-zeleno-žluté rokokové štukové výzdobě prostoru, doplněné plastikami Ondřeje Schweigla. Josef Winterhalder mladší, později nejvěrnější Maulbertschův následovník, zde vytvořil své první samostatné malby – obrazy bočních oltářů. K malbě kupole se váže další skica Maulbertschova spolupracovníka a žáka Josefa Winterhaldera ml. s Oslavou sv. Kříže a kresebný záznam maleb v kupoli (Vídeň, Albertina).","short_description":"Jde o skicu pro malbu kupole kostela na Hradisku u Znojma. Ve výjevu vyzdvižení a zkoušení pravosti kříže, na němž skonal Kristus, je patrný Maulbertschův smysl pro světelné efekty, expresivní tvarovou nadsázku a rétorická gesta. Akcent červené a temně modré dodává výjevu magickou atmosféru.","type":"Malba","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"1765","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"32 x 44, 6 cm","place_of_production":"Vídeň? Znojmo?","method_for_datation":"Smlouvu na výmalbu kostela sv. Hyppolita uzavřel probošt Řádu křižovníků  \ns červenou hvězdou s Franzem Antonem Maulbertschem 9. října 1765. S prací měl malíř započít na jaře příštího roku. Vyplaceno mu bylo 900 zlatých, dostal ubytování a stravování u proboštstké tabule pro sebe a dva pomocníky. Skica byla ukázkovým modellem i předlohou pro spolupracovníky.","obtention":"Získáno r. 1960 z brněnské sbírky Mojmíra Helcelta.","bibliography":"Miloš Stehlík, K restauraci díla F. A. Maulbertsche, *Umění* IX, 1961, s. 408.  \nIvo Krsek, in: *Franz Anton Maulbertsch. Ausstellung anlässlich seines 250. Geburtstages,* Wien – Halbturn –­­ Heiligenkreuz-Gutenbrunn 1974, s. 97–98,  \nč. kat. 65.  \nKlára Garas, *Franz Anton Maulbertsch. Leben und Werk,* Salzburg 1974, s. 237.  \nVlasta Kratinová, *Barock in Mähren*, Wien 1988, s. 48, č. kat. 27.  \nZora Wörgötter, in: Zora Wörgötter – Eduard Hindelang (eds.), *Franz Anton Maulbertsch und sein Umkreis in Mähren. Ausgewählte Werke aus tschechischen Sammlungen. Ausstellungsführer*, Langenargen 2006, s. 54–55, č. kat. 55.  \nTomáš Valeš, in: Eduard Hindelang – Lubomír Slavíček (eds.), *Josef Winterhalder d. J. Maulbertschs bester Schüler*, Langenargen – Brno 2009, s. 39–47.","artist_birthdate":"1724 Langenargen – 1796 Vídeň","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Golgota; modello"],"materials":["Olej, papír na plátně"]},"1526ad94-18c0-5a77-9a29-be3d308e0e29":{"name":"*Únos*","alternate_name":"*Vysvobození panny, Výjev z legendy o sv. Ladislavovi, Únos Proserpiny*","description":"Konkrétní téma obrazu není dosud známé, proto se držíme obecnějšího názvu únos, který může být chápán jak ve smyslu násilí, tak záchrany. Vlevo se vynořuje jen skicovitě podaná postava poraženého se sťatou hlavou. Pohled mladé ženy, oděné do jemného bílého šatu se zlatým zdobením a perlovou sponou ve vlasech, je nápadně upřen na diváka. Zbroj jezdce s rudým pláštěm, praporem, jeho přilba s netopýří ozdobou a postroj bělouše naznačují, že jde o výjev z historie či heroického eposu. Současná nemožnost dešifrovat zobrazené téma nijak neubírá na působivosti obrazu.  \nMalba přitahuje svým vtažením diváka do dramatického děje i bravurním vedením štětce v lazurách i pastózních akcentech, podrženým světelnými kvalitami obrazu. Konfrontace červené, modré a žluté, rozvedené od středu do plochy obrazu doplňuje základní diagonální kompoziční členění.  \nMalíř se prokazatelně inspiroval šerosvitem Rembrandtovým a dílem Petra Pavla Rubense, zejména obrazem *Boreas unáší Oreithii* a cyklem Marie Medicejské. Díla obou malířů byla na vídeňské akademii studována. Bělouš se zpěněnou mordou patřil mezi Maulbertschovy oblíbené motivy, jakož i pohybová akce unášené ženy. Tento komorní, skicovitě pojednaný obraz je tak typickým příkladem osobitého stylu předního malíře poloviny 18. století v habsburské monarchii.","short_description":"Nemožnost dešifrovat zobrazené téma snad jen zvyšuje přitažlivost obrazu. Jeho účinek spočívá ve vtažení diváka do dramatického děje i bravurním vedením štětce a světelnými kvalitami obrazu, jenž je typickým příkladem osobitého stylu předního malíře 18. století v habsburské monarchii.","type":"Malba","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"kolem 1759","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"73,5 x 52,4 cm","place_of_production":"Vídeň? Brno?","method_for_datation":"Použitými motivy i malířským přednesem obraz koresponduje s Maulbertschovým osobitým malířským stylem 50. let, pro který je příznačná expresivní nadsázka, vedoucí až k deformaci tvarů a energický, pastózní rukopis.","obtention":"Obraz byl získán ze soukromého majetku r. 1946.","bibliography":"Klára Garas, *Franz Anton Maulbertsch 1724–1796*, Budapest 1960, s. 51, 207,  \nč. 116.  \nVlasta Kratinová, *Malířství 18. století na Moravě ze sbírek Moravské galerie*, Brno 1968, s. 29, č. kat. 35.  \nIvo Krsek, Maulbertschovo „Vysvobození panny“ v Moravské galerii v Brně (Ke vztahu Maulbertsche k Rubensovi), *Umění* XXVII, 1979, s. 59–66.  \nLuigi Ronzoni, in: Hellmut Lorenz (ed.), *Geschichte der bildenden Kunst in Österreich, I. Barock,* München –­­ London –­­ New York 1999, s. 443–444, č. kat. 180.  \nLubomír Slavíček, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris – Rennes – Brno 2003, s. 220–222, č. kat. 78.","artist_birthdate":"1724 Langenargen am Bodensee – 1796 Vídeň","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["šerosvit"],"materials":["Olej, plátno"]},"183f3b05-4be1-5afa-b61c-38f98717b91a":{"name":"*Adorace obrazu Panny Marie Znojemské*","description":"Obraz, jenž je na našem obraze adorován anděly, je malířskou reprodukcí \"milostného\" obrazu Panny Marie Znojemské ze 30. let 17. století, který byl podle legendy zázračně přemístěn, na své nové místo přenesen anděly. Tísnivě potemnělá krajina ve spodní části obrazu má alegorický význam. Nasvícený, adorovaný obraz představuje polohu vyšší skutečnosti než je běžný pozemský svět, představený bodláky, vojenskými pevnostmi a skalisky. Prvky určité starodávnosti a rustikalizace v obraze Panny Marie malíř zdůraznil odlišnost zázračného obrazu z hlediska času i dobového uměleckého vkusu. Naproti tomu postavy andělů i krajina jsou malovány v typických teplých červenohnědých a zlatavých barvách, které prozrazují jeho flámské školení.  \nRozměrné plátno představuje v katolickém kultu rozšířený typ *\"obrazu v obraze\"*. Smyslem podobně zaměřených maleb bylo vizuálně ozvláštnit, případně nově inscenovat známý, ve veřejnosti již uctívaný obraz. Zázračné obrazy byly na oltářích ukazovány divákovi podobně jako relikvie a jako takové měly být rovněž uctívány. Současně byl \"obraz v obraze\" používán často především protireformačními a misijními řády k výraznějšímu zpřítomnění \"zázračného\" obrazu mezi městskou a lidovou veřejností.  \n  \nVznik tohoto obrazu upozorňuje na nesporně klíčový moment v dějinách uctívání znojemského obrazu, neboť součástí nově vzestupujícího významu znojemských dominikánů v prostředí jižní Moravy se stal právě kult *Panny Marie Znojemské*.  \nZ jeho doby ostatně pocházejí také první zprávy o mariánském bratrstvu  \nsv. Růžence, působícího v další kapli při klášterním chrámu. R. 1734 byl \"zázračný obraz\" slavnostně korunován a vystaven na nově sochařsky vybavený oltář v klášterním chrámu. Na Moravě se přibližně ve stejné době odehrály další dvě významné korunovace starých mariánských obrazů: u augustiniánů v Brně a u premonstrátů v Olomouci, oslavující P. Marii jako patronku země.","short_description":"Plátno představuje v katolickém kultu rozšířený typ \"obrazu v obraze\". Smyslem podobně zaměřených maleb bylo v duchu protireformace a šíření víry vizuálně ozvláštnit a nově inscenovat uctívaný obraz. Prvky určité starodávnosti a rustikalizace malíř zdůraznil odlišnost zázračného obrazu z hlediska času i dobového uměleckého vkusu. Naproti tomu postavy andělů i krajina prozrazují původně flámské školení malíře.","type":"Malba","holder":"Jihomoravské muzeum ve Znojmě","owner":"Jihomoravské muzeum ve Znojmě","dates":"1678","location":"Znojmo, Morava","dimensions":"241 x 167 cm","place_of_production":"Znojmo","method_for_datation":"Obraz je signován a datován rokem 1678. Klášter dominikánů, který byl ve Znojmě založen již kolem poloviny 13. století, byl během Třicetileté války značně poškozen a teprve po několika desetiletích po skončení války došlo k jeho důkladnější obnově. Tehdy byl na hlavní oltář dodán obraz *Nalezení sv. Kříže* od nizozemského malíře, působícího předtím v italské Brescii, Jana Daniela (de) Herdt, který pro klášter namaloval o rok později rovněž nové plátno s adorací obrazu Panny Marie Znojemské.","obtention":"Obraz se pravděpodobně nacházel v jedné z kaplí při klášterním kostele dominikánů ve Znojmě. Ta byla v pozdním 19. století zbořena a obraz byl poté přenesen do kaple znojemského hradu, který přešel počátkem 20. století pod správu muzea.","bibliography":"Václav Richter – Bohumil Samek – Miloš Stehlík, *Znojmo*, Praha 1966, s. 67  \nLibor Šturc, in: Pavel Ciprian – Libor Šturc, *Staré umění Znojemska, stálá expozice gotického barokního umění ze sbírek  \nJihomoravského muzea ve Znojmě. Průvodce expozicí*, Znojmo 1996, s. 12, č. 15.  \nJiří Kroupa, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris – Rennes – Brno 2003, s. 93–94, č. kat. 7.","artist_birthdate":"Činný v letech 1646–1648 v Antverpách, Brescii, ve Vídni, Znojmě, Brně, Třebíči ad.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["milostný obraz; bratrstvo; relikvie"],"materials":["Olej, plátno"]},"19bd1476-0139-55f1-b234-c8d2e4fb2a12":{"name":"*Klanění pastýřů*","description":"Novozákonní příběh klanění pastýřů narozenému Kristovi je zobrazen žánrovým způsobem. Také zasazením do krajiny se poněkud vymyká z běžně známé tvorby Kremser-Schmidta, kterou tvoří převážně rozměrná oltářní plátna. Malíř výjev redukoval na základní postavy a jejich atributy. Těžiště obrazu spočívá  \nv barevné a světelné atmosféře. Repusoárový motiv rozeklaného stromu je rozveden potemnělým mrakem, který odděluje hlavní scénu od pozadí. Světlo vychází jakoby zevnitř obrazu, od Ježíška a odráží se na slámě chléva  \na v popředí umístěném nářadí. Tyto motivy připomenou nizozemské práce 17. století, na které se Kremser Schmidt – na rozdíl od svých současníků – výrazně orientoval. Jeho zájem o šerosvit a uvolněný rukopis navazuje na Rembrandtův způsob malby. Osobitý je však kolorit obrazu. Ze škály hnědí, prozářených zlatavými okry, vystupuje modrý šat Marie a akcenty rumělkově červené  \nv detailech. Barevnost obrazu uzavírá šedomodré pozadí se svetelnými efekty.  \nObraz patří mezi jen několik málo známých prací malířova raného období, které vytvářel často s využitím severoitalských vzorů, které poznal při své cestě do Benátek roku 1746, nebo mu byly zprostředkovány grafikou. Poté se usadil ve Steinu u Kremže a odsud zasílal svá plátna do Dolního Rakouska, Uher, Polska, Slovinska a v poslední třetině 18. století také na Moravu (Vranov, Bratrušov).  \nV Jihlavě pracoval jeho žák Franz Oesterreicher. Ve svém díle překlenul Schmidt dlouhou a pozvolna probíhající slohovou proměnu od pozdního baroka ke klasicismu, provázenou rozšířením tematické škály: portrétu, žánru a antické mytologie.","short_description":"Novozákonní příběh je zobrazen žánrovým způsobem. Také zasazením do krajiny se vymyká z tvorby Kremser-Schmidta, kterou tvoří převážně oltářní plátna, jež zasílal do Dolního Rakouska, Uher, Polska, Slovinska a na Moravu. Výjev malíř redukoval na základní postavy, těžiště obrazu spočívá v barevné a světelné atmosféře.","type":"Malba","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Muzeum umění Olomouc","dates":"1757","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"80 x 110 cm","place_of_production":"Stein an der Donau, Rakousko","method_for_datation":"Jako práci Kremser Schmidta určil obraz na základě stylové analýzy Ivo Krsek.","obtention":"Obraz pochází z bývalého městského muzea v Olomouci, jeho bližší původ je neznámý.","bibliography":"Ivo Krsek, Beitrag zum Werk Martin Johann Schmidts (Kremser-Schmidt), *Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity* F 10, 1966, s. 51–52.  \nRupert Feuchtmüller, *Der Kremser-Schmidt*, Innsbruck –­­ Wien 1989, s. 54, 377, WV 137.  \nMichael Grünwald, Kam mit der Weinfuhr von Krems auch ein 20 Schuch langes und 10 Schuch hohes Bild an...Der Maler Martin Johann Schmidt (1718–1801) und seine Kunsttransporte, in: Friedrich Polleroß (ed.), *Reiselust & Kunstgenuss. Barockes Böhmen, Mähren und Österreich*, Petersberg 2004, s. 179.","artist_birthdate":"1718 Grafenwörth – 1801 Stein an der Donau","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Šerosvit; žánr"],"materials":["Olej, plátno"]},"29e8d7c4-4afa-510c-a674-f8b5ff0e817f":{"name":"*Alegorie šťastné vlády Moravy*","alternate_name":"*Hold Olympu Moravské zemi*","description":"Komposiční osa světa alegorických postav a antických bohů ve formě esovky je rozvedena do obrazové hloubky. Pod zvěrokruhem, naznačujícím u horního okraje čas věčnosti, letí Fáma s pozounem, hlásající slávu Moravy. Vrchol tvoří symbol země, obelisk se znakem Moravy, šachovanou orlicí. K obelisku přilétají putti s vavřínovým věncem a korunou. Z levé strany je ženská postava s palmovou rato­lestí, vladařská ctnost. Z druhé strany sedí Potestas, personifikace moci, které předávají putti její insignie ve formě polních znaků římských legií. Vedle vladařské ctnosti je patrná Victoria (vítězství) s vavřínovým věncem ko­lem hlavy a soškou bohyně Niké v ruce. Pod ní seskupil Gran tři postavy: Merkura, boha obchodu, Minervu, bohyni moudrosti, která naučila člověka umění a řemeslům a Cognitio, personifikaci poznání a vědomostí. Protějšek těchto postav na pravé straně skladby tvoří Religio (náboženství) doprovázené Starým a Novým zákonem. Tuto skupinu sleduje pohledem bohyně lovu Diana a Fortuna (štěstena) s kolem. Centrální motiv tvoří Abundantia (bohatství) s rohem hojnosti. Dole umístil Gran vodní božstvo, dále Herkula, největšího hrdinu řeckých bájí spolu s božstvy války Marsem a Bellonou, ke které se váže alegorie věčné slávy a putto se zbraněmi. Podnož této skupiny tvoří alegorická ženská postava s helmou a palmovou ratolestí, představující patrně sílu a zdatnost.  \nObraz vznikl v souvislosti s přestavbou Zemského domu v Brně. Počátkem třicátých let 18. století zamýšleli mo­ravští stavové přikročit k malířské výzdobě sněmovního a soudního sálu. Jednání zprvu probíhalo s brněnskými malíři Ecksteinem a Etgensem, později s vídeňským mistrem B. Altomontem. Konečnou volbou umělců byl pověřen zemský hejtman Maxmilián Oldřich hrabě Kounic, který zvolil akademického malíře Daniela Grana a kvadraturistu Gaetana Fanti. Alegorie šťastné vlády Moravy  byla vytvořena nad lavicemi sněmovny, Apotheosa vlády Spravedlnosti jako alegorie „dobré vlády“ byla umístěna nad trůnem hejtmana. K prvému výjevu se zachovaly kromě tří přípravných kreseb (Albertina Wien, Germanisches Nationalmuseum Norimberk) dva olejové návrhy (Akademie der bildenden Künste, Belvedere Wien). Zrcadlově obrácená dílenská podoba Granovy malby z Moravské galerie vznikla jako předloha pro grafický list.","short_description":"Vrchol kompozice – světa alegorických postav a antických bohů – tvoří symbol země, obelisk se znakem Moravy. Dílenská podoba Granovy malby ze Sněmovního sálu moravských stavů vznikla jako předloha pro grafický list.","type":"Malba","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"před 1734","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"146,5 x 97,5 cm","place_of_production":"Vídeň? Brno?","obtention":"Zakoupeno r. 1865 ze soukromého majetku v Brně.","bibliography":"Jaroslav Dřímal, *Zemský dům v Brně,* Brno 1947, s. 114.  \nErich Knab, *Daniel Gran,* Wien – München 1977, s. 83.  \nElfriede Baum, *Katalog des Österreichischen Barockmuseums im Unteren Belvedere Wien,* Wien – München 1980, s. 201.  \nVlasta Kratinová, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris –Rennes – Brno 2003, s. 89–90, č. kat. 4.  \nJohann Kronbichler, *Grandezza. Der Barockmaler Daniel Gran*, 2007, s. 48–49.","artist_birthdate":"1694 Vídeň – 1757 St. Pölten","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Alegorie; kvadratura"],"materials":["Olej, plátno"]},"31cb9d95-2ea5-5b0f-87f9-ad3c5b11a8f1":{"name":"*Sv. Karel Boromejský utěšuje nemocné morem*","description":"Motiv obrazu má základ v reálných událostech morové epidemie v Miláně r. 1576 a představuje jeden z nejčastěji ztvárňovaných výpravných momentů vážících se k životu sv. Karla Boromejského (1538–1584), milánského arcibiskupa a kardinála. O jeho oblibě svědčí i fakt, že papež Pavel V. jej svatořečil jen nedlouho po jeho smrti, r. 1610. Záhy široce rozšířený kult Karla Boromejského získal na značné oblibě také v habsburské monarchii. V tvorbě Sambachově je znám především obraz téhož námětu namalovaný 1752–1753 pro boční oltář poutního kostela Panny Marie Bolestné ve Sloupu u Brna. Sambach v něm navázal na řešení Pierra Mignarda (kolem 1647, Musée des Beaux-Arts v Caen), jehož šíření dosvědčuje vícero zaznamenaných replik ze 17. i 18. století. Bezpochyby však pracoval také se znalostí ve středoevropském prostředí značně oblíbeného zpracování Johanna Michaela Rottmayra z r. 1721, určeného pro kolegiátní kostel v Salcburku, které rovněž rozvíjí Mignardovu předlohu.  \nSambach v signatuře našeho obrazu připisuje invenci kompozice Danielu Granovi, který pro tentýž kostel v Matějovci namaloval r. 1746 freskový obraz na stěně závěru presbytáře. Mezi oběma Sambachovými verzemi nalezneme v kompozici pouze jediný společný motiv. Je jím postava nemocné sedící ženy, k níž se světec sklání a kterou v obou případech, shodným způsobem, přidržuje asistující postava. Nejčastěji při podávání přijímání zobrazovaný sv. Karel Boromejský je v případě brněnského obrazu zachycen v okamžiku vkládání rukou a pronášení modlitby. Tento realisticky podaný moment, kdy Karel odříkává slova modlitby, odvrácený přitom pohledem od postižené ženy a nezastíraně čtoucí v rozevřené knize přidržované jedním z akolytů, který mu ukazuje na příslušné místo v textu, působí velice živě a značně bezprostředněji, než tradiční pojetí v podání sloupského obrazu. Karlova tvář je v případě brněnského obrazu také v daleko větší míře poučena pravou podobou světcovy tváře, jak ji ještě za jeho života zachytili jeho současníci a jak ji například nalézáme v posléze graficky reprodukovaném podání od Giovanniho Ambrogia Figina (1548–1608). Portrétní rysy zřejmě nese také postava upozaděného muže, stojícího v zákrytu za Karlem Boromejským a jedním z přítomných akolytů, který přidržuje oběma rukama podnos. Je možné, že její tvář představuje Františka Alexandra Hartla z Hartenberga, stavebníka kostela v Matějovcích a bezpochyby toho, kdo stál za uměleckou účastí Grana a snad i Sambacha.","short_description":"Obraz z kostela v Matějovcích představuje milánského arcibiskupa a kardinála při ošetřování nemocných morem. V signatuře obrazu je invence řešení připsána  \nD. Granovi, který v tomtéž kostele maloval r. 1746 fresku. V kompozici se odráží také znalost proslulého řešení P. Mignarda a J. M. Rottmayera.","type":"Malba","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"1746–1750","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"321 x 168 cm","place_of_production":"Vídeň","method_for_datation":"Obraz je značen,  sign. „…le Gran invent C. Sambach fe.“. Kostel v Matějovcích byl dostavěn r. 1746; freska D. Grana v závěru presbytáře je datována 1746. Protějškem obrazu se sv. Karlem Boromejským byl Sambachův dnes nezvěstný obraz Sv. Jan Nepomucký jako přímluvce umírajících a pronásledovaných. Oba obrazy zmiňuje a za Sambachovo dílo označuje Jan Petr Cerroni.","obtention":"Obraz z bočního oltáře sv. Karla Boromejského v kostele sv. Linharta a Oldřicha v Matějovcích byl získán do Moravské galerie v Brně 1984","bibliography":"Petr Arijčuk, Franz Anton Maulbertsch oder Caspar Franz Sambach? Bemerkungen zur Urheberschaft der Vorlage zu Jakob Matthias Schmutzers Grafikblatt Der Hl. Johannes von Nepomuk als Fürsprecher der Sterbenden und Verfolgten, in: Eduard Hindelang –- Lubomír Slavíček (eds.), *Franz Anton Maulbertsch und Mitteleuropa. Festschrift zum 30-jährigen Bestehen des Museums Langenargen*. Langenargen – Brno 2007, s. 257.  \nPetr Arijčuk, Ke zprávám Jana Petra Cerroniho o obrazech Caspara Franze Sambacha v Českém Rudolci a v Matějovci, in *Bulletin Moravské galerie v Brně 64*, 2008, s. 136–140.","artist_birthdate":"1715 Vratislav (?) – 1795 Vídeň","author":"Petr Arijčuk","copy_editor":"Zora Wörgötter, Jiří Kroupa","materials":["Olej, plátno"]},"370f95db-5572-52d3-b9d7-f5099026bcc9":{"name":"*Hostina sv. Antonína Paduánského*","description":"Téma obrazu je poměrně málo zobrazovaným výjevem ze života sv. Antonína Padovánského, kněze, kazatele a následovníka sv. Františka z Assisi. Tento františkánský světec sedí u prostřeného stolu v domě boháče a žehná pohárům vína. Zleva přináší putto lilii, symbol čistoty a jeden z atributů světce. Vpravo jsou na odiv vystaveny drahocenné kusy nádobí, jak tomu bylo při hostinách od 16. století zvykem. Přes centrální nasvícení scény jsou v obraze patrné dvě významové části. Levá značí střídmost a pokoru, pravá přepych a nadřazenost. Tento obsah vyjadřuje malíř také figurálními typy. Tvář sv. Antonína obklopená svatozáří vyjadřuje duchovní prožitek, zatímco v obhroublém obličeji boháče se zračí smyslový požitek, nenasytnost a přízemní chápání celé situace. Na jeho obžerství, jeden ze smrtelných hříchů, poukazuje naslouchající muž vpravo, sledován malým pážetem. Scénu malíř zdůraznil repusoárovým motivem purpurové draperie, udávající barevný tón celému obrazu. Malba se svým šerosvitným pojetím a komorním, až žánrovým charakterem vyděluje z běžně známé Krackerovy tvorby oltářních pláten a nástropních fresek. V malbě je také výrazně patrný malířův smělý rukopis,  \nv rozměrných malbách zanikající.  \nSpolu s Hostinou sv. Rodiny a Hostinou sv. Václava tvořil obraz výzdobu refektáře františkánského kostela v Moravské Třebové.  \nKracker patří mezi přední představitele stylu vídeňské akademie, reprezentovaným Paulem Trogerem a Michelangelem Unterbergerem. Po studiu ve Vídni Kracker pracoval v brněnské dílně Josefa Tadeáše Rottera, poté se usadil ve Znojmě. Mezi jeho nejznámější malby patří nástropní malba a oltářní obrazy v kostele sv. Mikuláše v Praze-Malé Straně a v Nové Říši. Pozdní dílo vytvořil v Uhrách, kde vstoupil do služeb jagerského biskupa K. Esterházyho.","short_description":"Téma obrazu je poměrně málo zobrazovaným výjevem ze života sv. Antonína Paduánského, kněze, kazatele a následovníka sv. Františka z Assisi. Plátno je částí cyklu z výzdoby refektáře františkánského kostela v Moravské Třebové a patří mezi raná díla malíře, činného v Čechách, na Moravě a v Uhrách.","type":"Malba","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"1759","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"148,7 x 93,4 cm","place_of_production":"Morava","method_for_datation":"Obraz je značen vlevo dole na nádobě monogramem malíře *JK.*","obtention":"Obraz pochází z refektáře františkánského kláštera v Moravské Třebové. Do sbírek Moravské galerie byl získán převodem r. 1963.","bibliography":"Alois Czerny, Mährisch-Trübauer Künstlernamen, *Mitteilungen des Erzherzog Rainer-Museums für Kunst und Gewerbe*, Brno XXVIII, 1910, s. 1–11.  \nJana Vránová,  Jan Lukáš Kracker, autor křížové cesty v Opavě-Kateřinkách*, Sborník památkové péče v severomoravském kraji*  3, 1977, s. 161–162.  \nVlasta Kratinová, *Malířství 18. století na Moravě ze sbírek Moravské galerie*, Brno 1968, s. 19.  \nIvo Krsek, in: Ivo Krsek –­­ Zdeněk Kudělka –­­ Miloš Stehlík –­­ Josef Válka, *Umění baroka na Moravě a ve Slezsku*, ed. Zdeněk Kudělka, Praha 1996, s. 501, č. kat. 223.  \nAnna Jávor, *Johann Lucas Kracker*. *Ein Maler des Spätbarock in Mitteleuropa,* Budapest 2005, s. 73, 259, č. kat. 113.","artist_birthdate":"1717 Vídeň – 1779 Jager","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Atribut; refektář; šerosvit"],"materials":["Olej, plátno"]},"3fa7c158-f2ad-5e29-985d-61f528ba2a1e":{"name":"*Únos Heleny*","description":"Paridův únos Heleny, krásné manželky spartského krále, je počátkem Homérovy Illiady, eposu o Trojské válce, jenž byl malířům častým zdrojem moralistních, historických i zábavných obrazů už od dob renesance.  \nDrama události, která vedla ke zkáze Troje, je vyjádřeno především drobnopisným podáním pohybových akcí množství figur, které zaplňují plochu obrazu. Brutální krvavé scény jsou zcela opominuty, malíř příběh podává jako divadelní událost. Napětí scény zvyšuje zpřítomnění přírodních živlů – větru rozevívajícího prapory i šat Heleny, akcentované rumělkově červenou a opírajícího se do plachet prchajících lodí – a moře. Antikizujicí architektura přístavu s toskánskými sloupy a obelisky patřila k běžnému rejstříku dekorativní malby 18. století. Bojovník se vztyčeným štítem vlevo je parafrází Lisippova “Bojovníka Borghese”. Byl jedním ze základních studijních objetů na akademii. Protějšek obrazu tvoří Únos sabinek, příběh, jenž souvisí se založením Říma a jenž je podle Vergilia pokračováním Troje.  \nDetailně propracované, narativní figurální kabinetní obrazy jsou typickou ukázkou vídeňského akademického malíře, který se spolu s Franzem Janneckem na tento druh mezi tehdejšími sběrateli oblíbených dekorativních obrazů specializoval. Poučením na nizozemské malbě 17. století a zejména rudolfínském manýrismu vytvořil osobitý malířský styl, zdůrazňující roztěkaným světlem a kontrastními barvami smyslové kvality povrchů a věcí.","short_description":"Detailně propracovaný, narativní kabinetní obraz je typickou ukázkou vídeňského akademického malíře, který poučením na nizozemské malbě 17. století a zejména rudolfínském manýrismu vytvořil osobitý malířský styl, zdůrazňující roztěkaným světlem a kontrastními barvami smyslové kvality povrchů a věcí.","type":"Malba","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"1740–1760","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"40,7 x 59,7 cm","place_of_production":"Rakousko","method_for_datation":"Značeno vlevo dole na štítu bojovníka *PG.*","obtention":"Získáno kolem r. 1940 ze soukromého majetku v Brně.","bibliography":"Gothard Agath, Johann Georg Platzer. Ein Geselschaftsmaler Wiener Barocks (1704–1761), *Belvedere* 8, 1929, s. 79–83.  \nVlasta Kratinová, *Barock in Mähren*, Wien 1988, s. 66, č. kat. 39.  \nUlrich Becker (ed.), *Delikatesse der Malerei. Meisterwerke von Johann Georg Platzer*, Graz 2007, s. 100–101, č. kat. 19.","artist_birthdate":"1704 St. Michael – 1761 St. Michael","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","materials":["Olej, plech"]},"499f5994-2858-5519-8d58-193c2a6b45ee":{"name":"*Jupiter a Semelé*","description":"Diagonálně pojednaná dekorativní kompozice dvojice aktů v afektovaných pózách znázorňuje příběh z řeckých bájí, převyprávěný Ovidiem v třetí knize Proměn. Oklamána a navedena Junonou, která chce překazit Jupiterovy zálety, požádá Semelé, dcera zakladatele Théb, Jupitera: ” Jakého tebe v náruč přijímá Juno, když vcházíte na lože lásky, takto oddej se i mně!”. Podle své přísahy vezme Jupiter na sebe všechnu nebeskou sílu: “Pln zármutku na nebe vstoupí, přivolá na sebe mračna, do kterých přimísí déšť a bouři a vichřici děsnou, dunění hromu a blesk.” Smrtelná žena nemohla snést tu nebeskou bouři a svatební dary ji sežehly. Již dříve počatý Bacchus byl však zachráněn, neboť si jej podle báje Jupiter zašil do boku a sám dítě, později boha vína, donosil. Ovidiovy texty byly od pozdní renesance malířům doporučovány jako zdroj obrazových námětů a byly publikovány v řadě ilustrovaných vydáních. Mytologická témata zdobila často kabinety nebo vytvářela dekorace světských sídel. Nejčastěji jde o erotická témata, proměny nejvyššího boha Jupitera, který v různých podobách přichází ke svým milenkám. Tyto proměny ve zvířata, živly nebo pouhé smrtelníky značí jeho všudypřítomnost.  \nMalované rámování obrazu napovídá, že plátno bylo součástí zatím neznámé interiérové výzdoby. Rovněž barevnost, založená na kontrastu modré a červené s bohatou, prozářená škálou světlých pleťových tónů anatomicky vypracovaných aktů má dekorativní charakter. Podtrhuje však i psychologický účinek výrazu obou těl. Objevení dvou přípravných kreseb ve sbírce Státní vědecké knihovny  \nv Olomouci dovoluje uvažovat o moravské provenienci obrazu. Pagani zde pracoval v letech 1691–95 v Kroměříži, v Mikulově a v bazilice na Velehradě. Pravděpodobně s dílnou B. Fontany odešel do Krakova a přes Olomouc se vrátil do Itálie.","short_description":"Dekorativní kompozice dvojice aktů v afektovaných pózách znázorňuje příběh z řeckých bájí, převyprávěný Ovidiem v třetí knize Proměn. Malované rámování obrazu napovídá, že plátno bylo součástí zatím neznámé interiérové výzdoby.","type":"Malba","holder":"Moravská galerie Brně","owner":"Moravská galerie Brně","dates":"1693?","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"209,7 x 146,5 cm","place_of_production":"Morava?","obtention":"Obraz byl zakoupen Zemským výborem r. 1931 ze sbírky Spielmann v Berlíně.","bibliography":"Ladislav Daniel*, Benátčané. [Malířství 17. a 18. století z českých a moravských sbírek](http://tinweb.moravska-galerie.cz/tw.exe?ST=03&SID=0060F36607&L=00&KOD=04&PZ=10&JAK=V&KDE=016&RET=Ben%A0t%9Fan%82%2E+Mal%A1%FDstv%A1+17%2E+a+18%2E+stolet%A1+z+%9Fesk%ECch+a+moravsk%ECch+sb%A1rek)*, Praha – Milano 1996, s. 126, č. kat. 29.  \nZdeněk Kazlepka – Zora Peloušková \\[Wörgötter\\], *Italská kresba a malba  16. – 18. století. Pohledy do sbírek Moravské galerie v Brně*, Brno 1998, s. 24, č. kat. 32.  \nMilan Togner, *Paolo Pagani. Kresby*, Olomouc 1997, s. 65, č. kat. 53–55, s. 29.  \nZora Wörgötter, Zápůjčky ze sbírky sbírky gotiky a baroka (1998–2002), *Bulletin Moravské galerie v Brně* 2003, s. 176–178.","artist_birthdate":"1661 Castello Valsolda – 1716 Milano","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Ovidius; Proměny; mytologie"],"materials":["Olej, plátno"]},"4d147eaa-e780-5bd5-bc8d-41ec30b458e3":{"name":"*Oslava Panny Marie*","description":"Tondo je návrhem nástropní malby v Čenstochovské kapli při premonstrátském kostele Nanebe­vzetí P. Marie v Brně  –  Zábrdovicích. Kompozici tvoří zástupy mezi sebou komunikujících světců do kruhů, vysvětlovaných ke skladebnému centru. Fiktivně znázorněnou rámující balustrádu, jež podtrhuje prostorovou iluzi, částečně překrývají mohutná oblaka, která v hmotných kubusech tvoří podnož ženským figurám, z nichž některé drží mariánské symboly. Za nimi se řadí další prstencovitě utvářená vrstva mračen, rytmický oživených menšími skupinami postav. Skladba světelně vrcholí v holubici Du­cha svatého, jež je znázorněná  \nv otevřeném průhledu a vytváří světelné centrum tonda. Etgens ji situoval – poněkud vysunoutou ze středu – nad obsaho­vě nejzávažnější postavou malby Bohem Otcem. Z ženského figurálního kom­parsu se vyděluje sv. Lukáš se svým atributem, paletou a štětci, jako malíř, jemuž se od 10. století přičítalo nejstarší zpodobení P. Marie. Toto dílo sv. Lukáše bylo spojováno s mariánským obrazem typu Hodgetirie, jenž je umís­těný na oltáři zábrdovické kaple v podobě jedné  \nz četných kopií Čenstochov­ské madony. Skutečnost, že Kristus chybí na fresce, ale objevuje se jako dítě s madonou na oltáři, je důkazem toho, že výzdoba kaple byla i přes pokročilou dobu svého vzniku chápána jako výtvarně i obsahově uzavřený celek. Už ve skice je holubice Ducha sv. a Bůh Otec se skupinou an­dělů, vytvářejících mu podnož, zamýšlen v budoucím obsahovém napojení na obraz Madony čenstochovské, který v konečné podobě v architektonickém rámci oltáře dostal sochařskou doprovodnou výzdobu Antonína Schweigla. Konfrontaci barevné stránky tonda namalovaného kalnými hnědavými a čer­venavými tóny  \ns živými barevnými akcenty nelze s realizovanou nástropní malbou dnes již provést, neboť po několikerém závažném poškození jde v Zá­brdovicích vlastně o rekonstrukci originálu.","short_description":"Tondo je návrhem nástropní malby kaple Panny Marie Čenstochovské. Malba navazující na vzory italského seicenta je jednou z posledních prací předního brněnského malíře, který se pokusil v Brně založit veřejnou akademii.","type":"Malba","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Opatství premonstrátů Nová Říše","dates":"kolem 1755","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"Ø 71 cm","place_of_production":"Brno","method_for_datation":"Malba je jednou z posledních prací předního brněnského malíře, který údajně studoval v Neapoli u Francesca Solimeny. Jeho jméno je spojováno také s pokusem založit v Brně veřejnou akademii. Jeho autorství realizované fresky je zmiňováno v pramenech.","obtention":"Po válce byl obraz uložen jako dlouhodbá zápůjčka římskokatolického farního úřadu v Zábrdovicích v brněnské obrazárně. R. 2001 přešel do vlastnictví Opatství premonstrátů, které v Zábrdovicích původně sídlilo.","bibliography":"*Výběr význačných děl*, Brno 1946, č. kat. 114.  \nCecilie Hálová-Jahodová, *Brno, stavební a umělecký vývoj města*, Praha 1947,  \ns. 214, 221, 223.  \nIvo Krsek, Náčrt dějin moravského malířství 18. století, *Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity* F 13, 1969, s. 84.  \nVlasta Kratinová, *Barock in Mähren*, Wien 1988, s. 14, č. kat. 3.  \nVlasta Kratinová, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris – Rennes – Brno 2003, s. 204–205, č. kat. 70.","artist_birthdate":"1691 Brno – 1757 Brno","author":"Zora Wörgötter, Vlasta Kratinová","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["tondo"],"materials":["Olej, plátno"]},"5647174a-d70c-5acf-8ebd-27ca4e8179a6":{"name":"*Sv. Barbora*","description":"Polopostava ženy držící palmovou ratolest naznačuje, že jde o křesťanskou mučednici, atributy kalich s hostií, meč a věž v pozadí ji určují jako sv. Barboru, patronku horníků, střelců a ochránkyni před smrtí. Její otec, pohanský šlechtic, dal postavit věž a svou dceru do ní zavřel, aby odradil její nápadníky. Věž měla pouze dvě okna. Barbora v otcově nepřítomnosti přemluvila dělníky, aby přidělali okno třetí. Dosáhla rovněž toho, aby k ní byl tajně vpuštěn kněz  a ten ji pokřtil. Když se otec vrátil, řekla mu, že ona tři okna symbolizují sv. Trojici, která osvětluje její duši. Otec ji vydal římským úřadům, ale ona odmítla zříci se víry, byla mučena a nakonec byla sťata. Kalich a hostii drží jako náznak podávání svatého přijímání v nebezpečí smrti, zaopatření svátostmi.  \nMonochromní barevnost, světelné kontrasty  a osobitý rukopis upomínají na inspiraci holandskou a vlámskou malbou 17. století. Hladce klenutý obličej kontrastuje s uvolněnou malbou draperie. K sugestivitě celého obrazu, jež vyjadřuje zájem o indivudální psychologii, přispívají  portrétní rysy světice, v níž je viděn kryptoportrét malířovy manželky.  \nWillmann  se vyučil asi v dílně svého otce a po té odešel do Nizozemí. Dříve se mínilo, že byl přímým žákem Rembrandtovým. Jeho práce zde jistě poznal, údajně se stýkal s jeho žákem Jacobem de Backer a také s krajináři z okruhu Jacoba van Ruisdaela. Jeho cesta vedla také do Antwerp, kde poznal dílo Rubensovo a Van Dyckovo. Pokračoval do Vratislavi, kde svými pracemi vzbudil zájem lubušského opata cisterciáků a vstoupil do jeho služeb. V Lubuši se také na trvalo usadil a odsud dodával obrazy do míst opatství a jiných cisterciáckých klášterů v Čechách i na Moravě. Jeho pobyt zde byl přerušen cestou na kurfiřtský dvůr do Berlína, kde byl jmenován dvorním malířem.","short_description":"Monochromní barevnost, světelné kontrasty  a osobitý rukopis upomínají na inspiraci holandskou a vlámskou malbou 17. století. Hladce klenutý obličej kontrastuje s uvolněnou malbou draperie. K sugestivitě celého obrazu přispívají  portrétní rysy světice, v níž je viděna podobizna malířovy manželky.","type":"Malba","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"kolem 1680","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"120,5 x 104,4 cm","place_of_production":"Morava","method_for_datation":"Jde o tradiční přispání, potvrzení stylovou analýzou, zejména srovnáním s cyklem světců z Rajhradu u Brna.","obtention":"Obraz byl získán do sbírek roku 1938, koupí ze soukromého majetku  \nv Bratislavě. Jméno B. Astfeld na zadní straně obraz nás vede k další provenienci obrazu. Jméno patří potomku barona J. Astfelda, který obraz roku 1797 zapůjčil Společnosti vlasteneckých přátel umění v Praze.","bibliography":"Michla Šroněk, Barokní malířství 17. století v Čechách, in: *Dějiny českého výtvarného uměnhí II/1*, Praha 1989, s. 348.  \nAntonín Jirka, *Středoevropské malířství* *1600–1730 z moravských sbírek,* Zlín 1993, s. 38, č. kat. 69.","artist_birthdate":"1630 Královec –  1706 Lubuš","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Atribut, cisterciáci, kryptoportrét"],"materials":["Olej, plátno"]},"7573e18c-a60a-5e4f-926f-d8e3c737746a":{"name":"*Maškarní ples I*","description":"Nerámovaná, dekorativně pojatá scéna s fantastickou architekturou a maškarním plesem urozené společnosti napovídá, že plátno bylo součástí neznámé interiérové výzdoby. Stěžejním kompozičním motivem je otevřená impozantní stavba oválného sloupového sálu, přecházejícího do parku. Architektura kanelovaných a mramorových sloupů dekorovaná plastikami, girlandami a draperiemi, navozuje náladu vznešené, hudbou doprovázené zábavy dam a kavalírů. Drobnopisná stafáž dává vyniknout efektnímu, architektonicky malebnému výjevu. Divadelní nadsázka centrální perspektivy se zvýrazněným prvním plánem vtahuje diváka do imaginárního prostoru, mezi herce Comeddia dell´arte, galantní páry, služebnictvo a hudebníky. Obrazy tohoto typu,  \ntzv. „Schaustück“, oku lahodící obraz, tvořily oblíbené dekorace reprezentačních společenských interiérů, fascinující vztahem mezi realitou a iluzí, a to nejen obrazovou výstavbou, ale i metaforou převleků a tajemných masek. Jednotlivými motivy evokuje myšlenku jednoty umění a pocit ze vzájemného vztahu umělého a přírodního prostoru.  \nV maškarních plesech navázal Minderhout na tradici zobrazování původně především mravoličných výjevů aristokratických společností (banketů, zahrad lásky), inspirován pravděpodobně graficky rozšířenými výjevy z Comeddia dell´arte Claude Gillota (1673–1722) a dílem antverpského Hendricka Govaertse (1669–1720), činného i v Praze a ve Vídni v době, kdy se divadlo stává součástí dvorského života. Comeddia, původně považovaná za „nízký žánr“, se stává společensky velmi populární a inspirací řady malířů. Pro výtvarné ztvárnění scén mělo rozhodující vliv působení vídeňských dvorních dekoratérů rodiny Galli-Bibiena, jejichž příslušníci a zejména žáci pracovali i pro českou a moravskou šlechtu. Ta nejen navštěvuje představení vídeňská, ale pěstuje divadlo na svých sídlech.","short_description":"Dekorativní scéna s fantastickou architekturou a maškarním plesem napovídá, že plátno bylo součástí interiérové výzdoby. Obraz představuje osobité spojení flámské tradice s italskými pozdně barokními podněty.","type":"Malba","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"kolem 1740","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"84 x 125 cm","place_of_production":"Morava","method_for_datation":"Malba je variantou některých z obrazů, které se dodnes nachází  \nv arcibiskupském zámku v Kroměříži. Na dekoraci sálů se zde za úřadu kardinála Ferdinada Julia Troyera (1745–1758) podílel také Willem Augustin Minderhout. Iniciály signatury představeného obrazu i výtvarné ztvárnění jej řadí mezi poměrně početné práce tohoto vakantního malíře, tvořícího často protějškové kusy.","obtention":"Obraz neznámého původu byl získán r. 1945.","bibliography":"Zora Wörgötter, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris – Rennes – Brno 2003, s. 111–113, č. kat. 16.  \nAndrea Rousová, *Tance a slavnosti*, Praha 2009, s., č. kat.","artist_birthdate":"1680 Antverpy – 1752 Střílky","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Divadelní architektura; iluze, dekorace"],"materials":["Olej, plátno"]},"7d1dabeb-3a46-50a1-8a1e-90fa8b90fffa":{"name":"*Vidění sv. Augustina a Norberta*","description":"Struktura obrazu je založena na kontrastu složitě členěného architektonického sakrálního prostoru a v něm situované figurální skupiny. Zatímco architekturu znázornil malíř řadou jemně sladěných a odstupněných neutrálních tónů, jejichž škálu akcentuje světlo dopadající z levé strany, pro figury použil syté barevné tóny červené, modré a zlatavé a temně zelené. Figura sv. Augustina, obklopena zakladateli řádů řídících se jeho regulemi, je navíc osvětlena září Božího oka, procházejícího eucharistií nesenou andělem. Ta je vzývána sv. Norbertem, zakladatelem premonstrátského řádu, podpíraným andělem.  Monstrance je současně jeho atributem. Andílek pak poukazuje na hořící srdce – atribut  \nsv. Augustina. Anděl vlevo pak sesílá blesky hněvu na padlé heretiky.  \nObraz malého formátu, jež je spíše hotovým dílem než ukázkovým modellem, patří mezi nejlepší práce malíře, jenž byl žákem, spolupracovníkem a následovníkem F. A. Maulbertsche. V tomto obraze použil jeho motivy z obrazu  \nv Klosterneuburgu, divadelní architektura vychází z dekorací bolognských Galli-Bibienů, činných také ve Vídni a známých z grafických listů. Datace obrazu vypovídá o tom, že jej Winterhalder namaloval po spolupráci s Maulbertschem  \nv Dyji. Přítomnost hlavních premostrátských světců řadí obraz do skupiny prací pro téhož objednavatele – klášter v Louce u Znojma. Iluzivní architektura svědčí o jeho dekoratérských schopnostech, které uplatnil zejména v závěru své tvorby.  \nMalíř fresek, oltářních a závěsných obrazů pocházel ze Schwarzwaldu. Na Moravu přišel za svým strýcem, sochařem. Ten jej seznámil s osobnostmi vídeňské akademie. Nejprve se učil v Brně u J. Sterna, poté u Maulbertsche. Často ve spolupráci s O. Schweiglem vtiskl specifický charakter řadě moravských zámeckých i kostelních interiérů. Sepsal práci o jihomoravských malířích, ke které připojil i svůj vlastní životopis.","short_description":"Struktura obrazu je založena na kontrastu složitě členěného sakrálního prostoru a v něm situované figurální skupiny. Obraz malého formátu patří mezi nejlepší práce malíře, jenž byl žákem, spolupracovníkem a následovníkem F. A. Maulbertsche. Iluzivní architektura vychází z bolognských divadelních dekorací.","type":"Malba","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"1778","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"79,4 x 47 cm","place_of_production":"Morava","method_for_datation":"značeno vlevo dole *Winterhalder Pinx 1778.*","obtention":"Obraz pochází z majetku faráře v Židlochovicích u Brna, poté byl do r. 1945 na zámku Čechy po Kosířem, který patřil významnému sběrateli a podporovateli brněnské obrazárny, hraběti Silva-Tarouccovi.","bibliography":"Johann Jakob Heinrich Czikann, Joseph Winterhalder, in: Johann Georg Meusel (ed.), *Archiv für Künstler und Kunstfreunde* *II*, 4, Dresden 1808, s. 70–75.  \nKlára Garas, Joseph Winterhalder (1743–1807), *Bulletin du Musée national hongrois des beaux-arts* 14, 1959, s. 89.  \nVlasta Kratinová, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris – Rennes –  Brno 2003, s. 241–242, č. kat. 88.  \nZora Wörgötter, in: Zora Wörgötter– Eduard Hindelang (eds.), *Franz Anton Maulbertsch und sein Umkreis in Mähren. Ausgewählte Werke aus tschechischen Sammlungen. Ausstellungsführer*, Langenargen 2006, s. 38, č. kat. 18.  \nLubomír Slavíček, in: Eduard Hindelang – Lubomír Slavíček (eds.), *Josef Winterhalder d. J., Maulbertschs bester Schüler*, Langenargen – Brno 2009,  \ns. 327, č. kat. G 17.","artist_birthdate":"1743 Vöhrenbach – 1807 Znojmo","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Eucharistie; monstrance; hereze; divadelní architektura; atribut"],"materials":["Olej, plátno"]},"86d80b99-bfa0-554b-a10c-63e31c9639bb":{"name":"*Smrt sv. Josefa*","description":"Sv. Josef, zemský světec Rakous a patron dobré smrti, se kolem r. 1700 stává jedním z hlavních námětů oltářních obrazů. Tématem se zabýval r. 1676 Maratta, a na tuto koncepci ko­lem r. 1730 navázal kromě Solimeny, Pittoniho a Piazetty také Trevisiani (Řím, S. Ignazio). Jeho dílo se stalo východiskem celé řady dalších obrazů se svatojosefskou tematikou, tak také Smrti sv. Josefa Paula Trogera. Korompayův Kristus má ke Kristově postavě Trogerova obrazu svým gestem (zrcadlově obráceném) velmi blízko. Zatímco však sv. Josef na Trogerově a většině zmíněných obrazech spočívá na loži, zpodobil Korompay  \nsv. Josefa v pří­kleku a podepíranou andělem. Zřejmě i tento motiv mu byl zpro­středkován, a to grafikou reprodukující nejspíše některé z děl italského sette­centa, jež zpodobovalo motiv skleslé postavy přidržované andělem, ať už šlo o světce nebo Krista. Tímto vztahem dvou figur se zabýval např. Pittoni v Ex­tázi  \nsv. Terezie, Ricci v Krajině se sv. Maří Magdale­nou a andělem, nebo Trevisani  \nv Kristu na hoře Olivet­ské. Motiv lze nalézt ovšem také u Trogera nebo v raném díle Maulbertschově.  \nKorompay rozvedl skladbu hlavních postav v nehlubo­kém popředí, ve figurálním seskupení účinně vyznívajícím naléhavým ge­stem, jež navozuje spojení s druhou figurální vrstvou, představovanou andělem a andílky.  \nČlenitý malířův rukopis podporuje iluzi vzestupné tendence výjevu, podmíněné už samým formátem obrazu. Koloristická výstavba spočívá v bohaté škále měkce do sebe přecházejících jemných tep­lých tónů od sytě červené po bledě růžovou a nafialovělou, jež tvoří barevnou osnovu obrazu. Do tohoto základního ladění nasadil Korompay sina­vý dvojzvuk citronově žluté a žlutozelené v rouchu  \nsv. Josefa a akord chladně modrého pláště Kristova, účinně se odrážejícího od jeho červeného roucha.  \nMalba je návrhem pro jeden z bočních oltářů městského farního kostela sv. Jakuba v Brně, které se dodnes dochovaly.","short_description":"Sv. Josef, patron dobré smrti, se kolem r. 1700 stává jedním z hlavních námětů oltářních obrazů. Kompozice vycházející z děl F. Trevisianiho a P. Trogera je návrhem pro jeden z bočních oltářů městského farního kostela sv. Jakuba v Brně, které se dodnes dochovaly.","type":"Malba","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"1762","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"75 x 37 cm","place_of_production":"Brno","method_for_datation":"Korompay je autorem sedmi obrazů pro kostel sv. Jakuba, což je nejen doloženo v pramenech, ale patrné i ze způsobu malby tohoto moravského následovníka  \nF. A. Palka, malíře oltářních obrazů a proslulého portrétisty, činného v Brně a na jižní Moravě.","obtention":"Získáno r. 1826 z brněnské sbírky historika Ernsta Hawlika.","bibliography":"Ernst Rincolini, Räsonnierende Andeutungen über die vorzüglichen in Franzensmuseum befindlichen Kunstwerke aus ältesten, älteren und neueren Zeiten der bildenden Kunst, *Zprávy hospodářské společnosti* 1828–1830, s. 223, č. 46.  \nUlrich Thieme – Felix Becker, *Allgemeines Künstlerlexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart XXI,* Leipzig 1927, s. 321.  \nIvo Krsek, in: Ivo Krsek –­­ Zdeněk Kudělka –­­ Miloš Stehlík –­­ Josef Válka, *Umění baroka na Moravě a ve Slezsku,* ed. Zdeněk Kudělka, Praha 1996, s. 539, č. kat. 539.  \nVlasta Kratinová, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris – Rennes –  Brno 2003, s. 210, č. kat. 75.  \nZora Wörgötter, in: Zora Wörgötter – Eduard Hindelang (eds.), *Franz Anton Maulbertsch und sein Umkreis in Mähren. Ausgewählte Werke aus tschechischen Sammlungen. Ausstellungsführer*, Langenargen 2006, s. 54–55, č. kat. 55.","author":"Zora Wörgötter, Vlasta Kratinová","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Patron"],"materials":["Olej, plátno"]},"89e2bfdb-bfe0-596f-8f06-5bde0062915b":{"name":"*Všichni svatí*","alternate_name":"*Církev vítězná*","description":"Shromáždění svatých otevírá pohled v nebesa a symbolizuje církev vítěznou. Svátek všech svatých byl zaveden již r. 609.  Světci všech národů se svými atributy adorují společně s anděly Nejsvětější Trojici. V popředí vlevo  \nsv. František z Assisi, nad ním sv. Antonín Paduánský a sv. Florián s praporem. Uprostřed dole sv. Jan Nepomucký s palmovou ratolestí, patron země, spolu  \ns Janem Sarkandrem a Janem Kapistránem. Vpravo dole s monstrancí premonstrátský světec sv. Norbert, nad ním sv. Vavřinec s roštem, sv. Štěpán  \ns kameny v rukou, sv. Ondřej s břevnem kříže, sv. Petr s klíčemi a sv. Jan Křtitel  \ns křížem a nápisovou páskou. Centrální místo zaujímají církevní Otcové, píšící  \nsv. Jeroným, sv. Augustin s hořícím srdcem a sv. Řehoř. Pod Kristem a Bohem Otcem spatřujeme vlevo starozákonní proroky krále Davida s harfou a Mojžíše  \ns deskami Desatera. Vpravo pak  Pannu Marii v modlitbě – předobraz církve vítězné – a zmíněné novozákonní postavy. Neboť *„My všichni se musíme objevit před soudnou stolicí Kristovou, aby každý přijal odplatu za to, co vykonal v těle, ať už to bylo dobré nebo zlé.“* (2Kor 5,10; Ns). Řetězce figurálních skupin vytvářejí několikavrstevnatou hloubku nekonečného prostoru, ilusivně podporovanou repusoárovým popředím a odstupněním barevných a světelných hodnot. Využívaje utváření draperie, spojoval malíř figury rytmicky do jednot­ného toku v esovitém pohybu.  \nSkicovitě podaná malba je ukázkovým modelem pro hlavní oltář farního kostela v Miloticích u Kyjova.  Obraz patří mezi nejzdařilejší díla brněnského malíře, který přišel na Moravu ze Štýrského Hradce, po studiu na akademii ve Vídni a cestě do Itálie. Byl dvorním malířem Dietrichsteinů a patřil údajně mezi nejvzdělanější umělce na Moravě. Při práci na malbách knihovny v Kroměříži se setkal s F. A. Maulbertschem, jehož expresivní styl jej výrazně ovlivnil.","short_description":"Skicovitá malba je modelem pro oltář farního kostela v Miloticích. Shromáždění svatých otevírá pohled v nebesa a symbolizuje církev vítěznou. Řetězce figurálních skupin vytvářejí několikavrstevnatou hloubku nekonečného prostoru, ilusivně podporovanou repusoárovým popředím a odstupněním barevných a světelných hodnot.","type":"Malba","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"kolem 1760","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"82,7 x 43,3 cm","place_of_production":"Brno","method_for_datation":"Autorství Josefa Stena v případě milotického obrazu uvádí již topografická literatura 19. století. Tyto zmínky potvrzuje současné stylové srovnání.","obtention":"Získáno r. 1948, původ neznámý","bibliography":"Ivo Krsek, Malířství 2. poloviny 18. století na Moravě, *Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity* F 25, 1981, s. 21.  \nVlasta Kratinová, *Barock in Mähren*, Wien 1988, s. 90, č. kat. 54  \nMichaela Loudová, *Malíř Josef Stern (1716*–­­*1775),* diplomová práce, Brno 2000,  \ns. 94, 152.  \nVlasta Kratinová, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris – Rennes –  Brno 2003, s. 209–210, č. kat. 74.  \nZora Wörgötter, in: Zora Wörgötter – Eduard Hindelang (eds.), *Franz Anton Maulbertsch und sein Umkreis in Mähren. Ausgewählte Werke aus tschechischen Sammlungen. Ausstellungsführer*, Langenargen 2006, s. 45–46, č. kat. 33.","artist_birthdate":"1716 Štýrský Hradec – 1775 Brno","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Iluze; repusoár; modello; světci"]},"91dd3f61-5c6d-56ac-a627-29e49ab8fc08":{"name":"*Křest sv. Augustina*","description":"Obraz zachycuje scénu, kdy sv. Augustin (354–430), jeden z církevních otců a milánský biskup, jehož spisy ovlivňovaly církevní učení jak středověké tak novověké, je zároveň se svým synem Adeodatem křtěn sv. Ambrožem. Pod­stavu křtitelnice tvoří úl, symbol církve a současně atribut sv. Ambrože.  \nUkázkový model pro obraz bočního oltáře v Jevíčku, jehož objednavatelem byl opat augustiniánského kláštera v Brně, má řadu motivů společných s Křtem knížete Bořivoje (Svatopluka?) Josefa Winterhaldera ml. (Slezské zemské muzeum Opava). Týká se to draperie zavěšené v popředí a sloupů, vytvářejících průhled do chrámového prosto­ru, jeho pročlenění a prosvětlování řadou oken. Také hlavní světelný zdroj, v obou obrazech pronikající do scény klenbou a významově zdůrazňující ústřed­ní figurální motiv, je v obou malbách obdobný; u Winterhaldera je však světlo faktorem scénu zcelujícím, zatímco u Havelky tuto roli nehraje. Po­dobnosti se najdou rovněž v komparsu, např. klečící a stojící mužské postavy v popředí.  \nTyto analogie lze vysvětlit bud'to společnou předlohou, nejspíše grafickou, nebo spíše tak, že Havelka přejal podněty od J. Winterhaldera ml. Tomu by nasvědčovala především barevná škála jeho návrhu, ve kterém se uplatňuje stříbřitě bílá a chladně modrá; v ostatním Havelkově díle je tato barevnost neobvyklá.  \nVe sbírkách Jihomoravského muzea ve Znojmě je uložena další verze Ha­velkova Křtu sv. Augustina, poněkud menších rozměrů. Znojemský obraz jí patrně předcházel, neboť je bezprostředněji, volněji malo­vaný a komponovaný do obdélníka, který Havelka na brněnském modelu upravil do tvarové podoby oltářního obrazu.  \nHavelkův formální výraz svědčí v některých dílech o tom, že mu nebyla neznámá tvorba F. A. Maulbertsche, případně J. W. Bergla, jehož obrazy mohl poznat ve svém rodném regionu. Příbuznou kompozici nalezneme ale i v díle C. Carloneho nebo F. J. Spieglera (Merdingen).","short_description":"Sv. Augustin, jeden z církevních otců, je se svým synem Adeodatem křtěn  \nsv. Ambrožem. Jde o ukázkový model pro obraz hlavního oltáře v Jevíčku. Havelkův výraz svědčí o tom, že mu nebyla neznámá tvorba F. A. Maulbertsche, případně  \nJ. W. Bergla, jehož obrazy mohl poznat ve svém rodném regionu.","type":"Malba","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Opatství Řádu sv. Augustina Staré Brno","dates":"kolem 1770","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"79,4 x 47 cm","place_of_production":"Brno","method_for_datation":"O autorství J. I. Havelky přesvědčují především některé figurální typy. Lehký, ostrý, členitý a živý, pastosně nasazující bělobu polosuchým štětcem na hřebínky draperie, svědčí o Havelkově ruce. Připsání potvrzuje zjištěné převedení vystaveného modelu do velkého formátu, pro oltář kostela v Jevíčku. Tento obraz byla s Havelkovým jménem spojován již v archivních pramenech a topografické literatuře 19. století.","obtention":"Obraz je dlouhodobou zápůjčkou Opatství augustiniánů na Starém Brně. V letech 1956–1993 byl ve správě Moravské galerie v Brně.","bibliography":"Vlasta Kratinová, *Barok na Moravě* – *malířské a sochařské návrhy z moravských sbírek,* Praha 1986, s. 13–14, č. kat. 5.  \nVlasta Kratinová, *Barock in Mähren*, Wien 1988, s. 28, č. kat. 11.  \nVlasta Kratinová, *Barock. Malerei und Plastik,* Brno 1993, s. 54, č. kat. 33.  \nVlasta Kratinová, in: Jiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris – Rennes –  Brno 2003, s. 244, č. Kat. 89.  \nZora Wörgötter, in: Zora Wörgötter– Eduard Hindelang (eds.), *Franz Anton Maulbertsch und sein Umkreis in Mähren. Ausgewählte Werke aus tschechischen Sammlungen. Ausstellungsführer*, Langenargen 2006, s. 48, č. kat. 39.","artist_birthdate":"1716 Ústí nad Orlicí – 1788 Brno","author":"Zora Wörgötter, Vlasta Kratinová","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Modello, atribut"],"materials":["Olej, plátno"]},"938149f6-52f2-528c-8af6-89d9c8a0c702":{"name":"*Vzpomínání*","alternate_name":"*Dívka a houslista*","description":"Mladá žena v pláštíku s kožešinovým lemováním vyhlíží ven z obrazu, jakoby ve svém rozjímání při pletení punčochy ani nenaslouchala zvuku houslí. Zdá se, že hraná hudba jí připomněla nějakou minulou situaci, nejspíše milostného charakteru. Houslista jako by to vycítil, stáhl svůj pohled do ústraní. Bohatě zdobené zrcadlo, lesklá dóza, košík s ruční prací a přetržená šňůrka perel s vzácným přehozem tvoří v pravém rohu obrazu sentimentální zátiší. Citové vyznění obrazu dotváří expresivní krajinomalba na stěně jinak strohého interiéru.  \nŽánrová malba byla dříve považována za méně vznešenou a její náměty za malicherné, avšak velmi  půvabné a zábavné. S vzrůstajícím životem společenským v 18. století  se stává téma jednání a vztahů lidí, kodifikované  v 17. století v měšťanském prostředí Holandska, důležitým motivem obrazů. Příznačná je kombinace krajiny a žánru a  vypravěčský charakter obrazu – nápadným motivem jednání figur je rozhovor. Zvláště oblíbené jsou  \ntzv. konverzační scény, tematizující vztah muže a ženy. Vycházejí z holandské jemnomalby, která se formovala v prostředí Rembrandtova žáka Gérarda Doua v Leydenu a ze severské tradice zájmu o detail a podrobné zkoumání skutečnosti. Zatímco Rembrandt jím dospěl k expresivním, niterným vizím, malíři leydenské školy k dokonalé technice vystižení matérie, na kterou později navázal biedermeier. Obrazy tzv. „fijnschilders“ byly  již ve své době nadmíru ceněny a žádány nejen v Holandsku, ale i na předních evropských dvorech. Slovo “fijn“ neznamená jen jemný, ale objevuje se i ve významech pěkný, příjemný, vytříbený, elegantní a také výstižný, přesný a citlivý. Ve středoevropském prostředí 18. století tak tento druh malby nachází obdiv nejen u sběratelů, ale i u malířů. Braun, člen vídeňské akademie převáděl morlizující obrazy F. Mierise a G. Doua často do erotické podoby. Byl také zdatným portrétistou, restaurátorem a obchodníkem s obrazy.","short_description":"S vzrůstajícím životem společenským v 18. století  se stává téma jednání a vztahů lidí, kodifikované v 17. století v měšťanském prostředí Holandska, důležitým motivem obrazů. Braun, člen vídeňské akademie často převáděl moralizující obrazy F. Mierise a G. Doua do erotické podoby.","type":"Malba","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"1785","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"33 x 27,5 cm","place_of_production":"Vídeň","method_for_datation":"Malba je značena vpravo nahoře *A. Braun f.1785*","obtention":"Získáno r. 1947 ze zámku Strážnice, pravděpodobně ze sbírky hraběte Magnise.","bibliography":"Jiří Kroupa, *Umění doby osvícenské. Střední Evropa 1760*–*1810,* Brno 1984,  \nč. 42.  \nJiří Kroupa, *Alchymie štěstí. Pozdní osvícenství a moravská společnost,* Brno – Kroměříž 1986, č. 86.  \nVlasta Kratinová, *Barock in Mähren*, Wien 1988, s. 13–14, č. kat. 2.","artist_birthdate":"1748 Vídeň – 1827 Vídeň","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Biedermeier; žánr"],"materials":["Olej, dřevo"]},"986dd8ef-8d48-564e-8d94-efc86002986d":{"name":"*Sv. Florian s pohledem na Jihlavu*","description":"Obraz je typickým příkladem malby votivního charakteru, určenou pro městské prostředí. Ke světcům jako ochráncům před různými nebezpečenstvími života se obracely každodenní motlitby a prosby tehdejších lidí. Propagace světců jako ochránců patřila mezi hlavní metody rekatolizace v lidovém prostředí. Mezi nejuctívanější patří sv. Florián, ochránce před požárem. Zde je zobrazen jako patron města Jihlavy. V době švédského obléhání za Třicetileté války byla vypálena předměstí, pobořena většina domů a ve městě zbyla pouhá osmina obyvatel. Dominantu veduty tvoří jezuitský kostel sv. Ignáce, v pozadí vpravo se tyčí farní kostel sv. Jakuba, celé město je obehnáno hradbami. Pravidelný půdorys pravoúhlé sítě ulic s náměstím uprostřed, největším na Moravě, byl dán stavebním řádem krále Přemysla Otakara II. z r. 1270. Náměstí lemují kamenné domy s podloubím a mázhauzem různě zaklenutým. Jihlava je nejstarším horním městem českých zemí, ve středověku proslulém stříbrnými doly. Poprvé ve střední Evropě zde bylo vedle městského práva  kodifikováno horní právo, které se stalo vzorem pro řadu dalších horních měst. Hospodářský vývoj města zajišťoval obchod a řemeslná výroba, zejména soukenictví. V polovině 18. století byla Jihlava druhým největším producentem sukna v habsburské monarchii.  \nTvorba Václava Noska ještě není dostatečně známa a zahrnuje poměrně široké teritorium. Po té, co se r. 1702 usadil v Jihlavě, pracoval především pro město, ale i pro olomouckého biskupa (1711, Kroměříž) a pro premonstráty v Louce u Znojma (*Vyučování P. Marie*, boční oltář, 1712). Ve dvacátých letech vytvářel také předlohy pro grafické ilustrace biskupských tisků. Byl údajně přítelem  \nP. Brandla a spolupracoval s M. V. Halbaxem (zámek Zákupy).","short_description":"Obraz je typickým příkladem malby votivního charakteru. Propagace světců jako ochránců patřila mezi hlavní metody rekatolizace v lidovém prostředí. Sv. Florián, ochránce před požárem, je zobrazen jako patron města Jihlavy, jednoho  \nz největších a nejbohatších moravských měst.","type":"Malba","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"1725","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"209 x 133 cm","place_of_production":"Jihlava","method_for_datation":"Archivář a historik Jan Petr Cerroni zmiňuje, že Nosek namaloval obraz  \nsv. Floriána s vedutou Jihlavy. Na základě stylové komparace lze tento údaj ztotožnit s obrazem z Moravské galerie.","obtention":"Obraz z Muzea Vysočiny v Jihlavě byl převeden r. 1962 do fondu Moravské galerie v Brně. Pravděpodobně pochází z farního kostela sv. Jakuba v Jihlavě.","bibliography":"Ivo Krsek, in: Ivo Krsek – Zdeněk Kudělka – Miloš Stehlík – Josef Válka, *Umění baroka na Moravě a ve Slezsku,* ed. Zdeněk Kudělka, Praha 1996, s. 113, 457.  \nAntonín Jirka, in: Anděla Horová (ed.), *Nová encyklopedie českého výtvarného umění*, Praha 1995, s. 568–569.","artist_birthdate":"kolem 1660 Praha? – 1733 Jihlava","author":"Zora Wörgötter, Petr Tomášek","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Veduta; patron; rekatolizace"],"materials":["Olej, plátno"]},"b793ca61-b95f-58b2-ad32-809e29bedece":{"name":"*Zátiší s ovocem, mrtvým ptactvem a mísou smržů*","description":"Plocha obrazu s loveckým zátiším je až přehnaně zaplněna mrtvým ptactvem (sýkora uhelníček, koňadra, stehlík, holub, datel, sluka) a ovocem – hrozny, slívy a jablky, tedy plody oslav podzimní sklizně. Jak je tomu u podobných dekorativních zátiší běžné, zobrazené plody v přírodě nekoexistují: smrže jsou jedním z nejčasnějších jarních druhů hub. Kompoziční osu tvoří diagonála stříbrně kované lovecké pušky. Střed obrazu je zdůrazněn červenými tóny, přecházející do okrajů obrazu v olivově zelené.  \nZátiší tvořila přitažlivé dekorace zámeckých interiérů – supraport, jídelen, loveckých salonů či kabinetů. Lovecké zátiší je jedinou známou prací pozoruhodného malíře španělského původu. R. 1698 byl přijat za měšťana v Brně a stal se aktivním členem malířského cechu. Spolupodepsal návrh prvních společných artikulí malířů a sochařů, který byl pokusem o vyčlenění umělců  \nz cechovního zřízení a jemuž následovalo úsilí o založení brněnské akademie malíři Etgensem a Ecksteinem. Většina děl, jež na Moravě vznikla ve druhé polovině 17. století, pochází od umělců cizích původu, zejména italských a nizozemských, zatímco v 18. století již převažuje tvorba domácích umělců.","short_description":"Zátiší tvořila přitažlivé dekorace zámeckých interiérů. Obraz odvolávající se na nizozemské vzory 17. století je jedinou známou prací malíře španělského původu, usedlého v Brně. Obraz pochází ze zámku nejvyššího hofmistra arcivévodkyně Marie Isabely Parmské v Bruselu.","type":"Malba","holder":"Státní zámek Rájec nad Svitavou","owner":"Státní zámek Rájec nad Svitavou","dates":"1697","location":"Státní zámek Rájec nad Svitavou, Morava","dimensions":"79 x 95 cm","place_of_production":"Brno","method_for_datation":"Obraz je značen a datován *Ximenes fe. 1697.*","obtention":"Obraz pochází ze sbírek hrabat Salm-Reifferscheidt ze zámku Rájec nad Svitavou, kde se nachází dodnes. Počátky sbírky, zaměřené na nizozemské malířství, souvisí s osobností Antonína Karla Salm-Reifferscheidta (1720–1769), nejvyššího hofmistra arcivévodkyně Marie Isabely Parmské v Bruselu. Byl také stavebníkem zámku v Rájci, který vznikl dle projektu Isidore Canevala.","bibliography":"Oldřich Jakub Blažíček, *Zámecká obrazárna v Rájci nad Svitavou*, Praha 1957, č. kat. 44.  \nHana Seifertová-Korecká, *Barokní zátiší v Čechách*, Liberec 1968, č. kat. 109.  \nLubomír Slavíček, *Katalog obrazárny v Rájci nad Svitavou*, Praha 1980,  \nč. kat. 182.  \nAntonín Jirka, *Středoevropské malířství 1600–1730 z moravských sbírek*, Zlín 1993, s. 38, č. kat. 71.  \nFilip Komárek, *Vznik a vývoj malířského bratrstva sv. Lukáše v Brně  \nv 1. polovině 18. století*, diplomová práce, Brno 2007, s. 105.","artist_birthdate":"Masmünster (Massevaux) – 1704 Brno","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Zátiší"],"materials":["Olej, plátno"]},"f1bd5519-89c6-5066-9f1f-c6679831ca28":{"name":"*Oslavení rozumu*","alternate_name":"Apoteóza rozumu","description":"Vzhled obrazu napovídá, že jde o návrh k nástropní malbě.  \nPočetné figury se svými atributy tvoří alegorická personifikace Habsburků (Austrie), k níž se blíží antické mytologické postavy pod panováním Rozumu. Postavy jsou rozmístěny na bizardních terénních útvarech zformovaných jakoby  \nz mlžného oparu. Protějšek Austrie tvoří Jupiter a Juno. Zdůrazněn je zejména Herkules se lvem, personifikující činorodou ctnost. Vedle něj Mars, bůh války, sklání za vlády Rozumu svou zbraň a v ruce drží olivovou ratolest, symbol míru, žehnajíce tak zemi Moravské, jejíž erb – orlice na šachovnicovitém poli – je umístěn na praporu. Nad ním se vznáší Fama (Sláva).  \nSymbolika se zde však neodehrává jen v ikonografické rovině. Důležitým významovým prvkem je světlo, která vychází zevnitř obrazu je atributem moudrosti, ztělesněním rozumu a myšlenky. Přináší jej Apollo a génius nesoucí plamen, symbol osvícenství. Antika je zde představena jako zlatý věk lidstva a éra rozkvětu filozofie. Jestliže světlo v barokní době ztělesňovalo zjevení pravdy, znamená nyní rozumové poznání.  \nApoteóza osvícenské vlády habsbursko-lotrinské dynastie bylo jednotícím tématem tzv. umění pragmatické sankce. Původ skicy z majetku hrabat Mitrovských nasvědčuje tomu, že mohlo jít o modello pro sněmovní sál  \nv refektáři zrušeného augustiniánského kláštera v Brně, upravovaném za Jana Křtitele Mittrovského, prezidenta nejvyššího apelačního soudu, v budovu státních úřadů, dikasterií. Návrh je v podstatě variantou Maulbertschovy malby ve Velkém sále Hofburgu v Innsbrucku.","short_description":"Návrh k nástropní malbě představuje apoteózu osvícenské vlády habsbursko-lotrinské dynastie. Symbolika se zde neodehrává jen v ikonografické rovině. Důležitým významovým prvkem je světlo, které vychází zevnitř obrazu a je atributem moudrosti, ztělesněním rozumu a myšlenky. Jde o variantu Maulbertschovy malby ve Velkém sále Hofburgu v Innsbrucku.","type":"Malba","holder":"Moravská galerie v Brně","owner":"Moravská galerie v Brně","dates":"po 1794","location":"Brno, Místodržitelský palác, Morava","dimensions":"53,7 x 102,7 cm","place_of_production":"Morava","obtention":"Obraz pochází z majetku hrabat Mitrovských ze zámku Dolní Rožínka. Do sbírek brněnské obrazárny přešel r. 1949.","bibliography":"Vlasta Kratinová, Winterhalderovo Oslavení rozumu, *Bulletin Moravské galerie v Brně* 39, 1985, s. 8–­­10.  \nIvo Krsek, in: Ivo Krsek –­­ Zdeněk Kudělka –­­ Miloš Stehlík –­­ Josef Válka, *Umění baroka na Moravě a ve Slezsku*, ed. Zdeněk Kudělka, Praha 1996, s. 561, č. kat. 268.  \nJiří Kroupa (ed.), *V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1760–1790*, Paris – Rennes – Brno 2003, s. 344–345, č. kat. 162.  \nLubomír Slavíček, in: Friedrich Polleroß (ed.), *Reiselust & Kunstgenuss. Barockes Böhmen, Mähren und Österreich,* Petersberg 2004, s. 239.  \nJiří Kroupa, in: Eduard Hindelang – Lubomír Slavíček (eds.), *Franz Anton Maulbertsch und Mitteleuropa. Festschrift zum 30-jährigen Bestehen des Museums Langenargen*, Langenargen – Brno 2007, s. 39.","author":"Zora Wörgötter","copy_editor":"Jiří Kroupa","keywords":["Pragmatická snakce; modello; dikasteria; personifikace; atribut; mytologie; refektář"],"materials":["Olej, plátno"]}}

package/translations/items.de.json

@@ -1 +1 @@
-{"1a291f62-97b6-5628-b0d7-aa7f8c26f74e":{"name":"*Abgarus von Edessa betrachtet ein Christusbild*","short_description":"In dem anonymen Gemälde fließen zwei verschiedene Fassungen der spätantiken Legende des aramäischen König Abgarus (oder Abgar) V. von Edessa zusammen. Von ihm heißt es, dass er sich brieflich an Christus mit der Bitte gewandt habe, ihn von einer Krankheit zu heilen. Eusebius von Cäsarea (260/64 – um 339/40) berichtet in seiner Kirchengeschichte davon, dass er diesen Brief und Christus‘ Antwort in einem Archiv in Edessa gefunden habe; die lateinische Inschrift unseres Bildes deckt sich dabei mit dem bei Eusebius mitgeteilten Text von Abgarus‘ Bittschreiben. Während Eusebius zufolge Christus einen Jünger nach Edessa sandte, zeigt die Darstellung selbst eine andere, berühmtere Version der Legende: demnach erhielt der König ein wundertätiges Christusporträt, das ihn schließlich heilte. Dieses als Abgar-Bild, Mandylion oder Christusbild von Edessa verehrte Werk sei durch die mechanische Übertragung von Christus‘ Gesichtszügen entstanden. Der Maler des Wiener Bildes hat die strenge Frontalität des Christuskopfes, den die ältesten Kopien des verschollenen Urbildes zeigen, seinen barocken Formvorstellungen folgend aufgeweicht; der Turban des Königs verweist allgemein auf die orientalische Herkunft der Legende und ihrer Protagonisten.","type":"Gemälde","holder":"Kunsthistorisches Museum","dates":"17. Jahrhundert","location":"Wien","dimensions":"Höhe: 115cm, Breite: 98.7cm, Tiefe: 1.7cm","method_for_datation":"Zuerst im Salzburger Inventar von 1717 als Werk Gottfried Ortlobs aufgeführt (der Maler ist erstmals 1675 dokumentiert und stirbt 1703 in Salzburg) : „N: 28: Fürstl. Languevill. Frauenzimmer“, „1 Gemähl ohne Ramb, der Fürst Abagarus von Ortlob“","method_for_provenance":"Zuerst im Salzburger Inventar von 1717 als Werk Gottfried Ortlobs aufgeführt (der Maler ist erstmals 1675 dokumentiert und stirbt 1703 in Salzburg) : „N: 28: Fürstl. Languevill. Frauenzimmer“, „1 Gemähl ohne Ramb, der Fürst Abagarus von Ortlob“","provenance":"Deutschland","obtention":"Ursprünglich wohl in der Sammlung Max Gandolph von Kuenburgs, Erzbischof von Salzburg (b. 1622- d. 1687); 1807 von Salzburg nach Wien transferiert; im Galeriedepot 1837 nachgewiesen","bibliography":"Juffinger, Roswitha (Hg.), *Zentrum der Macht. Die Kunstsammlungen der Salzburger Fürsterzbischöfe. Gemälde/Graphik/Kunstgewerbe*, 2 Bände, Salzburg: Residenzgalerie, 2011: 550-553.","dynasty":"Deutsch","author":"Guido Messling","keywords":["Agbar","Christusbild","Ikone","Mandylion","Reliquie"],"materials":["Öl auf Leinwand"]},"389ca57a-de31-5831-9a59-bb851adbe95e":{"name":"*Hamzanama*: Umar entkommt den Fesseln und rasiert Kamran den Bart ab","short_description":"Umar ist einer der Spione (Ajjar), welche den Kampf Hamzas laufend unterstützen.","type":"Malerei","holder":"MAK – Österreichisches Museum für angewandte Kunst / Gegenwartskunst","dates":"1557–1577 AD","location":"Wien","provenance":"Indien","dynasty":"Moguln","materials":["Malerei auf Baumwolle"]},"5936c4f1-e821-5646-a430-d424ed9b426e":{"name":"*Hamzanama*: Landhaur, der Sohn des Königs von Ceylon, wird im Schlaf von einem Dämon entführt","short_description":"Landhaur (König der Sonne), ist einer der sagenhaften Herrscher ferner Länder in der Geschichte des Hamza. Zuerst Kontrahent, konvertiert er schliesslich zum Islam und wird mutiger Kampfgefährte Hamzas. Die hier dargestellte Eposode ist im Text nicht überliefert.","type":"Malerei","holder":"MAK – Österreichisches Museum für angewandte Kunst / Gegenwartskunst","dates":"1557–1577 AD","location":"Wien","provenance":"Indien","dynasty":"Moguln","materials":["Malerei auf Baumwolle"]},"72ae01c0-55bc-584b-8258-a81263d1edbd":{"name":"*Hamzanama*: Kundschafter bringen Anoschirvan Nachrichten aus den Ländern Chaiba und China","short_description":"\"Kommandanten eilten in alle Teile des Reiches und fanden zwei alte Ziegelsteine, einen in Chaibar und einen in China. Sie brachten die zwei Ziegelsteine zum Kaiser Anoschirwan und berichteten es dem Kaiser der sieben Weltgegenden. Der Kaiser rief den chwadscha zu sich und fragte die Kommandanten in seiner Gegenwart, warum die beiden Länder ruiniert waren. Die Kommandanten berichteten, dass es in Chaibar einen Heiden namens Hischamgab, der alle Grausamkeiten und Ungerechtigkeiten beging, die er konnte. In China war zwar der Kaiser sehr gut, aber er hatte einen Sohn namens Bahram Gur, der äußerst egoistisch und widerspenstig war. Die Untertanen dieser beiden wurden von ihrer Ungerechtigkeit gequält, und wegen ihnen waren die beiden Königreiche ruiniert.\"","type":"Malerei","holder":"MAK – Österreichisches Museum für angewandte Kunst / Gegenwartskunst","dates":"1557–1577 AD","location":"Wien","provenance":"Indien","dynasty":"Moguln","materials":["Malerei auf Baumwolle"]},"95a395e9-4f22-5c84-a839-c155ac43072c":{"name":"*Hamzanama*: Zwei Brüder heben einen Elefanten auf dem Schlachtfeld hoch. Farruchnizhad geht hin, hebt den Elefanten hoch, und bekehrt sie zum Islam","short_description":"Das Vollbringung von großen Taten, vor allem das Stemmen schwerer Gewichte, gehört zu den Argumenten für die Richtigkeit des Islam. Der Text zur Episode ist leider unbekannt.","type":"Malerei","holder":"MAK – Österreichisches Museum für angewandte Kunst / Gegenwartskunst","dates":"1557–1577 AD","location":"Wien","provenance":"Indien","dynasty":"Moguln","materials":["Malerei auf Baumwolle"]},"d804899b-9769-5c70-a8ff-438b6dcac6e8":{"name":"*Hamzanama*: Mahladsch demonstriert Zumurrud Schah seine Kunst und treibt einen Speer durch einen Baum","short_description":"“Mahladsch bestieg ein Pferd und zeigte seine Fähigkeiten im Speerwurf. Man brachte ein mit Sand schwer beladenes Kamel, und Mahladsch griff es an und warf ihm seinen Speer mit solcher Kraft in die Seite, dass er auf der anderen Seite wieder heraustrat. Dann schnappte er sich das Kamel samt seiner Ladung und schleuderte es hinter seinen Kopf, sodass das Volk in Jubel ausbrach und alle Bravo riefen. Als Nächstes warf er seinen Speer so gewaltig in den Baum, dass dieser in zwei Teile gespalten wurde. „Mein Gebieter“, sagte Mahladsch, „wenn irgendeiner diesen Speer aus dem Baum ziehen kann, dann hat er eine wahrhaft große Tat vollbracht!“ So sagte er und stieg von seinem Pferd.”","type":"Malerei","holder":"MAK – Österreichisches Museum für angewandte Kunst / Gegenwartskunst","dates":"1557–1577 AD","location":"Wien","provenance":"Indien","dynasty":"Moguln","materials":["Malerei auf Baumwolle"]}}
+{"1a291f62-97b6-5628-b0d7-aa7f8c26f74e":{"name":"*Abgarus von Edessa betrachtet ein Christusbild*","short_description":"In dem anonymen Gemälde fließen zwei verschiedene Fassungen der spätantiken Legende des aramäischen König Abgarus (oder Abgar) V. von Edessa zusammen. Von ihm heißt es, dass er sich brieflich an Christus mit der Bitte gewandt habe, ihn von einer Krankheit zu heilen. Eusebius von Cäsarea (260/64 – um 339/40) berichtet in seiner Kirchengeschichte davon, dass er diesen Brief und Christus‘ Antwort in einem Archiv in Edessa gefunden habe; die lateinische Inschrift unseres Bildes deckt sich dabei mit dem bei Eusebius mitgeteilten Text von Abgarus‘ Bittschreiben. Während Eusebius zufolge Christus einen Jünger nach Edessa sandte, zeigt die Darstellung selbst eine andere, berühmtere Version der Legende: demnach erhielt der König ein wundertätiges Christusporträt, das ihn schließlich heilte. Dieses als Abgar-Bild, Mandylion oder Christusbild von Edessa verehrte Werk sei durch die mechanische Übertragung von Christus‘ Gesichtszügen entstanden. Der Maler des Wiener Bildes hat die strenge Frontalität des Christuskopfes, den die ältesten Kopien des verschollenen Urbildes zeigen, seinen barocken Formvorstellungen folgend aufgeweicht; der Turban des Königs verweist allgemein auf die orientalische Herkunft der Legende und ihrer Protagonisten.","type":"Gemälde","holder":"Kunsthistorisches Museum","dates":"17. Jahrhundert","location":"Wien","dimensions":"Höhe: 115cm, Breite: 98.7cm, Tiefe: 1.7cm","method_for_datation":"Zuerst im Salzburger Inventar von 1717 als Werk Gottfried Ortlobs aufgeführt (der Maler ist erstmals 1675 dokumentiert und stirbt 1703 in Salzburg) : „N: 28: Fürstl. Languevill. Frauenzimmer“, „1 Gemähl ohne Ramb, der Fürst Abagarus von Ortlob“","method_for_provenance":"Zuerst im Salzburger Inventar von 1717 als Werk Gottfried Ortlobs aufgeführt (der Maler ist erstmals 1675 dokumentiert und stirbt 1703 in Salzburg) : „N: 28: Fürstl. Languevill. Frauenzimmer“, „1 Gemähl ohne Ramb, der Fürst Abagarus von Ortlob“","provenance":"Deutschland","obtention":"Ursprünglich wohl in der Sammlung Max Gandolph von Kuenburgs, Erzbischof von Salzburg (b. 1622- d. 1687); 1807 von Salzburg nach Wien transferiert; im Galeriedepot 1837 nachgewiesen","bibliography":"Juffinger, Roswitha (Hg.), *Zentrum der Macht. Die Kunstsammlungen der Salzburger Fürsterzbischöfe. Gemälde/Graphik/Kunstgewerbe*, 2 Bände, Salzburg: Residenzgalerie, 2011: 550-553.","dynasty":"Deutsch","author":"Guido Messling","keywords":["Agbar; Christusbild; Mandylion; Ikone; Reliquie"],"materials":["Öl auf Leinwand"]},"389ca57a-de31-5831-9a59-bb851adbe95e":{"name":"*Hamzanama*: Umar entkommt den Fesseln und rasiert Kamran den Bart ab","short_description":"Umar ist einer der Spione (Ajjar), welche den Kampf Hamzas laufend unterstützen.","type":"Malerei","holder":"MAK – Österreichisches Museum für angewandte Kunst / Gegenwartskunst","dates":"1557–1577 AD","location":"Wien","provenance":"Indien","dynasty":"Moguln","materials":["Malerei auf Baumwolle"]},"5936c4f1-e821-5646-a430-d424ed9b426e":{"name":"*Hamzanama*: Landhaur, der Sohn des Königs von Ceylon, wird im Schlaf von einem Dämon entführt","short_description":"Landhaur (König der Sonne), ist einer der sagenhaften Herrscher ferner Länder in der Geschichte des Hamza. Zuerst Kontrahent, konvertiert er schliesslich zum Islam und wird mutiger Kampfgefährte Hamzas. Die hier dargestellte Eposode ist im Text nicht überliefert.","type":"Malerei","holder":"MAK – Österreichisches Museum für angewandte Kunst / Gegenwartskunst","dates":"1557–1577 AD","location":"Wien","provenance":"Indien","dynasty":"Moguln","materials":["Malerei auf Baumwolle"]},"72ae01c0-55bc-584b-8258-a81263d1edbd":{"name":"*Hamzanama*: Kundschafter bringen Anoschirvan Nachrichten aus den Ländern Chaiba und China","short_description":"\"Kommandanten eilten in alle Teile des Reiches und fanden zwei alte Ziegelsteine, einen in Chaibar und einen in China. Sie brachten die zwei Ziegelsteine zum Kaiser Anoschirwan und berichteten es dem Kaiser der sieben Weltgegenden. Der Kaiser rief den chwadscha zu sich und fragte die Kommandanten in seiner Gegenwart, warum die beiden Länder ruiniert waren. Die Kommandanten berichteten, dass es in Chaibar einen Heiden namens Hischamgab, der alle Grausamkeiten und Ungerechtigkeiten beging, die er konnte. In China war zwar der Kaiser sehr gut, aber er hatte einen Sohn namens Bahram Gur, der äußerst egoistisch und widerspenstig war. Die Untertanen dieser beiden wurden von ihrer Ungerechtigkeit gequält, und wegen ihnen waren die beiden Königreiche ruiniert.\"","type":"Malerei","holder":"MAK – Österreichisches Museum für angewandte Kunst / Gegenwartskunst","dates":"1557–1577 AD","location":"Wien","provenance":"Indien","dynasty":"Moguln","materials":["Malerei auf Baumwolle"]},"95a395e9-4f22-5c84-a839-c155ac43072c":{"name":"*Hamzanama*: Zwei Brüder heben einen Elefanten auf dem Schlachtfeld hoch. Farruchnizhad geht hin, hebt den Elefanten hoch, und bekehrt sie zum Islam","short_description":"Das Vollbringung von großen Taten, vor allem das Stemmen schwerer Gewichte, gehört zu den Argumenten für die Richtigkeit des Islam. Der Text zur Episode ist leider unbekannt.","type":"Malerei","holder":"MAK – Österreichisches Museum für angewandte Kunst / Gegenwartskunst","dates":"1557–1577 AD","location":"Wien","provenance":"Indien","dynasty":"Moguln","materials":["Malerei auf Baumwolle"]},"d804899b-9769-5c70-a8ff-438b6dcac6e8":{"name":"*Hamzanama*: Mahladsch demonstriert Zumurrud Schah seine Kunst und treibt einen Speer durch einen Baum","short_description":"“Mahladsch bestieg ein Pferd und zeigte seine Fähigkeiten im Speerwurf. Man brachte ein mit Sand schwer beladenes Kamel, und Mahladsch griff es an und warf ihm seinen Speer mit solcher Kraft in die Seite, dass er auf der anderen Seite wieder heraustrat. Dann schnappte er sich das Kamel samt seiner Ladung und schleuderte es hinter seinen Kopf, sodass das Volk in Jubel ausbrach und alle Bravo riefen. Als Nächstes warf er seinen Speer so gewaltig in den Baum, dass dieser in zwei Teile gespalten wurde. „Mein Gebieter“, sagte Mahladsch, „wenn irgendeiner diesen Speer aus dem Baum ziehen kann, dann hat er eine wahrhaft große Tat vollbracht!“ So sagte er und stieg von seinem Pferd.”","type":"Malerei","holder":"MAK – Österreichisches Museum für angewandte Kunst / Gegenwartskunst","dates":"1557–1577 AD","location":"Wien","provenance":"Indien","dynasty":"Moguln","materials":["Malerei auf Baumwolle"]}}